TheDarKnig

Zase jeden z těch animáků. Tentokrát okořeněn hodně písničkovým soundtrackem a docela zajímavým nápadem, ale prostě potřebuji trochu ucelenější příběh než jen stavění na atrakcích a komediální akci s umělou snahou vyvolávat emoce a dramatičnost, které stejně nikdo neuvěří, pokud není teda to dítě. Chápu, že na děti to bude fungovat, ale když to srovnávám třeba s tou anime tvorbou od východních mistrů, no, raději bych pouštěl dětem to.

Nejlepší český film roku

Celou hodinu filmu se jede pouští a stále to stoprocentně funguje. Tak se pozná dobrá režie i scénář. Zcela staromilský tvrdý westernový masomlýnek, těžící s parádně napsaných dialogových výměn (někdy ovšem působí možná až trochu moc knižně, film potřebuje trochu víc života, + jedna scéna trpěla celkovou nedůvěryhodností provedení) a správně rozmanité partičky kovbojů, jedoucích pro princeznu v nesnázích (Lili Simmons budu ještě dlouho brát kdekoliv, v čemkoliv, Banshee mě ovšem nepoznamenalo jen ní) krutou, nemilosrdnou divočinou, ve které někde, skrytí v horských průsmycích číhají degenerovaní potomci jeskynních lidí. A když v tomto filmu dojde na akci, není zde ani trochu stylovosti, hrdinských průpovídek a over-the-top výkonů, jen nekompromisní, brutální řezničina. Pomáhá tomuto pocitu i celkové audiovizuální ztvárnění, zcela civilní, skoro dokumentární kamera, mírný husí kůži navozující ambient a do toho kanibalové s kamennými kyji, vybíhající s travin. Mrazivé. Pár scén v závěru ale přece jen možná bylo zbytečně přehnaných. Jinak ale komorní, herecky zdatná prérijní výheň. Kurt Russel je pán! A Matthewa Foxe jsem skoro nepoznal, ale jeho arogantní pistolník je po Kurtovi nejzajímavější postava.

Souhlasím s názory ostatních uživatelů, tohle je dokumentární snímek s nádhernými a kouzelnými záběry Alp a života orlů v nich. Příběh je vedlejší, celé velmi komorní osazenstvo (přesně tři herci) jej ale odehráli zcela věrohodně a přesně, jak jim to jen ten jednoduchý scénář dovoloval. Narace příběhu byla zábavně melodramatická a snažila se o nějaké hlubší myšlenky a paralely, to naneštěstí moc nefungovalo, protože jsem si nemohl vytvořit k na hrubo načrtnutému dramatu otce a syna pouto a paralela mezi synem a orlem fungovala jen ve velmi základní rovině. Nicméně příběh přesto nebyl úplný nesmysl, příroda byla opravdu nádherná a některé dokumentární sekvence vyrážely dech.

