Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Sci-Fi

Recenze (972)

plakát

Red Dog - psí legenda (2011) 

Ačkoliv se Red Dog pyšní titulkem podle skutečného příběhu, je z dost velké části vlastně nepravdivý, resp. vše je podřízeno výrazné dramatizaci. Titulní pes byl nicméně bezesporu výjimečným zvířetem a film tedy lze vnímat jednoduše jako jakýsi mytizující pomník tohoto rezavého zástupce nejlepších přátel člověka spíše než jako přesný záznam jeho životní poutě. Proto zde zřejmě téměř nevidíme, že pejsek nebyl zdaleka jenom oblíbený, ale kvůli své vychytralosti a nebojácnosti z něj měli někteří lidé těžkou hlavu. Tento aspekt je podán ve filmu pouze okrajově skrze postavu správce přívěsového parku, který je ale vyobrazen jak jinak než jako zcela nesympatický bručoun. Ale abych se dostal k samotnému hodnocení. Red Dog je australský film skrz naskrz. Má ten příjemně divný šarm a ztřeštěnost jakou lze nezřídka vidět právě u počinů od protinožců. Postavy se pohybují od divných až k značně šíleným a scénář téměř všem dává prostor aspoň na chvíli zazářit. Nebo lépe řečeno dává prostor zazářit Red dogovi v kontextu jejich životních trablů. Stavbou je film tedy vlastně skoro povídkový a docela skáče v čase, což někdy vytrhává ze zážitku, ale jinak to asi pojmout nešlo. Hodně fajn je použitý vizuál, vše je stylizováno do sytějších barev, aby člověk nebyl většinu času ubíjen "šedí" australské pustiny. Přitom zvolený styl podtrhuje i zábavně pojaté vyprávění, které se nebojí využít i různých grafických prvků a odlehčených prostřihů. Samozřejmě film potřebuje při vyprávění jednolitého příběhu nějakou ucelenost, tady nastupuje ta dramatizace a zhuštění děje, který by musel být jinak zcela roztříštěný. Kostru příběhu tvoří člověk, kterého si Red Dog oblíbil ze všech nejvíce. Není to nikterak originální, ale dojde na romanci i dojetí, takže proč ne. Hercům nemám co vytýkat, Rachael Taylor byla jako obvykle opravdu půvabná a Josh Lucas má ten obličej zasněného chlapáka, takže si jistě našel i v tomto ohledu každý svoje. Ale nakonec nejlepší herecký výkon určitě podal Koko v roli čtyřnohé, logicky nadřazené roli dvounohé. Ať je Red Dogovi i Kokovi země lehká a plná kostí. Když teď v závěru mé "recenze" (LOL) přemýšlím nad celkovým dojmem z filmu, možná by bylo přesnější popsat tento australský počin ne jako pomník, ale jako láskyplnou, nostalgickou historku o jednom slavném zvířecím společníkovi, vyprávěnou zdatným vypravěčem u krbu, kterému šlo více o barevnost příběhu než o stoprocentní věrnost realitě. 8/10

plakát

Armáda mrtvých (2021) 

