salalala

Překvapivě vydařený počin, který ukazuje, že i ve zdejších (přesněji slovenských) podmínkách se dá natočit podobná groteska, která se nebere vážně a stylově drží krok minimálně s Evropou. Jonáš Karásek udělal dobře, když příběh situoval do devadesátých let, kde bylo možné takřka vše, zároveň tu jsou poznat jen typickým oblečením a staršími auty. To ale nevadí, protože o výpravě film opravdu není. Od úvodu si nebere servítky a některé vtipy jsou dost drsné, ale funkční a nikoli samoúčelné, především si ale udrží hodně slušnou úroveň po celou dobu. Příběh je pochopitelně notně přestřelený, jenže je nadsazený a nesnaží se být realistický, což tvůrcům umožňuje přistupovat podobně i ke stylu, který je vytříbený a zejména akční scény jsou na česko-slovenské poměry velmi dobré. Potěší i to, že tvůrci nijak nezesměšňují romskou komunitu, a i když si dělají legraci z určitých stereotypů, nemají potřebu postavy karikovat. Výsledku hodně pomáhá obsazení, v němž výtečně kooperují Gregor Hološka a Zdeněk Godla, na jejichž společné scény je radost pohledět. Je fakt, že některé momenty vyznívají naprázdno, tempo je někdy zbytečně roztahané, a když zmizí humor, najednou se to vleče a není to tak zajímavé, to ale nic moc nemění na tom, že Invalida je překvapivě povedený film, kterých se dnes už moc netočí a ukazuje, že když existuje produkční odvaha, může něco podobného nakonec spatřit světlo světa. 70 %

Předně je nutno uvést, že je dobře, že se podobné projekty v našich končinách konečně realizují a tvůrci se lehce kontroverzních témat už tolik nebojí. O to větší je škoda, že Natálie Císařovská kolem něj našlapuje velmi jemně a snaží se sice ukázat život Andrey Absolonové komplexněji, jenomže nedokáže úplně zaujmout a strhnout, především se ale rozhodnout, co chce divákovi říct. V až artovém stylu velmi dobře pracuje s detailními záběry na "její tělo", které se pro hlavní hrdinku stává obživou a něčím, co jí zajistí úspěch a slávu, i když jinak, než asi čekala. Po velmi slibném začátku jako by si autorka na sebe upletla až moc dlouhý bič, protože většinu témat jen nakousne, zmíní dost povrchně a jde od nich dál, aniž by divákovi umožnila jakkoli se emočně napojit na některou z postav. Přitom je tu velký potenciál (rozpad rodiny, detailní náhled do pornoprůmyslu, který pravděpodobně bude dost drsný, srovnání pornografie se sportem), který ale režisérka bohužel nevyužívá. Typickým příkladem budiž samotný závěr, v němž MINISPOILER hlavní hrdinka zemře mimo obraz, ale publikum to nechá absolutně chladné KONEC MINISPOILERU. V tomto případě je paradoxně ke škodě krátká stopáž, protože k určitému dořešení naznačených motivů by bylo potřeba minimálně půl hodiny navíc, dá se ale předpokládat, že náročnější divák by byl ochoten je u filmu trávit. Natalia Germani se s titulní rolí poprala více než dobře, protože právě ona je tím nejzajímavějším, i když někdy má její postava nejasnou motivaci, za zmínku pak stojí ještě Denisa Barešová, která svou žárlivou sestru na malém prostoru dělá hodně výraznou, ostatní už tolik místa nemají. Její tělo je nepochybně film, který stojí za pozornost, protože do světa, který je pro většinu lidí stále jaksi tabuizován a automaticky budí pohoršení, nahlíží hodně citlivě a se vší úctou, jen se zkrátka nedokáže zaměřit na tematiku, kterou by vypíchl a tak zůstává zoufale jednorozměrný, povrchní a nedokáže proniknout do hloubky postav, které určitě prožívaly zajímavá dilemata. Škoda. 60 %