Vánoční jednohubka, která mohla být i něco víc, kdyby se podařilo napsat lepší scénář na základech představené "mytologie". Kombinace pohádkového hororu a většinu času podprůměrné komedie, která se snaží čerpat nějaký ten humor z těch nejnudnějších klišé o vánočním rodinném sjezdu se sociálně zaostalou nebo případně děsivě levou (nešikovnou) partou lidí. Jediné co dokázal z tohohle amerického balíkovství film vytěžit, je parádní titulková sekvence, která je parodií a kritikou na až psychotický konzum. S příchodem Krampuse a spol. na scénu se ovšem vytvoří velmi hutná atmosféra a vydrží z mírnými výkyvy až do konce filmu. Nic děsivého v pravém slova smyslu tu není, ale strašidelného a v jistých okamžicích zneklidňujícího ano. Závěr filmu na diváka vytáhne zvrat a málem španělsky působící hororovou poetiku jak od del Tora, jenže co naplat, když tohle netočí žádný takový mistr, ale jen mírně pokročilejší tvůrce. A všechny náběhy na kvality neustále podrývá ten zcela nedovařený děj. Samozřejmě ne za vše může jenom scénář, herci taky nejsou zrovna slavní, někteří působili přímo marně, ale problémy, které má zdejší dramatický oblouk a stavba dialogů, interakce mezi postavami a jejich logika, jsou hlavním zlem, které mělo táhnout k čertu. Postavy se chovají v krizových situacích úplně hloupě a divně, to likviduje dramatičnost a napětí scén, do toho začne babička zase mluvit německy (koho napadla taková blbost, v ničem to filmu nepomáhá a hlavní scénu nakonec odvypráví anglicky) a celé se to rozpadá přímo před očima. Když pak náhle začnou zcela bez opodstatnění a emocí rychle mizet jednotlivé postavy pod sněhem a celé se to náhle snaží být strašně nepříjemné a vygradované, nefunguje to tak jak by mělo. Přesto poslední scény filmu celkový dojem vylepšují, právě kvůli té fantasy či pohádkové strašidelné poetice. Morbidně vtipní vraždící pomocníci a tetička v akci jsou taky skvělé věci, jediné opravdu funkční komické scény. A z nějakého důvodu mě ten film stejně bavil, možná měl paradoxně toho proklatého ducha Vánoc, kdo ví? Asi jedině Krampus. 5/10 PS: Existuje doprovodný komiks, který mytologii prý nějak rozšiřuje a dává pomůcky pro pochopení určitých věcí. Až ho seženu, uvidíme, jestli to nějak pomůže.

Nejmužnější film v historii lidstva a prozatím nejlepší film roku 2015 (Roku Béčka podle čínského kalendáře) nakonec trpí naneštěstí tím, že se nepodařilo nalézt mezi dnešní zženštilou a celkově odporně dekadentní populací prostředky na větší prostor než ten půlhodinový. Tohle klidně budu dávat příštím generacím jako příklad toho, co s naší společností bylo zle a kde (a kdy) začal ten úpadek :) Švédští tvůrci se ale rozhodli, že se prostě tedy tak trochu na všechno vykašlou, nebudou se snažit na úkor toho, co bylo od počátku hlavním úkolem tohoto filmu, budovat nějaké dramatické oblouky a vyprávěcí kostlivce a hodí na své fandy jen a pouze ty nádherné nerdí hračky, cheesy nápady, tzv. "holy shit" materiály a všemožné nenormální céčkové šílenosti, které ve svých nenapravitelně nostalgických, dětských a neuvěřitelně krásných myslích vyplodili. A