Gilmour93

Seltzer-Friedberg, Souchotě, Spála, Syfilis... Tolik stručný výsek z obsahu Encyklopedie lidských chorob a nemocí vydaného v roce 2009 odborníky z Massachusettského zdravotního institutu.. Sledování tohoto zhovadilého guláše vyžaduje jistou dávku osobní statečnosti, kterou bych přirovnal k prostrčení vlastního nádobíčka potřeného tapíří krví dírou od suku vprostřed dlouhé fošny a následnému vyplutí na tomto improvizovaném plavidle po proudu Amazonky vstříc hejnu muslimských piraň, kterým zrovna skončil Ramadán. Hlavního představitele doporučuji pro roli Macha v hrané verzi českého animovaného seriálu, protože má naprosto ideální levý ušní blinkr pro sjíždění schodového zábradlí..

Je to prosté. V domě jsou idioti a mají rukojmí. Bruce zachrání rukojmí a zatkne (zabije) idioty.. Siri se s tím v úvodu nepárá a nabídne spoustu režisérské invence, titulky připomínající Sin City a dokonce poruší základní pravidlo "Nikdy nezobrazovat smrti dítěte", ovšem s přibývajícím časem se film začne topit v bažině klišé, až definitivně zapadne do marastu šedivého žánrového průměru. A nepomůžou ani Willis, jenž opráší zasmušilého Jamese Colea z 12 opic, ani Foster běhající ventilací jako vetřelec a vycházející z plamenů jak Keyser Sozé ve svých maďarských začátcích. Z první scény jsem měl chvíli pocit, že to do Hollywoodu přišel zkusit Jirka Pecha..

Mateřský cit přenáší hory, nadzvedává náklaďáky, či v cajdáku, při kterém jsem natolik zvlhčil kapesník, že vyždímáním zavlažil dvě vzrostlé difenbachie v obývacím pokoji, mění sličnou S.Marceau ve švýcarský ledoborec.. Vše není tolik prvoplánové a načančané jako u Červené mindy Pilcherové na našich komerčních stanicích, nicméně každý další dějový posun krásně odhadnete a autor vede příběh přesně v těch intencích, které chtějí diváci vidět. A to je pro pokojové rostliny jenom dobře..

Bělouš James se postaví xenofobnímu tlaku tak, že on bude ŽÍT a všechny, co nenosí sukni a jsou černí voodoo parchanti NECHÁ ZEMŘÍT.. Roger jak ho mám rád - ozbrojen Waltherem, sžíravým sarkasmem a cynickými hláškami - postupně znesvětí tělo věštkyni, projde se po krokodýlí vodní stezce a ukáže padouchovi, že není radno býti nafoukaný. Škoda některých hluchých, až zbytečných míst (např. part extrémně dementního šerifa Peppera).

Kdyby kolem 15. minuty zaklepal u Garyho dveří podomní prodejce biblí, spoustě lidí by to evidentně ušetřilo čas i ateistické nervy, ale já to zase tak jednoznačně neviděl. Hughes Brothers mi nabídly mimořádně kvalitní řemeslnou práci (zobrazení světa "poté", audio stránka, kamerová exhibice při přestřelce u domu v poušti), takže na poslání Denzela, jakožto pastýře, co vyvede slabé brokovnicí a mačetou z údolí temnot a v báglu má místo zboží Marselluse Wallace Knihu knih, jsem nemusel pohlížet jen jako typický český agnostik, nýbrž jako milovník dobře udělaného filmu, který se navíc pokouší o nějakou myšlenku. Sice ne všem uším a očím lahodící, ale člověk si z ní může vždycky vzít jen to, co potřebuje. Ámen.. Podotýkám, že na objednávku psaný bestseller zvaný Písmo svaté v oblibě nemám, protože se v něm objevuje na můj vkus (i Sklepáků) příliš mnoho postav, a hlavně, existují jiné snímky s náboženským podtextem, u kterých se mi otvírá Satanská bible v kapse..

