CiTrus007

Tento film mě příjemně překvapil svým ponurým realismem, díky kterému se z poněkud ploché předlohy vyšetřování havárie Challengeru vyloupnulo plnokrevné investigativní drama z doby dozvuků studené války. William Hurt, který mistrně stvárnil vyšinutého akademika za zenitem, své postavě vtisknul charakter a svědomí, čímž příběh nabírá na morálním rozměru. Film je vzrušující, má svůj styl i spád. Nejvíce si na něm asi cením dobové akurátnosti. 8/10

Zajímavý námět, zpočátku hezké provedení, tím to ale bohužel končí. Ze scénáristického hlediska je vyvrcholení filmu naprosto bezpředmětné a nevyvážené, takže epilog působí zcela neuvěřitelně. I tak se mi ale první polovina celkem líbila. 5/10

Připadá mi, že Scorsese z Vlka nevytěžil vše, co mohl. Film jako takový je dle očekávání řemeslně nepřekonatelný – Leo předvedl dokonalý herecký výkon, kamera ani hudební podklad už nejdou vylepšit. Tak v čem se ukrývá zakopaný pes? Myslím, že jej objevíme v samotném scénáři. Vlk má totiž dlouhé tři hodiny, z nichž zruba polovina je dle mého názoru zcela šablonovitá a nadbytečná. Hlavní postava je na začátku vykreslena jako makléřské ucho, které se po nějaké době na Wall Streetu zkazí. Proměna osobnosti je ovšem naznačena jen na okraji a drtivá většina filmu pojednává o tom, jak si Jordan Belfort svými rozmary přivádí různorodé problémy, které potom musí řešit tvorbou úplně jiných, zpravidla mnohem závažnějších problémů, a tak stále dokola. Tato linie rozhodně není neatraktivní, zvláště pokud přihlédnu ke všem těm opulentním večírkům a vtipným situacím. Mně osobně by ale přišlo mnohem zajímavější, pokud by Scorsese na začátku ponechal více času miniaturnímu psychologickému dramatu, které bohužel velmi rychle zametl pod koberec. I bez ní je ale Vlk z Wall Street kvalitním a hlavně zábavným prožitkem. 9/10

Zdá se, že sociální tématika je v Hollywoodu poslední dobou čím dál populárnější. Tuto skutečnost potvrzuje i Bessonův scénář zasazený do reálně zbankrotovaného Detroitu. Přesto se však do popředí dostává hlavně akční sekvence s Paulem Walkerem a Davidem Bellem v hlavních rolích. Ze samotné akční složky filmu mám smíšené pocity. Bojové scény jsou kvalitní, honičkám dominuje free running a rychlá auta hezky odkazují na Walkerovu sérii Rychlých a zběsilých. Celé mi to přesto připadá trochu nerealistické, nadnesené a neuvěřitelné. Když ale odhlédnu od této závady, zbytek filmu do sebe zapadne bez větších problémů. Potíže nastanou až při vyvrcholení. Chápu, co se Besson snaží říci, podle mého vkusu to ale dělá příliš kostrbatě a šlo by to i elegantněji. K hereckým výkonům nemám připomínek, uchvátila mě snad jen barevná kompozice obrazu a zvukový doprovod, který vhodně dotváří atmosféru ghetta. Celkově tedy Doupě nepovažuji za propracovanou akci nebo film s velkou myšlenkou, nýbrž za místy úsměvnou lehkou akční zábavu a poslední kompletní film zesnulého Paula Walkera. 6/10

Nový Kapitán není ani tak pokračováním starého Kapitána jako spíše vykleštěním Avengers. Samozřejmě, film se na správných místech na svého předchůdce náležitě odkazuje. Je ale také o dost akčnější, dynamičtější a epičtější, čímž zmíněný pokladní trhák přinejmenším připomene. Rozšíření herecké sestavy mu podle mého názoru také velmi prospělo. Dobře totiž na plátně fungují Samuel L. Jackson i Scarlett Johansson. Na snadě je tedy otázka, zda v té epické změti události a postav na starého dobrého Kapitána zbyl vůbec nějaký čas. Já myslím, že ne. Takovou chybu totiž udělal již předchozí film a velmi mu to uškodilo, protože i přes všechno to americké vlastenectví je Kapitán sám o sobě jen nudnou figurkou. Marvel tedy dovádí svůj prototyp univerzálního superhrdinského filmu do dokonalosti. Ukazuje se, že už vůbec nezáleží na tom, jak se film jmenuje, nebo o čem v něm běží. S rostoucími hodnoceními, podle kterých se v Marvelu zřejmě řídí, klesá originalita, a tak jejich nová produkce postupně začíná připomínat ony legendární Baťovy cvičky. I když se však jedná o masovou produkci, musím uznat, že tento kus se povedl. 8/10

Málokdy se stane, že sequel předhoní originál. Anchorman je ale výjimka potvrzující pravidlo. Nutno říci, že i samotný první díl byl sám o sobě dostatečně trapnou, oplzlou a přiblblou šaškárnou. Druhému dílu se však podařilo laťku ještě o malý ždibec zvednout. V mnohem rozsáhlejším scénáři se naštěstí Willu Ferrellovi podařilo vyvážit složku příběhovou se vším tím humorem, a tak je nový Anchorman skoro jako ten starý. Jen s více lidmi, lepšími lokacemi, dražším zázemím, bezmála tuctem cameí a baby žralokem. 6/10

