da-a

da-a

Lukáš Svoboda

okres Jihlava
Sand in your eyes


2 body

Moje komentáře

<< předchozí 1 2 3 4
    • 14.11.2008  10:05
    24 hodin (TV seriál) (2001)
    *****

    Man, damn, aneb každý máme svého Bauera, na kterého nedáme dopustit. Hrdinové, Ztraceni, Invaze, Alias, Útěk z vězení (a další), vy všichni jste skvělí, ale pro mě budete vždy až druzí. První místo totiž šetřím právě pro tento "realtimeový" seriál z prostředí protiteroristické jednotky, který v roce 2001 společně s Aliasem a Kriminálkou Las Vegas v podstatě stvořil novou seriálovou vlnu, vyznačující se výborným vizuálním zpracováním, profesionální zkušeností žánru a schopností pohrát si s divákem tak, že nemůže vstát a jít dál. A pro "24" to platí bezezbytku. Má toho tolik co nabídnout. Akci, drama, politický thriller, a hlavně v rámci žánru neuvěřitelně detailní reflexi současného světa, který může být terorismem (a nejen jím) naprosto rozvrácen a přeměnen. Nenechte se zmýlit, tenhle seriál pod povrchem skrývá mnohem víc než jen najít, zastřelit a zvítězit. To ovšem někdo, kdo uvidí pár nesouvisle jdoucích epizod, nemůže nikdy objevit. 24 funguje jako jednolitý celek, její svět je zkřiveným zrcadlem, ve kterém je hlavní hrdina mnohdy nemilosrdnější než jeho nepřátelé a kde i pro Američany posvátný patriotismus je interpretován ve zvráceném slova smyslu. Nechtějte po mě, abych se rýpal v časových nepřesnostech či občasných logických lapsech. Cesta je jen prostředkem k dosažení cíle. Každá jednotlivá série má u mě zaručených pět hvězd s tím, že se přeci jen jedna od druhé dosti liší, a proto budu přesnější: 1. SÉRIE: Toto bude nejdelší den mého života. První den je nejdecentnější inkarnací fenoménu 24. Tvůrci jednotilivé segmenty děje opravdu pojí přes reálný čas a tato série má tak "pouze" dva akční vrcholy, v prostřed a na konci. Vše mezi tím se soustředí na rozvinutí charakterů a moralních dilemat, která dosahují fatálních vyústění. 90 %. 2. SÉRIE: Někdy jsou muži, kteří nás zapřísáhle chrání, ti nejnebezpečnější. Druhý den je špička. To, co první série zasela, druhá, v základech ještě silnější, s potěšením sklidila. Z žánru dramatu jsme se přenesli do plnohodnotného politicky - akčního thrilleru schopného šponovat jednotlivé zápletky do neuvěřitelných výšin. Poselství o zneužití americké hysterie kolem terorismu funguje perfektně. 100 %. 3. SÉRIE: Tentokrát je teror nakažlivý. Tvůrci si v první půli pohráli s divákem i dějem a na první pohled stagnující série ihned dostává nový impuls. Atmosféra Nového Mexika parádní, ale pravé šoky jsou připraveny v polovině druhé, která je doslova nabita památnými scénami. Leč sem tam se vyskytnou i slabší místa, když to Stephen Saunders odmítne napoprvé zabalit a jede dál. Poslední 3 epizody mají však ukázkový drive. 90 %. 4: SÉRIE: Pokud si myslel, že teď už bude mít klid, smrtelně se mýlil. Čtvrtý den může mít podtitul: Next level. Tentokrát to není o složitých zápletkách, tato série má schopnost vymyslet, udeřit a pokračovat dál a plně si s tímto schématem vystačit. Spousta nápadů, Bauer jako Marwanova nemesis hatí druhdy dokonalé teroristické plány a vše kulminuje osudným útokem na čínský konzulát. Kromě příliš častých útěkú hlavního antagonisty jsem plně spokojen. 90 %. 5. SÉRIE: Pro svět je mrtvý. Zanedlouho se však stane nejhledanějším živým mužem. Čekalo se hodně, ale nikdo nemohl být připraven na nářež, kterým je pátý den. Jack se jakoby ve spirále setkává s čím dál tím silnějšími nepřáteli, životy nejdůležitějších postav jsou devastovány v jediném okamžiku a kdo se ve složitém ději jednou ztratí, už se veze. Společně s druhým dnem naprostý vrchol všeho, co "24" doposud nabídla. 100 %. 6. SÉRIE: Aby Amerika mohla přežít, Jack Bauer musí zemřít. Šestý den je relativní pojem. Na jedné straně snaha vrátit příběh zpět k poklidnějším kořenům, místo důrazu na teroristickou linii se zabývá psychologií postav a dvojsečností všech učiněných rozhodnutí. Na straně druhé velmi dobře balancovaná příběhová stavba, která má akce (krom prvních a posledních epizod) poskrovnu, ale je přesně tam, kde být má. Její hodnota v kontextu seriálu je spíše v návaznosti na předchozí série, kde se pohrávalo s klišé akčního žánru, zatímco zde se už dostalo i na svá vlastní. 90 %. 7. SÉRIE: Nový den. Nový počátek. Nový Bauer. Sedmá řada nabízí mírně přeexponovaný děj výměnou za hutnost, komplexnost, morální přesahy, uhrančivé záporáky, poutavé zvraty a promyšlené zápletky, jež krystalizují v téměř nezdolném tempu od svěžího začátku po příjemně atypický závěrečný díl. Navíc je to vše vyprávěno s takovou energií a vitalitou, že těžko uvěřit, že již sedmým dnem plujeme ve známých vodách. Nemocný Jack nikdy nebyl zdravější. 90 %. 8. SÉRIE: Hodiny od míru. Vteřiny do války. Závěrečný "nejdelší den" zdařile rozvrací řadu zavedených pravidel s cíleným postupem od čistokrevného dramatu k nekompromisní tříáčkové akci na pozadí tragédie konfliktu vyšší odpovědnosti a vnitřního svědomí, při němž žádná z postav nedosáhne po čem touží a stane na netušených pozicích - včetně Jacka Bauera. Dokonale tak definuje chaotičnost doby, která se každou vteřinou blíží tíživé bezradnosti a kde není radno věřit komukoli, kdo neříka "damn it". V ultimátní sezóně, kterou se 24ka více než důstojně loučí. 100%. Ps: Zmínil jsem se o tom, že Kiefer Sutherland je herecký génius? Tak tady to je.