Kdo se bojí (vykonat pomstu), nesmí do lesa.. Varhany a lesní cesta lemována mlhavým oparem dodávají filmu punc osudovosti, nicméně pohnutky (proč byl úvod jen popsán slovy?) a chování (kdyby Krista vyhodila po noži, pistoli a kompasu z žebřiňáku i Munzara, všiml by si toho ucho Hanzlík až za Znojmem) hlavních dvou postav mi přišly nepřesvědčivé a nasměrovaly film k emočně řídkému konci. Komunisté byli moc hodní bankéři, že nám schovávali kinematografické klenoty do trezoru, aby se jim nic nestalo a nikdo je neukradl, ale Kočár do Vídně je pro mě důkazem, že ne všechno zakázané se automaticky rovná skvostné..

Asociální psychopat, touha být slavným a krvavá poezie v pěstích. It´s a sin..? Tom Hardy, jakožto britský Frajer Luke, co velký mozek má malý a malý nemá, předvádí především barvou hlasu neskutečnou one-animal show (podobně živočišný výkon jsem naposledy viděl jen u M.Rookera v Henry: Portrét masového vraha) a opatřil postavu Mickeyho Petersona takovým charismatem, o kterém se tomu skutečnému, co teď sedí v lochu, může nejspíše jenom zdát. To je kouzlo filmu! Refn nikoho neobhajuje, ani neodsuzuje a po Valhalla Rising na mě znovu zapůsobil tím, jak prakticky bez scénáře dokáže člověka protáhnout blánou obsahového prázdna do vagíny magické filmové formy.

Chudák Renée, nejdřív kamion koblih, pak do šatů hollywoodských superstar a teď zase koblihy.. Návrat mírně korpulentní "staré (skoro) panny" se nese v o něco více crazy rovině a body sbírá především v návaznosti na humorné situace z předchozího dílu (rvačka mezi muži). Někteří zde jsou s rozumem v koncích, jak to ta zakulacená zmatkařka dělá, že se u ní v posteli střídají jak noc a den krasavci Firth a Grant, ale na to mám dvě navzájem související odpovědi: za 1.) ti dva to mají ve scénáři a za 2.) (nejen) ženy trpící podobnými problémy se na to strašně rády dívají a jelikož šance, že se něco stejného přihodí zrovna jim je tak 100:1, mohou se královsky bavit eskapádami Bridget a přitom nadále toužit a snít své sny, aniž by jim nějak vážněji hrozilo jejich naplnění, což jak z vlastních zkušeností dobře víme, stejně mnohdy znamená lidskou polosmrt, protože dokud člověk sní, tak žije..

Hyperbola, parabola, základ života je škola..! Bubka Benetka, konfident Krhounek, německý rodilý mluvčí a slávistický salát v jednom Čuřil aneb věčný studentský boj proti zpátečnické větvi učitelského sboru, oplývající naivní nevinností, brilantním humorem i podivným budovatelským koncem, který, jak chci věřit, byl v roce 1938 myšlen přeci jen trochu jinak..

„Poletíte mým osobním dvojplošníkem. Gut lak!“ Úděl bicích v divadelním orchestru občas tkví v nevytíženosti a když k tomu přidáte bujnou fantazii, vznikne český Fantomas kontra Scotland Yard, nepokrytě těžící z dobové popularity Waldy El Mariachiho. Nemohu si pomoci, ale z hrátek s různými detektivními klišé šel vytěžit mnohem větší ohňostroj humorných i absurdních situací, ovšem třeba doživotní majordomus českého filmu Jan Skopeček se svým na prach vysušeným humorem oddaného sluhy zaválel a připomněl mi můj oblíbený vtip ze soudku lakonického služebnictva: "Londýn sužují obrovské záplavy a voda se dostane až k zápraží domu Lorda Hamiltona, který zrovna sedí se sklenicí whisky u krbu a pročítá sobotní Timesy. Do pokoje k němu vkráčí sluha a stylem, jakým se ohlašují návštěvy, praví: „Lorde, Temže..“