maruli

Jak já mám ráda onu palčivou filmovou poézii, nevyřčená slova, která dusí a svírají na hrudi, dokonalé malířství na plátně filmovém, letmé doteky, nároky kladené na diváka v ne tak úplně dovyřčeném příběhu, který se možná stal a možná taky nestal.. na konci vždycky brečím jak želva, OST tak dokonalé, že má neustále čestné místo v mé MP3. 100%. A šestá hvězda, marulinky soukromá, k tomu.

Není moc filmů, které jsou lepší než kniha, které ji dokonce předčí, u kterých se kudla v kapse neotvírá, když se literární předlohy nedrží. Opakovaným sledováním zraje jako víno a mně snad ani hvězdičky nestačí...

Film jsme viděly s kamarádkou popáté a asi 15x během filmu jsme si povzdychly a řekly: TOHLE je ta nejlepší scéna.. Můj favorit vánoční papírové vyznání /..and my wasted heart will love you until you look like this../, samozřejmě neuvěřitelný, dokonalý Bill Nighy /Hi kids, here is an important message from your uncle Bill.. don't buy drugs. Become a pop star and they'll give you them for freeee!/, díky za Joni Mitchel, od té doby jí poslouchám. A nejdojemnější scéna a nejlepší píseň ..inevitably, ever so cooly, through the immortal genius of the BayCityRollers.. /http://www.youtube.com/watch?v=WksYJLmo9Cg&feature=player_embedded/