V současnosti akční série, která nemá konkurenci. Je vidět, že Chad Stahelski akci umí točit, rozumí jí a je pro něj naprosto stěžejní, neboť v tomto případě už se dá mluvit o akčním baletu, v němž se pistole používají jako meče, který je naprosto precizně vysoustružený. K naprostým vrcholům patří úvodní přestřelka v Tokiu a výtečná sekvence u Vítězného oblouku, ze shora zabíraná přestřelka ve starém domě zase svým laděním, tempem a hudebním doprovodem připomíná videohru, ale je nesmírně efektivní. Celý snímek navíc vypadá hodně "sexy", protože vizuál je opravdu vymazlený, je na něm znát každý dolar a některé kamerové kompozice jsou naprosto fenomenální a dokáží využít atraktivní lokace. Keanu Reeves v titulní roli je tradičně skvělý, z ostatních ale stojí za zmínku už jen výborný Donnie Yen, protože Bill Skarsgård není tak výrazný a je tu málo, což platí i o zbytku ansámblu. Je tedy potřeba se smířit s tím, že s realitou už to nemá co společného, protože hlavní hrdina přežije několik drsných pádů ze schodů, několik sražení autem i několik brutálních bitek bez větších zranění, případně při bitce na diskotéce nezúčastnění "komparsisté" stále tančí, jako by se kolem nic nic nedělo, čímž se možná od diváka snímek trochu odtahuje, tolik to ale nevadí. K dokonalosti asi chybí asi jen o něco kratší stopáž, protože začátek je zdlouhavý a akční scény jsou vždy o chloupek delší, než by být měly, to je ale značně subjektivní, a tak trochu křečovitě budovaná mytologie, která moc nikam nevede. John Wick: Chapter 4 se už v březnu zařadil mezi nejlepší počiny roku a velmi pravděpodobně už lepší akci letos v kinech neuvidíme. Více zde. 80 %

Jako by Ridley Scott po natočení monstrózního díla ztratil zájem o "snesitelnou" verzi, která má být uvedena do kin a sestříhal ji víceméně náhodně a pouze za sebe encyklopedicky vyskládal všechny zásadní události z Napoleonova života. Tím pádem je divák bez šance se k postavě jakkoli dostat, což je o to větší škoda, že Napoleon rozhodně není adorován, ale příjemně ironizován a popisován jako slaboch, který je fixován na jedinou ženu. Děj tak bohužel nedává smysl, neboť je na něm vidět, že některé epizody zcela chybí a jednotlivé postavy se omezují jen na holou existenci a pár vět a o jejich dalším osudu není nic známo. Je svým způsobem unikátní, že i tak dlouhý film dokáže být heslovitý a zároveň utahaný, nikdy pořádně nezaujme a víc než co jiného působí jako ultimátně dlouhý trailer na pravděpodobně propracovanější režisérskou verzi. Nepříjemně překvapí i tuctová hudba, která postrádá jakoukoli velkolepost a výraznost. De facto to jediné, co stojí za to, jsou vskutku epické bitvy, které jsou natočeny pokaždé jinak a potřebně velkolepě, a i přes určitou digitálnost jsou strhující, mají výborný vizuál, dobovou atmosféru a místy jsou příjemně krvavé. Jakmile ale akce ustoupí dialogům, snímek se nikdy nevymaní z unylosti a nudy. Joaquin Phoenix v hlavní roli je překvapivě nevýrazný a necharismatický a takřka geniálního vojevůdce mu nejde věřit, Vanessa Kirby je na tom o něco lépe, minimálně v první polovině, kdy ještě tak trochu hýbe dějem, později ale ustoupí do pozadí a taktéž nemá co hrát. O ostatních nemá smysl cokoli zmiňovat, protože v kinoverzi se víceméně mihnou, splní svou krátkou úlohu a zase zmizí. Napoleon je v kinoverzi hodně zvláštní "paskvil", který vypadá jako kratší verze, k níž se nikdo nechce hlásit a má jen splnit touhu sponzorů a studia po tom, aby se objevila na velkém plátně. Nic víc, nic míň. 60 %

Hodně příjemný a nenápadný debut, který ukazuje, že i ve zdejších podmínkách lze natočit film, který nejde divákovi naproti, nepodbízí se mu a má docela silné poselství. Ocenit se musí, že všech dvanáct povídek je konzistentních a udržuje si víceméně stejnou úroveň. Denis Šafařík má viditelně smysl pro černý humor, protože všechny příspěvky jsou vtipné, zároveň ale z jejich vyznění leckdy běhá mráz po zádech, což je pochopitelně atraktivní. K tomu nejlepšímu rozhodně patří hned úvodní "básnická" povídka a předposlední se snědenými klíči, závěrečný dovětek je pak poměrně brutální. Z herců logicky nikdo nevyčnívá, protože nemá tolik prostoru, všichni jsou ale velmi dobří a leckdy autentičtí. Jestli ale něco filmu chybí, je to propojující prvek, protože to, že se vše odehrává pod jednou střechou, úplně nestačí a není to zcela uspokojivé. O malých věcech je každopádně sympatická prvotina, která má co nabídnout, a i když není úplně dotažená, dodává člověku naději, že i u nás si tvůrce může natočit vesměs to, co sám zamýšlí, jen musí mít promyšlený nápad a silnou podporu producentů. 60 %

