Recenze (492)
Černý Tulipán (1964)
Jéé, ten Alain byl tak pěknýýý. Jsem ho milovala, fakt :-). A navíc, ten film má šmrnc a vtip a Virně Lisi to opravdu moc sluší.
Otěže na krku (1961)
Ještě včera, když jsem si zjišťovala, co to vlastně je za film, to mělo 74 % a bylo tady 6 komentářů. Všechny stejné. Omáčka a "sexy BB". Přesto jsem se koukla. Nuda, hloupost, BB pěkná, ok, ale mě nikdy zvlášť neuchvátila. Ta druhá dáma byla mnohem šmrncovnější. A nesmírně mě rozčiloval dabing. Kdykoli BB promluvila, dostávala jsem osypky. Přesto jsem vydržela až do konce s nadějí, že to a) tak blbé přece nebude, b) že se aspoň jednou opravdu zasměju. A naděje umřela. Bylo to tak blbé a nezasmála jsem se. :-D Naštěstí jsem chytla konec Adély a to mi spravilo chuť. Tak dám dvě hvězdičky, jsou horší hovadiny.
Kapitán (1960)
Bourvil a Pierrette Bruno byli kouzelná dvojka. A celkově se na to hezky koukalo, jako na všechny historické filmy s Jeanem Maraisem.
Sedm statečných (1960)
Westerny vážně nemusím. Ale tahle klasika je výjimka, která potvrzuje pravidlo. Yul Brynner je nádherně chlapský a Horst Buchholz klukovský a taky jsem brečela a je to prostě výborný film.
Hrbáč (1959)
Tak jsem dokoukala pohádku na dobrou noc. Hrdinný rytíř de Lagardere, krásná Aurora de Nevers, dobrodružství, romantika, čest a láska s Hrbáčem Jeanem Marais. Může být na dobrou noc něco hezčího? Nemůže. :-)
Někdo to rád horké (1959)
"Ale já jsem MUŽ! Nikdo není dokonalý." Omyl, tenhle film je :-).
Prázdniny v Římě (1953)
Krásná, křehká a okouzlující Audrey Hepburn a neskutečně přitažlivý Gregory Peck. K tomu Řím, léto, závěrečná scéna, u které jsem brečela... za pět.
Dědička (1949)
Dneska to měla mamka puštěné zrovna v odbě, kdy jsem přišli na oběd. Chytlo mě to a nepustilo. Olivia de Havilland byla vynikající, Ralph Richardson byl tak odporně tvrdý a zároveň bylo od začátku jasné, že má v hodnocení toho mladého hajzlíka pravdu... Jen se přiznám, příliš jsem nepochopila, v čem že spočívala ta šílená krutost, když na konci Catherine nepustila toho šaška do domu. Neznám knižní předlohu a neznala jsem ani film, tak jsem tak tiše doufala, že odkázala všechny prachy charitě, vezme si ho a po svatbě mu oznámí, že nemají ani na slanou vodu. To by mě dostalo. takhle mi ten konec přišel nijaký. Pokud jde o hodnocení, bylo by to u mě mezi 3 a 4, ale s ohledem na vynikající Olivii de Havilland dávám 4.
Zlaté dno (1942)
Zlaté dno jsem dneska viděla poprvé a určitě ne naposledy. Umírněnější a vážnější Vlasta Burian je vynikající, Zita Kabátová elegantně půvabná a spolu jsou úžasní. Celý fim se mi moc líbil a přiznávám se, že u závěrečné scény (která jinak dopadnout pochopitelně nemohla), jsem uronila slzu. Jsem dneska nějak naměkko, což ovšem nemění nic na tom, že z mého pohledu jde o jeden z nejhezčích Burianových filmů. A málem bych zapomněla na jednu podstatnou věc: měli by se povinně koukat všichni, kdo obchodují či se o to alespoň snaží. Lepší než nejeden kurs obchodních dovedností. 25.9.2021 Viděno téměř přesně po 10 letech a na recenzi ani na hodnocení nemám co měnit. Nenapsala bych to lépe.
Cesta do hlubin študákovy duše (1939)
Skvělá komedie plná nezapomenutelných hlášek s koncem, u kterého pravidelně slzím a šťastně se usmívám. :-) Může být lepší kombinace? Nemůže.