Phobia

Půjdu na hodnocení čistě matematicky. Pokud jako základ použiju průměrné hodnocení, tedy tři hvězdičky a další budu odečítat a přičítat podle toho, co se mi (ne)líbilo, budu operovat s těmito údaji: *+ melancholická atmosféra s odpovídajícím závěrem *+ vyšetřovatel sympaťák *- velmi pomalá a lehce chaoticky podaná zápletka (ve scénách bez dialogů nadále doporučuji rychloposuv) *- o Mathiasovi a jeho policejním týmu stále víme skoro prd. K tomu prdu ještě připojím své rozčarování ze scény, kdy pachatel ujíždí ve staré plečce, Mathias se ho pokouší dohonit sprintem a jeho kolegyně udělá co? Popoběhne pár kroků, zastaví u služebního vozu a bezmocně rozhodí pažemi. Já idiot čekala, že prostě skočí na místo řidiče, vyzvedne nadřízeného a v tom svém nabušeném Volvu a pusté krajině snadno doženou starého křápa. Ale ne, mávat rukama v gestu zmaru je určitě lepší stíhací taktika:-P. Tak nějak mi z toho vychází trojice nepříliš zářících vesmírných těles.

Neumím štrykovat růžové ani jiné šály, této činnosti se xmrti děsím, fíkus mi dávno chcípnul, protože jsem nejen nesledovala jeho růst, ale ani jsem ho nezalévala, přesto jsem navzdory verbalově prognóze (diagnóze?) s "Prisoners" hodně spokojená. Mám teď na mateřské zpomalený mozek (zkuste spát denně asi tak 3 hodiny a to přerušovaně, k tomu mějte celé dny za společnost pouze 3 bytosti, z nichž kočka je ta nejinteligentnější), tudíž mi vyhovovalo pomalé tempo filmu. Jako rodič jsem drama dost prožívala a chápala veškeré kroky zoufalých rodičů, Wolverina zvláště. Dokonce i to modlení je v takové situaci pochopitelné, takže pro jednou vynechám své tradiční úšklebky směrem k víře v nadpřirozené bytosti. Jackman se mi líbí (samozřejmě, je to kus chlapa a pohled na něj mi rve rodidla), Gyllenhaalův tik považuju za zajímavě geniální tah (ničím důležitý a zároveň strhávající pozornost), atmosféra filmu je správně ponurá a téma únosu dětí silné. A teď jdu hledat dva šneky, jestli se mi je nepodaří přimět k páření, když je to prý tak fascinující podívaná. S ohledem na roční období budu ráda, pokud najdu aspoň jednoho plže, co na mé přání bude masturbovat. 85%

No není to prdel, jak nám dávají mediální a diplomatickou čočku za "diskriminaci Romů" tlučhubové ze země s tunami másla na hlavě za genocidu původních obyvatel a zotročování černochů? Kdo chce vidět, jak vypadá skutečná diskriminace a trochu se zastydět za barvu své ošklivé, zlé, fuj-fuj bílé pleti, může zkouknout učesanou verzi životního příběhu Solomona Northupa. Ani těm "diskriminovaným" by projekce filmu neuškodila, alespoň by se dozvěděli něco o tvrdé práci. Místy je "12 let v hajzlu... tedy v řetězech" vhodné i pro příznivce sado-maso praktik, začínající dominy se taktéž mohou leccos přiučit. Nicméně: už jsem na tohle téma upustila nudli u několika lepších filmů, tenhle mě zas tolik za aortu neškubal, takže sem svým otrokářským bičem můžu švihnout jen 3 hvězdičky, tedy uznalých, nenadšených 69%.