počkají na reakci. Popravdě? Je to art, moderní umění v retro hávu, kulervoucí bouře boha Thora (biceps). První desetiminutovka byl jeden větší nerdgasm (napsal bych velký, jenže já je mívám často opravdu obří, je to prý nemoc :( ) A dál to zpomalilo jen o kousek, stále to byl ten nejlepší a nejmagořivější sen, který se člověku zdá po maratonu Terminátora, Návratu do Budoucnosti, Robocopa, Univerzálního vojáka, šaolinské série, Hongkongu, Smrtonosné pasti a zbraně smíchaných s grindhousem a exploitation filmy při poslechu synthwave. Tvůrci hodili celý tento 80tkový Hollywood a spol. do jednoho mixéru s hudební scénou o budoucnosti, která nikdy nebyla a vytvořily tak naprosto absurdní mix over-the-top audiovizuálu (přesycené barvy, nasvícení, kazy VHS na televizi, spojení retro CGI pozadí, herců a "vlepených" rozpohybovaných kartonů), prkenných a hrozně hrajících, neodolatelně stylových postav (Sandberg je prostě... Kung Fury!) a výborných akčních sekvencí, které se nebojí dokonce ani superhrdinských megamlátiček (ach, bohové Asgardu, proč jste svým severským synům nehodili nějaké to zlato) a ani nápadité 2D akce s choreografií Mortal Kombatu. Nemohu, nemohu filmu vytýkat to, že se s postavami sžít na tom malém prostoru nedá a ani nejsou lépe představeny, jediné, co bych mohl mírně vytknout, je část verbálního humoru v druhé polovině, který sklouzl až nenápadně blízko té hranice mezi nadsázkou a trapností, či ji dokonce překonal. Ale na druhou stranu, vzhledem k tomu, že tohle byla právě brutálně nadsazená pocta úžasným béčkovým 70. a 80. létům, industriálním ponurým vizím budoucnosti a jednomu z nejlepších hudebních období vůbec. Kdyby byla hudba použita ještě trochu umněji (střih i vzhledem k rychlému skákání scény za scénou k ní není někdy milosrdný) a případně přizvali k tvorbě soundtracku takovou Power Glove, asi bych už i slintal po svém pyžamu. Takhle se to nepovedlo, monopol zůstává Krvavému Drakovi. PS: Chtěl jsem v jednu chvíli dát 4 místo 5, ale náhle se vedle v oblaku ninja dýmu z Zakázaného království vedle mě objevil David, sedící na létajícím mráčku s fotbalovým míčem Německa u nohou a špičatým bílým vousem, majestátně mu splývajícím až na prsní svaly, namířené jako zbraně proti mě a se slovy "Don't Hassle the Hoff" mě bodal svým plovákem. A kolem poletovali rozkošní andílci a taky KITT. Tak jsem si okamžitě vzpomněl kdo je jediný True Survivor (falešného Norrise se nebojím od doby, kdy se oholil) a kdo zachránil i ten tampon z ananasu na dně moře (kdo si to nepouští a nezpívá při znělce, je Thajská prostitut) a okamžitě jsem s silným soustředěným pohledem zaměřil na duchovní cestu za hledáním přes 9000 hvězdiček. POMOžel, v žádné sféře jsem nic takového nenašel, ale za to jsem našel svého zvířecího ducha - křečka! Vždy jsem byl předurčen bílému žraloku, medojedovi nebo křečkovi, takže jsem učinil svým předkům zadost! Tímto jsem oprávněn žádat od tvůrců sequel, Kung Fury: Revenge of Laser Raptor. (8. komentář) PPS pro Lachtana: Ale vůbec ne krypto-nacistické spiknutí, je to síla prsních svalů Davida Hasselhoffa!

