salalala

Je znát, že Japonci se "svou" látkou dovedou pracovat lépe než západní kultura, protože to, co dře v hollywoodské podobě jejich monstra, tady funguje víceméně bez problémů. Takaši Jamazaki sice neuchvátí příběhem, který je klišovitý až běda a vzhledem k zemi původu i lehce afektovaný, dokáže to ale kompenzovat dvěma zásadními prvky. Tím prvním jsou postavy, které mají hloubku, traumata, s nimiž bojují a fungují i vzájemné vztahy, z nichž je jasná i ta nejméně podstatná motivace pro jakýkoli čin. Druhým prvkem pak je celonárodní trauma Japonska z druhé světové války a naprosto logické vysvětlení toho, proč jako národ zůstávají v boji s Godzillou sami. Tvůrci zaslouží pochválit i za triky, které na tak malý rozpočet vypadají více než dobře a celkově je akce natočena výborně a má spád. To, že sama Godzilla je jasnou metaforou atomové bomby a toho, že s ní prakticky nelze bojovat, je bonusem navíc. O obsazení nemá smysl se jakkoli rozepisovat, protože pro Evropana je asijské herectví přepálené, afektované a jaksi patetické, v tomto případě se ale naštěstí všechno udržuje v mezích snesitelnosti. Godzila -1.0 je nenápadný, ale překvapivě dobrý počin, který ví o své neoriginalitě, kterou nahrazuje jinak, jen stopáž mohla být o něco kratší. 70 %

Z devadesátkových thrillerů o vyšinutém vrahovi patří Kiss the Girls k tomu lepšímu, ačkoli jde o docela nevyrovnanou záležitost. Gary Fleder je silnější v procedurální části, kdy se pátrá po pachateli, sbírají jednotlivé indicie a informace skládají dohromady. V tu chvíli má snímek atmosféru, svižné tempo, potřebný adrenalin a funguje přesně, jak má. Jakmile se ale přejde do části, kde přebírá otěže pachatel a divák nahlíží do života jeho uvězněných obětí, je najednou všechno o něco horší, protože atmosféra upadne, napětí překvapivě také a snímek dost zvolní. Dáno to může být i tím, že samotný vrah není až tak děsivý a divák podvědomě tuší, že osud zadržených děvčat nebude tak nekompromisní, jak to vypadá. Morgan Freeman v titulní roli je výborný a stačí mu jen zapojit své zkušenosti a charisma, aby okouzlil, Ashley Judd je mu důstojnou partnerkou a její emancipovanost nepůsobí směšně, snímku ale chybí charismatičtější a děsivější záporák, což je v podobných počinech potřeba. Ve výsledku tak Kiss the Girls určitě není ztrátou času, po letech příliš nezastaral a pořád jde o solidní žánrovku, která je na jedno zhlédnutí jako dělaná. 60 % PS: To, že český dabing prozradí vraha po pár minutách, je trestuhodné, protože v originále má pachatel záměrně zkreslený hlas.

V záplavě nezajímavých a zaměnitelných hororů z posledních let patří Smile k tomu lepšímu, ačkoli originalitou rozhodně neoplývá. Je ale sympatické, že Parker Finn na to šel trochu jinak a místo hektolitrů krve a nevýrazných teenagerů se spolehl na hutnou atmosféru, dlouhou dobu velmi dobře budovanou zápletku a solidně propracovanou psychologii hlavní postavy. A tento přístup se mu vyplatil, protože všechno vesměs funguje a minimálně první polovina, v níž se ještě tápe ohledně hlavního motivu, je příjemně znepokojivá a extrémně působivá. K tomu přispívají i přesný soundtrack a velmi dobrý výkon Sosie Bacon, která navíc bojuje s pár nechtěně směšnými momenty, ale ustojí je bez problémů a nelze s ní nesoucítit. S přibývající stopáží je ovšem příběh tuctovější a tuctovější a začínají se v něm objevovat některé nelogičnosti a některé věci jsou nedořešené, výsledku pak neprospívá ani stopáž, která měla být o něco kratší. Smile je tak ve výsledku sympatická záležitost, která si sice půjčuje motivy z ostatních hororů, pokouší se s nimi ale pracovat po svém a vlastně tolik nevadí, že se to tvůrci úplně nedaří. 60 %