Gilmour93

„I'm not a gangster, just a businessman. And my commodity happens to be cocaine.“ Holt, do podnikání každý vkráčí s těmi nejčistšími úmysly, řeklo by se až sněhobílými.. Odsýpající Vaughnův debut s přitažlivým "London Calling" odérem stylově pojednává o tom, kdo všechno poztrácí hlavu, život i srdce, než pilulka éčka najde svého koncového majitele, co pak protančí celou noc a vychlemtá vodovodní řad. Být gangsterem, pokud zrovna neležíte v márnici a obchod se nevymyká kontrole, je vlastně docela sranda - trochu jiná, než s Ritchiem, ale je. Avšak ty Briganteho konce…

Dva machři mezi mořským dnem a hladinou. Jeden miluje delfíny, druhý miluje sebe a jezdí rezavým Fiatem, z kterého mu střešním okýnkem čouhá hlava. Krom rivality a podivného přátelství ty dva navždy pojí magická přitažlivost k nekonečné Le Grand Bleu a pokus mírně ztřeštěné postavy R.Arquette vklínit do toho modrého vesmíru tekutého ticha normální svět dětí, velkého domu, auta a psa je předem odsouzen k neúspěchu. I když, řekněte mi, čí svět je vlastně normální..? Vizuálně vytříbený Besson udělal z nádechového potápění nečekaně poetickou záležitost, ovšem bez hudby E.Serry by vše bylo jako kapr na souši se zápalem žáber.

Člověk může přesvědčit lidi kolem sebe, že je někdo jiný, ale nikdy o tom nepřesvědčí sebe samotného.. Hajlující pravice třímající sedmiramenný svícen, jarmulka s motivem hákového kříže a trochu toho počteníčka z dvou knih v jedné (knižní) vazbě v podobě hebrejského překladu Mein Kampf a Kabaly v němčině. Toť zlehčení ideologické schizofrenie Dannyho Balinta, neonacismu holdujícího Žida, hledajícího identitu uprostřed začarovaného kruhu intolerance, nenávisti, náboženských kořenů a vlastní pochybnosti v učení judaismu. Goslingův výkon nadmíru přesvědčivý, ovšem nízký rozpočet byl v některých momentech až nečekaně vidět a v druhé půli se film, ztrácejíc po kapkách svou animální přitažlivost, ufilozofoval k takřka mučednické smrti, nicméně pro svůj nečernobílý pohled na problematiku antisemitismu si nadprůměrné hodnocení a přinejmenším pozornost bezesporu zaslouží. Jak už říkal K.Branagh v roli Heydricha ve fenomenálním komorním dramatu Konference ve Wannsee, nenávist je neuvěřitelný hnací motor, který leccos dokáže udržet při životě (historka o muži, co nenáviděl svého otce, ale jeho smrt s ním pohnula více, než smrt matky, kterou miloval). A já říkám, že je to jen mrhání časem, neboť jizvy na těle i na duši nakonec stejně ukážou, že mnohem lepší je žít svůj život pomocí šlechetnějších paliv..

Jednou se JUknete do strašidelného domu a za pár dní budiž vaše tělo nachystáno v kremační peci a obsluha vesele mačká tlačítko ON. Přiznávám se, že jít po skončení Nenávisti o půlnoci na záchod a potkat na temné chodbě vlastní rozespalou dceru s vlasy do čela, pochcal bych se hrůzou už před místností tomu určenou.. Sugestivní duchařina, jenž je od šokujícího začátku až do trpkého konce protkána beznadějí a na vše útočícím zlem. Navozujícími prostředky budiž znepokojivá hudba C.Younga, nuance zvukové složky (predátoří chrčení vyluzované hřebenem) a především umě načasované lekací scény, při kterých se dostanou hodnoty vaší tepové frekvence už téměř na dosah číselné úrovně IQ toho nejlepšího prezidenta ČR, co jsme tu za posledních osm let měli. Takový spiderwalk jak z Exorcisty nebo B.Pullman, odmítající k cestě do přízemí použít zdviž, či alespoň schodiště - toť laskominky pro adrenalinu chtivou hercnu každého hororového diváka. Pokud se někdy dočkáme i českého remaku a já věřím, že ne, musí se role detektiva zhostit Tomio Okamura. Chrčící maminku by pak mohla hrát s černou parukou a vyválená v mouce H.Vondráčková, ale na tom kategoricky netrvám..

Pravděpodobnost, že by v hned prvním kole z každého revolveru vyšel výstřel a sázkaři by se museli rozjet ve svých Lambech a Bentleyích zpátky k domovům je velice nízká, ale matematicky ji vyjádřit lze. Ovšem dokáže mi někdo spočítat pravděpodobnost toho, že tam v nejlepším napochoduje Bursík a odšroubuje jim žárovku v pavoučí lampě s tím, že není šetrná k životnímu prostředí..? Na to by nestačila ani Kolmogorova axiomatická definice.. Ve své podstatě je 13 zcela triviální příběh, s do mrtě vyčerpaným námětem (možná jen ten Rourke tam byl navíc), zajímavými hereckými výkony (Winstone, Zayas, Shannon na "empiru") a několika menšími logickými mouchami (proč po výslechu policie třináctku nesledovala a copak asi najde pitva v žaludku kromě projektilů?), ale čert je všechny vem, hlavně že si Jason ve slušivém kloboučku rozšířil svoji sbírku plyšáků..

