Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (17)

plakát

Bez slitování (2014) 

Spíše komorně laděný snímek, ve kterém hrají prim dvě ústřední postavy nacházející si k sobě postupně cestu. On je charismatický, je na něj spoleh a k ženám má úctu. Ona je krásná, křehká, ale zároveň potížistka. Oba jsou obklopeni lidmi a přitom osamoceni. Podaří se jim nalézt společný směr na cestě životem?

plakát

Další život mého otce (2014) 

Tak to byla parádní maďarská jízda s filmem, jež se dá jen těžko zařadit do nějaké škatulky. Smích na rtech se mi vykouzlil od prvních minut filmu a milovníci černého humoru si přijdou na své. Hlavní hrdina mi byl sympatický hned nejen pro své vykulené oči, ale také pro svoje podivínství, pro svou snahu něco ve svém životě změnit a třeba i zaujmout nějakou dívku. Ať žije důraz na slově dobrovolnická a Pocahontas! :-)

plakát

Díra u Hanušovic (2014) 

Hodně marný film. Kdyby nebylo hereckého ensemblu z Dejvic, žádný pes by po tomto filmu neštěkl. Bezdějový výsledek postrádající kapku humoru, jen spousta trapnosti, nereálnosti a pro mě bez předestřené nečekané události. Když se dá film využít jako kulisa k žehlení, tak to jako vypovídací hodnota o něm stačí...

plakát

Don Jon (2013) 

Dokola se opakující momenty, nemožní kámoši co mají plnou hubu keců, ujetá rodina a nesympatický Jon - macho a domácí hospodyňka v jednom věnující se všemu možnému jen ne opravdové práci a sexy, neustále žvýkající Scarlett co se chová jako protivná pipina. Co víc si přát?!

plakát

Fénix (2014) 

Snímek odehrávající se v tíživé atmosféře poválečného Německa si plyne svým vlastním tempem a ukazuje především nezlomnou vůli hlavní hrdinky v nalezení nejen svého muže, ale hlavně jeho lásky k ní a gradující finální scénou, která nemá chybu... Můj první a jistě ne poslední smínek od Christiana Petzolda.

plakát

Infiltrátor (2014) 

Myslím, že někteří lidé by si mohli ušetřit čas a energii a na Dny evropského filmu už raději ani nechodit. Letošní ročník nabízí žánrovou a tematickou všehochuť, ze které si vybere snad každý a jelikož jde o filmy v evropsky střiženém hávu, nesnažme se je porovnávat s hollywoodskou produkcí, to prostě nejde. Filmů o infiltraci do prostředí drog či jakéhokoli jiného prostředí už tu bylo nespočet, ale tento se snaží o trochu jiný směr. Nabízí něco víc než jen střílečky, honičky aut, vyhrožování, lámání prstů a nechutně dementního poskoka jednoho kápa. Nabízí pohled na člověka a jeho vnitřní rozpolcenost, ve kterém se mísí dvojí krev, který vlastně neví, kam patří či kam by patřit chtěl, s kým by měl sounáležet a koho ve finále zradit.

plakát

Jaromír 99 - tam, odkud jsem (2021) (TV film) 

Je fajn si opět a znovu potvrdit jednu skutečnost, a to takovou, že český dokument si drží laťku dlouhodobě vysoko. Samotný dokument není výjimkou a nelze mu upřít fakt, že to byla příjemně strávená a nenuceně ubíhající skoro hodinka v přítomnosti hlavního protagonisty, který nám ukázal oblíbená místa svého rodného kraje, odkud čerpá inspirací jak pro své písně, tak pro své kresby. Zajímavé bylo například vidět i samotný proces jeho komiksové tvorby. Jeho nejbližší, kolegové i kluci z kapely dostali dostatečný prostor a nutno podotknout, že za Jaromíra 99 stejně nejvíc "mluví" jeho mnohovrstevnaté tvůrčí já. Kéž bychom tady měli víc takových kapel, jejichž hudba osciluje na poli autenticity, syrovosti, melancholičnosti, ale i specifické chytlavosti a hlavně nepodbízivosti. Už jen aby ta divná mimosezóna konečně skončila!

plakát

Knězovy děti (2013) 

Ze začátku měl u mě film velmi dobře našlápnuto. Děj plynul ve svižném tempu a já se neustále pochichtávala a s chutí pozorovala místní figurky žijící na jednom malém chorvatském ostrůvku. Avšak druhá část se docela vlekla, scény byly překombinované a komické situace líčené s příjemnou dávkou sarkasmu pomalu mizely a rojilo se až příliš tragických událostí...

plakát

Nejsi můj typ (2014) 

Nejde o klasickou romantickou komedii, ve které je už na začátku jasné, jak to všechno dopadne. Sledujeme pomalé sblížení dvou úplně rozdílných lidí, jak intelektuálně, tak povahově. Možná právě díky své vzájemné rozdílnosti je to k sobě tak táhne. Postava Jennifer byla celou dobu jasně čitelná, člověk si ji hned oblíbil a její beprostřednost a radost ze života byla až nakažlivá. Oproti ní Clément působil místy chladně, necitlivě, lhostejně a stále jako by si nebyl jistý svými city. Jejich společné chvíle, při kterých jí často předčítal nějakého klasika, působily kouzelně. Jak dlouho jsou schopny se dva protiklady přitahovat? Co když jeden miluje víc než ten druhý? A co když se člověk někdy ani v sám sobě a ve svých citech nevyzná? Life is life.

plakát

Nicole, ty spíš (2014) 

Ačkoli film nenabízí žádné složité zápletky, ani spousty postav, ani velká rozuzlení, ani hlubokomyslné dialogy, ani nečekaný závěr, přesto jsem se u něho bavila, byla zcela vtažena do minimalistického děje a prožívala spíše smutné letní dny s hlavní hrdinkou, která mně svou podobou připomínala Lenku Dusilovou. Snímek se nese v melancholické náladě s hořko-sladkou příchutí a místy nabízí i hodně vtipné momenty.

Ovládací panel
8 bodů