Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Horor
  • Krimi

Recenze (30)

plakát

Ultraviolet (2006) 

Začátek s klidem jo, fajn intro titule, loading jakoby akorát doběhl a já koukám na videohru. Nehrál si tu někdo záškodně s televizí? Protože barvy jsou všude a jsou křiklavý, ale svým způsobem mě to jako celek baví. Milla si to pádí po boku baráku na motorce jako, že takhle každý ráno normálně jezdí pro chleba, když je na silnici kolona. Jasně, s triky je to místy šílený, ale pořád mě to baví. Vrtulník, vystřílet, skok a hop, ok. Jenže pak se začne mluvit! Jakoby zmizelo tohle blbnutí a mluví se. Počkat, ono se to myslí / bere vážně? Objeví se to dítě - kluk s poker facem, všichni mluví, o čem to mluví? Já nevim. Sem tam se snažím chytit, ale ne, nejde to - bolí to. A nezachrání to ani opakovaná variace scény „jedna proti stu, nakopu je stejně všechny“. Výsledkem je tak podobné rozmačkání mozku jako u „Aeon Flux“.

plakát

Londýnský gangster (2010) 

Hudebně všecko hraje skvěle, obsazení fajn taky je, ale ... je to dobře obsazená nuda s pěkným soundtrackem. Když už pátrat po kousku, kde zrovna někdo leze z lochu a chce od sebe odprásknout svou minulost, tak koukněte na „Carlitovu cestu“.

plakát

Sherlock Holmes (2009) 

Odchytněte si Tonyho Starka, zalepte mu pusu izolepou a nechte ho pobíhat od lokaci k lokaci. Až pak v samotném filmu konci, nějak se střetne s padouchem, zrovna náhodou na rozestavěném Toweru. Jemu i vám tam podrobně vše vysvětlí (jak a co bylo doopravdy, jak na to přišel). V začátku jsem drobet ujel, Downeyho mám coby herce rád, takže je blbost si ho hned škatulkovat jen jako „ten, co hraje Iron-mana“. Nicméně tady, většina případných vtípků či konverzačních špiček mezi ním a Watsonem (či kýmkoliv jiným) na mě moc nefungovala. Výsledek týhle pátračky je tedy pro mě následující - jednak překvapení, že je nakonec Downeyho Sherlock spíš až „ten druhý“ za Watsonem. Dr. Watson tu totiž kompletně splynul s dobovým prostředím a je tu prostě „tím výraznějším a zajímavějším“ (Sherlock působí jako dosazený od nás do té doby). Dál tu máme naopak prostor poměrně malý pro hlavního záporáka a fakt, že bohužel ne, tohle celý dobrodružství - nechytlo mě natolik, abych se ho, byt´ takhle na dálku z obýváku, zúčastnil (napjatě očekával co a jak bude dál). Vybavovat se mi zpětně ze „Sherlocka“ budou dvě následující věci, ty dva opravdu NEJ plusy - vzpomenu si na Zimmerovu hudbu a taky na kostýmy, lokace, dekorace - že „tam“ jako bylo hezky, dobře to tam vypadalo.

plakát

Smrtonosná past (1988) 

HO-HO-HO ... asi nikdy se mi tenhle dost podstatnej zářez do akčního žánru neomrzí. Jako první, to jsem se o pasti dozvěděl díky scéně „volnýho pádu z mrakodrapu“. Bylo to tehdy v tom výbornym seriálu o tricích a filmových efektech (čistě jen vzpomínkově, matně tipuju si, že to běhalo na ČT2). A pak, věkem někde ku šesti či sedmi, viděl jsem prvně už celou „Smrtonostnou past“. Po skončení? Chtěl jsem začít nosit bílý tílko, protože jsem chtěl bejt jako ten řízek McClane (což jsem do tý doby moc nechápal, proč bych něco takovýho vůbec nosit měl). Do tý doby, jako kolovrátek dokola, koukal jsem třeba na „Komando“, koukal jsem na „Ramba“, ale čistě akčního hrdinu, co neni nezničitelnej (skoro nezničitelnej je tu akorát ten dlouhovlasej „terminátor“), dostává zabrat, má strach a dělá chyby ... to bylo pro mě naprostý zjevení. Postupem času - naposledy včera - vůbec to pro mě na dojmu neubralo a pořád se bavim stejně dobře jako tehdy prvně coby škvrně. Ta výprava do Nakatomi Plaza by možná profesoru Snapeovi a jeho bandě vyšla (je tu třeba i Trivett od Walkera). To by ale v tom obřím baráku nesměl pobíhat i jeden polda bez bot a s plnym zásobníkem hlášek. Mimochodem ještě, Rickman je tu jako padouch výbornej a kdyby snad někdo kutil TOP seznam všech milých lidí, kterým se říká „filmoví záporáci“, Hans bude obývat nějakou přední příčku toho žebříčku. Určitě. Yippee-ki-yay tedy, tenhle film je prostě povinností pro každoroční vánoční tv program.