    • 20.10.2014  19:17
    24 hodin: Dnes neumírej (TV seriál) (2014)
    *****

    Před čtyřmi lety měla jeho tvář navždy zmizet z obrazovek i sledovacích monitorů a mýtus o Jacku Bauerovi nabýt rozměrů natolik obsažných, že jej mohl ukončit už jen on sám. Bohužel pro nás, Jack nikdy nebyl poslem dobrých zpráv... Jedna z pouček praví, že seriálové legendy se nevrací, aby pokračovaly. Některé bývají ze svých časů znovu probuzeny, aby podchytily nálady a vkus nové generace diváků a s novou krví v žilách si nazpět vybojovaly své místo v síni slávy, do které mohou znovu patřit. Ale nemohou si dovolit začínat tam, kde před lety přestaly a doufat, že čas bude znovu stát při nich. Že doba nevykročila kupředu natolik, aby je učinila ztracenými ve světě, který kdysi pomohly vytvořit. Že se nestanou - mezi potřebnými - zbytečnými. Naštěstí Jack Bauer vždy věděl o úskalí času své. Proto se naučil běhat maratón tam, kde ostatní teprve přecházeli z volné chůze na lehký sprint. Proto, když odezní tikot času vyměřený pro „Live Another Day“, divák nemá před sebou sérii unavenou svojí historií a běžící na volnoběh, ale seriál, který při zkušenostech nabytých ve 200 + epizodách nevyměnil sebevědomé vypravěčství za oddřenou rutinu a integritu svých pracně vystavěných charakterů za plochou nostalgii. Naopak, se svým brilantně využitým filmovým zázemím, jedinečným real-time formátem určujícím styl i témata vyprávění, schopností nekonečné variace dobře známých motivů svého žánru kombinovanou s ochotou včlenit nové prvky odpozorované z právě prožívané reality do strhujícího mixu fikce a skutečnosti, může působit anachronicky stejně směle a rozhodně jako stále poutavě i novátorsky, doložit důkaz o svých neměnných kvalitách a zároveň napínat změnami směrů děje, úhlů pohledu a pozic svých (anti)hrdinů. Ne, že by cokoliv menšího mělo v jejím případě mít právo na úspěch. Tím spíše se nic nevyrovná pocitu, když bývalý favorit přijde na hřiště zaběhnout si jedno vítězné kolečko navíc, a v soustředěném klusu zjistit, že diváci přišli a tleskají. Že neběží proti proudu času, ale stále s ním.

    • 26.1.2012  21:55
    96 hodin (2008)
    ****

    Neví kdo jsou ani co chtějí. Peníze nemá, zato umí různé věci - takové, které dělají špatným lidem ze života noční můry. Pokud jeho dceru pustí, nechá je navždy být. V opačném případě po nich půjde, najde a zabije. Tak hodně štěstí. Liam Neeson překvapil. V minulosti sice občas pošilhával po metách jako lana ocelových svalů a pohledů, ale k vždy mu k tomu scházelo navíc pár midichlorianů. Ty ale v Paříži musel fasovat nitrožilně, protože Síla stojí tentokrát sakra při něm. A tak exceluje stylem, který je jeho typu a věku přirozený a drtí rychle, efektivně a ve velkém. Režisér Pierre Morel nemá originálních nápadů, jak pojmout misi jednoho muže a tisíců způsobů smrti, zato má hodně nakoukáno a ví, jak co v žánru neředěné akce funguje a jak tomu dát fasádu tak naleštěnou, že se i samotné jeho vzory zastydí ve své náhlé matnosti. Je to jízda na samé hraně únosnosti, když taťku s průpravou agenta bez slitování nechá demolovat fasády zákonuplachých občanů krvavě sladké Francie s takovým gustem, že o jeden výstřel s úchopem a přehozem navíc a celé univerzum vybuchne, vysíleno ale šťastno, že si mohlo k posledku užít takovou řež. Od vlažnějšího úvodu se napětí a tempo stupňují závratnou rychlostí a při závěrečném zúčtování na lodi musí zaplesat srdce každého rváče a fanouška precizních procesů neminoucího soudce Lynče. Navzdory veškeré snaze nejen dostihnout, ale i překonat své velké vzory tria "J before B" se však majestátem se vší pravděpodobností Bryan Mills přeci jen nestane. Pyšní se jak ikoničností Jamese Bonda, vynalézavostí Jasona Bourna a agilitou Jacka Bauera, nevlastní ale příběhové zázemí ni kulturně-společenýský přesah každého z nich. Jeho působení po zhruba 96 hodinách pozvlolna vyprchává, až zbyde jen težká kocovina a nejasná vzpomínka z opojení stejně tak náhlého jako překvapivého. A v tom právě tkví ta nejdůležitější lekce filmem udělená: že ty nejlepší kousky z historie moderní kinematografie čisté akce vyskládané v těsném sledu za sebou svou účinnost nenásobí, nýbrž ztrácejí. Chtělo to jednoho na*raného Neesona, ale třeba si to pamatovat.

    • 21.11.2009  14:41
    Anděl smrti (1998)
    ****

    Padnul přímo z Ráje a povstal v nás. Jako nákaza se šíří dotykem a do koho vstoupí, toho existence zaniká. Ale každý děláme chyby a některé oběti se mohou stát osudnými. Bude Denzel Washington démonovým andělem smrti? Filmové pointy jsou ošemetná věc. Mohou příběh vyzdvihnout, dát mu nový smysl a nebo jej taky pěkně zazdít. Kdo by však čekal, že Gregory Hoblit nám jednu pěkně silnou nabídne hned první větou, jíž se snímek představí? A dál už pšt, abych něco neprozradil a nepřišel si pro mě anděl pomsty csfd. Důležité je, že poslední minuty filmu patří mezi ty exkluzivní chvíle, kdy jsem si bájo pomlaskával nad pečlivě propracovanou stavbou plnou na první pohled málo důležitých detailů, které se však při svém odkrytí v pokročilé části filmu stávají velmi ceněné a z logického náhledu hodnotné. Díky tomu mohu Andělu smrti prominout to pomalejší tempo, které sympaticky nechvátá za další odzbrojující senzací a přesto se každou scénou dozvídáme něco nového. Odpustím také průměrně napsané dialogy (i díky Washingtonovi, Sutherlandovi a Goodmanovi), stejně jako poněkud nudný fakt, že náš milý vrchní detektiv je nějak přílíš charakterově běloskvoucí (dokonce ani nekouří, a když pivo, tak americký). V klíčových scénách je film dosti působivý, a daří se i vypracování psychologické (nikterak komplikované, ale funkční) základny pro poslední třetinu, kde se události dávají do pohybu více, než bych si po předchozích detektivně-tajemných pochůzkách pomyslel. Anděl smrti vyluzuje zvuk kvalitní kosy sekající velmi bohatou úrodu. Aby také ne, když opět platí, že... GOOD MOVIES ARE ON OUR SIDE... (yes they are).

    • 7.6.2011  10:22
    Angel (TV seriál) (1999)
    ****

    1. ŘADA - 80% * 2. ŘADA - 90% * 3.ŘADA - 90% * 4. ŘADA - 90% * 5. ŘADA - 80%

    • 20.10.2008  17:18

    Tajná mise Špionátora Austina Powerse z dob, kdy měl mojo plně funkční a připravené k akci. A doktora Zlouna ani to cestováni v čase nespasí. Komik kanadského původu Mike Myers si sám napsal scénář o neporazitelném agentu a Jay Roach si našel dostatek času, aby jeho pointy dopadly na úrodnou půdu. Komedie, která se tváří jako parodie na Bondovo charisma má dostatek nápadů, spád a přesně střihlou stopáž, aby se v ní protočila spousta výborných hlášek ("Jen dvě věci mě dokáží nahnat strach a jedna z nich je jaderná válka. - A co je ta druhá? - Cirkusáci! Nomádi, páchnou jako zelí!") a navíc ta všeobecná pohoda, ve které Elisabeth Hurley pomalu podléhá svodům nadrženého superagenta, deadly 60's komando s vystřelujícími prsy, zaseklá skladová ještěrka nebo Scotty, synáček z inkubátoru... důvodů mít tuhle moderní - retro komedii v oblibě je dost a dost.