Klobouk dolů, že tohle v roce 2023 někdo pustí do kina, protože Ari Aster viditelně dostal volnou ruku a nemusel se na nikoho ohlížet, čemuž taky výsledek odpovídá. První dvě třetiny (nebo tři čtvrtiny, chcete-li) jsou typická "asterovina", kde převládá hutná a nepříjemná atmosféra, z níž je jasné, že někde vzadu číhá nevyřčené tajemství, které vše změní. Ztvárnění absurdního kafkovského prostředí, které je viditelně surreálné, funguje na výbornou a jednotlivé události jsou stejně tak tragické jako svým způsobem zvrhle vtipné. Ono vůbec černého humoru je tu docela dost a divák si ho musí trochu najít, když se mu to ale povede, je odměněn opravdu nápaditými chvílemi, které se dnes už moc nevidí. Také kamerové snímání a velmi zvláštní zvuková stopa jsou úplně jinde a dost svérázné a ze sledování vytváří hodně specifický a pro někoho ne úplně příjemný zážitek. Kapitolou sama o sobě je naprosto fantastický Joaquin Phoenix v titulní roli, který celý film táhne prakticky s minimem dialogů a vše uhraje jen různými skřeky a výrazy, což je extrémně náročné, o to ale působivější. Poslední třetina (čtvrtina) je ale trochu problematická, protože všechno do sebe úplně nezapadne, některé naznačené metafory se nikterak neosvětlí stejně jako několik mini zápletek, o nichž se hovoří a možná záměrně je jim věnována přehnaná pozornost. Pointa tedy není úplně uspokojivá a pravděpodobně zcela vědomě vrší další a další otázky a možné interpretace, jejichž relevanci pochopitelně nikdy nikdo nevyřeší. Výsledku rozhodně neprospívá ani tříhodinová stopáž, která je s blížícím se koncem na hranici snesitelnosti, což je dáno i pomalejším tempem a vršícími se bizarnostmi, které se víceméně cyklicky opakují. Beau Is Afraid je rozhodně úkaz mezi mnohdy uniformními kinofilmy, protože je něčím, co se vskutku často nevidí, zároveň vyžaduje připraveného a zkušeného diváka, protože toho, kdo tzv. neví, na co jde, velmi brzy znechutí, což je svým způsobem škoda. Bude ovšem zajímavé sledovat, s čím Aster přijde dál, protože se nelze ubránit dojmu, že tady došel na konec jedné etapy a už je potřeba jít trochu jinou cestou. 60 %

K nejlepším Nolanovým filmům v tomto případě něco chybí, divácky nejpřístupnější ale rozhodně je. Ačkoli tvůrce vypráví nechronologicky, obě časové linie jsou odděleny barevnou, resp. černobílou kamerou a divák by tak neměl mít zásadní problém v orientaci. Nolan možná překvapí tím, že snímek pojal vesměs jako standardní biografii, natočil ji ale tak, že v průběhu tří hodin není prostor na nudu, i když většinu stopáže tvoří dialogy. Tvůrce neponechal nic náhodě a všechny složky si ohlídal a vidět tento snímek na plátně (a nejlépe v tom imaxovské) je takřka povinnost a fascinuje tím, jak se dá v době digitálních triků natočit film bez jejich většího použití. Kamera je vskutku nádherná, hudba znepokojivá a vše dohromady tvoří celek, kterému k dokonalosti chybí jen málo. Cillian Murphy je naprosto skvostný, totéž platí i o Robertu Downeym jr., v závěrečné třetině dostává více prostoru i Emily Blunt, která ho využívá na maximum a i ona září, ostatní už tu nejsou tolik, ale sledovat takové množství hvězd, kterak se podřizují celku, je také strhující. Nebyl by to Nolan, aby nereagoval na aktuální společenskou situaci, takže celá závěrečná třetina je jedním dlouhým morálním dilematem, které bohužel nemá řešení a nechává v divákovi těžkou deziluzi o tom, že člověk se dříve, či později zničí sám. Stopáž tří hodin absolutně nevadí, a i když jde v jádru o soudní drama s občasnými hororovými výjevy a množstvím dialogů (leckdy odborných), uteče hrozně rychle. O Oppenheimerovi by se dalo popsat ještě hodně místa a nepochybně o něm budou vznikat různé studie a analýzy. Nejpodstatnější ale je, že v jádru jde o ryzí film, který připomíná, proč je kinematografie tak silná a že dokáže zprostředkovat natolik fascinující zážitek, až z toho někdy běhá mráz po zádech. 90 %