Film má velmi solidní základ. Tvůrčí skupina Anderson-Anderson-Yeoman se již několikrát osvědčila, a tak se rozhodně nemůžeme divit, že se s ní opět setkáváme po pouhém roce. Tentokráte nám však nenabízí malou produkci, ale dílo rozsahem hodno samotného Victora Huga. Grandhotel snad může tímto připomínat toliko zprofanovaného Forresta Gumpa. Přesto zde ale nacházím jeden zásadní rozdíl: tento snímek se neomezuje a dává to divákovi okázale najevo. Zmíním například objemné obsazení filmu, jehož hvězdnosti nelze vytknout ani jedno jméno. Kromě toho se však Grandhotel může pyšnit další ctností – je propracován od začátku do konce. Interiéry, exteriéry, filmová hudba i knír Billa Murraye, na vše byl kladen důraz a vše bylo promyšleno do poslední drobnosti. Naposled se zastavím u kamery, ta Yeomanova mě totiž nepřestává uchvacovat. Jeho promptní, suše střižené záběry dodávají filmu dynamiku a spád, který by se u tak rozsáhlé příběhové linie snadno vytratil. Když tedy uvážím Grandhotel Budapešť jako celek, musím uznat, že je to jeden z nejlepších snímků, které jsem za poslední rok měl tu čest navštívit. 10/10

Památkáři mají skvělé obsazení a vyprávějí zajímavý příběh, zhoubnou se jim ale stala knižní předloha. Ono prokleté dílo autorů Edsela & Wittera se totiž v rozsahu může směle měřit s Remarquem, když se však dostalo pod ruce Clooneymu a Heslovovi, muselo být nutně opracováno na kost. Výsledkem je dvouhodinová upoutávka na knihu s poněkud epizodickou kompozicí. Není zde ani tak vyprávěn příběh, jako spíše dokumentaristický náhled do osudů hlavních postav. Osobně musím říci, že mi tento skákavý styl příliš nevadil, přestože některá vypuštěná místa byla velmi zřetelně znát. Učarovali mi spíše sympatičtí představitelé hlavních postav, jejichž výkon dle mého názoru nelze přejít. Ano, jestli tento film v něčem exceluje, je to herecké osazenstvo. Nemohu také pominout kvalitní práci kamery a zvukového oddělení. Režie mě nijak nerozladila, Clooney za kamerou funguje stejně dobře jako před kamerou. Nebýt onoho osudného kiksu Clooneyho, scénáristy, mohli jsme tu mít další legendární produkci. Škoda. 7/10

Gavin Hood svojí hru rozehrál velmi rafinovaně na několika frontách. Ve spolupráci s oddělením SFX obmazává ústa divákova pohádkovým sci-fi a fenomenálními vesmírnými záběry. Od prvního okamžiku se také zanořuje hluboko do Enderovy mysli a podrobně zkoumá jeho psychologii. Vzniká tím zajímavý kontrast, jenž požitek ze sledování obzvláštní a v závěru i dosti umocní. Samotné finále je dobře dotaženo a z původní předlohy přebírá silnou myšlenku. Doopravdy jsem si přál, aby z této kvalitativní úrovně nebylo sestoupeno, leč i tento snímek má své vady. První z nich je přílišná příběhová koncentrace na Enderův výcvik. Kvůli ní si místy připadám jako v typickém americkém středoškolském filmu. Jindy zase sklouzneme do druhého extrému, který připomíná militantní Spy Kids v univerzu Hvězdné pěchoty. Přes to všechno musím uznat, že Enderova role je dobře obsazená. Kdo mě však vysloveně zklamal, byli dospěláci Kingsley a Ford, kteří mi připadli absolutně nevyužití. Abych to shrnul, Enderovu hru považuji za jedinečný film, který však kvůli drobným jizvičkám a škrábancům musím s těžkým srdcem ohodnotit 8/10.

Má očekávání se bohužel nenaplnila. Špinavý trik měl exkluzivní obsazení, dobrého režiséra, originální zápletku a tudíž i tu nejlepší vyhlídku stát se retro-variací na mé oblíbené Dannyho parťáky. Místo toho ale Russell upustil od akce a rozhodl se pro podstatně nudnější dvouhodinovou tlachárnu. Co naplat, že Christian Bale předvedl nejkvalitnější výkon, který jsem u něj doposud viděl. Jeho práce se společně s prací ostatních protagonistů ztratila v nekonečném víru dialogů a scén, který se zamotává sám do sebe, způsobuje zmatky a diváka udrží u plátna jen proto, že chvilkami vyvrhuje nějaký ten střípek dokonalosti. Je to obrovská škoda, hlavně kvůli všem těm jednotlivostem, které mi padly do oka a které mě potěšily. Předně jde o volbu dobově laděné hudby a velmi pečlivě dekorované prostředí, pak také všechny herecké výkony ústředních pěti protagonistů a velmi osobitý humor, který celou dvouhodinku příjemně okoření. 7/10