Ve chvíli, kdy vás u dvou a půl hodinového zombie fláku, který má na film o těchto po lidském masu bažících monstrech překvapivě solidní a nápaditý námět, nakonec baví nejvíce první hodina, ve které kromě výborných úvodních titulků prakticky žádní zombie nejsou, víte, že se něco šeredně nepovedlo. Zápletka s odlišně fungujícími, nebezpečnějšími, chytřejšími zombie, jejichž rozšíření se podařilo udržet v rámci jednoho města, přitom opravdu měla velký potenciál (viz videohry Resident Evil nebo Dying Light, případně skvělý korejský seriál Kingdeom), naneštěstí ho Snyder totálně propálil.   Čím déle a hlouběji nad tímto filmem přemýšlíte, tím horší, nudnější a hloupější se zdá. Nicméně, myslím si, že vůbec největší problém je právě to, jak nudná Armáda mrtvých je. Co z toho, že herci jsou sympatičtí a podávají slušné výkony (ano, dokonce i Bautista), když hrají úplně nezajímavé postavy, kterým do úst scénář dává repliky z "Jak napsat rodinné drama/týmové drama v katastrofickém filmu 101" bez jakékoliv snahy o cokoliv navíc. Co z toho, že se film odehrává v v zmíněném zajímavém prostředí opuštěného zombie "království", které by mělo být plné příležitostí pro originální a zábavné střety, problémy a třeba i nějakou tu vedlejší, nečekanou misi/odbočku (proč by jinak měl film 150 minut stopáže, ne?), když nakonec z Las Vegas téměř nic neuvidíme, akce je až na pár jednotlivých momentů úplná zívačka a je jí docela málo a příběh se zmůže jen na ty největší klišé, které vás můžou napadnout (zrada, závod proti času, nezodpovědná dcera "hrdinka"). Není zrovna známkou kvalit vypravěče, pokud nedokáže ani přímočarý děj a jednoduché postavy vměstnat do kratší stopáže.  Ale i kdybych přehlédl tohle všechno,  v příběhu nefunguje ve většině zásadních momentů ani základní logika, jak u chování postav, tak u celkového struktury děje. Nakonec  v závěru přijde okamžik, kdy scénář jednoduše zapomene na někoho, kdo byl poměrně důležitou součástí dramatického oblouku (a mimochodem, taktéž součástí Snyderova pokusu o přesah, což ale vzhledem k hlouposti všeho okolo vyznělo též do prázdna), který byl vytvářen vlastně celý film. Opravdu příznačná tečka za tímto kolosálním průšvihem. Ovšem počkat, když nad tím teď přemýšlím, možná právě o to Snyderovi šlo, natočit pravý zombie horor, ne horor se zombie, ale "nemrtvý" film, který se bude celou dobu svého trvání pokoušet sežrat divákům mozek. A fakt, že zrovna tento film má chytré zombie je od Zacka snad skrytá kritika rozežrané konzumní společnosti, která dokáže k diváckému úspěchu dotlačit i takto hrůzostrašný počin, tj. diváci jsou vlastně ty obyčejné, tupé monstra! Wow, dostal jsi mě, Zacku. Zase jsi mě dostal. Bonus č. 1: Má film tedy alespoň parádní audiovizuální stránku, něco, čím je Snyder proslulý? No, Zack se pokusil svou artistickou vizi procpat i do zombie filmu, ale moc mu to nevyšlo. Neříkám, že mě to vytrhávalo ze zážitku neustále, ale nutno říct, že v některých chvílích jsem z láskou vzpomínal na 4:3 formát.  Celý film je rozostřený, vyjma úvodních titulků nemá prakticky žádný cool záběr a je celkově vidět, že nápad převzít práci kameramana nebyl od režiséra nápad nejlepší.  Bonus č. 2: Pozitiva - sympatické ženské postavy (hlavně Coyote a obě Mexikánky v týmu), cool nemrtvý tygr, divná, leč relativně vtipná vsuvka o časové smyčce, "Trump" v televizi, nukleární exploze, již zmíněné úvodní titulky - v několika minutách dostaneme dramatický, akční, krvavý, zábavný, emotivní  videoklip, na jehož filmovou verzi bych se podíval mnohem raději než na tenhle film. Třeba se dočkám vzhledem k chystanému zombieverse, a pak zjistím, že jsem si to raději přát neměl. 4/10

plakát

Raya a drak (2021) 

