Laxik

Silný lidský příběh, který rozumí Čechům, generacím, sobcům i osamělým existencím... a je to dost podobné Fassbinderově klasice Strach jíst duše, i když té se to nevyrovná.

Víc artové než psychologické nebo realistické, ale rozhodně jsem valil bulvy na to, co všechno se Marfuška v rámci emancipace i oddanosti své velké lásce přiučila, jaká kolečka jí v hlavě chrastila a přeskakovala, i jak estekrásňácky svůj film Fassbinder nasnímal. Jen jsem se u toho vcelku často nudil (2 hodiny jsou fakt moc) a tak nějak si říkám, že to celé mělo být buď o stupeň absurdnější, nebo naopak o stupeň ukotvenější v reálném světě. Jeden z těch filmů, které na poprvé nemáte šanci plně vstřebat, ale ke kterým se podruhé asi nikdy nedokopete.

Je to stejné jako jednička a dvojka. Vtipy pro děti, vtipy pro starší děti, vtipy pro dospělé, něco povedené, něco bez nápadu, příběh o hovně. Aspoň se to nezastaví a 90 minut uteče jako voda.

Vtipů na skutečně hlasité zasmání je tady sice relativně málo, o to výrazněji ale film zapůsobí jako celek... toporně odehrané, ale přitom s geniálním komediálním timingem, nápadem a lehkostí tak klasickými pro cimrmanovskou skvadru... a ono ani o ty výbuchy smíchu ve výsledku není nouze. Chudák švec.

Sněhurka má 80 let. Byla první. Nasrat. O to tady nejde. Jen těžko lze popřít, že byla tahle legenda v průběhu osmi dekád překonána snad ve všech ohledech (možná kromě grotesky) různými animáky od Disneyho i konkurence. Jenže pokud vezmeme v potaz, o co se Sněhurka snaží, nedá se říct, že by v něčem selhala. A protože se úspěšně snaží taky o nadčasovost, musím tleskat. A že to není zrovna feministická záležitost? No, na rozdíl od jiných pohádek (včetně několika českých) to není ani vyloženě proti ženským.

Nechápu, koho napadlo, že bude tenhle film prodávat jako klasickou českou rodinnou komedii oslavující obyčejný český rodinný život, kterou si pustíte jako kulisu takového klasického nedělního odpoledne. Kdybych nebyl mylně přesvědčený, že se jedná o buranskou veselohru, možná bych se tomuhle filmu tak dlouho nevyhýbal. A kdybych měl film vnímat z této perspektivy, musel bych téhle pecce formanovských kvalit (vždyť ji také režíroval Formanův dvorní scénárista Papoušek a jedné z hlavních rolí se ujal mistrův oblíbený Josef Šebánek) napálit odpad nejodpadovitější. Ecce homo Homolka mě naštěstí zastihlo naprosto nepřipraveného a v takovém rozmaru, že mě tahle freska ze života čtveřice odporných lidských bytostí dokázala fascinovat od první do poslední minuty. Už dlouho mi nebylo z charakteru filmových postav vyloženě fyzicky špatně. Kromě závěrečné katarze zesílené o její bleskurychlé "odkatarzování" si žádný z hlavních hrdinů (ani jejich hulvátská děcka ani milenecký pár odnaproti) nevysloužil ani ždibec mých sympatií. Když už to totiž náhodou vypadalo, že s nimi začnu soucítit, udělali další nechutnou, hnusnou, odpornou zrůdnost na někom ze svých bližních. Tento geniální kousek je přesně tím případem satiry, která možná není - až na pár momentů - vtipná, o to lépe ale odráží svét kolem nás i nás samotné. V Ludvovi, Heduš, dědovi a babičce jsem viděl sebe, členy své rodiny i nějaké ty nepříbuzné známé. Což bolelo o to víc. Smát se legendárním hláškám typu "Jestli si ten fotbal nevybojuješ, tak jsi u mě mrtvej Homolka" sice nedokážu a docela mi je smutno z toho, kolik lidí je miluje, dovedu ale ocenit její zasazení do situace rodina nebo fotbal.

Pátí Transformers se dají shrnout vcelku jednoduše: Události se dějí, postavy cestují všude po světě a věci vybuchují. Při o něco větší komprimaci dat bychom mohli použít všeobsahující slůvko CHAOS. Vcelku nudný, nenápaditý a předvídatelný chaos, který se táhne dvě a půl hodiny – bohužel. Hodně slabá dvojhvězda (40 %).

Nemyslím, že jsem z přerostlých robotů, co se tlučou hlava nehlava, odrostl (podobně laděný Pacific Rim je toho důkazem), spíš mě už nebaví nepřehledná nenápaditá akce, která spoléhá jen na umění počítačových mágů a nepočítačových pyrotechniků. Kupodivu jsem se nejvíc bavil v těch malých "lidských" momentech (vyjma Samových rodičů). Zápletka i dění samozřejmě vůbec nedávají smysl, ale to snad ani chtít nelze.

Rocky 3 napumpovanej benzínem aneb je to sice zajímavej film o comebacku, ale je to "jen další film o comebacku". Dvojka jako by nikdy nevznika, VÍC ZÁVODĚNÍ NEŽ V JEDNIČCE A DVOJCE DOHROMADY. Ale taky dost repetitivních replik o srdci závodníka, rychlosti a generační výměně. Místy to nudí, místy to otravuje. Všehovšuy je to ale zajímavej film a Pixar zase jednou ukázal, že kvalitě jejich serverů se vyrovná maximálně NASA. Tomu říkám vizuální pošušňání.

Uznávám, že to není nejlepší pixarovský kraťas, ale mě rozesmál i vzal za srdce. Takže sláva nejlepší části mé návštěvy Aut 3.