    • 20.11.2012  04:44
    Avatar (2009)
    *****

    Rozpočtové výkazy na kvartální období s vzácností života v chaloupky stínu neoperují. O to tvrdší bude poznání, že Na´vi svou planetu za dálnici a pivo nevymění. Na Avataru je očividné, že je koncipován především jako úvod do světa nové technologie, čemuž je mnohé podřízeno: zápletka, postavy, poselstva, vizuál i sama podstata filozoficky obdivuhodně balancovaného světa. Mnoho věcí je tu představeno už jen proto, aby na ně byla radost pohledět a aby mohly být vyvedeny ve fantastických detailech, přičemž k řádu přírody se přistupuje metafyzicky, nikoliv exploračně vědecky. James Cameron totiž - alespoň v první části plánované trilogie - nikterak netouží zkoumat detaily fungování světa, který tak pracně stvořil, nejprve jej divákům musí uvést v život prostřednictvím evoluční techniky 3D snímání, která svůj potenciál teprve nachází, převážně tam, kde se vyskytuje sytě kontrastní fauna a flóra. A je to pohled hodný Bohů. Pokud budeme Avatara vnímat jako snímek dvou polovin, kde ta první neodvratně směřuje od úprku k útoku a hlavní atrakci filmu, je nezvratným dokladem Cameronova zápalu, že pamětihodných záběrů a scén je v obou částech stejné množství. Svým způsobem nás staví do situace, kdy znovu jako filmoví elévové se teprve dotýkáme nečeho dosud nepoznaného, ale díky nesmrtelnému a dobře čitelnému příběhu dobra se zlem nejsme vystaveni komplexním vyprávěčským metodám. To poutá stoprocentní fixaci divákova zájmu na vyprávění obrazem, skrz pocity a smysly, kterým chybí už jen cítit vůně a pachy, aby se iluze stala reálnou. Z příběhového hlediska se film od ostatních komerčních trháků obdivuhodně vymyká tím, koho dosazuje na pozici agresora a kdo je nucen bojovat o holé modré životy. Ukazuje na korporátní smysl pro právo a nenechavost bez okolků a starostí s přijetím u té části publika, která bude autory podezírat z pokrytectví vzhledem k příslušnisti k finančním sférám, ze kterých sám vzešel. Ale to už je vědomé riziko, se kterým Avatar nemá cíl ani chuť bojovat. Jeho pravým nepřítelem je lhostejnost a ignorantství, nikoliv cynismus a uštěpačnost, kterým se obloukem vyhýbá svou odvážnou otevřeností jít přímo k jádru věci a pointě, které vlastně děsí víc než uklidňuje: že ve chvíli nejhorší nás Eywa nebo cokoli při ní vyslyší.

    • 19.11.2009  15:55
    Batman (1989)
    ****

    Netopýr a klaun - jeden má tvář osudem zasmušile ztrápenou, další břitce rozjasněnou. První touží vzít Gotham pod svá ochranná křídla, druhý vykouzlit úsměv v posmrtné křeči tváře jeho obyvatel. Komu z nich se poštěstí zatančit si v měsíčním svitu s ďáblem? Tohle není jen tak obyčejný Batman. Je to Burtonův Batman, což je charakteristika natolik výstižná, že si lze takřka automaticky představit všeobjímající šeď všudypřítomné temnoty obrazu, gotické stavby klenoucí se k bouřlivým nebesům, párou navlhlé postranní úzké uličky poskytující útočiště vandrákům a bezdomovcům a s nebývale zvýšenou koncentrací různých podloudných živlů. Bruce Wayne (přesně padnoucí Michael Keaton) je zde vylíčen jako traumatizovaný mladý muž, který, nemaje na výběr, obléká v nočních hodinách kostým okřídleného savce (bez bradavek!) a při konání noční šichty si bezděky vytváří nové nepřátele, bílé, nazelenalé, šílené. Joker (z Nicholsona nelze spustit oči od začátku po konec) byl jeho arcinepřítel už od prvních komiksů 40. let a je jen přirozené, že se dostal na plátna kin právě při první celovečerní premiéře temného rytíře. Burton s ním správně pracuje v absolutním kontrastu s hlavní postavou, přičemž s každým novým vstupem se Joker stává odvážnějším, pirotesknějším i děsivějším zároveň. Oproti předloze i Nolanovu sequelu pro příští tisíciletí je v tomto Batmanovi jeho minulost zkonkretizovaná - a kdyby jen to: pro potřebu větší dramatičnosti je přímo vklíněn do minulosti Bruce Wayna jako hlavní viník jeho pozdějšího údělu. Tento pro mnohé fanoušky překvapivý tah se však dá vysvětlit i jinými způsoby - už zde vzniká náznak odproštění se od příliš rozmáchlé předlohy ve prospěch vlastí Burtonovy fantazie, byť ješte ne tak volnomyšlenkářsky jako v přímém pokračování. Jinými slovy, vše je urychleno, nahutněno a patřičně zhyperbolizováno, aby to zapadlo do dalšího ze světů, v nichž je vlasatý fantasta Tim králem dodnes. První Batman však není prost chyb. První třetina je trochu nešikovně nasekaná a nepřestavuje žádnou smršt, ale spíš jen prostý sled událostí. Občas se vyskytne prapodivné větvení příběhu (Joker je minimálně podezřelý z masových vražd, přesto mu radní uvěří a povolí uspořádat oslavu), na druhé straně je tu opravdu pozoruhodná péče o detail, o nezastarávajících tricích nemluvě (třeba velmi precizní modely města a vybuchující továrna na konci). Ze všech dílů jsem právě jedničku viděl ponejvícekrát, a zdaleka jsem s ní ještě neskončil. Tu zábavu, kterou přináší burácející, plameny šlehající Batmobil (zde mimochodem zdaleka nejlepší desing celé ságy) při sešlápnutí pedálu nápaditosti až k podlaze, vám žádný, byť sebenablýskanější, Mercedes nabídnout nemůže. Snad kdyby ho řídil Tim Burton.

    • 22.10.2008  19:05

    Před osmi lety se netopýří hrdina loučil se světem filmu ověšen pestrobarevnými pentlemi a důstojností panenky pro všechno. Za asistence Christophera Nolana však nasákl správnou dávku ingoustové temnoty a z proslulé Bat-jeskyně vylétnul snímek, který bude ještě dlouho kroužit v hlavách nejen comicsových fandů. Na začátku stál plán přenest se s Batmanem zpět na začátek, znovu převyprávět tu úchvatnou bajku o netopýrovi, potírajícím zlo ve svém rodném Gothamu, a přitom neztratit ze zřetele alespoň střípky reality, od kterých by se mohly odrazit ryze comicsové scény. To proto je takový důraz dbán na relativně pomalou, ale o to více prokreslenou první část, kdy se seznamujeme s motivy Bruce Wanea, proč, jakožto multimilionář „za vodou“, bude v brzku oblékat černou kápi s elastickým pláštěm v naději, že změní svět. Příchod Batmana do města je korunován obří, nesmírně pěkně nasnímanou honičkou v Batmobilu napříč ulicemi i (!) střechami domů, aby v zápětí byl vypuštěn smrtelný plyn popouštějící uzdu scénáristově fantazii, aniž by se příběhová stavba vytrhla z kořenů. Pro mě osobně velké překvapení post – 2000 tvorby komerčních velkofilmů s tím, že na avizovaného Temného rytíře vzhlížím s nemalým očekáváním.

    • 6.12.2010  01:16
    Buffy, přemožitelka upírů (TV seriál) (1997)
    *****

    S1 - 90% Slibný začátek kultovní série, který nedostatek rozpočtu maskuje "campy" výpravou, jež provází originální a nápadité epizody. S2 - 80% Širší záběr a silnější emoce, bohužel více nelogičností v jednání postav způsobené především nepochopitelnou pasivitou klaďasů v druhé půli. S3 - 90% Postupné zlepšení ve schopnosti vykreslení zajímavých charakterů, výborní a charismatičtí záporáci, dobře gradované finále. S4 - 90% Počátek cesty k dospělosti Buffy Sommersové nejen prostřednictvím nového, rozmáchlejšího prostředí. Hlavní padouch ve vhodných chvílích z vyprávění mizí a znovu se objevuje, aby na konci rozpoutal vydatnou rozlučku s hromadou efektních výbuchů. S5 - 100% Možná ta nejlepší, epická, jiskřící sezóna, řadící motůrek emocí na vysoké obrátky, na některých místech dosahující až filmového feelingu, navíc s nejlepším koncem celé Buffy série. S6 - 90% Po parádním entrée vhodně navazujícím na konec minulé sezóny začně trpět nevýrazným triem rádobyzáporáků a upadajícím rozvojem vyprávění. Poslední díly však dokazují sílu scénaristova plánu a mnohé rázem ospravedlňují. S7 - 100% Výtečné uzavření ságy s netušeným vývojem všech oblíbených postav, kteří projdou pravou zkouškou svých charakterů při boji s protivníkem, jež zná všechna temná zákoutí jejich duší. Neustále nové a originální impulsy oživují vyprávění (horda novicek v přemožitelství, padoušský nesvatý kněz naruby), vztah Buffy se Spikem dosahuje nových dimenzí, bohužel postava mého oblíbeného Gillese ustupuje v posledních epizodách do pozadí. Jiného se poslední sérii snad ani vytkout nedá.

