CiTrus007

Snímek velmi silně a procítěně vykresluje události na Ukrajině posledních několika měsíců. Jeho největší devízou je jedinečný styl kamery, který pomocí dlouhých a souvislých pohledů ponoří diváka přímo do děje na kyjevském náměstí. Tento styl zpočátku působí dosti nevšedně a rafinovaně, v druhé polovině jsem však jím byl poněkud znuděn, neboť do filmu už nevnášel nic nového. Trocha svižnosti na závěr by opravdu neškodila. 7/10 [KVIFF 2014]

Možná nemám buňky na artovou kinematografii, ale s Germanem jsme si opravdu nesedli. Jeho dílo má sice jednu z nejkrásnějších černobílých kamer, které jsem kdy viděl. Na druhou stranu ale také propadá ve všech ostatních aspektech. Ve vizuálu nemohu odpustit naturalisticky nechutné vykreslení středověku jako období primitivních obličejů pomazaných výkaly a bahnem, které samo o sobě neslouží k vyjádření idejí hlubších než sociálních. Z hlediska scénáristického zase nelze prominout strnulost - typický hřích spojený s obsáhlou knižní předlohou. Tři hodiny je opravdu moc. 2/10 [KVIFF 2014]

Portrét bohatší řecké rodinky měl původně vyprávět o komplikovaných mezilidských vztazích. Místo toho však diváka hned od počátku zavalí přetahovaná přírodní lyrika prokládaná plochými hereckými výkony. Jediným kvalitním aspektem celého snímku tak zůstává epicky postavená kamera a rafinovaně vybarvené obrazy. 5/10 [KVIFF 2014]

Kde někteří vychvalují zajímavý námět, já vidím nevyužitý potenciál. Hvězda kriminálu k divákovi promlouvá především syrovými emocemi a násilím, které podle Davida Mackenzieho patří k dennímu chlebu irských vězňů. Mám však pocit, že kromě bojů, krve a nenávisti mohla být více zdůrazněna složka psychologická, která v aktuálním zpracování vyznívá spíše jako zbytečný a nepochopený diskurz. 7/10 [KVIFF 2014]

Tento snímek mě zaujal po všech stránkách. Jeho scénář je prostý, přesto poněkud nesmělý a nepředvídatelný, a tak až do poloviny filmu nebylo jasné jeho téma. Když se však příběh zjevil, byl jsem překvapen, jak realisticky a procítěně jej Cahill dovedl odvyprávět. Mnohem více než individuální herecké výkony mě zaujala samotná audiovizuální stránka, která vykazuje známky pečlivé přípravy a příjemně doplňuje divákův prožitek. K tématu je nutno poznamenat, že kontemplativní diskuse o střetu vědy s náboženstvím je alespoň z hlediska filosofického dosti ohranou písničkou. Přesto mám pocit, že se snímek k tomuto tématu vyjádřil jedinečně a nabídnul východisko, které je v souladu s východní filosofií smířlivé a harmonické. 8/10 [KVIFF 2014]

Smyslový film, který se vyjadřuje hlavně formou přírodní a intimní lyriky. Kompozice snímku je zcela epizodická a dílo jako celek postrádá spád i kompaktnost. Hlavní postavy se v absenci myšlenky pokoušejí o vzdor, není však jasné proč a vůči komu. Celá ta slavná provokace tak ztrácí na smyslu a působí spíše bláznivě v koktejlu bezpředmětných emocí a zoufalé snahy o návrat k dětskosti. Kamera mistrně zachycuje ospalý srbský venkov, na mnoha místech si originálně pohrává se světlem a vymezuje se proti pokulhávající hudební složce například v ikonickém záběru s Lazarem na kole v bouři. 5/10 [KVIFF 2014]

Má vysoká očekávání od tohoto filmu byla naplněna. Myšlenka časové smyčky je velmi stará, a tak bychom si mohli myslet, že už k ní nelze nic dodat. Nutno říci, že Christopher McQuarrie mě během necelých dvou hodin přesvědčil o opaku. Jeho scénář je metodický, vědecky korektní, místy až cynicky vtipný a hlavně plný kvalitní a dobrodružné akce. Titulní dvojice, Tom Cruise a Emily Blunt vytvářejí na svojí vojenskou povahu velmi charakteristické postavy, a zejména Tom Cruise předvedl o hodně realističtější výkon než například v nedávném Nevědomí. Oceňuji také, že navzdory neustálému opakování téhož dne film nepůsobí nudně ani profánně, ba právě naopak podněcuje divákovu pozornost a uvádí do děje drobnosti, které se po chvíli ukážou důležitými. Rád bych pochválil kameru a její spojení se speciálními efekty, neboť v mém pohledu tento snímek představuje optimálně vyvážený vědeckofantastický vizuál. Jedinou podstatnou Achillovou patou je závěr, který je na můj vkus řešen až příliš optimisticky. I přesto jsem ale z kinosálu odcházel spokojen a velmi dobře naladěn. 9/10

