Všežrout

První spolupráce Evži Sokolovského a Jardy Dietla! Máma Hamrová, dominantní hlava rodiny, zavelí a jede se konfiskovat do pohraničí. Zde jsme svědky toho, jak to s národem myslí dobře jenom komunisti a jak k nim má nejmladší Hamr blíž a blíž. Ostatní politické strany jen politikaří, pánbíčkáři jsou pokrytečtí, sedláci keťasí a hospoda je plná kritických řečí. Obhajoba kolektivizace, družstev je vystavěna na jeho úhlu pohledu a opozici matky (velké dílo pro všechny X moje!). Oproti dřívějším budovatelským dílům je zde snaha o zobrazení kolektivizace jako komplikovaného procesu, který přináší i sporné momenty (např. plačící matka lehající si do cesty traktoru při rozorávání mezí). Když se Honzík stane předsedou JZD a zadaří se mu, vyslouží si na konci šestého dílu několikaminutový potlesk. Družstvo je pro něj vždy na prvním místě, i osobní život jde stranou a ani na ženění není čas. Ale do strany konečně vstoupí! I VŠ dokončí (promoce – opět obří potlesk) a pak se konečně poprvé ožení. Nové výzvy, pořád „pařez“, ale paní Věra mu uteče zpátky do Prahy. Rok 1968 je „překryt“ smrtí matky, ale díla minulého se i přes „agitaci chrapounů“ nezříká („být s velkou myšlenkou v časech dobrých i zlých“). Nakonec návrat femme fatale Marie a otevřený, už normalizační, happy end. Tento seriál vnímám jako mnohem „nebezpečnější“ než pozdější normalizační díla, protože je poměrně sofistikovaně vystavěný a propaganda zde není často explicitní (i v některých komentářích kolem se můžete dočíst, že jej uživatelé nepovažují za agitku). Přerod Hamra v komunistu se jeví jako organický proces, jako nevyhnutelný dějinný vývoj a černobílá kamera nám dodává na pocitu, že sledujeme objektivní historický film. Diváci bez hlubších historických znalostí ho tak skutečně mohou brát a na jeho základě si utvářet mylné obrazy o tehdejší době a událostech.

Top momenty: 1. díl: Janžurová v podprsence, Nárožný ve slipech a Somr v červených trenýrkách. 2. díl: Veškrnová a její dítě cizokrajného původu. 3. díl: exaltovaná hippie Bydžovská a hláškující Pláteník: "pro pořádnou ženskou je plotna oltář."

Příliš povrchní, bez oponentů (tvůrce si vybral pouze takové mluvohlavy, jejichž názory kolidují s jeho), bez šokujících záběrů, které by vás mohly skutečně vyburcovat, bez konfrontace představitelů např. mléčného nebo masného průmyslu a celkově cílené především na severoamerické diváky a jejich stravovací návyky.

Bohužel, oproti originálnímu Mostu o poznání slabší a méně naléhavé. Většina dospělých osob je pouhou jednorozměrnou karikaturou, povětšinou morálně slabou a zbabělou. Zcela absentuje přítomnost nějaké kladné osoby, kterou v originálu představoval pan učitel. Od této verze jsem přinejmenším očekával, že by mohla obsahovat reálněji natočenou scénu boje o most, ale bohužel marně. Pouze poměrně zdařilá výprava (lokace a něm.uniformy/výzbroj) stojí za zmínku, jen ta technika občas zabušila do očí - alespoň jsem si rozšířil obzory a od této chvíle poznám i švýcarský tank Swiss Pz 61 (obr.).

Keira mění šatstvo, účesy a poulí očima - kostýmně opulentní, citově sterilní. To už raději Ženu za pultem.

Tento film má nejvíc akce v samotném názvu...

Německá agitka cílená proti energii z jádra, kterou by ocenili i v Esterajchu.

[SPOILER] Nevím zda King sám (povídku jsem nečetl) či spíše scénáristická "invence" zakončila Dolanův osud parafrází osudu Fortunata z povídky E. A. Poea Sud vína amontilladského i se slavným výkřikem zoufalství "Pro lásku boží..."

Některé scény (zvláště ty bojové) a některé dialogy by si pro svou zábavnost zasloužily maximální hodnocení, jiné zase hodnocení zcela opačné. Člověku se nejednou honilo hlavou, z jakého filmového kousku si tvůrci, v tom kterém záběru a postavě, brali zrovna příklad (viz komentář Xeeleeho). Při pohledu na Hadese (!), jednu z hlavních záporných postav, který nosí slušivou černou kápi, jsem si ihned vzpomněl na Palpatina ;-)

Všimli jste si, že v poslední třetině filmu, když Dolph někoho zasáhl a udělal mu díru do zad o velikosti menší pizzy, zůstal prostřelený, po dopadu na zem, zepředu netknutý? :)