kleopatra

Z Wackness se vyklubal prímovej film. Chvilku trvalo, než jsem si zvykla na jeho tempo a jakési gothic zabarvení, taky jsem si říkala, že tohle už tu v jednotlivostech i různých kombinacích mockrát bylo, ale nevím, jestli jsem už tak deformovaná, že se na určitý model můžu dívat pořád dokola, aniž by mě omrzel, nebo si místo na slunci v mé duši vydobyl jemnými nenásilnými odchylkami v drobných detailech, ale prostě se mi to moc líbilo. Ben Kingsley mi připomněl svou krásnou postavu z Elegy, jakoby to byla jeho možná alternativa. Stárnoucí chlap, co má všeho včetně sebe po krk ale pořád žízeň po životě. Jeho výkon mi narozdíl od malinové komise nepřišel špatný, naopak. V té sebeironii záchvěvy touhy po už nestihnutelném ... já mu to věřila. A věřila jsem to i těm ostatním. I hip-hopu.

Nemužu si pomoct, ale s Guyem to jde od deseti k pěti a když už to vypadá, že Fenix vstane z popela, natočí něco, co už tu vlastně bylo, jen přidá další postavy, děj ještě víc zamotá a jakože přitvrdí, ale už v tom není lehkost a invence nadšených začátků. Karel Roden ale potěšil, jen tak dál.

Zoufale osamělý chlápek si na krk hodí záchranný kruh v podobě holky, co se k němu vůbec nehodí. Oba zrovna prožívají svá prázdna a tak jsou si dobří. Jenže on ji stále hodnotí: jsi moc tohle, málo tamto. Jejich rozdílné kdeco není ale největší překážkou v lásce a společném žití. On je stále připoután ke své exmanželce, protože rozvodové papíry jsou jen cár, a ona touží mít ho celého pro sebe, přestože ví, že zrovna tak cárem může být list oddací. Ospalého Mitchuma levou zadní přehrává krásně autentická Shirley MacLaine. 3,5*.

Že to bude takhle dobrý, by mi předem hádat strach nedovolil. Četla jsem předlohu, dávno tomu, a úlevný je nepamatovat si, co nepodstatnýho tam dali a veledůležitýho vynechali. Floutkovská a krásně nezodpovědná nálada mi ale štymuje a přidělit roli chlapíka, kterej obslouží, co před nim neuteče na strom, Samu Rockwellovi ... to je jako na objednávku :).

Čím perfektnější a bezchybné něco je, tím vzdáleněji to může působit. Avšak vidět některá z těchto spojení temperamentu, vášně a umu živě, asi se samovznítím.

Mataharis mi zpříjemnily večer, je to fráze neoriginální, ale tohle je moje kafe, jak to jinak říct. Na českym názvu zapracoval nějakej ňouma, ani si to nechci brát do pusy, i když tam agentky de facto byly a nesnáze měly taky, stejně to je pro takhle výbornej film naprosto potupný a blbě zavádějící. Režisérka Bollaín už mě zaujala jednou - filmem Dávám ti své oči o domácím násilí, ale to si nebudu tahat triko, to jsem zjistila, až když jsem šla hodnotit a zděsila se těch 52%. Takže, proti názvu je tohle uplně civilní film, každej se nějak živí a tyhle ženský dělaj v jakýsi detektivní agentuře a maj trochu problém s odstupem, prej profesionálním, jak řiká jejich šéf. Nejsou stroje ani kusy ledu, taky mají svý soukromí a hranice mezi ním a prací je jen chiméra. Mně jdou takový filmy k duhu. I Najwa Nimri ze Sexu a Lucía mi k němu jde.

Ale tohle mě tedy potěšilo moc. Film s tváří naprosto nenáročný zábavy, uvnitř velmi pravdivá lidská komedie o vztazích tak, jak se to pořád opakuje. Naděje umírá poslední a někde ten náš/naše opravdu žije a taky nás hledá. Jen to chce si v překlenovacím období moc nenatlouct kokos a neztrácet víru. Hézounký ... ale soudě dle zdejšího hodnocení (64%) mně stačí málo :).

Buřina přehlušovala zvuk, do kina teklo, třikrát vypad proud a hrozba, že už to Jarda znovu nenahodí a my se nedozvíme, jak to s Bierhanzlovo mastí na lysinu pastí dopadne, byla nepříjemnější než nohy ve vodě.

Já vim, že jsem úplná blbost, ale pobavim, no néé?... No jóó!

Když jsem před lety četla Keseyho Tak mě někdy napadá, přepadla mě neskonalá úcta k překladateli. Odstavce časů různě minulých, přítomných, toužebných a pocitových ... kumšt byl i vyznat se v tom jako čtenář, zvyknout si, ale došlo to tak daleko, že se mi po rodině bodrých dřevařů stýskalo ještě dřív, než jsem dočetla poslední stránku. Od srovnávání jsem se nedokázala oprostit, hledala jsem ty štědře popisované duševní pochody a ne všechno se podařilo zachytit, myslim ale, že to hlavní - onu paličatost, která rodině způsobuje i pomáhá přestát zátěžové testy - Paul Newman do filmu dostal. I za tátu - Henryho Fondu a benjamínka - Michaela Sarrazina jsem povděčná. Hodně dobrý film, jako ostatně všechny Newmanovo režijní kousky. 4,5*.