Dost nevyrovnaný, ale poměrně zábavný počin. Chris McKay jako by byl podivně rozpolcen, protože si byl zřejmě velmi dobře vědom, že po příběhové stránce film vůbec nefunguje, tak se ani nesnaží předstírat, že nějaký příběh vypráví. Od prvních chvil je tak jasné, že celé je to nerealistické, postavy jsou nezajímavé a kompletní děj je absolutně nesmyslný. Jakmile má ale přejít k jiným věcem, najednou je jako ryba ve vodě a baví především hodně stylizovanou a záměrně přepálenou akcí, která je extrémně krvavá a brutální, zároveň ale nápaditá a hravá a má svižné tempo. Nicholas Hoult v hlavní roli je překvapivě velmi dobrý a ani Awkwafina není vůbec špatná, nejvýraznější je ale pochopitelně Nicolas Cage, který tu dostal prostor pro své typické maniakální přehrávání, jelikož byl ale dobře veden, je výborný a nepůsobí směšně, ba naopak si Drákulu vysloveně užívá a klidně tu mohl být o něco víc. Renfield je celkově vzato pouhou jednohubkou, která asi neměla větší ambice, přesto ale měla být po příběhové stránce mnohem lepší a o něco uvěřitelnější a mohla být i parodičtější. Malé bezvýznamné plus pak zaslouží stylové závěrečné titulky. 60 %

Na zdejší poměry solidní historické drama, které jde trochu jinou cestou, což je třeba ocenit i přes veškeré neduhy. Marianě Čengel Solčanské se podařilo vystihnout dobovou atmosféru, která funguje po celou dobu a dokreslují ji nenápadná, ale zcela přesná výprava a slušné kostýmy, které sice nejsou nijak velkolepé, ale povětšinou výrazné. Taktéž některé záběry jsou opravdu krásné, za což ale můžou i efektně zvolené pražské lokace. Největší devízou autorky ale je precizní zachycení běžného života své doby, v níž se na pozadí velkých dějin odehrávalo spousty osobních příběhů, na které ale dějinné události měly mnohdy drtivý dopad, sympatické je, že se nebojí otevírat ani netradiční témata v podobě nechtěného těhotenství, těžkého údělu žen a existující homosexuality. Pozitivem budiž i obsazení klíčových rolí ne tak známými tvářemi, protože Dana Droppová a Radka Caldová jsou výborné, i zbytek odvádí velmi dobrou práci a k nikomu z nich nelze mít větších výtek. O to větší je škoda, že po příběhové stránce snímek tolik nefunguje, protože zejména vztah dvou hlavních postav vznikne z ničeho nic a u některých zásadních momentů (jako třeba právě lesbický vztah) jde jen těžko věřit tomu, že by je všichni jen tak přešli, vůbec neřešili a pro žádnou z účastnic z něj nic neplynulo. Taktéž osud některých postav je nedořečený a nechává diváka v nejistotě. Služka nicméně rozhodně není špatný film a je dost sympatickým pokusem o poctivé drama, selhává ale po příběhové stránce a absencí jakýchkoli výrazných scén. 60 %

Příjemné překvapení a zřejmě nejkrvavější film roku. Lee Cronin se s tím opravdu nikterak nepáře a velmi brzy nastolí agresivní a v dobrém slova smyslu nepříjemný vizuální styl, který je natolik specifický, že ne každému sedne a někteří budou mít problém zvládnout celý film. Je v něm hned několik scén, z nichž je jednomu nedobře na těle (suverénně vede moment se struhadlem), nechybí úchvatné gore chvilky a zejména závěr s motorovou pilou stojí za to. Pozitivem budiž i sympatičtí hrdinové, kteří se v rámci možností chovají racionálně a jsou i dobře obsazení, a to včetně dětí, které nejsou protivné. Pomohlo i přesunutí děje do polorozpadlého baráku, protože atmosféra je díky tomu krásně komorní a temná a mimo jiné vysvětluje i to, proč jeho obyvatelé už moc nikoho nezajímají. Asi bychom mohli vytýkat jen minimální pokusy o humor, otázkou ale je, zda by to tvůrce dokázal prodat, kritizovat ho za přílišnou brutálnost je irelevantní, protože naopak to je to, co Evil Dead Rise od ostatních "spotřebních" hororů výrazně odlišuje. Více zde. 80 %