    • 26.9.2011  03:47
    Cesta (2009)
    ****

    Ve spálené zemi se plodiny ni naděje pěstovat nedají a vychovávat zde potomka by se zdálo čirým šílenstvím. Ve světě, který tak vnímá hrdinství, Viggo Mortensen obdivuhodně blázní. Některé filmy si vystačí s málem, a přesto zapůsobí. Stačí silná výchozí situace, schopnost perfektní obrazokresby, umělecké cítění a tok myšlenek v celistvých záběrech a scénář vědoucí, o čem se tu vypráví. K tomu duo generační bariérou oddělených, ale příbuzensky spjatých hrdinů, herci ztvárněnými natolik přirozeně a intenzivně, že vás táhnou k sobě ve všech svých bolech, nadějích a snech, kdy vám s nimi bude zima, kdy budete mí hlad, strach, soucit i zlost a že zakusíte, jak chutná prošlá lepkavá kola post - apokalyptického automatu minulosti prolitá vyprahlým krkem neznalého dětského hrdélka . Cesta je filmem dost specifickým, ale tak přirozeným a samozřejmým, až skutečným. Vztah ochranářského otce a zranitelného syna je alfou a omegou vyprávění, zvláště když ve vzduchu vane všeprostupující pach smrti a kde režisér Hillcoat vyluzuje emoce zpodobněním úlohy rodiče připravující svou ratolest na život v krutém světě, který jim luxus být spolu nadlouho nepřipustí. Film využívá madmaxovský prostor chamtivosti po všem, co ještě zbylo k využití (s lidským masem v to započítaným) s nebývalou efektivností, ale nikdy nedovolí, aby na sebe strhl většinovou pozornost a stal se něčím víc, než jen velepůsobivým důvodem pro vnitřní drama a napětí. Je zkrátka vypilovaný, a i když svým druhem takový, který dvakrát do roka rozhodně neuvidím, zážitek z něj je trvanlivý s neznámým datem spotřeby - jasný znak výborných ingrediencí.

    • 7.8.2009  16:53
    Chuck (TV seriál) (2007)
    ****

    Počítače komplikují život i normálně, ale což teprv mít jeden spešl přímo v hlavě. Nechuckné, že? Po první sezóně "Chucka" si odnáším dobrý pocit z mírně nadstandardního seriálu, který si z námětu národně-agenturní špionáže bere to akčně zábavné a vyhledává kontrast excelentních profesionálů s jedním rozklepaným, byť (z pohledu agentky Sáry) roztomilým civilem, kterému superpočítač pěkně zavaříl nejenom mozek. Tvůrci se snaží být moderní, časté zmínky na Microsoft X-box a žertovné dialogy založené na technické hatmatilce napovídají, že je nám představena občas velmi nekompatibilní realita nedospělých "geeků" , kterým jejich svět ohrožují kreatury zvenčí, z nichž někteří od nich potřebují pomoc, jiní je jen chtějí zabít. Chuck je nepřekvapivě obvyklým užvaněným středem pozornosti, přičemž nejlépe funguje s nejistě chladnokrevným Caseym (Adam Baldvin), poté s nutně krásnou Sárou, ale pak už se galerie vedlejších postav poněkud rozplizává a další osoby občas spíše zdržují děj, než že by ho obohacovaly. Zatím se tedy zdá, že "Chuck" je mírně předpovídatelný lehký populár se zajímavými souboji a přestřelkami, s potenciálem růstu docela znatelným. Držím palce, ať se upgrade vydaří. -- První sezóna 80% -- Druhá sezóna 80% -- Třetí sezóna 70%

    • 25.5.2009  16:14

    „A pověz, Bridget, proč tolik žen nemůže najít chlapa?“ zeptal se dav exemplárního příkladu Jonesové. A ona, otvírajíc deníček, se jen zasmušile usmála: chlap, který ve svetru nemá upleteného roztomilého soba, za to vůbec nestojí… Deník Bridget Jonesové je moderní romantickou komedií, nezatíženou manýristickými klišé Hollywoodu a tudíž viditelně lépe dýchající. Její základní dějová kostra je tradiční, žádané oživení svému žánru přináší hlavně přístupem hlavní hrdinky k životním trapasům = milostným nezdarům, a potom i podsunutým tvůrčím nadhledem, (sebe)ironizací nutnosti žen po třicítce povinně přilnout k Panu správnému po vyslovení magických slůvek. Sází na slovní ekvilibristiku, vtipné, myšlenkově plodné dialogy a především na hlavní představitelku Renée Zellweger, díky níž Bridget na plátně opravdu ožívá a není jen kusiskem masa pro scénáristovu zvůli. Ale navzdory všem kladům a příjemně strávené dvouhodinovce je Deník přeci jen poplatný povinnému happyendu, a tak to různé přibližování a vzdalování nevkusně oblékaného, leč souzeného Marca Darcyho působí jako hra na kočku a myš, kde divák naneštěstí předem tuší, kde jsou nastražené pastičky. Tak je to v mnoha filmech samozřejmě správně, ale celkový dojem mi říká, že film měl na to zatřást pravidly i v tomto směru. Možná proto jsem si nejvíce užíval Hugha Granta, jehož postava měla nejvíce jasno, že je pěkně hnusná a takto taky hodlá nadále setrvat. Ovšem fakt, že se půtky silnější Angličanky do mého srdce příliš neotiskly, Bridget Jonesovou vůbec trápit nemusí. Zůstala totiž svá, a jako taková rozčeřila stojaté vody romantických komedií se stejnou lehkostí, s jakou nás pouští do útrob svých ručně psaných zážitků - a to je úspěch, který si poznamenám zase já.

    • 20.9.2009  01:04
    Detonator (2006)
    ***

    Takhle má vypadat akční geroj na prahu vstupu do druhé ligy, pane Seagal. Smysluplné, přehledné, svižné, nenáročné, leč v rámci možností neblbé, s hl. představitelem nekálejícím na svůj stále nabušený status quo, nesoucím na bedrech šťavnaté přestřelky a hbité souboje. Wesley by jich neměl točit tucty, ale jeden takový za čas neškodí.

    • 12.4.2016  22:45
    Dexter (TV seriál) (2006)
    *****

    1. Řada: 80% * 2. Řada: 90% * 3. Řada: 90% * 4. Řada: 90% * 5. Řada: 80% * 6. Řada: 80% * 7. Řada: 90% * 8. Řada: 90%. Seriál, který se celou dobu vyvíjel a přesto si zůstal věrný a podobný. Ukázal souboj temné a světlé strany v člověku, kde se podle všeho nikdy neměl odehrát. A stejně jako krev přicházel v drobných kapkách i velkých kalužích, analýza každé stopy v něm byla fascinující.

