Korsak

Po prvním shlédnutí bez dabingu: Měl jsem velká očekávání a bál jsem se, že je film nesplní. Nesplnil je, nýbrž překonal, protože byl z úplně jiného těsta, než jsem čekal. Je to pohled do doby doznívajícího baroka se vším všudy. Zbožnost si podává ruku s Neřestí, Prudérnost s Vulgárností, Vitalita se Smrtí. Film nesedne každému, je komorní, civilní. Když ale znáte aktéry a víte, kdo byl Mysliveček, jak se žilo kastrátům a co byl zač král Ferdinand, naskakují vám během něj různé historky a příhody, které se k tomu kterému okamžiku pojí. Třeba příčina zranění Leopolda Mozarta a možná souvislost téhle události s Wolfiho smrtí... Dal bych filmu čtyři hvězdy, ale za uvedení Mozarta jeho rytířským titulem musím dát i tu pátou.

Kamera byla skvělá. Hudba byla úžasná, v některých okamžicích bych měl husinu, kdyby nepodbarvovala spíš směšně vyznívající situaci. A maskéři (ne kostyméři, maskéři) odvedli parádní práci (otevřená zlomenina, tvář rozdrcená palcátem, zanícené oko). Že nesedí reálie nebo se upravují dějiny? To v Amadeovi taky, podstatný je děj. A ten mě zklamal, prostě mě to nebavilo. Když se zrovna nebojovalo, měl jsem nutkání dívat se na hodinky. Od půlky filmu jsem si počítal, jakou smrt už mi tu předvedli v přímém přenosu: Utopení, upálení, pomalé upižlání hlavy, rozmašírování ciferníku palcátem, nabodnutí na kůl, rozmačkání kameny, shození ze skály na zem, shození ze skály do vody s mezipřistáním na skále, sežrání lvem... Kdyby byl Žižka aspoň nabušený Rambo, který by mi byl buď sympatický, nebo protivný - jenže on mi byl tak nějak fuk. A to mě mrzelo, protože ty první tři ingredience - kamera, hudba, masky - mě lákají film ještě někdy vidět, ale děj mě odrazuje. V každém případě myslím, že film má cenu vidět v kině na velkém plátně - v televizi to nebude ono. Třeba ten záběr z výšky na řeku s ponořenými těly lidí i koní fakt stojí za to.

Igor Bareš a Taťjana Medvecká výrazně převyšovali ostatní účinkující, Iva Janžurová byla skvělá jako královna v pozdějších letech, role mladé panovnice jí příliš neseděla - skoro bych řekl, že vinou režie a nikoliv její. Iva Janžurová střídala kostýmky převážně v pastelových barvách, brýle, náhrdelník i paruky podle účesu panovnice, dokonce i démantovou korunku s britskými kříži - proto nechápu onu červenou šerpu s medailí a ozdobami, která měla nahradit řádovou šerpu velkokříže. To je opravdu těžké - při tak nákladné výpravě - podívat se, jak to vypadá na fotografiích? Jasně, je to divadlo, ale zamrzelo to.

V českém dabingu i v naší tvorbě se rozmáhá takový nešvar: Panovnickému páru se upírá oslovení Veličenstvo (Majestät) a říká se mu Výsosti (Hoheit). Je to totéž, jako bychom generálovi říkali pane majore. U vídeňského dvora posedlého etiketou je to obzvlášť pikantní. Seriál Sisi si historické události přetváří k obrazu svému po vzoru Tudorovců či Vikingů. Dobové reálie také dostaly na frak - nejen třeba řády a vyznamenání, ale i špatné barvy rakouské vlajky. Legrační byl i prostitutčin domnělý původ - Kolovraté byli hrabaty, ne barony. Tož, snažím se na to koukat jako na fantasy, ve které mají postavy náhodou stejná jména jako historické osobnosti. Ale jak řeknou císařovně Výsosti, chytá mne amok. Stejně jako když se panovnice v šatech obkročmo posadí na koně. Asi si na uklidnění pustím film Sissi a Yetti z roku 2007.

Bál jsem se, jak dopadne pokračování úspěšné komedie. Začátek byl trochu hektický, takový hrrr, ale pak vzali osud svých dcer a zeťáků do rukou Verneuilovi a výsledek stojí za to. Kdo si rodinu oblíbil v prvním filmu, bude určitě spokojený. Nezapomenutelně působila knězova poznámka: "Vy ale umíte překvapit!"

Proč se na film podívat? Protože Octavia Spencer hraje jako Pánbůh, nebo spíš jako Ďábel. Jinak je to pohodový teenagerský snímek - možná jsem drsňák, ale za horor bych to nepovažoval. Náhle vyhrocený závěr - asi aby to mohlo být považováno za horor - snímku podle mě docela ublížil.

Kdyby to byl americký film, byl by to spíš horší průměr. Na to, že to je česko-slovenský film, je to ale rozhodně nadprůměr a v rámci současné filmové produkce příjemné osvěžení. Nečekejte nic nového pod Sluncem, nečekejte nic překvapivého, děj se dá v hrubých rysech odhadnout už po pár minutách snímku. Já mám ale rád sci-fi (a pohádky) a film jsem si užil. Na naše poměry moc pěkné herecké výkony, perfektní uvěřitelné prostředí a jako vždy skvělá hudba Ondřeje Gregora Brzobohatého. Chtěl jsem dát pět hvězd, abych trochu naboural zdejší nízké hodnocení, ale přece jen pět hvězd dávám filmovým klasikám.

Není to žádný umělecký velkofilm, ale pokud potřebujete dobít baterky a podívat se na něco pozitivního, je to ta pravá volba. Potěšil mne Nick Robinson, kterého jsem zatím znal jenom jako Rydera Scanlona ze seriálu Melissa and Joey. A Tony Hale s duhovou vlajkou na saku byl... No, to se nedá popsat, to se musí vidět. ;-)

Já se u toho neskutečně bavil. A když se objevil pan Collins v podání mého oblíbeného Matta Smithe, kterého by jeden zabil už jen za to, že vůbec existuje, natož když začne mluvit o Lady Cathrine, tak to byla prostě PECKA. Doporučuju! Ty přesné citace z Jane Austenové, ta hudba, která byla napsaná pro historický film a ne pro parodii, docela slušná výprava (s chybičkama, ale slušná) - a do toho jako by se nechumelilo zombíci... Konečně jsem se dozvěděl, proč Jiřímu III. přeskočilo. Roztomilá tečka je na konci závěrečných titulků: Dětská písnička "Monstrum leze z díry, vystrkuje kníry." Tu nelze nemilovat!

Tenhle film mi prostě sednul. Námět sice není nic nového pod sluncem, ale přesto jsem se u něj nenudil a až do konce mě udržel v napětí. Z lehce melancholické atmosféry filmu vybočuje první scéna s pavoukem, ta mě fakt dostala. "Neklepej na to sklo!"