Gilmour93

Je nejvyšší čas přivést k nám do pekla Dorotu Cageovou. Kdo se hlásí dobrovolně..? Á, pan Fichtner s hodností účetního.. Výborně! Pozor na peří a žádný alkohol..! Legrační triky, dementní dialogy, holé kozy a veteránské vozy v paperbackovém béčku s ambicemi lehce pobavit před věčným zapomněním. Nicky, hrající už dědečky (!), odvádí svůj mrzký standard, jeho spolujezdkyně, kurvující Amazonka Amber, se mu zjevně přizpůsobila a tak musí vše zachraňovat výše zmiňovaný accountant v obleku, jehož poctivý přístup zcela vylučuje možnost případných "daňových úniků". Závěr s podkresem Meat Loafa má pro Cageovu kariéru alegorický význam a já mu doporučuji tři věci. Vyměnit kadeřníka, vyměnit agenta a pokud ani to nepomůže, vyměnit povolání. Sice to opláču, ale budou to slzy štěstí..

Zápletka je zdánlivě prostá. V americkém sanatoriu pro duševně choré, jenž je novátorsky umístěné do přirozeného prostředí maloměsta o půdorysu učenlivého mořského savce, se hlavní pan magistr rozdávající medikamenty k potlačení mentálních poruch znenadání rozhodne pro provaz. Mladí pacienti začnou trpět abstinenčními příznaky, starší generaci už není pomoci dávno. V rámci úsporných opatření se navrhuji vrátit k polstrovaným celám.. Satirický přelet nad delfíním hnízdem, kde jsou negativní důsledky současného konzumního životního stylu (egoismus, liberální výchova, pokrytecký zájem o druhé) úmyslně vyhnány do extrému a to prostřednictvím zcela neadekvátních reakcí na okolní dění. Fajn. Jenže člověk celou dobu čeká, co se z toho vyvine, jaké převratné poselství, či překvapivý závěr mu bude nabídnut a ono krom skvěle hrajícího J.Bella nepřijde nic. Pokud si chtěl tento mix Americké krásy, Donnieho bacha na letecké motory Darka, Zoufalých manželek a Skandálu v katolické škole posvítit na svět mezilidské komunikace postupně pohlcovaný nicotou, měl si zvolit originálnější cestu a hlavně silnější nosný příběh. A teď mě omluvte, odcházím s dětmi do delfinária. Dostal jsem totiž volňásky na Fiennese skákavého a jen blázen by si nechal ujít tleskání ploutvemi a skoky skrz obruč odměnou za tři sledě v podání tohoto renomované britského performera..

Je to proces. Natočí se vtipný film, který přiláká lidi, vydělá si na sebe a k tomu ještě něco navíc. Pokud se nabízí prostor, musí zákonitě přijít pokračování, které tradičně využívá osvědčených způsobů svého předchůdce, ale málokdy se mu dokáže alespoň vyrovnat. Tolik už nevydělá, producenti truchlí, někteří diváci taky truchlí a trojka se rázně smete ze stolu. Jak říkám, je to proces… I přes tu poněkud větší obhroublost a dýchavičný konec s přepadením nepohlížím na Analyze That zas až tak kriticky, už kvůli výkonu B.Crystala, který se jako psychiatr, přesouvající se postupně na gauč pro vlastní pacienty, nebývale překonává. Takže váš poslední film, pane Viterelli? Zlomil jste mi srdce, Jelly! Zlomil jste mi srdce..!

Pokud je člověk nevidomý, nikdy nepozná dvě věci. Jednak jak to Conrad L. Hall uměl za kamerou a hlavně zamilovaný pohled A.Garcii, pracovně nazvaný "kolouch vábený estrálním cyklem", pod nímž ledovce tají, ledničky nefungují a Děda Mráz umírá na celkové přehřátí organismu.. Vcelku neznámá krimi, jenž snese v rámci žánru a doby vzniku ta nejpřísnější měřítka. Navíc obohacena o konec s pomstou v zasloužených rukou, zajímavým pár minutovým výstupem vyšetřovatele z vnitřních záležitostí v podání Malkoviche, jemuž by asi méně se ovládající vyslýchaný otevřel krční tepnu cípem policejního odznaku a jako nečekaný bonus dostanete Billovu nevěstu ve vaně. Sice bez katany, ale za to zcela nahou..

S tchýní můžete mít buď dobrý vztah a nebo když ji vidíte s koštětem, přemýšlíte, jestli se chystá zametat nebo odletět.. Monster-in-Law je ten druhý případ, jen v možná pro nás netradičním gardu "maminka synáčka" a já musím konstatovat, že s výjimkou pár vtipných momentů, o které se postarala navrátivší J.Fonda (při některých hysterických výstupech jí snad měli zavolat exorcistu), se jedná o typ komedie, jenž z rektálního otvoru Hollywoodu vyleze za rok veletucet. Mám jednu, čistě hypotetickou otázku. Kdyby měla Lopézovic Jennifer pozadí podobných proporcí jakýma disponuje Roseanne (tzn. penzionovaný tažný valach), byla by stále obsazována do rolí hispánských krásek prostého původu, co k bohatému štěstí přišli, jen pro své vskutku mistrovské herectví..?

