Sawy

Tak statický, mrtvý a archaicky napsaný film aby člověk pohledal i v rámci české kinematografie. Krobot má řemeslo v ruce, herci jsou výborné nacastovaní (Plesl vede) a zasazení do Olomouce bezpochyby mělo ozvláštňující potenciál, který občas vykoukne s náznakem zajímavé atmosféry. Z většího ale esence chcípáctví, která diváka zvládne umořit i na ploše hodiny a půl. 40 %

Podobně energií a emocemi pulzující záležitost jsem hodně dlouho neviděl. The Get Down si překvapivě zvládá udržet Luhrmannem nastavenou laťku po celých svých jedenáct dílů, přičemž nadpoloviční většinu si klidně dovolím označit za možná nejlepší TV věc, jakou jsem v posledních letech viděl. A vlastně jsem naprosto spokojen s faktem, že si tahle energická pecka vysloužila jen tu jednu sezónu. Ta je totiž natolik precizně vygradovaná, nacpaná parádní hudbou, stylistickými i vypravěčskými finesami a nezapomenutelnými sekvencemi (ty paralelní střihové!!!), že by stejně jen těžko mohla nejít kvalitativně níž. Navíc se vše povedlo parádně uzavřít, takže v dané podobě je The Get Down jedno nádherné mistrovské dílo, při kterém má člověk problém zůstat v klidu sedět a koukat. Neustále překvapující, pohádkově dojemné i leckdy zdrcující. "And how did YOU cross your RubiCon?" 95 %

Bezesporu stylový plagiát Leoneho, nicméně právě ta snaha o stylovost za každou cenu z něj činí v mnoha ohledech skoro až otravný zážitek. Šestému dramatickému kamerovému nájezdu už se člověk prostě směje. Stejně tak ultra-tajemný a ultra-drsný Franco Nero je jen Clintem Eastwoodem pro chudé. Rakev každopádně super, stejně tak občasné obrazové nápady a nekompromisní brutalita a špinavost potěší, ikonickou klasiku bych v tom ale nehledal. 60 %

Lanthimosovy vyhrocené konstrukty mě stále nepřestávají fascinovat. Zvlášť v případě, kdy se po formální stránce převlékají za artový horor, který hudbou a pohybem kamery neustále znepokojuje, obalí se konceptem antické tragédie, ale přitom neztrácejí specifický černý humor, který diváka provokuje k smíchu. Ne věcmi, které se na plátně dějí, a které jsou vpravdě hrůzné a vůči postavám ještě několikanásobně krutější než v Lanthimosových předchozích filmech. Nýbrž tím, do jakých záběrů a situací jsou tyto hrůzy komponovány. Na Zabití posvátného jelena se v pravdě ani Haneke nechytá. 90 %

Jak se žije single mileniálům v dnešním New Yorku, aneb Pěkně blbě rozvedené do dvou desetidílných sérií. Master of None je seriál hravý, formálně neustále překvapující, který navzdory řadě velmi odbočkových epizod velmi dobře drží pohromadě. Dokáže vyprávět jasně nadefinovaný příběh ústředního hrdiny a přitom vypovídat o spoustě zdánlivě vedlejších, ale pro jeho život často definujících věcech. Druhá série startující skvostnou parafrází De Sicových Zlodějů kol výrazně převyšuje tu první, kazí ji pouze to, že po ní nebude následovat trojka, protože tady by to doťuknutí bylo potřeba jako sůl. Působí to stejně, jako když hlavní hrdina v Itálii vykřikuje "Allora!", aniž by za tím cokoliv dodal - nekompletně. 1. série 80 %, 2. série 90 %

Asi ještě nikde jsem neviděl tak elegantně skloubený magický realismus se syrovým naturalismem. Maďaři umí, O těle a duši pro mě byl asi vrchol loňského evropského festivalového filmu. Křehce unikavá, přitom nadhledu se neštítící romance v duši zůstává opravdu dlouho. 90 %

Nesoudnost ve stopáži, kvůli které se film táhne jako nudle z nosu, a pochybná snaha udělat z Blade Runnera frančízu (do prvního filmu nedořečenosti fikčního světa pasovaly, tady z něj trčí) brání Villneuveovým audiovizuálním orgiím, aby se skutečně staly jedním z nejúchvatnějších filmů dekády. Zatímco původní film ambietní atmosféru melancholie, stesku po minulosti a odcizení budoucnosti navozoval přirozeně svou formou a dokázal přitom být vypravěčsky ekonomický, 2049 se pro napodobení původního feelingu uchyluje k nekonečnému natahování už jednou natažených scén. Někdy to funguje, někdy vůbec, ve výsledku je těch 160 minut bohužel fakt hodně cítit. I tak ale Denise obdivuju za tu realizaci a vůbec odvahu se do toho pouštět, protože navazovat v podmínkách dnešního Hollywoodu na takový film, jakým je Blade Runner a ještě si na to vyprosit 150 milionů dolarů, to je vyloženě obdivuhodná drzost. Nejsem s tím filmem smířený, ale přesto mě fascinuje. 75 %

Za mě překvapivě mnohem funkčnější než jednička z hlediska důslednosti parodování špionážního žánru (primárně samozřejmě bondovek). Především proto, že Zlatý kruh na mě oproti Tajné službě nepůsobí jen jako derivát něčeho, co jsme už u Vaughna mohli vidět v předchozích filmech - tedy kombinace drzého narušování žánrových klišé ála Kick-Ass + zbytečně dlouhá tréninková pasáž ála První třída. Dvojka odhazuje okovy originu a nutnosti osvětlování "mytologie", která v parodiích stejně nikomu moc hlavou nevrtá, a pouští se rovnou do chytlavého navážení se do osvědčených vzorů, které prokládá špičkovými akčními sekvencemi. Fakt, nikdo v Hollywoodu netočí tak dynamickou akci jako Matthew Vaughn. Způsob, jakým v akčních scénách využívá dlouhé záběry, kamerové oblety, doplňuje je trefným soundtrackem a dokáže precizně vyhmátnou okamžiky, kdy je třeba usměrňovat divákovu pozornost a kdy do něj naopak naplno šít všechny možné vjemy, dodává akci takovou dynamiku, že by se za to nestyděli ani v Asii. Plus trocha trefné politické satiry a stylově vtipná záporačka Julianne Moore, která ohraného Jacksona z minula v pohodě strká do kapsy. Člověk by skoro až odpustil přepálenou délku a podivnou nemohoucnost v případě zapracování Statesmenů do děje, jaká je to ve finále jízda. Fungující jako celek, nikoliv spoléhající na jednu nářezovou scénu. 80 %

Hladce ubíhající one-man show, která byla psaná přímo pro to, aby si Tom Cruise mohl co nejvíc herecky zablbnout v typu postavy, pro který byl stvořen. Nemám s tím v podstatě žádný větší problém, jen ta závěrečná kritika amerického snu s úsměvem na rtech by vyzněla o něco silněji, kdyby se během filmu šlo častěji a více hrdinovi pod kůži. Pak to tomu Vlkovi z Wall Street mohlo klidně šlapat na paty, takhle zůstáváme u zdařilého napodobitele, na kterého se žel bohu až příliš snadno zapomíná. 75 %

"Povídkovsky" nevyrovnané, nicméně natolik pestré, často velmi chytré a inspirující, že z toho má člověk na konci stejně velmi uspokojivý pocit. 85 %