Gilmour93

Smrtící atak fekálií z odpadních trubek? Tak to tu ještě vskutku nebylo a dokonce ve stejném járu, jako další autorovo opus magnum Black Swarm. Holt, plodný rok.. Občas si u podobných filmů milerád pročistím hlavu, ale tohle Winningovo eko-zvěrstvo jako by počítalo s předpokladem, že má divák už dávno kompletně vysátý mozek agresivní mimozemskou entitou s dlouhým brčkem. Chápu, že to je natočeno za málo peněz, ale to je mohli zrovna spálit nebo věnovat na volební kampaň libovolné české politické strany. A Sorbent Kevin s kolárkem kolem krku? Ten tímto porušil jedenácté přikázání "Nezesměšníš sebe sama ještě více"..

Hitler? Verboten! Dovedným zlehčením věcí, které jinak vzhledem k historickým souvislostem nelze brát na lehkou váhu, Oury prokázal, že je velmi schopným režisérem a navíc i velmi dobrý krejčí, protože role francouzského magnetu na průšvihy byla Bebelovi ušita přesně na míru. První polovinu nabitou humorem (razie v knihkupectví, střelba do holubic míru) střídají akčnější pasáže spojené s útěkem směr Österreich (na svou dobu skvostně natočená honička s motocykly) a závěrečná nečekaná vsuvka v podobě jidiš-tyrolského tanečku pak budiž třešničkou na dortu povedené dobrodružné komedie s olympijským spiritem. Z historického hlediska je ovšem škoda, že v tom malém rybníčku nečekal na Adolfa místo kačen vyhladovělý žralok bílý po právě ukončené žlučníkové dietě..

Dick Laurent není mrtev, nicméně nemá páky, co by zeťáka, ovládajícího pravačkou řadicí páku tahače i mistrovství světa v páce, zastavily.. Stalloneho ztrouchnivělá minipaleta hereckých poloh v plné parádě, srdceryvná hudba a dopředu nalinkovaný jímavý příběh, v kterém se všichni neuvěřitelně potí. Hlavní hrdina Lincoln Hawk dokonce perspiruje takovým způsobem, že jeho "vypínač" se kšiltem musel páchnout jak podpaží orangutana po hodinovém tréninku na rotopedu..

To kyselo je moc kyselé, stůl je moc hranatý a talíře moc kulaté aneb vyvolejte konflikt a dostanete více zaplaceno, protože lidé přesně po tomhle touží.. V klidu si počkám na finálový týden, kdy bude v pátek posledním hostitelem ve svém florentském bytě Hannibal Lecter a naservíruje čtyřem zbylým omámeným soutěžícím jejich neužívaná mozková centra studu a soudnosti - pěkně s podušenými žampióny, brusinkovým paté a s vynikajícím Campolongo di Torbe ročník 88. Při té božské baště z vlastní otevřené lebky je pak zcela jistě ani nenapadne vznést připomínku k drobné pavučince, s níž si pohrává průvan u doktorovy kuchyňské garnýže..

Představte si, že ztroskotáte na kouzelném ostrově, kde mužům nerostou vousy a rychle se hojí zranění, ženám se nesmývá make-up a plavky zázračně putují na tělo a zpět, hned u pobřeží je stánek s opalovacími krémy a antikoncepcí, obchůdky s tabákem, prádelna, nehtové a depilační studio a snad i butik s oblečením. To už snad jen chybí jít si zahrát každý večer na druhou stranu ostrova plážový volejbal s T.Hanksem a panem Wilsonem.. Když jsme u toho názvu Tři, tak přesně tolik dnů by měl pan režisér klečet za svůj výtvor na hrachu, stejný počet hřebíků pak patří vpíchnout do rozkroku voodoo figurky scénáristy (doufám, že si to po tom hrachu vychutná) a přísahám, že kdyby K.Brook zavčasu neukázala své dva charaktery mezi plícemi a horním dílem plavek, tak bych tomuto robinzonovskému spektáklu věnoval jen stejný počet minut. Enšpígl má s okoukaností zápletky pravdu, nicméně s tím přirovnáním bych polemizoval. Vždyť dostat se po 120 letech vedle k manželce tou hromadou hlíny a poplácat ji po zadečku bez jediného gramu tuku, to je přece náznak originality v jinak chladné rutině manželského sexu..