Nebýt té kratší stopáže, která do jisté míry poškodila uvěřitelnost a vývoj charakterů a taky sem tam způsobovala ne úplně plynulou návaznost scén, mohl to být jeden z filmů roku. Protože jinak je tato adaptace sice díky přesnému citování Shakespeara hůře stravitelným, ale stále aktuálním a obsahem i formou atmosférickým a audiovizuálním uměním, kombinujícím drsné středověké mocenské intriky s nádhernými skotskými scenériemi, výborné herecké výkony s perfektně fungující kamerou, hudbou i střihem, divadelnost a lyričnost se syrovou výpovědí o rozpadu mysli a pomíjivosti moci. Pomalé, tíživé a věky lehce přesahující až do dnešních dnů. Téměř každý obraz hodný zarámování, Fassbender a Cottillard (kterou normálně nemám příliš v lásce) excelující v každém hnutí obličejového svalu, v každé replice.

Vlastně až na nějaké menší detaily lepší než samotná předloha. Ovšem pokud chcete něco víc originálního - zajímavě deníkově podaného dobrodružného feel-good Robinsona Crusoa, který staví celou dobu na jediné základní emoci - bavit ten hlavní hrdina je McGyver pro 21. století, ale navíc se silnou potřebou přesně popsat každý řemeslný a technologický detail své činnosti, což vyplývá ze zvolené formy vyprávění, ale také zřejmě z projeveného perfekcionismu (či fetiše :-) autora v této oblasti, tak bude film určitě působit hůře, protože je pojatý mnohem víc tradičněji. Naštěstí, Ridley podle mě našel krásnou rovnováhu mezi zachováním některých důležitých záležitostí knihy a filmovou (hollywoodskou) dramatizací děje a já mám velmi rád, když někdo k adaptaci přistoupí věrně, ale s vědomím, že ne vše by mohlo působit ve filmu tak jak v knize. Tohle je prakticky úplně eliminováno téměř všude kromě pár řádků dialogu - protože kde byl Andy Weir perfektní v popisu toho, jak spalovat vodík z raketového paliva nebo v detailním popisu toho, proč se něco podělalo, řekněme že co se týče psaní dialogů, bylo to spíše průměrné než jakékoliv jiné. I to se ale správně dodanými emocemi a provedením podařilo ve filmu změnit, ovšem až na pár výjimek. Dále se tu správně kombinuje napětí (prvních asi 20 minut filmu nedává vůbec nic znát, že bude tenhle film taková zábava a tváří se jako řádný survival, pak ovšem nastoupí Watney a jeho zahradnická moc!) s humornými momenty, přímý deníkový formát s voice-overem a dojde i na učinění za dost legendárnímu období hudebního vývoje. Smutně jsem si uvědomil, že jsem si vkus Lewisové užíval mnohem více než Mark, hmm. Bál jsem se taky logicky jako u každé adaptace přílišné uspěchanosti a vynechávání důležitých pasáží, a když tedy filmu odpustím výrazné zjednodušení Watneyho hraní si s vesmírným legem a nějaké malé dějové zkratky, došlo k vypouštění až v poslední třetině. Nezlobil bych se, kdyby film měl o 20 minut delší stopáž, a závěr tak působil ještě o něco vypjatěji, ale nevadilo to až tak, jak jsem se bál. Scott totiž opravdu řemeslo dovedl znovu k téměř stoprocentní dokonalosti a kolečka jsou parádně promazané na celém soukolí. Kromě jediné hrozivé věci (a teď by se tu hodil nějaký Watney-style vtípek, ale naneštěstí ta chyba tam opravdu byla) - zpracování pohybu v zero G - když lidičky adaptujete takto skoro prorocký pohled směrem k budoucím misím na Mars, jaký předvedl Weir, propagujete to parádním realisticky laděným virálem dokonce za přítomnosti Neila deGrasse Tysona (který mimochodem zábavně ve svém virálním videu přešel ještě ten druhý problém - vesmírné záření - jednou rychle řečenou větou o nové technologii zaštítění lodi), to, že je to celé pojato dost uvolněně a feel-good, náhle neznamená, že můžete hodit za hlavu zpracování něčeho tak pro celkový pocit řemeslného mistrovství důležitého jako je pohyb v nulové gravitaci. Co to do prdele mělo být? Měl jsem náhle pocit, že se dívám na nějaký wuxia film. Vůbec mi nepřišlo, že by se film snažil zavděčit Číňanům o nic víc než jak to bylo v knize, ale třeba se všichni dívali špatným směrem a tohle byl ten způsob! No i ve wuxia filmech je ten pohyb realističtější než byl tady, sakra. Skoro mi to zničilo požitek z celého finále a to ani nejsem žádný astrofyzikální geek, vlastně právě naopak. No kromě téhle věci byl ale film od hereckých výkonů (Matt dodal postavě z knihy rozhodně o dost větší emoce, zkazilo to jeden či dva zábavné momenty, které tam kvůli dramatizaci nemohli být, ale no co. Důležité je, že zbytek zábavných reakcí z něho stále dělá nejsympatičtějšího vesmírného pir.. totiž botanika vůbec. - Jediný herec, který mě řekněme trochu vyvedl z koncentrace soustředění se na film, byl pochopitelně jistý klučina z jistého sitcomu - další variace na humorní podstatu předlohy, ale nedokázal jsem si ho představovat nijak jinak než jako toho klučiny z jistého sitcomu), přes scenérie a celkové vizuální zpracování a triky (při těch leteckých záběrech Marsu jsem málem nedýchal, taková nádhera a nejlepší je, že tam ta atmosféra osamocení a prázdnoty opravdu byla, aspoň občas) až k soundtracku (wow, ten druhý Williams se překonával, hlavní motiv Marsu jak něco z Vetřelce v mixu s Blade Runnerem té zmíněné atmosféře neskutečně pomáhal, chci to slyšet v Prometheovi 2!). Takže téměř úplná spokojenost, a i když jsem chvíli vzhledem ke knize uvažoval spíše o čtyřech (tak mi ta kniha přišla, jako parádní čtyřka), asi nakonec půjdu ještě o kousek výš, už jen kvůli trápení Ridleyho v posledních letech. Ale hlavně kvůli Mattu Damonovi, jehož nabušenost hlásá "Jason Bourne je zpět!!!" 8,6/10 In your face, Neil Armstrong!

