Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Dobrodružný

Recenze (4 383)

plakát

Národní házená - Příprava (2022) (epizoda) 

Tohle byl už regulérní Okresní přebor v Národní házené ! :-). Super zábava !  * * * * *

plakát

Národní házená - Kraj (2022) (epizoda) 

Je to super! Potěšila účast i Pepy Kaluži v miniroli. Tohohle borce mám rád! Měl jsem strach aby s toho všeho trénování nebyla nastavovaná polívka, ale začíná se to příjemně dramatizovat ! * * * * *

plakát

Národní házená - Hřiště (2022) (epizoda) 

,, Tady je mělko! Tady stačíš! '' --- Scénka na ulici byla fakt něco! :-)Musím říci, že Suchánek fakt překvapil. ten scénář není marnej. Skórka má navíc s režírováním těchto ulítlostí díky Třem tygrům zkušenosti a tak to vypadá, že tady všechno sedlo jak sedýnka na hrnec (nebo tak nějak). * * * *

plakát

Národní házená - Semafor (2022) (epizoda) 

Jo, baví mi to. Sem tam to křísne, ale celkově si to drží celkem vtipnou linii. Marek Taclík zase boduje ! :-)

plakát

Národní házená - Trénink (2022) (epizoda) 

Musím říct, že se mi to líbí čím dál více. A dokonce tam vidím jakési herectví u Suchánka což jsem měl doposud problém vidět i jinde. Největší machr je ale Václav neužil, to je prostě borec. A Martin Pechlát svým civilním přístupem také hraje na jedničku. Vypadá to, že by to mohlo být zajímavé ! Co vím už teď, žeto hravě strká do kapsy soudobé české komedie. Ty jsou fakt hrůza. * * * *

plakát

Národní házená - Dopis (2022) (epizoda) 

Se sportovními seriály se nám začíná trhat pytel, přičemž na začátku všeho byl nepřekonatelný Okresní přebor. Pak tu máme Lajnu a teď Národní házenou. Přistupuji k tomu mírně zakomplexován, protože nemusím Suchánka a Langoš teď snad už hraje úplně ve všem, což si myslím, že není dobré dobré. Základní kostra je jasná a v podstatě nevybočuje ze základního schématu Okresního přeboru. Partička z nějaké té Horní Dolní (zde v Nejdku) se pokusí navázat na své dřívější slavné časy před 40 lety. Co figura to originál a první díl je takový klasický seznamovací. Nevadí mi když se ve filmu mluví sprostě, ale musí to mít nějaký důvod. Tady se občas mluví sprostě spíše na efekt u jednoduššího diváka (jakože humor), ale mně to přišlo zbytečné a laciné. Každopádně šanco tomu dám, protože takovýchto partiček je spousta, ale většina z nich jen o starých časech vypráví v hospodě. Tihle se s tím rozhodli něco dělat což vzbudilo můj zájem. A Suchánka snad rozdejchám. * * *

plakát

Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982) 

Tak halt zase půjdu jednou proti proudu. Mně se to totiž skoro vůbec nelíbilo. Humor byl místy až trapný a ač mám docela Satinského a Lasicu rád (Lasicu víc protože na stará kolena se pustil i do swingu s Bratislava Hot Serenades), tady mi jejich účast prostě nesedla. Vůbec netuším zda se jindy geniální scénárista i režisér pan Lipský pokusil pomocí jakého trojského koně v podobě opravdu pitomého scénáře kritizovat způsobe kam až to dovedla tehdejší moc v rámci budování a jak jí záleží na ekologii. Skoro to totiž tak vypadá a leckdy se tenkrát skutečně podařilo lecos schovat do úplné blbosti, než se pokoušet v nějakém vážnějším tónu něco zcela nepokrytě a seriózně kritizovat. To většinou ani filmaři nedotočili, nebo se to pak nemohlo pouštět.  A proč by tím trojským koněm nemohli být dva ufouni přiletivší si v popelnici? Ničemu nerozumí, činnost lidstva jim přijde zajímavá a zvláštní po všech stránkách ať už jde o sex, trávení volného času u TV, chození do práce nebo rozvoj krajiny.... Do toho lze beztrestně schovat vše. Na mne ten místy až dementní humor ale prostě nefungoval. Kdybych si měl vybrat tyto dva pány v komedii taktéž kritizující poměry, tak to raději v komedii Vážení přátelé ano, která je jen o 7 let starší.  Ovšem to je zcela jiný level humoru. Co jsem považoval za pěkné abych jen nehaněl byly animace pana Jiránka.  Dávám za dvě vysílání kalkulačkou s anténkou domů * *

