Laxik

Bond je zpět. Možná už není bůhvíjak šarmantní. Možná nemá hrudník medvěda v zimně, umělej příčesek, ani úšklebek chlípnýho dědka, ale zato vám nakope zadek s precizností vrcholných osmdesátek. Svého 007 jsem měl vždy radši seriózního a tady se mi dostalo zajímavého příběhu, zábavných záporáků i slušné akce. Dokonce i bondgirl, i když je ta holka tele s tupým výrazem a polovinu věcí zvoře, je maličko aktivnější než většina jejích předchůdkyň (čest výjimce jakou byla Melinda Havelock). V tentokrát skromném souboji tuhle kočku ovšem jasně válcují hračky, ať už je to hi-tech aston nebo pískací přívěšek.

Ve všech ohledech průměrná bondovka, ničím nenadchne, ale skoro ničím ani neurazí. Ani ta masakrózní May Day nakonec není tak dobrá, jak by jeden doufal. A souboj hračky vs. kočky? Hraček tu tentokrát niet, takže vyhrávají kočky. A to i přes pěknou, ale mdlou Tanyu Roberts. Ono totiž existují dobří herci, průměrní herci, špatní herci, polena, ... a až někde na konci stupnice je tahle těžce marná představitelka bondgirl.

Těžko říct, jestli jsem od toho očekával víc, míň, nebo něco úplně jiného. Důležité jen je, že jsem se u téhle upíří dokukomedie bavil (kolikrát až příliš nahlas). Jen je škoda té kamery, ze které se mi dost často motala hlava.

Jak natočit ideální bondovskou Chobotpičku? Vemte klasickou mooreovku, přidejte o něco víc přímočarých sexuálních narážek (Máte problém ho udržet zpříma?), každý indický stereotyp, který vás napadne, indický kult ženských s odhalenými pupíky, protřepat, nemíchat a zakápnout trochou zbytečně překomplikované a docela nepřehledné zápletky. Voila! Chobotnička je na světě... a i když je to pakárna, člověk se docela pobaví. Teda až na ten konec s cirkusáckou přepadovkou, ten byl fakt divnej. A protože kočky byly tentokrát jen průměrné (a poněkud archivnějšího ročníku), Chobotničce vládnou hračky v čele s falešným krokodýlem, vytuněnou motorikšou a kyselinovým perem. Hódně slabé 3 *.

Bože, zač mě trestáš? Čtyřka byla možná nevýrazná, ale člověk se mohl spolehnout aspoň na Deppa a Rushe, kdežto tady je veškerý kouzlo pryč. Ožrala bez kalhot i bývalého šarmu se spolu s dalším klukem z plakátu a párkem cecků krakeních rozměrů (teda ne, že bych si zrovna tady nějak horlivě stěžoval) přilepených na modrookou neherečku, utíká před neděsivou karikaturou Španěla (známou také jako bezostyšné plýtvání Javierem Bardemem), Faramirem jejího Veličenstva (kterému pravděpodobně ve střižně opižlali jeho roli na nelogické minimum) a vdavekchtivou irskou mařenou. Při tom se snaží najít další bájnou relikvii, pohádkové kouzlo mrtvé franšízy, nejkrásnější lokace zelených pláten Karibiku, bolestivě chybějícího Hanse Zimmera, který evidentně dal před pátými Piráty přednost perspektivnějšímu Mimi Šéfovi (!), i Deppovu mrtvou kariéru, která ale jaksi odmítá přijmout svoji pokročilou fázi rozkladu. Přes to všechno jsem se vlastně nenudil, občas (hlavně na začátku) jsem se i zasmál a po potitulkové scéně jsem zvědavý na šestku. Jen k tomu prosím příště obstarejte solidní režii a scénář.

To mi vysvětlete, jak je možný, že po možná nejhorší bondovce v historii (rozhodně nejhorší k datu) Moonrakerovi, někdo natočil jednu z nejakčnějších, nejvtipnějších, a všeho všudy nejsympatičtějších bondovek (a bezpochyby nejlepší mooreovku), která začne jako povedená parodie a pokračuje v solidní špionskou etudu napěchovanou sympatickými postavami, popíráním bondovských klišé, ale hlavně vedenou agentem 007, který se umí rvát, před intimním a důkladným ošpionováním náhodné buchty dá přednost záchraně lidstva a který dokonce odmítne hupsnout do postele s nahou krasobruslařkou, který by mohl být dědečkem. Jsem v šoku. Kdyby to nemělo kupu nelogických krávovin - které jsou ale trademarkem téhle série už od Goldfingera - nedalo by se tomu nic vytknout. No a souboj hračky vs. kočky? Má cenu k tomu vůbec něco říkat, když se hraček nedočkáme a Carole Bouquetovou, jednu z nejkrásnějších a nejosobitějších Bondgirls všech dob, by netrumfnul ani jetpack z Kick Asse?

