Sawy

První půlka, která plynulým střídáním dynamiky střihu elegantně reaguje na hudbu a pocity hlavního hrdiny, je geniální, formálně nejopojnější záležitost za několik posledních let. Druhá už se trochu utápí v generickém příběhu, nezajímavé romanci a jednorozměrných postavách, přičemž ztrácí ze zorného pole původní koncept. Velká škoda, kdyby věčný hračička Wright udržel drive první poloviny v celé stopáži, mohl vytvořit legendu. Pořád ale velká zábava se značným kultovním potenciálem a vysokou opakovací hodnotou. Tohle Edgar prostě umí. 80 %

Noirem prodchnutá "pre-apokalyptická" atmosféra kolem konce tisíciletí, vysoká politická i celospolečenská angažovanost a vypravěčsky rozmáchlý a hutný koncept, tím vším (a zdaleka nejen tím) mi Zvláštní dny nesmírně imponují jako možná do velké míry zapomenutý, ale vlastně naprosto esenciální produkt americké kinematografie 90. let. Jeden z vůbec nejlepších filmů Kathryn Bigelow, jedna z vůbec nejlepších rolí Ralpha Fiennese, jeden z nejzajímavějších neo-noirů a cyberpunků od Blade Runnera. 90 %

To je holt riziko filmových festivalů a člověka, který na některém z nich jde na premiéru českého filmu, ve kterém hraje hlavní roli Aneta Langerová. Jo, těch varovnejch signálů tam bylo dost... 8 hlav šílenství je každopádně dokonalou ukázkou projektu, který se svým tvůrcům během dlouholetého vývoje naprosto rozpadnul pod rukama a vylezl z něj těžko identifikovatelný patvar. Mohl bych jej trochu ocenit za snahu vymanit se ze stereotypů klasických životopisných filmů, za zábavnou hudební složku, za absurdně komediální potenciál, který to celé má. Pořád je to ale asi nejhorší distribuční film u nás za rok 2017 a jako takový si ten odpádek zaslouží. 5 %

Opravdu to není jen "o tý jedný scéně". Nezvratný (nikoliv Zvrácený) je stylisticky nesmírně promyšlený příběh, jehož reverzní narativní strategie dává v mnoha směrech větší smysl, je lépe umělecky motivovaná, než třeba u Nolanova Mementa. Přehršel stylové excesivity a šokujících výronů brutality postupně nahrazuje klid, který člověka emocionálně rozloží o to více. "Čas všechno zničí." 90 %

Jeden z těch filmů, díky kterým loni dala slovenská kinematografie té české docela výrazně na prdel. Čára není bez chyb a občas trpí nepřehlédnutelnou žánrovou rozháraností, ale zároveň je po režijní stánce nesmírně nápaditá, má atmosféru a troufám si tvrdit, že obstojí i v širším evropském kontextu. 75 %

Asketicky čistý film, který se srovnávání s Vláčilem nemohl vyhnout, ovšem v důsledku je mnohem přístupnější než proklamované vzory. Rezignuje na symbolickou přehlcenost, formálně i tematicky je osekán až na dřeň, přitom ale dokáže být díky přesně vystižené atmosféře divácky naplňující a pro konkrétní segment publika i pocitově obohacující. Fakt bych si nedovolil tvrdit, že je to jen o Rodenovi jedoucím na koni... 80 %

Nový Pátý element se nekoná a je to sakra škoda, protože začátek Valeriana je neskutečně našlapaný. Od úvodních meziplanetárních meetingů podbarvených Bowiem, přes kamerově brilantní a nesmírně vtahující prolog na planetě Perel až ke hravé a precizně vystavěné scéně na Tržišti (nebo jak se to jmenovalo...) sledujeme nápady natřískaný a vizuálně opojný velkofilm plný atrakcí. Atrakce zůstanou i pro další desítky minut, ale s tím přichází i zmatená epizodičnost s podivnými narativními zákrutami (Rihanna?) a neujasněnou vypravěčskou perspektivou. Úmorný je pak především konec, jehož vyústění má člověk přečtené asi po hodině, ale tvůrci se nám jej snaží naservírovat jako ohromně překvapující twist. Škoda. Ten film je hodně sexy a udržet tempo úvodní půlhodiny, mohla z něj vyrůst nejlepší space-opera za hodně dlouhou dobu. Větší část bohužel Besson neukočíroval, takže si divák z výsledku odnese jenom ty atrakce a pár nápaditých scén. 65 %

