Gilmour93

Vrtání, zatloukání, šroubování, zvlhčování, nastřelování hřebíků při romantické hudbě…, v prvních dvaceti minutách je tam o trochu víc krve než u Pepy Libického, ale pak se začne jít proti žánrovým zvyklostem. Ten nestandard je amatéry vedené vyšetřování, omílání bludů a předstírání psychologického dramatu tím, že se hodně blábolí. Až by si jeden začal myslet, že si vrah v kukle zajel zalyžovat do Aspenu.. České názvy (byť je tento neoficiální) někdy bývají docela úlet, ale tady se to v rámci dvojsmyslu povedlo. Mám za to, že hnacím motorem strejdy kutila nebyla touha potírat hřích, ale vlastní vercajk v trenýrkách..

Invaze obojživelných mimozemšťanů blijících zelené želé očima režiséra, který má rád wrestling, pokleslé žánry a uvnitř zůstal stejný jako jeho dětské postavy. Pokusy o hláškování ucházející, energie akce se často marně snaží kompenzovat omezené finanční možnosti a závěrečný tragický moment je vzhledem k celkovému pojetí stejně nevhodný jako překrývající se hudební stopy. Metu „Lidstvo vs. dinosauří sorcerer“ to však s přehledem zdolalo..

Ghostface v zářivých světlech velkoměsta. Změna prostředí nejprofláklejší hororovou meta franšízu občerstvila, stejně jako decentní přitlačení na pilu při agresivitě jednání bubáka / bubáků s pofiderními motivy, nicméně u nabubřelé délky a rozmazávání exkrementů doznání po tvářích bez masky už zase byla cítit zatuchlina předchozích produktů. Zarazily mě dvě věci. Že se některým hrdinům vrazí do břicha přes sedm palců dlouhá čepel loveckého nože Buck 120 a oni se po chvíli tváří, jak kdyby jim jen vybírali špínu z pupíčku a že Courteney Cox začíná vypadat jak upír z Lost Boys..

Podobně jako v nepříliš známých Vracenkách se vzpomíná na dětství přes filtry nostalgie, které umí zadržet ledasco špatného a pak jako most k dospělosti přichází na řadu první milostná vzplanutí, co sice nikoho nespálila, ale někde v nitru pořád ještě doutnají.. Mezi šesti větami osobité poetiky, obskurních postaviček, hořkosti a úsměvu je potřeba vyzdvihnout dva špičkové herecké výkony. Menšíkův prťavec bojující s konkurencí, ztrátou a vlastní slabostí a Hrušínského voyeurský majitel zakázaného ovoce, který uměl vypovědět vše jen pouhým pohledem..

Metr deset vysoká kombinace Kecala a inspektora Clouseaua hraje na milostný triangl o vrcholech hrdá maminka, nechápavý horolezec a strejda Jindřich, co by v modro-červeném kostýmu mohl z fleku nahradit Christophera Reevea a ani by si nemusel vycpávat tu hrušku mezi nohama. Přirozenost naší Shirley Temple s kšandami nerozporuji, to spíš typický humor Marie Poledňákové, co je kypřen plytkým vztahovým dramatem a uspokojováním tužeb po rodinném kýči. Evergreen ano, ale ne pro mě..

40 % Bonda, 40 % Růžového pantera, 10 % Hitchcocka a 10 % zábavy. Wrong man? Wrong movie.. Murray v roli vola, který proplouvá událostmi, protože na něj sedlo do kola chodící štěstí, má jeden zásadní nedostatek. Chybí mu při tom kamenná tvář Leslieho Nielsena. Jenže i s ní by to nejspíš byl film, který bavil příliš málo..

V šedesátých letech bylo v Texasu střílení do lidí z vyvýšených míst oblíbenou kratochvílí a tak není divu, že se tady odehrála i historicky první masová střelba na školním kampusu. Jamesonovo docudrama nabídne pár desítek sekund napětí před likvidací střelce i hořce úsměvný pohled na dostupnost prostředků k realizaci vražedných plánů, ale o postavy se zajímá buď špatně, nebo vůbec. Producentské tlačení na pilu ve věci pozitivního zobrazení mexických Američanů bylo spíše kontraproduktivní, stejně jako u Luthorova sidekicka ze Supermana. A do toho pár do očí bijících absurdit. Úplně vidím, jak se na vrchol věže dostane Grissomův CSI tým a při natahování provázků suplujících trajektorii kulek ze zbraní civilistů opětujících palbu (holt, jsme v Texasu) jen nevěřícně kroutí hlavami..

Když je Van Peebles hodný, Leary zlý a Lambert jedoucí na vlně Belmondových bláznivých grimas ošklivý, pak asi nikoho nemůže překvapit, že Matador je Arch Stanton.. Když necháte mozek zapnutý na volnoběh, je tu možnost, že si Sarafianovo nepříliš originální buddy movie užijete a to i bez pěti minut násilí a sprostoty, které byly studiem vystříhány kvůli ratingu a už nikdy nespatří světlo béčkového světa. Možno brát i jako spin-off Marvelu, protože uvidíte, jak profesor Xavier ještě bez hi-tech kriplkáry trénoval telepatické schopnosti pod vrstvou hlíny..

„Warriors! Come out to play-ay..!“ Těch 30 mil ke Coney Islandu je debilních, ale takovým milým způsobem, že si je oblíbila i Reaganova promítačka v Camp Davidu. Poměrně přísné dodržování dress kódu nabízelo, aby si to všichni vyřídili na přehlídkovém molu a chvílemi jsem měl pocit, že se to zvrtne v muzikál, ale dvojce Hill, Laszlo tam dokázala dostat kouzlo špinavého New Yorku, které mě bavilo stejně jako komiksové aranžmá či přítomnost spiritu Alexovy party, co také ráda zabíjela čas proléváním blažky a kopáním do járblí. Chudák Prcek Kelly. Když se zotaví z nakládačky, koupí slušný oblek s vázankou a žluté Porsche s nadstandardní výbavou v podobě self-repair systému, tak mu zkříží cestu Arnie a posune ho v pořadníku..

Deromantizace časů, kdy zemřít přirozenou smrtí mělo trošku jiný význam než dnes.. Dobrodružství kolem kejklířských žoldnéřů, zištně vyložených znamení, protržených blán a uchvacování moci nemá vyloženě kladnou postavu (mladej MacGyver Arnolfini, co během chvíle sestrojí teleskopický dobývací žebřík, se nepočítá) a taky se tak s nimi v lehce improvizačním chaosu nakládá. Mohlo to být něco jako středověká Wild Bunch, ale na naléhání producentů se dostal do popředí milostný trojúhelník s vrcholy lady Agnes, pro kterou kvůli výrobě mečů už nezbylo železo na pás cudnosti. Nevadí, pod Verhoevenem klasické romanci mandragora nikdy nekvetla a on pak alespoň věděl, že na kompromisy není místo..