Od Birdova ultra high-tech moderního špionážního filmu k stále modernímu, stále používajícímu high-tech, ale přitom mnohem klidnějšímu a zemitějšímu pokračování. Se zajímavě napsaným scénářem, který dává důraz možná víc na slovní souboje či potyčky než na ty ruční, má hezké oldschool špionážní základy a dokáže předat i akční scény jaksi realističtěji, ale přitom stále s podobným faktorem stylovosti (Maroko). Ale přesto jsem si z nějakého důvodu užil toho Birda napoprvé víc. Zajímavé ale bylo, jak moc Rogue Nation mělo a přitom i nemělo blízko k Bondovi. A ano, Rebeccu Ferguson obsazovat do podobných rolí víc, víc!

Spielberg ve vrcholné formě. Tak jak to umí nejlépe - vyprávějící silný příběh, který dokáže rezonovat v téměř každém divákovi. Precizně natočené, excelentně zahrané, vzletně ozvučené (Newman standardně výborný, doplňuje přesně každou scénu, někdy komorní, někdy skoro hrdinský). V ději neexistuje ani jedno zaváhání, dramatičnost a gradace jednotlivých scén je na nejvyšší úrovni. Nečekejte ale další špionskou hru na kočku a myš jako to bylo předvedené v Mnichově. Ten byl přece jenom mnohem závažněji podaný a od toho se odvíjela i jeho tvrdost a menší přístupnost. Toto je naopak sice příběh z vrcholu studené války, jak je nám předáno hned úvodním textem, ale tu se chce poukázat hlavně na dobro v lidech, ne zlo. No a pak je tu taky ten fakt, že je to schválně celé velmi uvolněné a líbivé, přitom to ale neztrácí ze zřetele zachování dostatečného množství autenticity a dokonce to přes jistou přítomnost amerikanismu a patosu, protože Spielberg zůstane Spielbergem, po celou dobu zůstává nestranné. Film tak dokáže uvěřitelně vykreslit atmosféru a paranoii americké společnosti, která vedla mnohé lidi až k demokracii popírajícím postupům a k zaslepené nenávisti, s čímž po celou dobu bojuje postava Toma Hankse, stojící pevně na základech Ameriky v Ústavě a nehodlající dělat žádné kompromisy. Stejně tak je i postava Rudolfa Abela, nenáviděného sovětského špióna, ztvárněná velmi civilně a přesto díky výkonu Marka Rylance výrazně, znovu s důrazem na kladné rysy postavy, jeho loajálnost a taky přátelství s Donovanem. Svět je na pokraji 3SV, v Berlíně se staví zeď a všudypřítomné napětí se odráží v amerických školách, kde pouštějí dětem zajímavé instruktáže a přesto dokáže Spielberg s citem poukazovat na to, že nejdůležitější jsou jednotlivci, kteří se dokážou dohodnout mírumilovně. Nezavírá ale určitě oči ani před rozdíly mezi oběma částmi tohoto studeného, bipolárního světa, někdy jsou ukázány velmi zřetelně. Forma nezaostává, audiovizuální stránka filmu dodává potřebnou výpravnost a dobovou atmosféru, barevně je to stylizované výrazně do palet, odrážejících přesně prostředí a situaci scény. Stavba a kompozice některých scén je taktéž vskutku mistrovská. Zajímavý význam byl dán scénám, kdy Donovan jezdí vlakem/metrem. Na tak malém úseku dokáže Spielberg vyjádřit prakticky veškeré myšlenky a záměry filmu. Mírný problém může být, jak jsem už napsal výš, s jeho klasickým sentimentem a patosem, objevujícím se čas od času zřetelněji a v závěru za doprovodu vzletné hudby, ale na rozdíl od takového Válečného koně to tady nikdy nepřesáhlo míru únosnosti. A člověk si při konci jen řekl "Donovan si to zasloužil". Čistá a nanejvýš zábavná filmařina, na kterou bylo radost ty dvě hodiny a něco koukat. I zde tedy rozkaz - víc takových životopisných/historických filmů! 9/10