numi

Reese Whiterspoon je tak sladká, že si ji prostě nejde nezamilovat. Ať už je duch, nebo není. Skvěle obsazená a koukatelná romantika, která dokáže pobavit i dojmout. Tři a půl.

Jsme tím, koho milujeme, ne tím, kdo miluje nás. Tenhle film je tak dobrý, jak dobrý chce být. A po úvodním tápání se rozhodl být chytrý a osobitý.

Nádherně skutečný příběh dvou lidí, kteří se "náhodou" potkali ve výtahu. Spíše než náhoda to však byl osud. Neuvěřitelně citlivé vyprávění plné krutých a rozporuplných citových výlevů a vnitřního boje ženy, která ač nehledá, tak najde muže svých snů. I když ono to všechno možná bude jinak, ale odpověď není tak jednoduchá a jednoznačná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Možná to není příběh jako ze škatulky, není oku a srdci zcela líbivý na pohled, ale takhle nějak to prostě v životě chodí. Růžové brýle zůstaly zakopnuté někde pod postelí a je tomu jen dobře. Hyeon-a Seong je nádherná jako anděl a krutá jako sám ďáběl. Ale pravda už krutá někdy bývá. Sexuální scény jsou drsně odvážné a spalující, a přitom nevulgární a romantické zároveň. Nevidím na tomhle snímku sebemenší chybičku. [březen 2006]

Poprvé jsem slyšel Muldera i Scullyovou v originále a musím říct, že mě oba mile překvapili. Navíc oba dva působili sebevědomě i na velkém plátně a vyšší rozpočet dal také větší možnosti fantazii scénaristů. Celkově hodně povedený snímek, kterému mohu vytknout jen to, že já na Aktech X měl nejraději ty díly, které nebyly o mimozemšťanech. [květen 2005]

O fantastické hudbě a jedinečných písničkách se jinak než v superlativech mluvit ani nedá a pokud připočtu fakt, že Džin je snad jednou z nejvtipnějších vedlejších postav, jakou jsem kdy ve filmu viděl, je jasné, že Aladdin se řadí nejen mezi nejlepší Disneyovky, ale mezi vůbec nejlepší animáky a také nejlepší muzikály všech dob. Vzor pro všechny současné tvůrce animovaných filmů. Film, ve kterém i létající koberec má svou duši (nemůžu v tomto případě nevzpomenout Pratchettovo pochodující zavazadlo ze Zeměplochy... že by inspirace?) prostě nemůže být špatný. Romantika, dobro vs. zlo, zvířátka, krásná princezna, odvážný "princ", smysluplné písničky - sakra, co od rodinného filmu čekáte více? [říjen 2007]

Na úvod musím podotknout, že postava, kterou ztvárnil Anthony Hopkins je naprosto zbytečná a jen natahuje i tak již dost dlouhou stopáž, která opravdu stála za zvážení. Nestalo se tak a je to jedna z mnoha chyb, které tento snímek má. Věrnost historické předloze? Ano, bravo, ale tady je druhé mínus. Oliver Stone se zaměřil na studii osobnosti samotného Alexandera a vliv jeho tažení a postupných vítězství (či proher) na jeho vztah ke svým vojákům a blízkým lidem. To jej notně zobrazuje ve světle, ve kterém na něj lze nahlížet ze dvou úhlů. Jako na vynikajícího vojevůdce a stratéga, který ač měl velice složitý osobní život, šel tvrdě za svými sny. Druhý úhel je ovšem ten, pod kterým jsem se na snímek díval já. Jde o oslavný snímek o jednom psychopatickém panovníkovi, který nehleděl na životy jiných a šel slepě za svým cílem. Rozdával po cestě smutek, bolest a smrt nejen nepřátelům, ale i svým vlastním vojákům, své blízké nechával trpět a nebral na ně žádné ohledy. Oliver Stone zvolil pohled první a to mě uráží. Vždyť Alexander Veliký byl vlastně Adolfem Hitlerem své doby. A tento snímek jej povyšuje na poloboha a jeho činy omlouvá těžkým dětstvím a ještě těžším soukromým životem... [červenec 2005]

Cassavetes se pokusil natočit film, který není bezúčelný, který je k zamyšlení. Zároveň se pokusil oslovit těžko definovatelnou skupinu dospívající pouliční "šlechty", takže spojení drogy + gangy + kozy + Justin je nenapadnutelné. Nerozděluje tento mini svět na čistě černý a čistě bílý, většina děje i postav se pohybuje výhradně v šedé zóně, což z filmu dělá něco víc než jen další film v řadě. Divák je dějem donucen se postavit na nějakou stranu a zaujmout určitý pohled na všechny zúčastněné, což jej vtahuje dovnitř a až do závěrečné, zbytečně natahované a příliš na pilu tlačící pasáže nepustí ven. Jasně, jde o skutečný příběh, ale to pro jeho atraktivitu není omluvou - devadesát minut budování šedého světa kontrastuje až příliš s jednoznačně černobílou doslovnou desetiminutovkou na závěr. [leden 2008]

Není to prostě šálek mého čaje. Je to takové barevné a pak taky roztomilé. Hraje to hezké melodie a na diváka se to usmívá z každého záběru. Sem tam to dýchne takovou tu levandulovou atmosféru a vám připadá, že jste tam. Ale to spíš potkáte trpaslíka na Karlově mostě... Tři hvězdičky a velké plus právě za toho trpaslíka! [srpen 2005]

Kevin Spacey, Mena Suvari (zapomeňte na Prcičky, ona umí hrát a umí být sexy) a obyčejná šťastná americká rodina s neobyčejnými sousedy. Přetvářka? Krize středního věku? Aneb jak málo stačí, aby všechno nabralo trošku jiný směr? Každý úsměv vyvažuje temný podtón souvislostí, každý krok mimo správnou cestu je vyvažován zadostiučiněním, ale osud nám všechno sčítá. A někdy prostě je, a někdy zase není fér. [červen 2005]

Cooperovi byste ten patriotismus sežrali i ze zaplivané vězeňské misky na polévku, ale film jako celek naopak táhne dolů. Ideologické souznění je totiž u tohoto filmu devadesát procent úspěchu.