Honzus

Ta absolutní roztomilost je zezačátku možná příjemná, ale postupem času začíná nudit až člověku pomalu ale jistě začne regulérně lézt na nervy. Bohužel film na ní účelově spoléhá a snaží se jí zakrýt chatrný děj a nijak zvlášť výjimečná hudební čísla. Pustit si na CD Best of Abba se vyplatí přinejmenším stejně.

Po Mementu, které bylo originalita sama, natočil Nolan film, který obsahuje mnohem více klasických hollywoodských klišé, včetně postavy inteligentního zloducha, který by se rád kamarádil s detektivem a hýří přátelskými radami. Upřímně, Robin Williams sice nebyl špatný, ale do té role mi prostě nějak neseděl, ačkoliv některé momenty měl velmi přesvědčivé. Pacinovi naopak role unaveného detektiva sedla perfektně. U Insomnie jsem se cítil ospale a to ne proto, že by mě nudila, ale proto, jak živě jsem se dokázal vžít do situace hlavního hrdiny, zvlášť při postelových scénách (a postelovými scénami zde myslím úplně jiné scény než obvykle). Ovšem po skončení filmu jsem neměl pocit, že bych viděl něco výjimečného, vysoce kvalitní krimi-thriller však určitě.

Silný příběh, hlubokomyslné úvahy a propracované charaktery. Tak přesně to v Broukovi nehledejte. Tahle blbinka nám jen ukazuje, jak dokáže zdánlivě bezvýznamná maličkost ovlivnit chod našeho života, a přestože návaznost jednotlivých situací zde občas dost skřípe a působí místy trochu křečovitě, stojí Brouk už za ten vtipný nápad a za to, že si na nic nehraje, za pozornost.

Memento bylo pro mě velmi neobvyklým filmovým zážitkem. Obavy z toho, že se v příběhu budu ztrácet, se naštěstí nenaplnily, avšak platí, že u tohoto filmu musí být divák velmi pozorný a neustále " ve střehu". Memento je důkazem toho, jak lze díky jednomu skvělému nápadu proměnit film s v podstatě tuctuvou zápletkou v dílo, které vstoupí do historie. Napínavé je to od začátku do konce (nebo od konce do začátku), atmosféra je tak zvláštně temná a Guy Pearce s jeho vnitřními monology a myšlenkovými pochody taktéž neobyčejně dobrý. Mezi krimi-thrillery je Memento jasně jedním z nejlepších kousků.

Láska ke stříbrnému plátnu z tohohle filmu přímo čiší a divák se místy docela pobaví, ale přesto si myslím, že z tak výtečného námětu šlo vytěžit víc. Ty časté nudné pasáže neučiní zábavnými ani skvělý Jack Black.

Nejen Santa, ale i scénárista tohohle filmu je tak trochu úchyl. Ale že by ta úchylnost nebyla vtipná, to se říci nedá.

Něco takového jsem od Darabonta nečekal, ale ani tentokrát mě nezklamal, i když je pravda, že se film rozjíždí dost pomalu a pořádného napětí a strachu se divák dočká spíše až v jeho druhé půlce. Každopádně atmosféra je mrazivá permanentně a Marcia Gay Harden je ďábelská. Vůbec herecké obsazení je velmi dobré, režisér vsadil na řadu svých osvědčených herců (Jeffrey DeMunn, William Sadler, Laurie Holden) a i Thomas Jane v hlavní roli je přesvědčivý. Silné byly scény davového šílenství a strachu (tady mi Mlha místy připomněla Spielbergovu Válku světů) a velmi silný byl i konec, byť nebyl až tak šokující. Celkově slušné 4*.

Slovem "geniální" by se mělo šetřit, ale tady nelze jinak. Ač se tomhle dílku u nás mnoho neví, je to počin kvalitou srovnatelný s mnohem známějšími "pythonovskými" komediemi jak je Život Briana nebo Svatý grál, přestože se nejedná o kolektivní počin celé legendární šestice, ale především o sólo dílo Erika Idla. Příběh Rutles je promyšlený naprosto dokonale a neskutečnou práci odvedl Neil Innes při tvorbě písní, které musel napsat tak, aby zněli originálně a nepůsobili jako kopie, ale zároveň aby v nich každý poznal "beatlovské" originály. Idle, Innes a spol. nevytvořili pouze parodii na Beatles, nýbrž novou, zcela životnou kapelu s vlastním repertoárem, historií a osobitými členy. Rutles jsou typickým příkladem, jak lze pomocí parodie vzdát hold parodovanému a jak je důležité terč vašeho parodování dokonale znát (lidem, kteří o historii Beatles nevědí zhola nic, film Rutles rozhodně nedoporučuji). Takže už nezbývá než použít ono slovo z úvodní věty: Rutles jsou zkrátka GENIÁLNÍ.

Konečně pořádná parodie, dalo by se říct. Tvůrci dokázali skvěle vystihnout a zesměšnit snad všechna klišé životopisných filmů a do filmu dostat obrovské množství absurdního, ale vesměs inteligentního humoru. John C. Reilly jako Dewey Cox je absolutně přesvědčivý a neskutečně vtipný, zároveň však jeho postava působí realisticky a místy má člověk pocit, že se dívá na skutečný životopisný film a s hlavním hrdinou soucítí, fandí mu nebo ho lituje a když na konci Dewey přebírá cenu za celoživotní dílo, hrozně mu to přeje. Škoda těch pár nevýrazných pasáží (kapitola ze 70. let se moc nepovedla), jinak bych se nebál dát plné hodnocení, i tak ale tento film vysoce převýšil má očekávání.

Ano, je to nechutné zprznění jedné z nejlepších verneovek, ale svižné tempo a pár skvělých fórků filmu nelze upřít. Jackieho Chana sice vůbec nemusím, ale tady mi ani moc nevadil, přestože občas některé jeho výstupy působili jak z jiného filmu. 3 hvězdy, které Cěstě kolem světa dávám, jsou především za hezký závěr, stejně hezkou Cecile De France a výtečné epizodky s Arnoldem a bratry Wilsonovými.