Hrozně mě to mrzí, protože Zrození i Úsvit považuji za dokonale reprezentativní příklad toho, jak se má moderním způsobem přistupovat ke zdánlivě mrtvé frančíze. Válka o planetu opic je ale vypravěčsky tak trochu rozpadlou záležitostí, která v jednotlivostech funguje výtečně, ovšem celek se zkrátka nepovedlo skloubit do koherentního tvaru. Opičí verze Fordových Stopařů zezačátku je bezvadná, útěkářské drama ve druhé polovině taky samo o sobě šlape, Harrelson hraje ve výsledku docela originální typ záporáka a trikově jsme stále na té nejvyšší možné současné úrovni. Propojit skvělé momentky a dát jim správné tempo se ovšem tentokrát Reevesovi, jakkoliv k němu stále chovám velký respekt, bohužel nedaří. Navíc je třeba říct, že je sice často příjemné vidět takto pomalu a rozvážně plynoucí snímek, ale v tomto případě je to občas too much. Nejde jen o tempo vyprávění, ale nekonečné protahování scén, jejichž smysl a směřování i podprůměrně inteligentnímu divákovi dojde už v polovině, ale scéna dál pokračuje. A pokračuje. Při správném načasování je z toho skvělý intimní moment v monumentálním příběhu, častěji je to ale zde bohužel úmorné. V žádném případě neříkám, že Válka o planetu opic je špatný film. V konkrétních momentech je naopak výtečná stejně jako její předchůdci. Jinde však rytmicky natolik kulhá a ve snaze o rozmanitost se tak rozpadá, že to nejde přejít jen mávnutím ruky a odkazem na kupu skvělých scén. Snaha být old-school za každou cenu se prostě občas nevyplatí, zvlášť u filmu, který měl být osudovým vrcholem vynikající trilogie. 70 %

Svým konceptem a stylistickou i scénáristickou konstrukcí ústřední hrdinky asi nejzásadnější komiksový film poslední pětiletky, zhruba 120 minut stopáže i jeden z nejzdařilejších. Škoda toho závěrečného bordelu, který popírá do té doby na komiksový film hezky subverzivní poselství relativizující klasické rozložení archetypů protagonista-antagonista. I tak ale velká radost koukat se na průzračně čistou dobrodružnou zábavu, která i při úctyhodné stopáži neztrácí tempo díky neustále se střídajícím žánrům, pestré paletě prostředí a dílčích narativních cílů. Wonder Woman je film, který je tematicky trendy, vypravěčsky retro a především dokáže suverénně stát na vlastních nohou. Což je u filmu, který je součástí ambiciózního a nepříliš zdařile vystavěného filmového vesmíru nadmíru uspokojivé. 85 %

Do určité míry fascinující film, který je (snad) posledním výkřikem kdysi mocné série a posledním drogovým deliriem kdysi uctívaného Michaela Baye. Poslední rytíř je uplácaný z motivů desítek a desítek jiných filmů, které není schopný propojit ani v rámci jednotlivých sekvencí. Na rovině celého filmu, který zase trvá nepochopitelných a nesnesitelných 150 minut, je to patvar, který nejen popírá 90% mytologie Transformerů stanovené v předchozích dílech - to dělá hodně hollywoodských filmových sérií. On v mnoha momentech popírá sám sebe. Bay a tým scénáristů (film vypadá, jakoby ho psalo tak dvacet různých lidí bez jakékoliv konzultace) prostě kontinuitu udržet nedokáže a i kdybych si nakrásně chtěl užívat páté Transformery jen z hlediska technicky špičkově naservírovaných atrakcí, nedokážu to, protože je to furt dokola to samé. Bez větší invence, bez zajímavého tempo-rytmu. Bay už snad tím komponováním akčních scén nudí i sám sebe. Když k tomu člověk připočte asi čtrnáctiletou holku snímanou ve stylu jakékoliv jiné ženy v Bayových filmech, postavy objevující se a mizející podle libosti a fakt, že takhle elementárním způsobem nezvládnutý film prošel do kin skrze celou hollywoodskou mašinerii a nikdo jej nestopnul a nepředělal do alespoň v základu smysl dávající podoby, máme tu jasný odpádek. Šílenost. A to jsem myslel, že úmornost čtyřky už nic nepřekoná. 10 %