kleopatra

Za prvé Sandra Bullock je tu po všech těch culíkatých padacích diblících a "pohromách" za vážnou a v této roli se mi dost líbí, za druhé kluci neskutečně trefně vybraní do hlavních rolí jsou talentovaní herci - zvlášť Ryan Gosling, který si mě jednou pro vždy získal už Svatým bojem.

Já naiva jsem si myslela, že když je v tom James Spader za doktora přes vztahy, tak že mě čeká něco stejně skvělého jako Sex, lži a video nebo Sekretářka. Hm, no to jsem si teda naběhla.

..... a to zas mě si klidně upalte, já jsem se u toho skvěle pobavila......................

........ No, to je otázka do pranice: "co se těm chlapům na té Bridget tak líbí?". V jedničce jsem to ještě chápala, respektive se domýšlela, že přes nějaký to kilo navíc je to holka, která má šťávu, není s ní nuda a umí si udělat srandu sama ze sebe. Tady na mě ale působila jako trapný diblík (nevím, jestli to byl pokyn režie nebo pokus samotné Renée o invenci, ale to cupitáni v mokrých šatech mě přímo fyzicky bolelo), který nejen že neví, co chce, ale ani koho chce a po jejím předešlém kouzle jsem marně pátrala.

Tak už to se mnou a s filmy, vůči kterým mám předem nechuť a averzi, chodí, že se mi nakonec často líbí. Velmi dobře natočené, cením snahu o jakous takous autenticitu a objektivitu, nic moc dojemných polehčujících okolností, nic moc přitěžování. Solidně zpracovaná výpověď.

Musím se asi už smířit s tím, že můj milovaný Woody trpí únavou materiálu. Repliky jako "to nebyla nevěra, vyspala jsem se s ním jen jednou, abych zjistila, jestli jsme sexuálně kompatibilní" jsou fajn, ale už tak nefungují a zvlášť od herců, kteří nemají tu správnou neurotickou image , s výjimkou Stockard Channing.

Christine Lahti, chladný chirurgický stroj z Nemocnice Chicago Hope, který roztaje jen, když vstoupí do dveří její dcera, je v tomhle filmu pravým opakem - utahaná dělnice, která vzpomíná na nebožtíka muže, nadává na všechno a na všechny, ale nejvíc na svoji dceru, jejíž psychické mučení a šikanování si vychutnává do momentu, než se dcera šprajcne a přivede si domu Joudu s iq tykve a se záznamem v trestním rejstříku. A pak to začně být teprve .... husté.

Sigourney Weaver hraje svou postavu s úžasnou lehkostí a přesvědčivostí. Nádherná jemná záležitost, ve které si najdou něco pro sebe i ti, kteří nepáchnou ani do lesa ani do zoo.

Přes nesporné kvality tohoto filmu, ať už jsou to ti neúžasnější herci, krásná výprava, moudrý scénář a v neposlední řadě i písničky národu zalezlé pod kůži, nemám k tomuhle filmu ten srdečně správný vztah a nemůžu přijít na to, proč to tak je.

Přes datum svého vzniku má tenhle film pořád svou platnost. Lidské charaktery se probarví v závislosti na podmínkách, kterým jsou vystaveny a pokud je to navíc v tak odporné věznici, do jaké se infiltroval jako vězeň budoucí ředitel Brubaker, není se co divit, že věci, které vidíme, nám vyrážejí dech, viz hra na "telefon". Ale i v takovém prostředí se najde okamžik, kdy se lidi chovají jako lidi, zvlášť když cítí někoho lidského v zádech. Spousta filmů, které dnes vidím na toto téma, se přímo nebo nepřímo Brubakerem inspirují, ale přes možnosti, jaké dnes filmový průmysl má, mu většina nesahá po kotníky. I díky mimořádnému výkonu Roberta Redforda.