No nic, tentokrát spíše zklamání. A to jsem se po upoutávkách dost těšil. Očekával jsem nějakou další kouzelnou, exotickou, hřejivou a snad i trošku temnější, resp. dospělejší pohádku o záchraně rozbitého světa. Něco na způsob Moany v kombinaci s legendárním dobrodružstvím Aanga a asi i se špetkou Jak vycvičit draka. Možná jsem si to zkazil přehnanými očekáváními sám. No jedno se tvůrcům musí uznat, odvedli ve ztížených podmínkách pandemie, kdy pracovali odděleně online ze svých domovů rozhodně kus práce (jak na to poukazuje i oddíl v závěrečných titulcích. Ne, nemyslím ten o produkčních miminech, v této oblasti možná pandemie naopak pomohla :). Animace je prvotřídní, scenérie jsou čarokrásné a pohyb i mimika postav je dynamická a v rámci zvoleného stylu realistická. Jenže kromě exotiky zasazení a krásné animace jsem už nic jiného nedostal. Tedy dostal, ale v podobě polotovaru. Nedovařeného jídla. Spotřebního konzumu bez srdce i když se o to pokusili. A abych nelhal, těsně před závěrem to nějaké emoce i pocity nakonec vyvolat dokázalo. Problém ale je, že cesta k tomu nebyla vůbec dotažená, dostatečně promyšlená a vybudovaná. Celá myšlenka spojování a opravy rozbitého světa v analogii k rozbitým vztahům možná na papíře vyzněla krásně (a snad tvůrci při tvorbě příběhu mysleli i na stav našeho světa a kam se řítíme, což určitě kvituji), ale nedostala jednoduše dostatek prostoru. Místo toho zde došlo k tomu, čeho se vždy zejména u animovaných filmů (ale i jinde) bojím. K zaměření se na dětského diváka. K příklonu k bezduché, až infantilní atrakci. Horské dráze. Kolotoči akčních, hyperaktivních scén. Což o to, animačně to je super, ze začátku to baví, má to zajímavé a u západních filmů netradiční nápady, kameru a střih, ale rychle se mi to přejedlo. A pak jsem se už jen nudil, protože děj byl prakticky čtyřikrát nebo pětkrát to stejné dokola. Asi takhle nějak vypadá ztělesnění rčení "forma vítězí nad obsahem". Anglický dabing parádní včetně jisté herečky se zastřeným hlasem, která některým lidem leze na nervy :)  6/10

plakát

Orel Eddie (2016) 

Není to Vaugn, ale klidně by mohl být. Kdyby se trochu krotil. Jeho jméno mezi producenty ale určitě nepřekvapilo. Někdy život píše opravdu neuvěřitelné příběhy. Většinou ale nejsou tak neuvěřitelné jako tento. Protože dříve nebo později ve všech odvětvích jakéhokoliv průmyslu přijdou byrokrati a různí kravaťáci a zakážou všechnu zábavu a jedinečnost (nutno říct mají k tomu často dobré důvody, ale přesto, něco krásného se tím postupně vytrácí - konec poetického zamyšlení). Než se však cokoliv nového dotáhne a ustálí, mohou se vždy objevit takovéto úžasné příběhy. Aneb jak jeden mladík jenom málo sportovně nadaný, ale velmi nadaný v umění snít sílou vůle a díky správné konstelaci hvězd ke prchavému, ale přesto ohromně sladkému štěstí přišel a mohl zažít svých 5 minut slávy. Má to opravdu velkou dávku pozitivní energie, má to šmrnc a kreativitu, má to jednoduché poselství, má to Vaughnův střih a stavbu scén, má to dostatečné produkční hodnoty. A má to skvělé herce v obou hlavních rolích, kteří hrají tak, jak je potřeba. Jackman nijak nepřekvapuje, ale mladý Taron Egerton v obtížnější roli exceluje. Jsem zvědav, kam všude se ještě v kariéře dostane, ale musím říct, že se mi typově hodí nejvíce právě do rolí tohoto typu - průměrný britský kluk z ulice, který má skrytý talent, eleganci apod. Tedy abych to shrnul, premisa o outsiderovi kdovíjak originální není, ale konkrétní příběh je opravdu podivuhodný. A velmi tomu pomáhá i způsob, jakým je příběh vyprávěn. 8/10

plakát

Night Stalker: Hon na sériového vraha (2021) (seriál) 

