Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Krátkometrážní

Recenze (559)

plakát

A co Bob? (1991) 

Příjemný film se skvělým hereckým obsazením.

plakát

Agent bez minulosti (2002) 

Matta Damona nemám rád, proto jsem tenhle film dlouho odkládal. Ale nakonec jsem se odhodlal, a jsem za to vděčný - až na asi dvě wtf scény (slézání zdi ambasády, závěrečný let ze schodů) poměrně uvěřitelný špionážní film, který u mě tento žánr posouvá o něco výš (Bondovky vážně nemusím). Za zmínku také stojí skvělý Cooper a možná ještě lepší Owen, i když ten dostal hodně málo prostoru. 80%, a těším se na dvojku.

plakát

Ahsoka (2023) (seriál) 

Sympatičtější postavy na kladné straně a zajímavější na té záporné než v Mandalorianovi a celkově příjemné rozšíření Star Wars univerza i pro diváky netknuté Povstalci. Smutnou pravdou nicméně je, že toho obsahu je v poslední době prostě moc, a podobně jako v případě Marvelu se i zde vytratilo téměř veškeré kouzlo, které v minulosti z těchto sérií dělalo něco výjimečného. 1. série - 80 %.

plakát

Akira (1988) 

Hypnotické, krásně hypnotické. Úžasná animace, nadčasový příběh, epická hudba a zvukové efekty celkově, a přehledně a stylově pojímaná akce, okořeněná nezvykle neskrývaným násilím (pro diváka, který se k anime dostal přes pohádkáře Miyazakiho, je to poměrně velký skok). A závěrečná půlhodina, to je epičnost sama.

plakát

Alenka v říši divů (2010) 

Chápu nízké hodnocení, chápu i to vysoké. Divný film, který táhne především herecké obsazení (kromě Deppa a Carterové i Wasikowska) a hudba. Animace, i celkový optický dojem jsou divné, ale to je v tomto případě asi dobře. 75%.

plakát

All of Us Are Dead (2022) (seriál) 

1. série - 80 %. Ne tak originální a výpravné jako nedávné Kingdom, ale zato plné mnohem lidštějších a sympatičtějších postav, u kterých jsem si - v rámci korejské nejen seriálové tvorby vůbec poprvé - relativně brzy zapamatoval jejich jména. Doufám v zatím nepotvrzenou druhou sérii, prostor na ní tenhle svět rozhodně nabízí.

plakát

Alois Nebel (2011) 

Často se poslední dobou setkávám s filmy, pro které je typické heslo "vítězství formy nad obsahem". Podobně je tomu tak i u Aloise, s tím rozdílem, že ona forma není až na způsob ztvárnění nijak převratná, a obsah je na takové úrovni, že by nad ním zvítězila i animace o několik kategorií slabší. Pokud se Nebel vážně dostane do boje o Oscary, zanevřu na tato ocenění ještě více než jsem učinil již loni, kdy sošku pro režiséra získal rutinér z King's Speech namísto Christophera Nolana.

plakát

Amélie z Montmartru (2001) 

Možná, že jsem čekal trochu víc - umístění ve dvacítce nejoblíbenějších filmů a zároveň mnohem slabší pozice v těch "nejlepších", to značí něco tuze zajímavého. Ale dopadlo to přesto dobře - Jejímu kouzlu jsem sice plně nepodlehl, na to jsem moc velký cynik, ale minimálně úsměv na tváři mi vykouzlila a svou originalitou (jak charakterovou, tak celkovým zpracováním filmu) nepatrně podkopala přesvědčení, že svět je jedna velká past na snílky. 90%.

plakát

American Horror Story - Murder House (2011) (série) 

1. série - 90%, 2. série - 95%. Tam, kde první řada nabízí příběh s ucelenou jednotící dějovou linkou, soustředící se na příběh strašidelného domu, vrhá na nás série číslo dvě jedno více či méně hororové téma za druhým (ústav pro choromyslné, mimozemšťané, Ďábel, nacismus, etc.), aniž by se v tolika různorodých oblastech zamotala nebo ztratila tempo. Na úkor ryzí děsivosti, která je zde trochu na ústupu, se tvůrcům podařilo vytvořit rozvětvené dílo, které i nefanoušky hororu nutně fascinuje svou roztomilou zvrhlostí. Lana Banana! 3. série - 80%. Zatímco první polovina zatím poslední série je pro mě stoprocentní guilty pleasure, ve druhé jakoby tvůrcům trochu docházely nápady a tak pouštějí uzdu všemu, co je zrovna napadne. Díky krásně osudovému finále a veskrze zajímavým postavám však přetrvávají pozitivní dojmy a čtvrtá série se stává jednou z nejvíc očekávaných seriálových událostí. 4. série - 65%. Opět slibný začátek - první čtyři díly se směle vyrovnávají kvalitám druhé série. S odchodem jedné z hlavních záporných postav však Freak Show rozbředne do čehosi, co není ani děsivé, ani napínavé, ba pomalu ani zajímavé. Tvůrci se zoufale snaží z každé postavy udělat tahouna série, ale vůbec jim to nevychází a finální dvě epizody tak vůbec nefungují. Škoda, potenciál byl ohromný.

plakát

Americká krása (1999) 

Reálně vyznívající snímek o lehce nereálných lidech... I když, kdo ví? Třeba jsou americké ulice vážně plné loserů, jejich hysterických ženušek, cholerických válečných veteránů (se slabostí pro nacismus) a úchylů s videokamerou ;)