DaUr

Mé první setkání s Woody Allenem jakožto režisérem. Krom hereckého koncertu všech zúčastněných (Owen překvapivě vážný, McAdams po dlouhé době ne úplně dokonalá, Cotillard naopak ano, i když ne tak docela, a ve vedlejších, nicméně stále výrazných rolích příjemně překvapí například Brody a Elmaleh) a vyloženě krásného hudebního doprovodu se mi zalíbilo především to, že příběh má i přes zdánlivou jednoduchost a "zábavnost" poměrně vážný, až filozofický podtón, podaný navzdory tomu specificky humorným způsobem. Stručněji řečeno, pociťuji najednou strašnou chuť podívat se do Paříže. Nebo, když už tohle nevyjde, pustit si alespoň tenhle kouzelný film ještě jednou.

Naprosto typická dvojka. Více akce a speciálních efektů, působivější lokace, horda nových postav, a jak to tak bývá, více plytký a nekonzistentní příběh. Ale na druhou stranu má film své tři tahouny - Ritchieho, Zimmera a Downey Jr., kterým vypomáhá herecky velice kvalitní ansámbl v čele s vizuálně atraktivní Noomi Rapace, poskytující mužské části publika dostatečnou náhradu za předchozí krasotinku. To, že navíc umí i hrát, je jen příjemný bonus. Celkově tedy převládá spokojenost, daná nízkým očekáváním a ještě nižší hodnotou času, po který jsem se nudil.

Zatímco u Tarantinových či Rodriguezových filmů je násilí podáno jakousi odlehčenější formou s mnohdy hlubším poselstvím zapříčiněným kvalitním scénářem, zde jde o velmi, velmi krvavá jatka bez výraznější myšlenky a se scénářem, který je, řečeno mluvou samotného snímku, pytlem sraček rozválených na papíře. Něco málo zachraňuje průměrný Hauer, nicméně z hlubin odpadu se film vyhrabe kurevsky těžko. Jeden z mála případů, u kterých mi ze zdejšího hodnocení zůstává rozum stát.

Svižně natočený a dostatečně originální film, jehož druhá polovina sice lehce ztrácí tempo, ale zato má fungující chemii ústřední dvojice, skvělou hudbu Thomase Newmana a hromadu sympaťáků ve stylových ohozech (John Slattery vládne). Ignorujíce lehce pochybný závěr jde tedy o velmi příjemné překvapení, a to i přes mou averzi vůči Mattu Damonovi. 85%

50%, celá recenze zde.

Těžko komentovatelný snímek. Potěší oči a uši, především pokud je promítán v kvalitním kině (přiznávám, že sledovat ho doma na počítači, možná bych to po chvíli vzdal) - především Smetanova Vltava je úchvatný zážitek. Hereckým výkonům se také nedá nic vyčíst, Pitt hraje svou klasiku, Penn i přes pekelně malý prostor dokáže zaujmout a Jessica Chastain díky prostoru naopak největšímu předvádí velice dobrý výkon. Problém nastává, pokud se (mě) někdo zeptá: "A o čem to vlastně bylo?" O dospívání, o ztrátě milované osoby, o vztahu mezi rodiči a dětmi, o manželských problémech, o vzniku světa, o smrti, nebo o dinosaurech? Nejspíš částečně o tomhle všem a ještě o mnohém dalším, vše podané lehce lyrickým způsobem, u kterého je jasné že nesedne každému a že ti, kteří si o filmu předem nic nezjistí, budou nejspíš velmi zklamáni. Já zklamán nebyl, spíše naopak, ačkoliv onu šestihodinovou verzi, která má vyjít na blu-ray, si asi nechám ujít.

Velké zklamání, způsobené očekáváním další pecky od oblíbeného režiséra a velmi lákavým trailerem. Nekonzistentní směs nacistů, draků, robotů a samurajů sice disponuje líbivými akčními sekvencemi, které podkresluje atraktivní hudba a jako vždy skvělý vizuál, ale po příběhové stránce pouze kopíruje slavnější filmy (Inception, Kill Bill) a nepřináší zhola nic nového, jak by jsme od údajně "vizionářského režiséra" Zacka Snydera čekali. Strážci tedy zůstávají nepřekonáni, což je opravdu škoda, protože Sucker Punch onen potenciál měl.

Zajímavý nápad, geniální obsazení vedlejších rolí, čistě rutinní zpracování. Velká škoda, o něco menší zklamání - částečně jsem to čekal. Ústřední trojice je oproti svým protivníkům nevýrazná, ztrácí se v každé scéně, ve které jsou po jejich boku. Způsob natočení je neoriginálně uspěchaný, tvářící se stylově a svižně, ale zároveň plný hluchých míst. Zabijácké vtipy vesměs chybí, a jediné štěstí je, že ty vyloženě trapné rovněž. Závěrečné řešení problémů je pak vyloženě slabé. Celkově tedy něco okolo 50%, zaokrouhleno nahoru díky kouzelné Jennifer Aniston. Až budu velký, chci být zubařským asistentem...

70%, celá recenze zde.

Nevhodné pro děti a mladistvé, ani pro ty citlivé, starostlivé a bojácné, a vlastně ani pro ty úplně normální. Cynici a fandové toho nejčernějšího humoru si ale přijdou na své.