Laxik

Burtonova superujetá superklasika. Film tak divný a tak "hrozný", že Warneři slavnému režisérovi celou sérii sebrali a dali ji někomu, kdo více splňoval jejich představu o adaptaci, která bude prodávat hračky. Poslední dobou se toho hodně namluvilo o Michelle Pfeiferový a tom, jak je její geniální Catwoman zastíněná DeVitovým Tučňákem. A i když musím souhlasit, že se jedná o výkon možná dokonce na rovni toho Ledgerova, zároveň chci upozornit, že se jejím vychvalováním tak trochu zapomíná právě na onoho slizkého a chlípného pána z kanálů.

A zase si jednou nadávám, že jsem ve svém dětství zasklil nějakou klasiku. Protože Karate Kida bych jako malý kid posedlý Strážci vesmíru, Hromkočkami a Matrixem vážně miloval. A přitom to je karate film, který je prakticky bez karate. Toho se dočkáme jen na konci a popravdě jde o nejslabší část celého filmu. Hudebně podkreslená sekvence soubojů (po americku montáž) je ještě dobrá, ale finální souboj Dannyho s Johnnym stojí za prd! Jinak ale převládá nadšení. Dokonalé comming of age, jehož příběh je navíc vcelku originální a i tam, kde na první pohled sleduje šablonu, se většinou nebojí vyhnout se té nejvyšlapanější cestičce. Ano, je to naivní a zjednodušující, ale je to film pro děti. Nebýt toho slabého finále, nebál bych se napálit plný počet. PS: Nějak nepobírám, že z celé dětské trojice je suverénně nejstarší Ralph Macchio.

Kdysi byli bojovníky, teď si svoje frustrace vybíjejí v chlastu, hospodských rvačkách, čuchání lepidla a hře na gangy. Ti šťastnější z nich se dostanou do děcáku, kde se učí tančit hakku a hledat vnitřní klid, ti méně šťastní zůstanou doma. Syrová a dost realistická záležitost. Ale není to jen o příběhu a emocích, tenhle film je perfektní ve všech ohledech - kamera, zvuk, režie. Bomba. Mamaengaroa Kerr-Bell se měla stát herečkou.

Sice to o těch potravinách neříká nic objevného (pro mě, biomamči a biomačové to asi budou vidět jinak), ale je zajímavé podívat se na praktiky zenových zlodějů v akci. Navíc to má dobré humory.

Humor dobrý, vzdělávací hodnota vysoká, sliny se zbíhají, veverek mi je líto, ale to asi jako každého jiného zvířete, rozhodně bych ji ale někdy ochutnal. Forma mi na rozdíl od ostatních komentujících nevadí. Není to nic převratného, ale uvidíme, kam se to vyvrbí. Stejně to pravděpodobně po pár dílech zatrhnou sponzoři Mall.tv (respekt Beku, že se toho nebojí a vpálí do takového pořadu obrovské logo... jen aby jim to vydrželo, až jim začnou ochránci házet kameny do výloh).

Zatím jediná "slabší" série, přičemž tím slabší myslím, že není bezchybná.

Je to přímočaré, je to napínavé, má to superjednoduchou ale superúčinnou ústřední melodii a má to explicitní i subtilní erotický podtext. Ale je to totálně zastaralé a jakmile dojde na finální řezničinu, začne to ztrácet půdu pod nohama. Jo a ty repliky, to je hrůza...

Bohemian Rhapsody Will Rock You!

Čarodějovy hodiny mě nasraly. První půlka je totiž výborná, skvělá tajemná atmosféra vzešlá z koktejlu fantasy, pohádky a klasického universalovského hororu šmrncnutého Poem, se zábavnými postavami a správně ujetým smyslem pro humor. Když pominu těch pár motivů, co to vyloženě vykradlo z filmových Harry Potterů, jsem nic podobného už dlouho neviděl. Jenže Eli Roth je prostě šupák, co si ani nedokázal sehnat pořádného scénáristu, takže se z filmu nakonec místo motýla vyklubala hloupá a nudná můra, která když neví, co s postavami nebo příběhem, ústřelí k humoru dětí na prvním stupni základky. Ty tři dávám spíš z objektivity, protože první půlku jsem si fakt užil. Ale subjektivní dojem z celého filmu je absolutní zklamání.

Zajděte na Prvního muže do IMAXu! Uvidíte vesmír! V roztřeseném záběru! Z kabiny, kam by se ani posádka tanku neměla jak naskládat! Skrz okénko jen o něco větší, než nový iPhone! Eh, cože?! Damien Chazelle si prostě dělá věci po svém. Tentokrát přišel s nejklaustrofobičtějším filmem o vesmíru vůbec. Kam se na některé záběry hrabe Vetřelec a jeho stísněné větrací šachty. První muž je velmi dobré drama, které člověku dá čuchnout k tomu, jaké to bylo stát se kosmonautem v pravěku před padesáti lety - ať už mluvíme o počítání souřadnic, zběsilém rotování v high-tech plechovce od sardinek, jejíž dveře se otevírají obouchaným nástrčkovým klíčem, navštěvování pohřbů kamarádů z programu nebo zakrvácených příchodech domů za vyděšenou manželkou po nějakém tom ne úplně povedeném testu. Škoda, že to jako celek úplně nevyčnívá a neutkví a že byste mohli s tou sbírkou klišé, které na vás film zkouší, hrát bingo.