    • 12.7.2011  00:48
    Dům loutek (TV seriál) (2009)
    *****

    Poručíme tělu, mysli, aneb vodiči lankama loutek poznenáhlu škrceni. Zákrok Joshe Whedona na divácích však lobotomizující vůbec není. S1 * 80% --- S2 * 100%

    • 14.6.2009  11:30

    Chudoby již bylo dosti, teď ať zase jiní postí! Jim Carrey a Téa Leoni jako zhrzenci blýskavého amerického snu objevují známou pravdu, že co si neukradneš sám, to prostě nemáš. Kdybych za každý úsměv vylouděný na mých surových rtech extrémním exotem Jimem dostal pětku, plavu dneska v cinkavých. Tak to bylo, je a nějakou dobu určitě ještě bude, jen doufám, že se příště shledáme v lepším filmu, než jsou Finty Dicka a Jane. Tato nenáročná, jistě ne špatná, ale přesto větší část stopáže poněkud unavená komedie totiž neposkytuje mnou očekávaný ráj nápadů, převleků a zlomyslných podvůdků, k jaké měla námětem nakročeno a jsem si jist, že ústřední dvojice by to v klidu utáhla. Takhle se jejich vzájemná chemie spíše přihřívá, ale jen málokdy se skutečně vybouří (jako např. při Dickovu prvním přepadení či výborné scéně v bance). Jednotlivým scénám právě ony nápady chybí, a samostatná hlavní idea, jakkoli nosná, na to sama vystačit nemůže. Nejlepší tak na snímku je, že pohádku o tom, kterak se usměvavá předměstská rodinka až ke štěstí dopracovala, obrací naruby a díky drobnostem, jako je sprchování před ostřikovačem trávníku nebo krádež zahradního "koberce", lehce vyniká nad průměrnou produkci rodinné zábavy. Možná proto jsem očekával závěrečný, morálku podvracející šťouch, ale ten jsem hledal víceméně marně. V dřívějších Carreyho filmech by to nebývalo problém, a to je také důvod, proč nakonec Finty Dicka a Jane v jeho filmografii vycházejí trochu "nad par", ale žádný vážným handicapem samozřejmě nejsou.

    • 13.8.2011  21:39
    Gran Torino (2008)
    *****

    Cigareta v jedné ruce, chlazené pivo v druhé, tvrďácká hláška cezená mezi zuby čelístí sevřených v nezlomnosti jít si sakra po svých a schraňované právo umřít z vlastního mínění. Život a smrt dle Walta Kowalského, dějství poslední. Gran Torino není sentimentální labutí písní zestárlého bijce zoceleného severem Koreje ani hlubokomyslnou psychologickou sondou do pocitů osamělého labilního dědouše s kvérem v ruce. Na to je postava Walta příliš racionální a pragmatická, respektive okorale nepřístupná. Clint Eastwood moc dobře chápe, že jeho síla vyprávět příběh vyplývá z metodických vrstev, za chodu odstaňovaných díky vývoji charakterů a změněnému vnímání okolí až k hořkosladkému jádru osobnosti, kterým Walt v častých chvílích osamění hluboce povrhá. Muž, jenž je nám představen jako zapšklý stařec vykořeněný ze své rutiny ztrátou manželky a nechytající se na moderní vlnu migrace národů do své intimní zóny osobnosti - která v jeho případě čítá pěknou řádku okolních bloků - se divákovi posléze otevírá při bližším poznáváním světa cizinců, jemuž zprvu ani nechtěl rozumět. Imigranti, kteří nejsou dost bohatí a v případě Thaa ani dost staří na to, aby v garáži schraňovali jakýkoli kus modelů vlastní pýchy a vědomí vlastního úspěchu zde zhmotnělých a hýčkaných v naleštěném Gran Torinu, se v kultuře odlišných tradic ztrácejí. Podobně je ovšem ztracen i hodný, zlý i ošklivý Walt, a jaké je jeho překvapení, když se oba dva tolik kulturně rozdílné tábory lidí nezačnou rozdělovat, ale obohacovat. Waltova skořápka neměkne, alespoň navenek, ale divák si všimne, jak moc se jeho svět proměnil a že by nebylo v lidských silách zůstat stejný bez viditelné odezvy. Eastwood si nenechává ujít sepjatost tohoto nově poznaného vjemu s jeho typyzovaným, zklasičtělým hrdinou DirtyHarryovského střihu, při níž i naplňuje jeho čestnou úlohu všechny dobré ochránit a padouchům to pořádně osolit. V samotném závěru ovšem nenechává Walt Kowalski promluvit sílu Magnum, ale svou snad ještě silnější vůli osobnosti a silné přesvědčení, ze kterých se pálí stejně dobře, i když zisk cti je reálně vyvážen ztrátou imunity střelce, dobře si vědomého své chvíle a smrtelnosti, které ikona neochrání. Gran Torino je tím nejlepším komorním snímkem svého druhu: je dostatečně přístupný a simplisticky čistý navenek, přitom hloubavý a jímavý zevnitř. Tvůrčím vítězstvím filmové legendy, která dokáže vyprávět o světu a sobě - ze světa a sebe.

    • 21.10.2008  19:01
    Grinch (2000)
    ***

    Na vločce sněhové příběh se stal, kdo tomu nevěří, ať dívá se dál. Klasická pohádka dr. Seusse vypráví o nazelenalém Kdovíku, který jako jediný svého druhu neměl rád Vánoce. Ron Howard to asi přehnal s délkou filmu, která dala původně útlé knížečce až příliš velkou stopáž, a na filmu to je evidentní. Jim Carrey hraje s obrovským nasazením, jeho ztvárnění Grinche je pro mě důkaz, že i živý herec zvládne hektičnost gest animovaných postaviček, ale místy (hlavně zpočátku) se projeví nedostatek látky k vytvoření opravdu úchvatné podívané. Tu tak spíše reprezentuje velmi drahá výprava, která se snaží zachovat typický Seussovský výtvarný styl (tváře a mimika Kdovíků, neforemné budovy, zakroucený nábytek). Jádro filmu je však kouzelné. Příběh o tom, kterak se Grinch dozvěděl, že duch Vánoc se, i přes všechnu snahu, zničit prostě nedá, je tak lidsky hřejivý, až se divák sám přistihne, že též začíná tát. Střídání nadsazené mluvy s verši, pár opravdu povedených vizuálních vtipů a tuny typicky Carreyovského humoru nakonec zaručilo, že se z Grinche přes jeho chyby stal můj vánoční evergreen.

    • 10.1.2010  22:27
    Hadí král (TV film) (2006)
    *

    Komentář a odpověď uživateli Kvasekus (Při vší úctě ke všem uživatelům csfd nechápu jak někdo může dát tomuhle filmu víc jak jednu hvězdu...totální blbost!). Máte pravdu, dát Baziliškovi odpad! se tu přímo nabízí. Jenomže já si dovedu představit mnohem větší zhůvěřilosti, na kterou se dá v sobotu po půlnoci narazit. Ten film má špatný a nudný scénář, velice lacinou výpravu a příšerný úvod i nedbalé zakončení. Ale mezi těmihle extrémy se dá najít vědomí, že Hadí král je sešit televizní jehlou pro předem připravené (možná i natěšené) diváky Sci-fi kanálu na americké straně příjmu, že to tvůrci dobře vědí a že nejméně polovina toho všeho je zabrána v legraci s dekadentním potěšením z upřímného zbytečna, rámujícím objednanou tvorbu B filmů pro malé obrazovky. A proto mnohé odpuštěno. Proto jedna hvězdička za snahu a druhá (soukromá) za prodloužení večera do půl druhé ranní bez tisícerého zívání. Ps. Hodnota dvou hvězd tohoto filmu nerovná se hodnotě těchtýž dvou hvězd jiným filmům mnou udělených. Znám propastnou kvalitu, která Hadího krále dělí od "skutečnějších" filmů, jen jsem si zvykl předem odlišovat filmy s vznešenými, leč nenaplněnými ambicemi od těch, co ani žádné nemají a nikam se s nima netlačí.