Průměrná epizoda s desetinásobnou stopáží. Plná muzikálových čísel, prosta tradičního vzájemného ultranásilí, lidem jde vidět do obličejů a hlavně - ti dva mluví! Být místo nich v hlavních rolích Čuk a Gek, Itchy a Scratchy a nebo Koko a Tchoř, nemělo by to na celkové vyznění žádný vliv, protože s duchem klasických cartoons o kocouru a myšákovi to mělo pramálo společného. Na druhou stranu, jak tady s oblibou proklamuji u rodinných animáků, jsem už x let vzdálen skupině, která mozečky doposud nezatíženými nepěknou realitou našeho světa rozhoduje, co je dobré a co ne, takže ze své pozice mám do toho těm nejmenším lejno co kecat. Ostatně, oni taky nehodnotí pořady na Hustler TV, či Private Gold. Aspoň doufám…

Tommy Lee Jones je tu trochu jak Cate Blanchett v The Gift, jen o dost škaredší a s policejním odznakem a já musím uznat, že mu tyhle role samotářských detektivů s duší zbroušenou bolestnou minulostí sedí jak Kajínek na pryčně vězeňské cely. K tomu si přidejte specifickou jižanskou atmosféru s městy duchů (nejen) po hurikánu, močály sloužící k ukrývání dávných hříchů a J.Goodmana v roli producentského prasete a máte tu, i přes ty občasné nejasné motivy v jednání postav, více než obstojné kriminální drama z divácky vděčné lokace. Někteří uživatelé překvapivě píší, že na snímku neshledali nic mysteriózního - tak to asi pravidelně trávili letní prázdniny na sídle Adamsovic rodiny a něco nadpřirozeného je hned tak nerozhází..

Miláčku, není to, jak to vypadá, aneb vysvětlujte manželovi sousedky, že uvnitř jejich skříně v ložnici čekáte na tramvaj, či zrovna vykonáváte své povolání sčítacího komisaře molů.. Tahle premisa, Velký blondýn s dvěma pistolemi a jedním zapalovačem a samozřejmě průvan v hlavní roli ztřeštěné komedie, které by spíše slušela divadelní prkna. Pochvala pro P.Olivu za dlouhodobě vynikající dabing P.Richarda a taky pro R.Bohringera, který se role cholerického žárlivce, kterému z levého oka kouká láska až za hrob, do kterého vás položí kvůli vraždě, co mu kouká z pravého, zhostil náramně..

My kingdom for a fluent speech aneb rodiče (či urozený původ) si nevybereš, ale logopeda si vybrat můžeš.. Pokud se vám podaří oprostit od některých velkoryse opomenutých historických faktů v podobě předválečného odstraňování klacků zpod nohou fašistického Německa (zde scvrklé jen na jakési květiny od Ribbentropa), stanete se svědky postupně se rozjasňujícího komorního dramatu, v němž první hlava Commonwealthu musí najít sílu k tomu býti oporou svému lidu v těžkých časech, ačkoliv jej, jak už tady dobře napsal gudaulin, díky vlastnímu životu v takřka hermeticky uzavřené bublině královského majestátu zas tak dobře nezná. Nicméně chápu, že v Británii, i vzhledem k historickým souvislostem, vidí tyto věci trochu jinak a typický znak české povahy - jakási zakořeněná neúcta k vládním, či jiným autoritám - hned svádí k přístupům typu: „Pošlete na Hradčany učitele se schopností odstraňovat sebestřednost a upozorněte ho, ať si dá pozor na propisku...“ Ač C.Firth pronesl se zlatou soškou v ruce děkovnou řeč bez zaškobrtnutí nejspíš zaslouženě, byl pro mě hlavní hvězdou filmu Geoffrey Rush. Vtipný syn australského sládka a amatérský terapeut řeči, co respekt k osobám vůdčího společenského postavení nechává stranou a jak už to v historii bývá, z pozice muže v pozadí pomáhá otáčet koly dějin. Jeho výraz po projevu s podkresem Beethovena - jako by tam stál v roli jednoho slavného britského komika, kterého už v minulosti ztvárnil a říkal si: „Byl jsem při tom.“ Mimochodem, kdyby Bertie nebyl král, mohl se klidně úspěšně živit jako podomní prodejce biblí. Představte si, že by zazvonil u vašich dveří a spustil: „Ku-ku-ku-kupte si, bi-bi-bibli, ne-ne-ne… Kurva! Kurva! Nebo vám ji přečtu..!“

Být to promítáno v kině, mohl si přítomný režisér Moxey položit s názvem filmu naprosto totožnou otázku a uvaděčka by mu na to odpověděla, že nezmizeli, ale jednoduše vůbec nepřišli.. Nukleární strašák období studené války suplován protonovou bouří, špetkou radiace měnící lidi na surovinu pro výrobu pečiva a vrčícími psisky. To vše levně, bez efektů a s přijatelnou dávkou technické mizernosti.