Tento film nemá skoro nic společného s divokým západem, western je zde pouze kulisou pro jinak dobou nedotčený scénář. Vtípky jsou bohužel jen lehce nad úrovní Kameňáku a ani v této holywoodské komedii se nevyhneme nechutnostem, jako je například průjem, koňské exkrementy, více průjmu, et cetera. Když odhlédnu od všech těchto rušivých elementů, má film vcelku dobrý příběh a překvapivě kvalitní herecké obsazení. Mluvím zejména o Charlize Theron, která v mém pohledu odvedla na plátně nejvíce práce. Velkou radost mi také udělaly velmi dobře zapojené narážky na symboly filmové popkultury, zejména pak cameo Jamieho Foxxe a Christophera Lloyda. 7/10

Po přečtení knihy od Johna Greena jsem se velmi opodstatněně obával o osud této filmové adaptace. Nutno však říci, že se mé obavy ukázaly jako zcela zbytečné. Scénář byl zpracován opravdu pečlivě a až na pár malých zaškobrtnutí na začátku a nejistou dynamiku těsně před vyvrcholením vytváří krásnou klenbu příběhu. Titulní pár, Shailene Woodley a Ansel Elgort, vytvořili lidské a přístupné postavy, které mezi sebou našly emocionální a intimní pouto navzdory společnému prokletí. Jejich vztah ovšem není pouze romantický, je navíc i intelektuální, za což si zaslouží můj skromný obdiv. Tuto lahodící harmonii čas od času skvěle naruší Dafoeův cynický ožrala se svým švédským hip hopem nebo filosofickým problémem drezíny. Jsem velmi rád, že tento film netrpí skoro žádným z obvyklých symptomů knih adaptovaných do filmové podoby. Chtěl bych také ocenit dokonalý výběr hudebního doprovodu, hlubokou a charakteristicky barevnou kameru a zachování silné myšlenky, která se prosazovala na pozadí celého příběhu. Tento film nevypravuje o ideálu – ukazuje, jak se dá žít, když na život nezbývá čas. 8/10

Budoucí minulost velmi poutavě spojuje světy starých a nových X-Menů. Od První třídy uplynulo několik let a je znát, že za tu dobu Bryan Singer řadu věcí změnil. Asi nejmarkantnější novinkou je absence čerstvosti a dynamiky Vaughnova prequelu. Namísto ní nám je naservírována opravdu komplexní a zahuštěná příběhová linka, kterou kvůli všem těm časovým posunům jen těžko jednoznačně zařadíme do jakéhokoli X-univerza. Po herecké stránce k filmu nemám námitek. Snad jen, že příběh je až příliš centrován kolem mladé skupiny mutantů, kvůli čemuž jejich starší alter ega působí ve vložených scénách trochu okrasně a zbytečně, zvláště pak dvojice Stewart-McKellen, která je místy až sentimentální a nečinná. Velkou pochvalu si ode mě na druhou stranu zaslouží Jennifer Lawrence, která ač byla nečekaně postavena do velmi obtížné role, předvedla po všech stránkách obdivuhodný výkon. Tím také mimo jiné zastínila kvalitní hereckou přípravu Jamese McAvoye a Michaela Fassbendera, jimž se úspěšně podařilo navázat na První třídu a prohloubit vztahy svých postav. Rád bych také ocenil cynický a situační humor, který filmu dodává potřebnou lehkost a spád v první polovině. V té druhé už je to trochu obtížnější, protože zde a zejména v závěru podle mého názoru leží jediné opravdu slabé místo. Naštěstí po poněkud těžkopádném a přelidněném vyvrcholení následuje delší epilog, který je až překvapivě účinný ve stabilizaci a usměrnění příběhové linie. Shrnuto, Budoucí minulost je o dost složitější a hustší než První třída, jako celek však působí kompaktně a kvalitně. Stylem je někde na půli cesty mezi starou a novou sérií X-Menů, což se od ní přesně dalo očekávat. 9/10