    • 25.10.2008  21:55

    Každý máme v sobě své démony, se kterými třeba zúčtovat. A Hannibal Lecter nikdy nenechává účet otevřený. To se naučil už v mládí. Snad producenti, snad sám Anthony Hopkins usoudili, že už dovršil věku, kdy by jako masový vrah Hannibal Kanibal mohl ještě něco nabídnout. Proto se rozhodli sérii i postavě samotné vlít novou krev do žil v podobě doposud nepříliš známého Gasparda Ulliela a stočit příběh do Hannibalových začátků, kde by řádně objasnili budoucí doktorovu touhu po lidském masíčku. Mrazivý prolog, vedoucí disputaci nad kanibalismem jako formou přežití vtiskne směr, kterým se budou filmové cesty snímku dále ubirat. A nutno dodat, že krom velmi působivých vražd jednotilvých provinilců a občasné efektivní uvolnění tempa u skvěle hrající Gong Li, se na něj dále navázat nepodařilo. V mysli mi pořád levituje myšlenka, že na nápadu Hannibalových začátků se dalo rozvinout daleko více, než nabídnutá v podstatě standardní cesta za pomstou, byť tentokrát v podání "hrdiny" bez jakýchkoli zábran. Gaspard Ulliel je v některých momentech opravdu působivý, ale v jiných se snaží napodobit stoický klid Hopkinsova protřelého zloducha a to moc ku prospěchu není. Rhys Ifans si ale svého zloducha nummer eins zahrál s chutí a my jej zato můžeme štastně nenávidět. Závěrečná pointa naštěstí dodává předchozímu řádění trochu smyslu, a tak v podsatě není důvod, proč nepřidat navíc tu jednu hvězdu.

    • 16.4.2009  23:48

    Ten malý Belgičan! Nejproslulejší detektiv 20. století popouští uzdu egu i šedým buňkám mozkovým a svým typicky kvapným krokem kráčí vstříc vražedným výzvám. David Suchet v životní kreaci génia obtěžkaného údělem mít vždycky pravdu. Vysoké hodnocení, kterým Poirotovy zápletky vyznamenávám, nepatří pouze tomuto prvnímu televiznímu pokusu pojmout jeho případy v celovečerním, leč stále komorním stylu, ale sérii (dnes už dobře takřka dvacetileté) jako celku. Lépe se mi při tom jeví, jaký pokrok filmy s přibývajícím časem učinily na poli vizuálního ztvárnění, neboť poslední "díly" už nabízejí promyšlené záběry a umělecké obrazové ladění. Naproti tomu dřívější počiny sázejí spíše na tradičnější, ovšem neméně poutavé vyobrazení sledu událostí před a po vraždách. Samozřejmě, struktura jednotlivých dílů je vcelku identická (dokonce tak moc, že občasné narušení této linie může působit až rušivě). Zatímco první část je jaksi seznamovací, divákovi je v tuto chvíli dovoleno operovat pouze s náznaky a falešnými stopami a Poirotův charakter je tu méně, tu více krkolomně nastrčen do víru událostí, jádro příběhů se nalezá v dějství druhém, a to samotném pátrání a objasňování vztahů a situací svázaných s případem. Nemohu s jistotou tvrdit, že se vždy přesně orientují ve všech postavách a jejich motivacích (natož - a to je moje slabina - jménech!), stejně jako přiznávám občasný zmatek, který ve mně panuje po konečném rozřešení záhad, ale výhodou těchto filmů je jejich narativní forma, tedy že v momentě, kdy snad objevíte nějakou dějovou nesrovnalost či scénaristickou skulinu, je obvykle stejně pozdě a už na tom nesejde. A tak se stává, že Hercule Poirot je někdy mnohem chytřejší, než sám divák (nebo alespoň já). Ale nemějte obavy: muž posedlý logikou i etiketou si dávno našel cestu, jak se Vám i vrahům dostat pod kůži - a nepustit.

    • 17.7.2010  03:22
    Hranice nemožného (TV seriál) (2008)
    ****

    Svět je je jen zástěrka a my krysami v bludišti. Muldera a Scullyovou nahradil elitní tým v čele s agentkou Dunhamovou a záhadné jevy hned nabývají na bizardnosti. Našla nová generace milovníků zapeklitých záhad další zlatou žílu? --- Ale nebuďme neféroví. "Fringe" rozhodně není "jenom" Akty X pro čerstvé publikum, ačkoli je potěšitelné, že někdo talentovaný toto místo zaplnil tak kvalitním seriálem, jakým se alespoň po mnou dosledované první sérii rozhodně jeví. Hranice nemožného je hlavně dalším evolučním stupňem na poli rozvíjejících se seriálových dramat Ameriky, které nabyde zvláštního významu, až fenomén Ztracených úplně skončí (respektive jeho epizody, nikoli nabytý věhlas - ale o tom jinde). Dílo, o kterém je tu řeč, má výborný základ - a sice scénář. Jednotlivé epizody začínají údernými otvíráky (některe opatrně řadím do zlatého fondu této disciplíny), jimiž diváka nalákají na události následující, které většinou svému příslibu z prvních minut bez problému dostojí. Je to díky výborné stavbě, která zcela dle logiky příběhu vede děj k těm nejzajímavějším událostem daného případu a přitom neopomene na důležitý úkol obohacovat postavy o dostatečnou psychologizaci tak, aby byla na potřebných místech zúročena. Tím může celý seriál začít fungovat ve své vlastní mytologii, ačkoliv jeden může namítat, že zatím je hlavní propojovatel stavu věcí načrtnut jaksi vágně, aby si tvůrci ušetřili práci - alespoň na začátku - s kompletováním do komlexního celku, které bude (musí být) v plánu v následujících řadách. Funkčnost seriálu je ale podmíněna jistou spoluprácí páně divákovou, který by si měl udělat čas a naslouchat radám a tezím profesora Bishopa, neboť jedině jejich přijmutím si může užit seriálu naplno (a tvůrci, až na pár výjimek, svoji fantazii kočírují s dostatečným rozmyslem, čemuž jsem vděčen). V současné podobě vzbuzuje Hranice nemožného vysoká očekávání, podpořená kvalitou debutové sezóny. A vřele doufám, že čtyři hvězdy se nestanou tvůrčí hranicí, pro tu pátou nemožnou...

