danliofer

Velmi dobře jsem se u toho odreagovala. Taneční čísla jsou dokonalá.

Šestihvězdičková záležitost - už pro ten neskutečně absurdní humor! "Já snad půjdu léčit tam, kde pacienti umírají, a ne tady, kde se po průstřelu hlavy člověk uzdraví!?!" -- jedna z neskutečných filmových hlášek... Na film jsem si počkala šest let a to čekání stálo tedy fakt za to!:-)

Na tento portugalský filmeček si vzpomínám už trochu matně jako na příjemnou festivalovou záležitost, a jelikož Maria de Medeiros byla letos hostem 45. ročníku MFF KV, tak mi vytanulo nejen její jméno, ale i tento snímek, který mi dosud chyběl ve filmotéce. Mariu Medeiros jsem např. vůbec nezaregistrovala v Pulp Fiction, ale na její tvář v Adamovi a Evě jsem dosud nezapomněla. Navíc jsem překvapená, že jsem tady na ČSFD snad jediná, která toto filmové dílko viděla? :-)

František Vláčil mě dnes opět nenechal na pochybách, jak skvělý režisér to byl. Co film to perla jiného druhu a všechny přesto spojené jedním krásným autorským rukopisem...

Film trochu svým stylem připomíná mozaikovité příběhy Alejandra Gonzáleze Iñárritu. Je stejně emotivní, přičemž dává nahlédnout do každodenního soužití Židů a Arabů v tak trochu jiném světle, než jsme zvyklí. Není to o žádném politickém boji, nýbrž o běžném klanovém soužití, kdy za chybu jednotlivce platí celá rodina... kde nestačí peníze ani vliv starších, nastupují nekonvenční řešení vedoucí třeba i k prodeji drog, to vše na hraně zákona a rodinné cti, aby byl zachráněn aspoň jeden lidský život... Snímek nedává jasné odpovědi, neukazuje prstem na viníky, ani je neklasuje podle arabské či židovské příslušnosti... přesto lze cítit vzájemné sympatie i antipatie na obou stranách. I proto bych si přála, aby anglické titulky seděly časově. Bohužel jsem film viděla ve zvláštním načasování, takže orientace byla náročnější. Myslím, že po druhém zhlédnutí a nastudování titulků ještě pár detailů vypluje na povrch. I tak hodnotím tento film vysoko... Vím o něm už pár let a nezklamal má očekávání.

Film tvrdý stejně jako realita, kterou většinová společnost hostitelské země nikdy nenahlédne do hloubky problému.

Altiplano je pro mě filmovým opusem, kterých jsem dosud viděla jen pár - Markéta Lazarová, Andrej Rubljov, Himalaya, Bílé louky... Vše v tomto filmu - text, hudba i obraz - jsou zde v naprosté harmonii, jež ve mně bude rezonovat ještě hodně dlouho. Řadím ke svým nejlepším "šestihvězdičkovým" filmům a jsem velmi vděčná za to, že se dostal bezplatně ke zhlédnutí na filmový portál MUBI v rámci ozvěn filmového festivalu v Cannes 2011. Dobrý tah!

Jean-Pierre Jeunet je filmový mág a svým způsobem hračička, což se projevuje ve všech jeho filmech. Amélie z Montmartru je takový trochu vývozní artikl, který možná následně přitáhl věci neznalé k dalším Jeunetovým dílkům, jako jsou např. skvělé Delikatesy. Yann Tiersen složil k filmu hudbu, která zabrala takovým způsobem, že ji pak člověk mohl svého času zaslechnout v kdejaké kavárně, což bylo spíše na škodu věci. To však nic nemění na tom, že Amélie z Montmartru je film pohádkově podmanivý a rozhodně nezapomenutelný.

Film, který si musím nechat rozležet v hlavě... Postupně pro sebe objevuji herectví Catherine Keener, jež svým výkonem filmu kraluje... Je vlastně na pováženou, že nejsilnější scénáře píše sám život...

Tak tento typ filmu mě u Antona Corbijna značně překvapil. Ani špatný, ani vyčnívající z řady... George Clooney ze sebe umí vydat více (např. v takové Syrianě). Zde nebyl jeho herecký potenciál skoro vůbec využit...