Tak takhle nějak vypadá zlo. Či spíše personifikace zla - sériový násilník a brutální vrah, o kterém jsem doposud nikdy neslyšel. A přesto jistě jedna z největších lidských zrůd, která kdy žila na této planetě. Někdo by sice mohl říct - přece se nemůže rovnat sériový vrah diktátorům, válečným zločincům, ba ani oportunistickým kolonizátorům dob minulých i současných, ale! Neříkám, že se jim přímo rovná, to zaprvé. Za velké zrůdy nicméně považuji kohokoliv, kdo bestiálně a chladnokrevně vraždí lidi, ať už je jejich počet jakýkoliv. To asi každý. A za druhé, možná je děsivé a zvlášť zrůdné právě to, že před touto hrozbou člověk nemusí být v bezpečí ani v období míru a klidu v demokratické, bohaté zemi. Absolutně hrůzostrašný pak byl modus operandi tohoto přisluhovače zla, kdy docházelo k bestiálním vraždám v prostorech, kde by se měl člověk cítit nejbezpečněji, tj. doma. Konec ponurého filozofování a jdeme na hodnocení samotné dokumentární série. Jakým způsobem se tvůrci vypořádali s tímto tíživým, znepokojivým tématem? Dokument ve čtyřech částech pomalu rozplétá změť indicií a mapuje zoufalou honbu za vrahem v obrovském, hustě zalidněném prostoru Los Angeles, který je stále o krok napřed a nedělá mnoho chyb. Divák sleduje pátrání prostřednictvím mnoha archivních záběrů, včetně docela brutálních snímků z míst činu (jsou vidět někdy i těla a často krev, ale ne obličeje), dobových televizních hlášení, policejní dokumentace. Hlavní osu však tvoří rozhovory s dvěma detektivy, kteří po vrahovi pátrali napříč špinavým, nočním i denním městem Andělů. Menší prostor je věnován i značnému počtu příbuzných obětí a samozřejmě i některým přeživším. Některé z těchto osobních příběhů jsou opravdu nepříjemné a tragické. A dojde i na rozhovory s novináři, kteří lov na vraha komplikovali. V tomto filmové detektivky a kriminálky zdá se nelžou. V čem ale z logických důvodů diváka většinou zavádějí více je provedení vlastní detektivní práce. Pravděpodobně se najdou i případy, které by mohl filmový průmysl bez větších úprav adaptovat a byla by to dramatická, akční jízda, ale řekl bych, že zejména při pátrání po sériových vrazích to vypadá většinou nějak takhle. Práce spočívá víceméně v čekání na náhodu, v snaze najít alespoň jednu jedinou spojnici mezi vraždami, na které následně vše stojí i padá, v pokusech a omylech. A naneštěstí i zřejmě v hloupé rivalitě mezi okrsky, která alespoň v tomto případě znemožnila několikrát rychlejší vyřešení. Žádné bombastické souboje myslí a honičky v uličkách :). Skutečné pátrání je, pokud mohu soudit po této sérii, nevděčná, pomalá, psychiku zatěžující dřina a jsem rád i nerad, že jsem si tím mohl spolu s detektivy díky tomuto dokumentu projít. Aspoň v náznaku. Nakonec bych dodal, že nepříjemnou, tísnivou atmosféru Night Stalkera pomáhá dotvářet soundtrack a letecké záběry na noční LA jakožto i hrané části z pohledu vraha, který slídí po ztemnělých, spících domovech, aby nakonec vykonal své temné dílo. 8/10

plakát

Rammstein: Zeit (2022) (hudební videoklip) 

Óda na nemilosrdnou nespoutanost času, neúprosnost smrti a prchavou, bolestivou a přesto krásnou lidskou existenci. Es ist so schön, so schön - Ein jeder kennt - Den perfekten Moment

plakát

Rammstein: Angst (2022) (hudební videoklip) 

Nepříjemný a velmi temný sociální komentář o znásobení odcizení, bezohlednosti, nenávisti, xenofobie a rasismu kvůli dosahu televize a hlavně internetu (sociálních sítí), kdy se šílenci v svěracích kazajkách dostávají velmi lehce ke slovu a nakonec někteří i k moci. Pak už stačí jenom... postrkovat. Všichni jsme to poslední roky sledovali a všichni to nadále budeme muset sledovat, možná až do konce civilizace. Ale sakra, Rammsteini umějí vše podat fakt neuvěřitelně chytlavě v úžasně zlověstných, detailně propracovaných klipech, které jsou až po okraj naplněné vizuálním symbolismem. Alle haben Angst vorm schwarzen Mann