    • 23.8.2011  11:40
    Hrdinové (TV seriál) (2006)
    ****

    1. sezóna: 100% --- 2. sezóna: 90% -- Dvě řady za mnou a převládající velká spokojenost, způsobená solidními herci, zamotanými, komplexními a přeci přehlednými zápletkami, a hlavně zajímavě nejednoznačnými (anti)hrdiny vedených smělou a nápaditou režijní prací. Mnohými předesílaného poklesu kvality se bojím jak čert kříže, jsem naň ale připraven a když nic jiného, přinejmenším polovina seriálu za můj věnovaný čas rozhodně stála. 3. sezóna: 70% --- 4. sezóna: 70% -- Problém druhé půle životního cyklu seriálových Hrdinů spočíval zejména ve faktu, že na začátku třetí řady vykročili špatnou nohou zmatečně uvedeným příběhem a z jeho přesycenosti se museli regenerovat poklidnou a tempařsky zásadně pozměněnou sezónou čtvrtou. Schopnosti hrdinů (i padouchů) byly až příliš různorodé a bylo jich mnoho na to, aby se dokázala udržet jednotná logická linka se soudržným zajímavým průběhem děje. Aby nebyly scenáristé tolik svazováni svým vesmírem, občas něco vynechali či si způsobili dočasnou zástavu paměti. Nevýhodou byla skřípající nekonzistentnost, která celý koncept táhla dolů do lehké nenáročnosti, výhodou pak neutuchající zábavnost a neustálá aktivita děje, která dala vzniknout i mnoha výrazným epizodám. Tvůrci se bohužel chytli do vlastní pasti, když u Villains i Fugitives nejdříve rozžehli příběh na plné obrátky a až poté pomocí flashback dílů zpětně dovysvětlovali, což vyvolalo pocit neobratnosti úchopu za záchrannou brzdu zataženou v nejvyšší čas. První půlka třetí řady navíc dala vzniknout překvapivě nezajímavému záporáku v podání Petrelliho táty, schizofrennním změnám názorů i stran psychicky labilní Elle (Kristen Bell) a slabší chvilku si prožil i jinak spolehlivý machr Sylar. Fugitives částečně věci napravovali lepším a důslednějším přístupem s propracovaným zázemím, jakožto i zajímavějším příběhem o soukromé válce "schopných" s méně schopnými, o to však zákeřnějšími. Samotný závěr obou polovin slavil vítaný návrat ke klasice prvních řad a k mé spokojenosti připomněl jejich nejlepší chvíle, což lze brát jako dílčí tvůrčí vítězství nad předešlými problémy Čtvrtá řada zaznamenala metodu postupně rozvíjených zápletek (často ob epizodu) a mimoděk i díky sníženému rozpočtu (korespondujícího s taktéž sníženou sledovaností) zchladila mé naděje na více epické zakončení, když byl postup někdy až mrtvolně pomalý a celé úseky mohly být efektivně zkráceny. Díky tomu se ale našel čas i na drobnější detaily a až nezvyklou, téměř statečně nediváckou soustředěnost na povahokresbu klaďasů i záporáků (bez šarměm překypujícího Roberta Kneppera a neselhávajícího Quinta by se Redemption zaseklo). Seriál znovu našel svou tvář v tématech o prostupující propojenosti (nad)lidí ve světle přání vystoupit z řady při boji za právo zůstat na svém, čímž naplno zdůraznil snahu Tima Kringa být Buffy Sommersovou dneší doby - něco o nás vypovědět a nevzdálit se přitom fantasknu. Heroes - jako celek - byl seriál, který s postupujícím časem prohrával souboj s vlastním potenciálem a na dlouhé trati se nedokázal účinně bránit všem nástrahám, kterým čelí scenáristé konstruující celosezónní narativy bez možnosti úlevy pod trestem vykázání do zapomnění. Vzhledem k tomu, že se i díky této složitosti s takovým typem seriálu budeme setkávat stále vzácněji, je třeba si Hrdinů vážit. Seriálové slabiny, stejně jako superschopnosti, přináší problémy. Ale někdy za to zkrátka stojí.

    • 8.1.2010  09:16

    "Věřím ve vše a nic není svaté. Nevěřím v nic a všechno je svaté." (citát nadrženě uchechtlého sameččího mudrce Chinka) -- Feministická síla ráže 45 zasunutá proklatě nízko u pasu odjištěna v boji proti šovinismu mužského světa zalitého prorockým oparem mírotvorných oblbováků. Cease and peace, please? I na kovbojky občas padne smutek (netradičně dlouhý, přesto však původnímu názvu věrný překlad) je v jádru funkční film. Má odvážný záměr neubírat se prošlapanými cestami "obyčejných" komedií a nastupuje raději na stezku zarostlých končin, kde se pracuje s jedinečností charakterů, jejich vzájemných pout a bizardních vztahů, zdánlivě triviálním posláním a mnohem komplikovanějším světem uvnitř, kde toho tak moc k smíchu zase není. Pokud je tedy film vtipný, je to spíš stylem jeho pojetí a vybranou formou než konkrétními situacemi. Van Sant to celé dokonce stylizuje jako pohádku, když nechává přiběh vyprávět anonymním vypravěčem jako další z houpavých povídek pro lepší spaní. Tím se dostatečně ospravedlní jakákoli podivnost, kterou nám divákum v různých fázích hází pod postel. (už jen kvůli postavě tranzvestitní hraběnky a její ladné chůze - mimochodem výborný John Hurt - se párkrát na té své nervózně převalím). Je také dosti škodolibý a divácky ne vždy vstřícný, vždyť v titulcích na prvních místech uvedený Keanu Reeves se tu sotva jen mihne v silně dusivě rudé astmatické poloze a pak navždy zmizí, jakoby měl dokládat kontrolu a převahu jakožto artibuty, kterými sebevědomý režisér této story dominuje. Potud v pořádku. Stinné stránky nastoupí, když si uvědomím, že snímku tak nějak chybí hlavní tahoun a že film nedrží pohromadě víc, než by se dalo zařídit. Uma Thurman nabídne zajímavý úvodník a nádech k velkému sólu, ale Van Santův scénář s ní má trochu jiné plány - a sice s počínajícími minutami příštími sekundovat na lokalitě ranče revoltujícím a mírně zkouřeným kovbojkám/lesbičkám/idealistkám, které sice táhnou film ke konci větší silou, ale zase by zasloužili ještě větší prostor. Navíc filmu přeci jen schází tvrdší vyjádření se filmovým jazykem, který by obohatil zvolený postup o zasloužilou mezigradaci a jasnější dupnutí si (dočkal jsem se jen dvakrát: když to hraběnka schytala obřim palcem do xichtíku a když se mudrc Chink hurónsky valí z kopce dolů), protože samotné téma není příliš vyhřezlé na povrch, aby film samo zalícovalo. Tento film zkrátka trochu připomíná obálku se slovně bohatým, formálně dobře stavěným rukopisem, kterou někdo zapoměl zalepit a obsah trochu nevkusně čouhá ven. Smíme si ho prohlédnout, ne už však donést na místo určení - a jako takový správného cíle těžko včas dosáhne.

    • 7.8.2009  10:55

    Králičí nora tentokrát vede opravdu hluboko. David Lynch zve do světa nekonečné niternosti, ve které zdravý rozum vypovídá službu první. Jsou filmy, které se vám otevírají jako lilie, a když vás dostatečně nalákají, sklapnou své přitažlivé okvětní listy a uvězní vás ve svém vlastním světě, ve kterém se vypráví o touze, lásce, vraždě, násilí na ženách, přitažlivosti, mystice. Jenže problém je, že načrtlý svět Inland Empire v plynulé podobě nedává (záměrně) velký smysl a nic nenaznačuje, že by ho na konci mohl nějakým zásadním odhalením získat. Je třeba si však uvědomit, že Lynchův snímek tento smysl ani nehledá, není prostředkem ani cílem k ospravedlnění vlastní existence a spíše se noří do sebe sama, než že by ze sebe vycházel. Mě osobně se na filmu líbilo technické zpracování, jakoby ošoupaný obraz a špatné nasvícení i podivně reálná, leč přitom nadpřirozenost vyhledávající práce kamery. Nevadilo mi nepochopení úmyslu prolínání s králičím sitcomem, polským originálním filmem a zjevujivšími se hříšně smyslnými, nevinně trpícími prostitutkami. Snad bych překousl i to cestování v čase a zřejmě zpřeházené scény, jejichž výskyt je naznačen už na začátku. Navíc první třetina filmu je vynikající, ještě jakž takž ukotvená v prostoru a jakékoliv zvláštnosti vyvolávají příjemné mrazení. Jenže poté se vše zkomplikuje, postava (vynikající) Laury Dern se začíná převtělovat do různých osob a situací, na povrch vyplouvají stále nahodilejší tvary a vyjádření, pro které mi Lynch zdánlivě dává obrovský prostor k vlastní interpretaci, který se však s přibývajícími minutami ukazuje jako trpce minimální, neboť se události a halucinogenní obrazy valí takovou měrou a silou, že jsou stěží vnímatelné, natož jakýmkoliv postupem uchopitelné. Je to zřejmě tím, že se režisér neobtěžuje dodat do vyprávění ozřejmovací klíč, či větší náznak návodu k pochopení když ne příběhu, tak alespoň důvodu k výsledné podobě a řazení různých výjevů. Navzdory tomu jsou jednotlivé záběry velice zajímavé, patrně mnohoznačně napsané a natolik umně poskládané, že se délka filmu vejde do tří hodin, aniž by vyvolávala pocit, že je tolik minut nepatřičných. Lynchovi asi jde hlavně o samotný pocit zmatenosti, který se dostavuje s železnou pravidelností a je tím nejhlavnějším, co Inland Empire naplňuje. A protože nepřestávám být zmatený, nejsem s to jej opustit a stále se - podobně jako Nikki - vlastně Sue - procházím, vracím a zoufám v jeho špinavých chodbách, a věřím, že při dalším shlédnutí proniknu víc do světa za cigaretou propáleným hedvábím a vyjdu z něj s myslí očistně zešílenou nebo osvícenou. Po druhém shlédnutí své dojmy doplním a názory případně přehodnotím. Nakonec se zdá, že staré cikánské pověsti opravdu nelhaly. (napsáno dne 6. 8. 2009)

