Laxik

Těžko hodnotit naplno, když nerozumím polovině věcí, které se přede mnou odehrávají (černošská hantýrka mě míjí dost obloukem a nestíhám luštit ani všechny aluze na současnou sitáuaci v USA). Ale je to vizuálně podmanivé, textově úderné a hudebně to ujde.

Pankáči vzdělávají o důležitosti zapojení do tržního procesu a aby se neřeklo, že vyměkli, zmáčknou na konci tlačítko s nápisem "nemačkat". To nejde nemilovat.

Sedmdesátková kriminálka v plné parádě. Šmrncovní, atmosférická, minimalisticky, ale o to efektivněji odvyprávěná. A natočená tak, že jsem měl celých 90 minut stažené půlky a jeden nehet nezůstal neokousaný. Je jasné, kde se inspiroval Refn, a i když je jeho Drive košatější a herecky vyspělejší, Řidič mi jako nadčasová žánrovka sedl víc.

Hyenismus nejvyššího kalibru, který se nejen pase na cizím neštěstí, ale ještě se opovažuje ty lidi soudit a vnucovat jim ústy pana Musila (který do té doby, než se zamyslíte nad tím, co vlastně říká, zní jako starostlivý sympaťák) vlastní názory na to, jak žít jejich životy. Jestli je to sehrané, nebo ne, to vám nepovím, protože jsem u toho nikdy nevydržel déle než pět minut, ale už jen kadence, se kterou jsou nové díly tohoto pořadu vypouštěny do éteru, leccos naznačuje.

Lady Bird mě v kině maličko zmátla, tak jsem si ji druhý den pustil znovu. A zamiloval jsem se. Dokonce tak, že jsem celý týden zvažoval třetí projekci. Ta nakonec přišla "až" po měsíci a půl. Z tohoto milého filmu o ničem se pomalu ale jistě stává moje srdcovka. Více v moji recenzi.

My Fair Assasin. Naštěstí bez zpívání. Bessonovy staré filmy se asi nedají s ničím srovnávat. Dějově sice moc nedávají smysl, ale představují zajímavá témata o lidském nitru a hrají hlavně na emoce. A Nikita obzvlášť, protože zrovna příběh této zabijácké popelky má v sobě takové množství nesmyslů, až to občas ruší. Ale fascinuje to i tak.

Roztomilé, vtipné a ze života. Peanuts ve filmu možná není úplně podle komiksových stripů, ale to by přeci ani nemohlo fungovat! Můžu se tedy radovat z toho, že všechny základní myšlenky zůstaly zachovány a Charlieho Browna si jako prototyp loosera se zlatým srdcem nelze nezamilovat. Navíc to má moc sympatickou animaci skvěle míchající 2D a 3D, která je zas něco trochu jiného než všechny ty okaté pastelové disneyovky.

Čekal jsem sračku. Naprostý kolosální průser. A proto jsem ve skrytu duše doufal, že si Sola díky nízkým očekáváním užiju aspoň jako neškodnou blbůstku. To jsem se ale sakra spletl. Solo sice neškodná blbůstka je, já se ale v sedačce rochnil blahem ne proto, že nebyl až tak špatný, jak jsem se bál, ale proto, že se skutečně jedná o výborný film, kde funguje skoro všechno. V první řadě jsem si zamiloval postavy. Všechny až do té poslední na mě dýchly životem a bylo vidět, že si s ními herci i scénáristé vyhráli. Ty hlavní měly hloubku a od těch vedlejších až epizodických jsem dostal přesně to, co měly nabídnout. Dokonce i záporák s zohyzděnou tváří Paula Bettanyho mi sednul, i když se jednalo o klasického zlého mafiána. Jenže tím hlavním bylo, že z něj šel strach, protože o něj vlastně nešlo. Posádka Millenium Falconu bojovala spíš se svými vlastními démon(k)y, vesmírem a haldou náhodných problémů, než s velkým hajzlem na trůnu z kostí pobitých nepřátel. Film si navíc udržuje konzistentní tempo, hlas i styl od začátku až do konce, čemuž vzhledem k výměně režisérů na poslední chvíli doteď nemůžu uvěřit a beru to jako největší překvapení. A i když by se tu dalo najít několik vroubků - hlavně co se týče vcelku laciné hry na nostalgii, nudného a nepřehledně tmavého prologu a toho, že Alden Ehrenreich, ač sympaťák a slušný herec, nesahá Fordovi ani po kolena a jeho pokusy replikovat Harrisonův šarm se míjí účinkem až spektakulárně - jsem ochotný předběžně prohlásit Solo za nejlepší Star Wars film od Návratu Jediho. I když na to je ještě čas... Prozatím se spokojím s tvrzením, že nejnovější Star Wars Story vítězí přesně tam, kde Rogue One selhalo. /// Po druhém zhlédnutí můžu jen říct, že se mi tentokrát některé věci líbily o krapet míň a některé o krapet víc. Víceméně jsem si ale potvrdil svoje původní dojmy názory. A už jen to, že jsem se na Sola vydal podruhé během jednoho týdne, o zábavnosti tohoto snímku leccos říká.

Tak tohle bylo falešný jak pětník. Od romance, která začala úlisně a pokračovala nudně a bez špetky šmrncu, přes kýčovitá a v polovině případů nijak zábavná muzikálová čísla (textově stojí za prd všechna, vizuálně to v 50 % případů baví a v té druhé padesátce ubíjí rozkřepčenou nudou) až po nezáživný příběh, který toho nechává až moc rozmotaného. Navíc v Evženu Kellym je cosi odpudivého, něco slizkého, co probublává pod povrchem a jen občas se jako hladová kosatka vynoří nad hladinu. Lehce to z něho čpělo v jeho největším hitu Zpívání v dešti (které mimochodem žeru), tady jsem se toho dojmu ale nemohl zbavit. Což je mimochodem divné, protože to byl podle všeho sympaťák od kosti. Aspoň že tuhle skopičinu zachraňovaly dámy, rozkošná Leslie Caronová a holandská puma Nina Fochová. /// Plný souhlas se StarsFan.

Přednosta stanice má své světlé chvilky. I když to tady maličko přehání, je Burian pořád vtipný. Humory váznou spíš všem ostatním. Pár vtipů se najde, ale že by se člověk mlátil smíchy, to se říct nedá. Pro mě je ale hlavní problém v postavách, ke kterým jsem si nenašel cestu. Všichni chlapi v podstatě jen slintají nad paní přednostovou Jelenovou, která tam je jen od toho, aby ty jejich chlípné návrhy trpěla s napůl bolestivým a napůl koketním úsměvem. Pan velkostatkář Pěnkava je pěkný slizoun, starý Jelen jen do počtu a vedlejší zápletka s moulou Pivodou a služkou Růženkou tam jsou evidentně jen od toho, aby trochu natáhli hlavní zápletku, která se ošoupe až překvapivě rychle. Zkrátka zklamání, i když pořád vtipné i díky solidnímu Marvanovi.