Lehce mysteriózní thriller, noční můra pro bibliofily (co to pomuchlané žváro Lucky Strike nad vzácnou knihou?), oblíbené "Najdi 9 rozdílů" z babiččiných křížovek a taky otevřená reklama na koncern Shell. Polanského nezaměnitelný styl s precizní narativní linií občas vyruší béčkové vylomeniny (akční scény) a taky podivný konec s pro věc zapáleným F.Langellou, který, podobně jako u Rosemary, osciloval mezi vytouženou gradací a nechtěnou legrací. Nicméně kvůli působivé atmosféře, zaprášených interiérům, či scéně soulože pana Corsa s tajemnou průvodkyní pod plápolající zříceninou Devil´s Tower (za skvostného hudebního doprovodu polského hraběte Drákuly W.Kilara) si Devátá brána rozhodně zaslouží zařadit do filmotéky každého fanouška žánru - pochopitelně pod evidenčním číslem 666, ať je pan LCF potěšen...

Sice skor než Scorsese, leč nekoná se obsese.. Agent - špeh; volavka - krysa. Cítíte ten rozdíl v ušlechtilosti znění jednoho a totéž...? Plusem bezesporu originalita, mínusem asijské melodramatické metody a nevhodně užitá hudba. Nu což, alespoň invenci v poslední době postrádající Hollywood může vesele xeroxovat. Easy money..

No tak, lidi, nebuďte so fokkin´ upjatí.. Pokud máte tento žánr rádi, nemůžete být zklamaní a už vůbec netřeba vytahovat Ritchieho a jeho přehnaně exhibiční manýry směřující k vlastnímu tvůrčímu úpadku (viz. RocknRolla). Perrierova štědrost sice nevnáší do žánru nic převratného, ale může se opřít o skálopevnou zeď hereckého obsazení. Mazák B.Gleeson sedí do podobných rolí jako prdel Leprechauna na divotvorný hrnec, C.Murphy pro mě až překvapivě hravě zaplul do neobvyklé role a nad vším ční nevyzpytatelně se chovající papá J.Broadbent, jenž si zuřivě potírá dásně koksem, krade policejní vozy a automat na rozpustnou kávu si zřídí přímo ve vlastním žaludku - to vše jen proto, aby se nevyplnilo proroctví Chmurného žnece. Zkrátka Irish way. That´s my way, man..

Kam až oko dohlédne lány levandule, smířené dávno s tím, že nějak bylo, je a bude… Estrogenní záležitost z okupované Francie, která přes pomalý rozjezd nabírá neokázalými prostředky na potřebné síle a osudové naléhavosti. A kdo nebude vlákán dokonalou C.Blanchett do Šarlotiny pavučinky, ten může směle obdivovat architektonickou krásu viaduktů Skotska, či francouzských kamenných mostů a venkovských zídek..

„Reklamu na hovno dnes v telke dávajú, každý z nás spozornie len čo zbadá ju..“ Mašínův debut lze rozdělit do dvou, na tuzemské poměry nadprůměrnou formou protkaných, částí. V první bohémský a účelně nesympatický floutek Ivan Heinz příživnicky básní životem, načež je ve druhé pohlcen historicky nechvalně známým obdobím hluboké mysofilie, aneb: "dandy, ó, dandy, osmačtyřicátý je konec srandy." Pominu-li skutečnost, že Hádek do své role nedorostl (nebo ji přerostl ?) a Huba mu opakem jeho velkohubosti dává herecky přes hubu, vidím hlavní nesoulad v tom, že autor se sice po vzoru hlavního hrdiny snaží "jít svou vlastní cestou", ale jaksi zapomněl na chování nespoutaného básníka, který se mylně nespolehne na rozum místo citu. Nehledě na to, že točit o boji individuality proti jakémukoliv systému z pozice reklamního klipaře a k tomu za 80 míčů, mi přijde jako kapánek pokrytecký počin. „Možete ho zohnat´ len pod rukou, nádherne hovno z hor (Kavčích)..“