    • 20.12.2008  00:30
    Iron Man (2008)
    ****

    Je bohatý, je všemocný, je cynický... a je v zajetí. Obchodník se smrtí Tony Stark se rozhodl zavřít krám a svou geniální tvorbu poprvé zapůjčil vyšším cílům. I tak se rodí superhrdinové. Musím se přiznat, že původní komiks ze stáje nakladatelství Marvel jsem nikdy nečetl. Proto jsem, podobně jako třeba k Hellboyovi, k této adaptaci přistupoval bez vyšších očekávání. Příjemné překvapení však na sebe nenechalo dlouho čekat. Film je doslova prosycen cynickými hláškami natolik, že se v něm ztrácí i tradiční komiksové artibuty. On vlastně vůbec celý film si evidentně bere z postavy Iron Mana to nejlepší a uzpůsobuje to filmovému rámci natolik, že tu obligátní rvačku na konci nebudete brát jako povinnost vůči žánru, ale solidní vygradování předchozích minut filmu. Ty zachycují Roberta Downeho Jr. povětšinou bez masky, a tedy schopného perfektního ztvárnění multimilionáře Starka se všemi jeho cnostmi (zarámované magnetické srdce) i necnostmi ("Mír? Bezva. Být mír tak jsem bez práce."). Zato skvěle temného, překvapivě klidného a až ke konci megalomanského Jeffa Bridgese jsem nepoznal, ačkoliv bylo tolik příležitostí! Iron Man může dobře fungovat jako začátek nové filmové série, ale stojí si i sám dost dobře na to, abych se k němu rád občas vrátil. Možná dokonce nastal čas poohlédnout se i po té komiksové verzi...

    • 20.6.2009  02:36

    Má práci Jamese Bonda, elán Franka Drebina a šarm Mr. Beana. Stará dobrá Anglie je opět kompletně v bezpečí – pokud ji nezničí sám Johnny English, pak nikdo jiný nemá šanci. Rowan Atkinson možná od Největší filmové katastrofy pana Beana nedostával tolik lákavých nabídek, kolik by si byl přál, ale nakonec se vrátil a to ve velkém stylu: v roli superagenta, který zápasí s vlastní smůlou a nešikovností v zájmu své drahé, o kolonie dávno ochuzené vlasti. S nonšalancí pochodující katastrofy se vrhá do extrémních situací, často proti přesile, ozbrojen jen svou chabě sestavenou handy pistolkou, navíc bez kohoutku. Je za každých okolností smrtelně vážný, ačkoliv publikum už dávno prská smíchy. Kde už jsme to jen viděli? Johnny English těží z dlouholeté tradice vyvažovat stylové Bondovy případy parodující verzí téhož, přičemž tentokrát má na své straně britskou legendu stand-up comedy a dvacetiminutových kraťasů, pro níž není problém utáhnou celý film jen svými propracovanými mimickými a motorickými těky (nejen při dočasném ochrnutí). Nelze si ovšem nepovšimnout, že Atkinson si ze své postavy nedělá ultimátní srandu, neboť nebýt přehnané sebestřednosti a namyšlenosti, snad by svůj první velký připad od katastrof odprostil. Na snímku je vidět, že si ze zavedeného žánru bere to nejlepší, netlačí zbytečně na pilu, s jedinou výjimkou není nikterak fekální, jeho akční scény snesou srovnání s obvyklým akčním průměrem a že Frank Drebin má zdatnou konkurenci, co se drbání obnažených zadnic před veřejností týče. O půvabnou stránku věci se postarala Natalie Imbruglia, chladně aristokratického zloducha si střihnul John Malkovich, k němuž dodám jediné – více takových odpudivých Frantíků. Johnny English je povedenou komedií, která připomíná dobu, kdy podobní frajeři okupovali filmová plátna a publikum se dobře bavilo. Není to úplně stejná liga, ale když už jsou osmdesátá léta dávno minulostí, tak se vyplatí mít na své straně geniální nešiky nového tisíciletí.

    • 7.9.2009  15:41
    Kancl (TV seriál) (2005)
    ****

    Tak prázdné, až navýsost osobní. Tak duté, až po okraj naplněné hlubokou lidskostí. TAK trapné, až geniální. Tak odpadní, až čtyří hvězdičky. Steve Carrel je bůh.

    • 16.3.2009  00:50

    "Howard volat domů!" Platí kachními dolary, umí kachní aikido a v peněžence nosí kachní kondom, jenom ta planeta je až trochu moc člověčí. Statečný kačer z alternativního vesmíru zachraňuje i boří lidskou civilizaci tak, jak mu zobák narost, v propadáku, který si nakonec zasloužil být oblíben. Howard je něco jako filmové kyvadýlko, a záleží jen na divákovi, na jakou stranu se s ním v sympatiích zhoupne. Dětský divák uvidí hororově laděné bizardní ztvárnění světa dospěláků (Howard má předplacený Playboy pro kachny), zatímco zletilý se prokousává infantilní podobou fyzických vtípků a přemrštěné stylizace. Obojí má ve filmu své místo a oboje tady funguje, byť ne vždy a ne na 100%. V první části jsem si tak občas v duchu říkal: přidej, přidej, protože na situaci kačera ztraceného v pasti lidského světa by se dalo navrstvit větší množstí mini-zápletek, zatímco v druhé, barevnější a hlasitější, zase uber, uber, neboť zde se rozpoutá masakr, který dává dobovým vizuálním kouzlům osmdesátek přednost před plynutím děje. A právě ten sice Howard nemá nejoriginálnější, ale způsob jeho realizace je osvěžující, nyní možná ještě víc, než před léty. Puristé z Ameriky sice mohou být pobouřeni "postelovou" scénou Beverly s Mr. Duckem (mě naopak přišla neskonale roztomilá), ale i na takové lidi přece musela zapůsobit krása Ley Thompsonové nebo strašidelná přeměna dr. Jenningse na temného vládce. Howard není filmový zázrak, ale má v sobě cosi silného a kultovního, co mě nutí jej mít i po těch letech stále rád. V mládí neodolatelnou klasiku sice častuji "jen" třemi hvězdičkami, ale přídavná hodnota k dětství byla - jak se říká v reklamách - k nezaplacení.

<< předchozí 1 2 3 4