V tomhle filmu je všechno špatně. Z Mooreova chlíváckýho Bonda, kterýho bych přepral i já, je mi na blití, akce je nudná, hlášky nucený, všichni neschopný, Jaws necharismatickej kašpar, nic nedává smysl, prostě tragédie a ostuda. A protože to není vtipný, nefunguje to ani jako parodie. Souboj hračky vs. kočky tentokrát lehce na straně koček. Je jich tu hned několik a i když žádná není extra suprová, hračky tentokrát stojí za prd.

Jestli byli v Prometheovi všichni idioti, jsme s IQ covenantských tykví v jiné dimenzi. Vypadá to bombasticky, závěrečná třetina je docela napínák, ale většina filmu je předvídatelná nuda napěchovaná prázdnými žvásty postav, které nikoho nezajímají.

Malá mořská víla je pro mě takový paradox. Zatímco její chaluhová omáčka je zábavná, vtipná, neschematická, hravá a obsahuje hned několik umně podaných morálních poselství, její ústřední milostná linka mě neskutečně iritovala jako harpuna v konečníku. Ani nevím proč, obvykle svoje princezny nepotřebuju nutně 100% emancipované a lásku na první pohled v pohádkách beru jako téměř nevyhnutelný trop. Ale tady jsem to nežral ani s navijákem, ani bez něho. Možná je to tím, že s MMV má oficiálně začít ona pověstná Disneyho renesance (která nám představila pecky jako Lví král, Aladin, Kráska a zvíře nebo Mulan) v níž přišel myšák Mickey s novými tématy, dospělejšími a mnohem obyčejnějšími (rozuměj realističtějšími a sympatičtějšími) hrdiny, možná ne. Každopádně celá ta honba za polibkem z pravé lásky rozkvetlé po třídenní známosti mi zavání rybinou, a tudíž se ji nedokážu přimět spolknout. Možná je to i nevýrazným princem, který je nám představen jako "fajn kluk, co se chce oženit z lásky", ale navrch nemá osobnosti co by se za zuby barakudy vešlo. PS: Uvědomuju si, že si sebou nesu dlouholetou bagáž sexuální frustrace, ale Ariel prostě je rajcovní a je tak nakreslená naschvál. To mi nikdo nevezme. /// Dodatek po dni: Tak už vím, co mi vadí. Ariel se do prince zamiluje jen proto, že je to fešák, a pořád mluví/zpívá, jak je nádhernej. Nic víc v tom není. A nic víc zřejmě v lásce nepovažují za důležité ani další postavy (Sebastian, Flounder, racek, komorník, Uršula, vlastně tak trochu i táta Triton). No a pak tu je ten mentální rozdíl - holka je opravdu ještě děcko. Roztomilý děcko, ale pořád nedospělý tele, co se chová na svůj věk (16), ne-li ještě na míň. Jasně, že se šestnáctka zabouchne do prince okolo 20 let je normální. Horší je, že se dospělej a plus mínus racionální člověk může posrat z ní.

Jak je možné, že jsem kolem tohohle klenotu roky jen kroužil? Vidět to na střední nebo ještě na základce, možná by se z toho postupem času stal jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Přesně devadesát minut čiré geniality (a, uznávámm, závěrečná rozpačitá čtyřminutovka, která má svoje opodstatnění, ale stejně nefunguje tak dobře, jak by měla), během nichž se seznámíte s pestrou pětický bohatých charakterů, která má společnou jednu věc - cítí se osaměle. Jo a ještě jsou po škole, protože provedli nějakou absolutní pitomost, takže to jsou vlastně dvě věci. Ale o to nejde. Jde o to, že pětatřicetiletý John Hughes napsat, bezchybně obsadil a zrežíroval manifest adolescentů nejen generace osmdesátých let, ale i těch minulých a nadcházejících. Ally Sheedyovou bych si chtěl vzít domů a nechat si ji pobíhat po bytě, motat se mi pod nohama, běhat v obřím kole a krást mi tkaničky od bot, protože takovou neodolatelnou roztomilou humanoidní zvětšeninu morčete aby dneska jeden pohledal.