Všichni hříšníci od nynějška raději po schodech a výtahy celého světa budou už jen nákladní.. Atmosférický thriller s námětem, který mám po čertech rád. Opatřen stylovými úvodními titulky, při kterých napršelo do filadelfského Zvonu svobody, dunivou hudbou Zimmerova vnuknutí v Inception a pro někoho až příliš lehkou hádankou, kdo vlastně, když je v civilu, leží doma na kanapi s rozžhaveným trojzubcem místo lahváče. Škoda jen toho optimistického konce, neboť bych rád viděl o pár pater níž pod suterénem a prádelnou všechny zúčastněné, ale jak dobře víme, stačí dvakrát otčenáš, dvakrát Zdrávas Maria, či případně rychlá felace v zákristii a milosrdný Bůh odpouští. A přitom nejen Luciferova ochrnutá pravá ruka Drápal dobře ví, že co peklo jednou schvátí, to už nikdy nenavrátí.. Upozornění: Až vám ve výtahu osoba z jisté společenské vrstvy nasupeně řekne:„Damn, I really wanted you..", můžete si oddechnout, protože to možná neznamenalo, že jste jí měl být sexuálně k dispozici..

Nevšední hudební složka, Takeshiho oblíbená hra v kostky, trochu toho Yojimba a japonské divadlo Kabuki s přesahem do Lord of the Dance.. Říká se, že kvalita samurajského meče se posuzuje podle dvou kritérií. Musí umět přeseknout sedm mrtvol navršených na sebe a ostří ponořené do řeky by mělo rozpůlit proudem unášený leknínový květ. Zatímco to první splňuje film senseie Kitana beze zbytku, tak nebohý lotos života nechává jeho čepel volně proplout v jemné harmonii tragiky a komiky - i přes tu hromadu mrtvol navíc nabitou spoustou pozitivní energie. Nějaké srovnání s mnou mimochodem stejně hodnoceným Kill Billem z kuchyně bláznivého Quinta asi není na místě, protože se jedná o zcela jinou soutěž, možná o zcela jiný sport. To musí vidět i slepý..

Když ještě nenosil hlavu na stranu a z floridského slunce mu nevystoupily pihy, musel na opačném pobřeží vyřešit Horatio jeden kalhoty trhající případ s žádoucí Femme Fatale aneb Friedkin kuje železo Basic Instinct dokud je žhavé a to dokonce ve stejné lokaci.. Opírá se přitom o nápaditou práci Bartkowiaka za kamerou, rutinéra Hornera a velmi dobře budovanou thrillerovou atmosféru s puncem poctivých 90.let - škoda jen toho neelegantně nastavovaného závěru, ale jinak je Jade na žánrové poměry docela zbytečně zatracovaný kousek. Když se tak nad tím člověk zamyslí, být v San Francisku muž a 100% heterosexuál je krajně nebezpečné. Jen si to vezměte, L.Fiorentino tady, spisovatelka Catherine Tramell, co ráda kuchyňské nástroje pod postelí či Madeleine / Judy, způsobující na vrcholku zvonic Závrať nejen Jamesům Stewartům - není se pak co divit, že je Frisco město zaslíbené homosexuálům. A pak abyste ve sprchách Alcatrazu báli, když vám spadne mýdlo..

Čtyři lopatky svištící vzduchem současné seriálové produkce - jedna je Harryho kodexem usměrněná potřeba zabíjet, druhá černý humor, třetí psychologické podkreslení vnitřními monology a ta poslední je skutečnost, že cákance krve nikdy nelžou. To je floridský Boží mlýn Dexter Morgan. A že se vlastně jedná o glorifikaci vraždění, ať už jsou motiv a pohnutky jakékoliv? Pokud by se jednalo o mé blízké, pomohl bych bez mrknutí oka zastrčit flexu do zásuvky..

Jeden by si myslel, že když dáte do kufru od auta nejhezčího mládence na planetě Zemi a nejcharismatičtější starý zadek z tamtéž (snad jsem to nepopletl), musí to fungovat a ono taky že jo. Soderbergh výjimečný v jednotlivostech, krapet utahaný v celku, piluje svůj pohodový styl před Dannyho parťáky (ostatně postava Clooneyho prakticky rovná se Danny Ocean) a hýříc režisérskými nápady nechává diváka zakousnout se do vláčného ovoce z košatých stromů E.Leonarda. Když se šarmantní George při úvodní akci ptá mladé bankovní úřednice za přepážkou, jestli se jedná o její první přepadení, je to jako by se jí před sexem něžně tázal, zdali je stále pannou. Na jejím místě bych mu dal peníze i ze své peněženky a ještě obešel kolegy, jestli by mi nepůjčili..