Čím jsem starší, tím víc mě štve, jak je bělochům házena na hrb veškerá špína světa a oni si ještě za pomoci menší, ovšem hlasité části dobroserů ochotně sypou hlavy popelem. Taky jsem si tou fází prošla, když jsem byla mladá a blbá, nikoliv černobílá realita však časem utloukla mou naivní část a dala vzniknout cynické čůze. Co se snažím sdělit: já k tomuhle filmu přistupovala s tím, že se budu šklebit: "No jó, chudinky černé, všichni jsou tak hodní, inteligentní, skvělí lidičkové a ti zlí, hnusní běloši jim pořád ubližují." Přesně na tuhle notu "42" brnkalo, ale kupodivu jsem sledovala bez šklebení: Jackie Robinson, jeden ze dvou basebalistů, jejichž jména mi za život uvízla v paměti, měl totiž mé plné sympatie a s nimi respekt. Ono to chce mamutí koule, aby byl člověk v něčem první, čelil hlouposti, primitivismu, nesmyslné zášti, nadávkám, výhrůžkám a omezování, kamkoliv se hne. A co je nejdůležitější, musel všechny ústrky snášet mlčky, nenechat se vytočit, nezavdat médiím žádnou záminku k pranýřování. Jedině tak mohl Jackie Robinson prošlapat cestičku pro ostatní černochy: nedopustit skandál, spolknout hrdost a vytřít všem zrak na hřišti. Palec nahoru pro Helgelanda a jeho tým za dobrý film, všechny palce nahoru pro Robinsona, jak důstojně ustál tlak, který by většinu lidí zlomil.

"Hry bez hranic" jsem zbožňovala, "Aréna národů" je skoro stejná a přece se k mému srdečnímu svalu ani nepřiblížila. Kde asi soudruzi z EU udělali chybu? Už vím: uběhlo 20 let, dávno nejsem základní školou povinná a taky jednotlivé národy se díky byrokraticky násilnému stmelování nesnáší mnohem víc, než tehdy - už to nepřipomíná roztomilé přátelské zápolení plné smíchu. Tehdejší sympatickou komentátorku nahradili dva užvanění, rozpačití ohoni, dřívější punc čehosi prestižního se vytratil a zbyla jen bezvýznamná křeč podobná přetahování buranů z Horní Dolní Prdelní, povzbuzována třemi a půl štamgasty z nejbližšího pajzlu, co si odskočili obechcat růžek. V rámci fair-play uznávám, že dívat se na to dá, aniž by člověk pocítil znechucení... nebo nadšení. To je na (prý) zábavný soutěžní pořad trochu málo. 45%

Od Avengerů jsem nečekala nic, mám-li být přesnější, čekala jsem dětinskou trapárnu se spoustou superlidiček v kreativních oblečcích a hlavně co nejvíc explozí. A vlastně jsem se ani nespletla, ale... No dobrá, připouštím, akce byla náramně efektní a čím dál více přicházím na chuť okouzlující aroganci Bobíka juniora v železném brnění. Jako protiváhu má bohužel nejotravnějšího superhrdinu ever, Kapitána Ameriku, těsně následovaného nordickým metrosexuálem Thorem. Hulk se dal přežít, i když jsem nepochopila, proč jednou útočí na spojence a podruhé to s nima ukázněně táhne (také mě stále irituje trvanlivost jeho trenclí, to je sakra stretch materiál!). Ostatní komiksové postavy mi nic neříkají. Prostě nějaká roštěnka, co má nakreslená jistě pořádná ňadra dmoucí a pas tenčí než zápěstí. Pak nějaký jednooký überagent s pohůnkem, jehož smrt měla stmelit tým a já netuším proč...? Mně byl úplně ukradený. Takový Jeremy Renner by se hodil spíše do role dobrého vojáka Švejka a vcelku mě fascinoval svým bezedným toulcem, kdy dvacítkou šípů vydržel s kadencí kulometu střílet asi půl hodiny. Loki byl poněkud komický padouch a snad si při svých ambicích zasloužil trochu důstojnější pozici, než být otloukánkem pro všechny zmíněné superheros. A přes to všechno jsem se zvláště v druhé polovině "Avengers" dobře bavila, pěkně se na to koukalo a přinejmenším výstřednímu miliardáři s ostrým jazykem jsem držela upřímně palce (já vím, že to nebylo třeba). Do kina byste mě na to nedostali, nicméně zadarmo to byla obstojná podívaná. Tři nebo čtyři? Nevím, kouknu do čajových lístků... aha, já piju z pytlíku! Tak teda 70%, ale doufám, že příště se opruzové Thor s Kapitánem Amerikou vzájemně umlátí kladivem a tím počmáraným deklem od kanálu.