plakát

Rytíř pohárů (2015) 

Už jsem to psal dříve u jeho filmů a musím to napsat znovu a znovu. Malick není pro každého. Jeho prezentace myšlenek, úvah a i vnitřního tápání věřícího člověka převedena na plátno nemusí být každému jasně srozumitelná. Já si bohudíky každý jeho film nesmírně užívám. Nemohu říci sám, že vždy vše zcela chápu, přesto tak nějak vnitřně cítím, že ta jím vysílaná energie je mému nitru srozumitelná a že je na téměř podobné frekvenci. A jsem za to nesmírně rád. Zdaleka jsem neviděl od Malicka vše a každý jeho film mám uchován jako láhve starodávného koňaku, které se otevírají jen při významných příležitostech či situacích, či kdy zkrátka je na ně už konečně chuť. Tenhle film si suším v archívu už dlouho, ale dneska se den nějak nepovedl. Nálada pod psa, venku létá do rozkvetlých stromů cosi jako sníh a tak jsem měl chuť něco vidět. Hned od prvních sekund zase poznáte Malickův rukopis. A ač u filmů kameramany mění docela často, nějak se mu daří ten rukopis přenášet do každého dalšího snímku. Já ty rotující kamery kolem postav či neskutečně nápadité záběry prostě zbožňuji! Jeho vituální pojetí života a světa je divákovi předkládáno tak, že často musí jen žasnout nad těmi čarokrásnými obrazy. I zde si Malick klade stále tu stejnou starodávnou otázku. Quo vadis ...  ? Kdo jsme, kam vlastně kráčíme...? Proč tu jsme?  Christian Bale se skvěle zhostil role chlapíka, kterému po materiální stránce vlastně nic nechybí. Žije si v blahobytu, v luxusních moderních domech o nichž my můžeme jen snít, čas tráví s nádhernými ženami, ale snad právě proto je v tom konzumním stereotypním odžívání svých dní ve zlaté kleci pomalu ale jistě znechucen a trochu udiveně si klade otázku zda to je skutečně ten důvod proč tu jsme? Krize středního věku někoho uvede do deprese při ohlédnutí zpět, ale jiného může naopak nakopnout, protože ještě není konec a cílová rovinka je ještě relativně daleko. Malick se navíc snaží laskavě připomenout, že i v krušných chvílích na těžké chvíle nikdo není sám, že je tu vždy někdo kdo je tu neustále s námi. Pro věřící je to možná útěcha, ale nevěřícím stejně nezbyde nic jiného, než se z toho všeho nějak vysekat sám. Vždycky se dá ale začít znovu. Vždycky, jen se nebát udělat ten krok vpřed. Terrence Malick film tentokráte prolnul nádhernou hudbou Hanan Townshenda a nebál se sáhnout ani k Edvardu Griegovi (jehož miluju). Fascovalo mně, že Suita No. 2 z Peer Gynta do filmu padla jako ulitá ač jindy klasika ve filmech obzvláště takto vážných a moderních může mírně rušit. Jestli mohu doporučit, pusťte si dle rady uvodních titulků film hodně nahlas a na velké obrazovce. Pak už se nechte jen vtáhnout hluboko do vašich vnitřních úvah až kamsi do mlžných krajin své duše. Pane Malicku, tohle byl další filmový skvost! Dávám za 5 a kdo nepochopil, nechť prosím nekomentuje...  ! * * * * *