kleopatra

Narozdíl od spousty žánrových sourozenců, kde věci vážné, filosofické i lidské musíme namáhavě detekovat pod povrchem nebo si je přimalovat, tady se zračila na férovku křehkost oněch let, strach znovu se dávat všanc a koledovat si o další srdeční zlomeniny i touha najít do sebe zapadající zoubky. V euforii jedné noci, s únosnými vtípky i hudbou ... miloučké.

Nemužu si pomoct, ale s Guyem to jde od deseti k pěti a když už to vypadá, že Fenix vstane z popela, natočí něco, co už tu vlastně bylo, jen přidá další postavy, děj ještě víc zamotá a jakože přitvrdí, ale už v tom není lehkost a invence nadšených začátků. Karel Roden ale potěšil, jen tak dál.

Milá Kláro, dneska jsem v práci viděla dokument, kvůli kterýmu jsem zapomněla na oběd. Byl o sochaři, jehož jméno mi nic neřeklo a ani jeho práce mi neni známá, ale je to člověk podle mýho gusta, takovej všeuměl a jak krásně mluvil o životě a svejch snech a ještě k tomu skvěle vypadal a charisma by se dalo krájet, přitom už byl starší, ale to nevadí, jen to dolejvá naději a víru :))). Měj se. L.

Séraphine neměla umělecké školy a proto malovala geniální obrazy. Jen tak, jak to skrze ní, pošahanou, protékalo, vrhala to na plátno. Kytky, kytky, velký kytky. Byla tak volná. Dokud nebyla objevená a svázaná. Dobrý film.

Hurt Locker nemá nosný děj, ale spíš než zápletka s válkou na pozadí na mě uhodilo tohle "věcné" pojetí. Kathryn si moc považuju a když začne někdo blábolit o ženách na režisérské stoličce a vůbec dělit filmy na ženské a ty ostatní, vždy mi poslouží jako příklad, že tohle členění je nesmysl. Válka podle Bigelow je toho dokladem. 4,5*.

"Říká se, že není žádný osud, ale on je. Je to to, co stvoříte, a i když svět jde dál po věky věků, jste tu jen na zlomek zlomku vteřiny, většinu svého času trávíte tím, že jste mrtví nebo dosud nenarozeni, ale dokud žijete, ztrácíte roky marným čekáním, kdy zavolá, napíše, či na vás pohlédne někdo nebo něco a vše bude dobré. A nikdy to nepřijde. Nebo se vám to zdá, ale není to skutečné. Tak trávíte život mlhavou lítostí či mlhavou nadějí, že se přihodí něco dobrého, abyste měli pocit, že jste zapojeni, že jste celí, že jste milovaní. A pravda je, že cítím takový hněv, a pravda je, že je mi kurevsky smutno, a pravda je, že se už kurevsky dlouho cítím kurevsky zraněný a stejně dlouho se tvářím jako by nic, abych to vůbec snesl. Jenom nevím proč. Možná proto, že o mých strastech nikdo nechce slyšet, protože mají dost vlastních. Nuže, jděte všichni do prdele. Amen". Drobet složitě zkonstruovaný, odporně podmanivý pomník tvůrčí i lidské osamělosti. Jakou si jí uděláme, takovou ji máme. Živijó.

Tohle lze dokázat, když se spojí talent, píle a sen. Inspirativní dokumentík, kterej mi zmáčknul hrudní koš a opětovně připomněl známou pravdu, že kdo umí, umí ... a kdo neumí, ten se na to aspoň podivá.

Klaním se oduševnělému výkonu Kristin Scott Thomas. Tohle bylo něco, čemu se dá říkat civilní drama, které cosi zanechá.

Anabáze mýho vztahu k tomuhle seriálu je taková, že jste mě komentama zblbli a nalákali na originalitu, žhavej sex a co já už vim co dalšího hot a cool, já se do toho vřítila a ... prd. Nevim, u kterýho dílu se to zlomilo, ale už se vezu. Ne proto, co se mi tu naslibovalo, ale že jsem si zkrátka zvykla a jestli něco na Pravý krvi upřednostňuju, tak jsou to dobře vystavěný postavy, zvlášť Černoška je moje holka, její vyrovnanou povahu žeru, stejně tak Barmana, to je kluk k nakousnutí, snad si toho nikdo z upírů ještě pár dílů nevšimne. Jo, upíři! nemaj charisma a pouštěj hrůzu tak, že je mi jich skoro líto. A Blondýna z Londýna? Za Rychlý šípy by mohla kopat první ligu. Její brácha je taky Kašpárek, ale aspoň někdy je s nim zábava. Takže, jak řikám, po stropě nelezu, ale zatim horečka pořád stoupá.

Neštvalo mě to, ale nudilo. A to je horší.