Tímto se omlouvám panu Sweeney Toddovi, holiči z Fleet Street, jelikož jsem hrubě nedocenila jeho kvalitu, melodičnost písní a pěvecké umění vystupujících herců - neprodleně přihodím hvězdičku a budu tento film do konce svých dnů velebit. To "Bídníci" mi otevřeli oči, bída a utrpení z jejich zpěvu! Doufám, že už nikdy v životě neuslyším Wolverina a Gladiátora při pokusech o pěvecké kreace. Ale ne, tohle není k těmto pánům hercům fér: především nechápu, proč musela být zhudebněna prakticky každá blbá věta, ať už byla melodie sebehnusnější a slova do ní vůbec nepasovala. To se pak není co divit, když polovina zúčastněných zní, jako když kocourovi přišlápnete kulky. Být tohle další obyčejnou MLUVENOU verzí "Bídníků", budu si blahem pomlaskávat (jen nad pár nehezkými tlamami decentně ublinknu) a bouchnu tomu štempl se čtyřmi hvězdičkami. Francouzské revoluci navzdory. Nicméně ty operní árie nejen nudily k posrání (kamera úporně fixovala ksichty a nic se nedělo), ale navíc se mi v sebeobraně srolovaly boltce, kladívka vzteky prorazila bubínky a kovadlinky se v agónii oběsily na zoufalých třmíncích. Už nikdy více a teď si jdu pro uklidnění pustit třeba Nirvanu. 40% za obstojné kulisy a poměrně lahůdkové obsazení.

Poučena zdejšími komentáři, svědomitě jsem do svého velína vyslala povel: "Oči a uši připravit, mozek odstavit!" Hned v úvodu mě vyděsilo logo Hasbro, ale vzápětí jsem se konejšila: "Stačí nepřemýšlet." Pak jsem uvažovala, kolik týdnů nebo měsíců výcviku musí člověk absolvovat, aby se stal důstojníkem u amerického námořnictva. "Nepřemýšlej!" Co to mají alieni za techniku, že jim první ťukanec s lidkým smetím na oběžné dráze... "Nepřemýšlej!!" Proč emzáci ignorují... "Nepřemýšlej!!!" Šmarjá, tak proč nezaútočí... "KURVANEPŘEMÝŠLEJ!!!" Ach jo, dobře, jsou to přece ufouni, přeletěli celou galaxii zhruba za pár dní, proč by nemohli být naprostí idioti, že... "No vidíš, jak ti to hezky jde, mozku, hlavně nepřemýšlej." Ale měli by pocházet z přibližně stejných podmínek, tak proč jim sluneční světlo... "Nepřemýšlej!" Proč útočí na auta a ne na... "Zavři závity a nepřemýšlej!" Když já fakt nechápu, proč ignorují... "To je fuk, koukej na hezké obrázky a nepřemýšlej!" Proč ti dva neskočí do vody jako ostatní a šplhají se nahoru? "Nevím, nepřemýšlej!" Žádní mrtví, to si někdo dělá prde... "Mlč! Nepřemýšlej!" Šmarjá, ti dědci, ty drsňácké výrazy, ten hrdý krok, ta hrdinská hudba... "ALARM!!! SVĚRAČE NA PLNÝ VÝKON!" Uf, to bylo těsné. Proč má muzeum palivo a spoustu ostré munice? "Ty to nevzdáš, mozku?! Jen počkej...!" Po ráně čelem do zdi konečně ustaly ty všetečné dotazy a mohla jsem zbývající minuty absolvovat v blaženém polobezvědomí. Akorát u závěrečné ceremonie jsem se trochu poblila, ale za to mohl ten otřes mozku... přinejmenším z malé části. Rychle využít kontuze a hodnotit, dokud nejsem příčetná; proto ty 3 hvězdičky - no co, vidím jich mnohem víc! Tak jo, vážení, ten film je blbý, přímo děsivě blbý, přesto mám naději, stejně jako u Emmericha, že si Berg udělal z diváků prdel. A stejně jako u Emmericha byla triková stránka naprosto úchvatná. Hercům podtrhával nohy scénář, přesto v rámci možností fungovali tak, abych k nim necítila vyloženou nenávist (s výjimkou hlavního hrdiny). Emzákům jsem držela palce... kreténům, ve dvojce jim to natře posádka kajaku, celou invazi umlátí pádly. 51%

