Fénix

Možná to znáte - přepnete program a zakoukáte se do filmu, který už chvíli běží. A nemůžete se odtrhnout. Až skončí, pustíte si ho znovu od začátku. Tak tohle je pro mě Fenix. Má přesně to znepokojující napětí, které vás přiková k obrazovce a nedovolí vám odejít. Presně ten formát, který mi vyhovuje - málo postav, ale dokonale vykreslených, konflik se rozehrává postupně, graduje a vyvrcholení přijde až na závěr. Pro mě dokonalé. (31.05.2017)

Kdo nezná každý milimetr těla své ženy, ten si ji nezaslouží.. Petzold nechá diváka celou dobu svádět boj mezi pocitem vykonstruovanosti a myšlenkou na podobenství o vytěsňování hříchů minulosti z myslí jednotlivců i celých národů (jakési anestetikum duše, jakkoliv nemožné). Cole Porter v němčině to začne, Billie Holiday ránou přímo do srdce ukončí. „Love is pure gold and time a thief, we´re late, darling, we´re late. The curtain descends, everything ends too soon, too soon…“ (01.06.2017)

Zápletka filmu je skutečně nevšední, i když místy balancuje až na hraně těžko uvěřitelné konstrukce. Ač se chce vrátit ke své původní totožnosti, po operaci vypadá žena natolik jinak, že ji nepozná ani vlastní muž, kterého po usilovném hledání najde a jenž jí navrhne, aby navenek předstírala jeho manželku; jedině tak se totiž domnělý vdovec může dostat k penězům, jež zdědila po svých zavražděných blízkých.Snímku, jenž vyhrál cenu mezinárodní kritiky na festivalu v San Sebastianu, vévodí Nina Hossová, známá u nás z filmů Bílá Masajka či Barbara. V hollywoodském thrilleru Nejhledanější muž s ní hráli Philip Seymour Hoffman, Rachel McAdamsová či Willem Dafoe, ve Fénixovi má vedle sebe Ronalda Zehrfelda, trefně vystihujícího ztroskotance se zbytky šarmu. Nicméně herecky má logicky navrch Hossová, zejména když pod partnerovým dohledem nacvičuje chůzi, gesta, podpisy své předchůdkyně – tedy sebe. (25.05.2020)

Šestá spolupráce Christiana Petzolda a Niny Hoss oživuje odkaz tzv. „troskových filmů“ (Trümmmerfilmen) jako Vrahové mezi námi nebo Německo v roce nula a zároveň jej obohacuje o prvky hitchcockovského thrilleru. Snahu překonat hrůzy války, aniž by bylo vymazáno šest let dějin, se Petzold rozhodl konkretizovat osudem židovské zpěvačky Nelly. První proměna, která ji po návratu čeká, má zatím pouze estetický charakter. Díky plastické operaci by měla získat zpět svou původní tvář. Její manžel ji ovšem nepoznává. Z důvodů, jež nám budou důmyslným dávkováním informací osvětleny později, si odmítá připustit, že by mohla přežít. Stejně jako Scottie v Hitchcockově Vertigu, začíná i hlavní mužský hrdina Fénixe „vytvářet“ svou osudovou ženu. Netuší přitom, že ji má celou dobu před sebou. Nelly poslušně plní přání svého manžela, znovu se učí být sama sebou a doufá, že nakonec, se správnými šaty, účesem a chůzí, bude akceptována v roli, která jí náleží. ___ Zápletka filmu má lehce brakový nádech. Petzold ale žánrovým svodům odolává a za pozvolného dokreslování komplexního psychologického portrétu ústřední hrdinky si připravuje půdu pro emocionálně devastující finále. Nezajímají ho šokující dějové zvraty a svým striktně lineárním vyprávěním nás nechce držet v očekávání, kdy Johnny svou ženu konečně pozná. Napětí snímku je subtilnější povahy a vychází z otázek týkajících se spoluzodpovědnosti za národní dějiny. ___ Diváky znalé německé kinematografie potěší, že Petzold svou mnohovrstevnatou studii lidské (ne)schopnosti akceptovat minulost prokládá odkazy k výmarské kultuře, zatímco stylizací mizanscény upomíná ke stylu filmů noir. Vedle identity jedné ženy a jednoho národa tak před námi jako fénix z popela povstává také filmový styl, který byl stvořen poválečnými traumaty. ___ Petzoldův navenek tichý a nenápadný snímek je mistrně strukturovaným dramatem, které tematicky bohatou síť metafor vyvažuje napínavým vyprávěním, aniž by si vypomáhal formálními či obsahovými klišé. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, MessiáŠ, Madsbender (13.04.2018)

Dnes poznáme množstvo filmov, zaoberajúcich sa udalosťami 2. svetovej vojny a holokaustu, ale pomerne málo ich je o Nemecku po vojne a nepríjemnej situácii ľudí vracajúcich sa z koncentračných alebo zajateckých táborov. Takže som rád, že som si mohol pozrieť tento film. Názorne nám zachytáva obdobie svárov s americkými vojakmi, poukazuje na Berlín v troskách a ľudí, bojujúcich o prežitie a prispôsobujúci sa novým skutočnostiam. Bohužiaľ film má slabý aspekt v jeho centrálnej myšlienke, ktorá je jednoducho neuveriteľná a tak nám ostáva silný príbeh zrady a odpustenia. Nelly sa vracia z Osvienčima v roku 1945 so znetvorenou tvárou, podstúpi plastickú operáciu a je z nej úplne iná žena a ona ma za cieľ , nájsť v Berlíne svojho manžela, ktorý ju už raz v živote oklamal.. (18.12.2015)