Tuhle mě po bambiliónté vzbudil můj baby tyran kolem druhé v noci, což mělo obvyklý následek: mrně si znovu spokojeně usnulo, já však ne. Naštěstí televize často dokáže insomnii vyléčit. Program byl tou dobou tradičně ubohý: Poslanecké interpelace jsem zamítla - já se potřebovala uklidnit, nikoliv nasrat k nepříčetnosti a začít spřádat plány bombového útoku. Zakopla jsem o cosi s názvem "Ďábel v těle". No výborně - porno, to by mělo starou frigidu jako jsem já spolehlivě uspat. No fuj, rozlítaná kamera, to by se člověk zblil přes záda na paty... pornoherečky se schopnostmi hadích žen, to bude prasárna... ale kdy už ti chlapi sundají hábity, místo křížů vytáhnou vercajk a přestanou cákat akorát svěcenou vodu? Shrnu to: Morpheus se na mě vyflatuloval, ale nelituji, vcelku na mě to vymítání v mladém provedení udělalo nepříjemný dojem, takový ten dobře nepříjemný, jak má u hororů být. 70%

"Dredd" je lepší než jsem se obávala a horší než by mohl být. Postavy jsou až na výjimku Dreddovy parťačky zoufale charakterově ploché, klidně by se na ně dalo rýsovat a netušila jsem, proč bych někoho měla nenávidět nebo mu naopak držet palce. Samozřejmě jsem zákona dbalý občan s bujně vyvinutou averzí vůči asociálům, přesto si zastánci práva nezískali mé sympatie a padouchů mi bylo přinejlepším trochu líto, spíše mi byli lhostejní. Karl Urban sice je sympaťák, ovšem tady jsem z něj zaregistrovala jen to, že má ošklivou spodní čelist. Kdyby pod tím černorudým kýblem a brněním byla třeba Jiřina Bohdalová, změnu by diváci poznali jen podle hlasu: Urbanův záhrobní tón by nahradilo Rákosníčkovo vřeštivé trdlování. S kulisami si tvůrci filmu mohli taky pohrát více - třeba panelák budoucnosti byl na můj vkus strašně sterilní, chyběly mi v něm haldy odpadků, pořádně počmárané zdi, sem tam hovno a podobně. S ohledem na futuristický vzhled Soudcovských motocyklů nechápu, proč všichni ostatní museli jezdit v úplně obyčejných křápech. Celkově jsem postrádala nějaký dopad záření na lidstvo, snahu se ochránit, mutace atd. Akce byla v podstatě omezená jen na střelbu, žádné choreografické orgie jako v "Serbuan maut" se nekonaly a nebýt raušových zpomalovaček, stálo by to za vyližprdel. A že by z toho množství naturalisticky podaných násilných scén většina citlivých duší hodila šavli jak půlměsíc... no, nejsem schopná se rozhodnout, jestli je to opravdu klad. Nepřekvapilo mě to, nenudila jsem se, přisoudím proto Dreddovi shovívavých 59%.