Ash_Black

Úplně přesně si vzpomínám, jak se to na Vánoce avizovalo. Slyšte / slyšte, že jako nově - premiérově, Shrek tu zas je. Tak proč ne, bude to fajn, tu dvojku Shreka mám docela rád, tak jsem zvědav i na tuhle jednohubku. A dorazilo zklamání o úplně zbytečné věci, kterou jsem sice dokoukal, ale abych si tu náladu vyvážil zpátky, pustil jsem si „Borata“. Jasně :-), to je komplet odjinud, ale jestli si u těchto „Vánoc“ něco pamatuji - dejte si radši už po x-té toho druhého Shreka. Bude vám dobře, bude vám líp.

Ještě se mi (naštěstí) nepoštěstilo vidět od Pixaru špatný film. At´ už celovečerní, anebo takhle krátký.

Lidé se obvykle - např. v takovém vlaku - při delších trasách nudí. Jak tedy správně rozvířit atmosféru? Poslat snad na všechny armádu revizorů? Ne, to vůbec ne! Navíc podotýkám, že jsme v začátku 20. století, takže těžko někdo z nudy vytáhhne notebook, aby pustil zbytku kupé nějaký fajn video. K velkému rozptýlení celého vlaku bohatě postačí zavazadlový prostor. Právě zde přebývá jedna velká truhla, kterou převáží anglický vědec (Christopher Lee). Co v ní? Jeden zmrzlík, kterého Lee našel v Číně a dejme tomu, člověku se i podobá. A jelikož zvědavců je ve vlaku spousta, tak potrvá jen chvilku, než truhlu někdo otevře a zmrzlík vyleze. Jeho červené svítící oko Terminátoří (oči) už se na všechny okolo moc těší. Zabijí se tu vysáváním myšlenek, avšak řadu lidí tenhle film vysaje i při samotném sledování. Mě konkrétně tedy ne, jinak bych tomu nenapálil hvězdy čtyři, ale jako reakci, hop, jeden příklad z okolí - „Je to dlouhý, nudný, táhlý a hlavně strašně starý!“. Jo, i to se vám může stát. DVDčko, vypadající obrazovou kvalitou jako ošoupaná kazeta těsně před smrtí, to možné unudění ještě víc zpečetí. V tomhle případě výjimečně ale, byl ten ne moc dobrý obraz kupodivu i plus k celkový atmosféře. Není to ryze čistokrevný horor, míchá se to dohromady s detektivkou a prvky sci-fi, hraje k tomu skvělá hudba (ten hvízdající boží theme song), a máme tu vlak plný netušících lidí. Jo 2 zrzky k tomu jako bonus (které se mi během filmu tu a tam mezi sebou pletly). Co víc si přát? Aby nám tu Kojak černohumorně zahláškoval (i když jsem si myslel, že tu Telly Savalas bude mít roli větší). Venku v tu chvíli bylo škaredě a hnusně, v tomhle vlaku bylo naopak hezky a pěkně.

Často se mi stalo, že jsem si popletl názvy a to, o čem někdo mluvil, jsem považoval za Noční let a naopak (byt´ je to žánrově s letem „Tajemným“ někde jinde). Nyní jsem se tedy podíval na „Tajemný let“ a šel jsem do toho s vědomím, že je to o tom, jak se Jodie Foster ztratí dítě na palubě letadla. Jo a již víme, že ve filmech o letadlech byli pochopitelně lidé, několikrát i hadi, a ted´ tam má být, snad coby kapitán, sám Boromir. Víc jsem nevěděl. Hned v úvodu, na základě této stručné indicie o zatoulání / ztracení dítěte, zabloudilo se mi do hlavy tušení pointy, proč k tomu zmizení vůbec dojde (a že jsem se ho snažil odehnat, at´ jako táhne). Nakonec to tak svým způsobem ale bylo, nicméně komplet film mi to nezkazilo. Jasně, myslím si a tipuji, že kdo je tady ten „hlavní na straně Temné síly“, to poznáte s přehledem a ne ze scény, kdy by jste měli říct překvapeně: ,,Aha, tenhle ten / ta to je ... ten hajzl / ta ... proč být hrubý, ta zlá paní :-) (píšu to záměrně na obě fronty, není třeba prozrazovat pohlaví) ". Čím blíž film letí do finále, tím víc už to padá do šediva a nad tou šedí, i v téhle kolísavé části, to drží skvělá Jodie. Ostatně, ta atmosféra zoufalosti zhruba ve středu filmu, kdy nikdo neví a netuší, ani Jodie neví, za blázna jí tu všichni mají a vy samotní, začnete být na pochybách o jejím zdraví, ta je slušná. PS: Být tam místo zoufalé a zmatené ženy chlap, byt´ by to byl avizovaný Sean Penn, nebylo by to vůbec ono.

Nakoukněte do vztahu jednoho páru s nejasnou budoucností, projděte se úvodními titulky a drc - už to není „on a ona“, ale jen v žití dál sama, pouze „ona“. Takhle přímo se to k vám chová, rovnou bez čekání, jenže stačí ani ne půlhodina a - přirovnání to bude nejspíš divný, nicméně - jako by jste jeli vlakem a on rázem, po přehozu výhybky, uhnul jinam (v podobě filmu, často do „hluchých míst“). Blbě to zní? Já to věděl. „On“ je sice mrtvý, ale rozhodně ještě „neřekl“ své poslední slovo. Což jí při posmutnělé oslavě třicítky velmi překvapí. Konkrétně třeba, ta scéna, kdy na ní mluví posmrtně prvně, z diktafonu, ta opravdu pěkná je. A neříkám, že tu byla fajn jen tahle scéna. Akorát právě, uplyne tak ta půlhodina, zpívajících vstupů přibývá (stejně jako vzpomínek z Irska) + ono vůbec, čím blíž postupuje ten film ke konci, tím víc na mě působil zdlouhavě. Takže, být tohle PS kratší, nezlobím se. I když, ten závěr to zas poněkud vyvážil zpátky.

„Je to Satan, přátelé! V rámci hororů, co si budeme povídat!“ ... tohle před nedávnem na jednom fóru zachytilo oko moje. O kom, že ta věta byla? O Michaelu Bayovi coby producentovi hororových předělávek. Čekám asi marně, že by se nějakého remaku, co produkuje, chopil konečně i on sám jako režie. Upřímně, i když za mnou možná pošle někdo nejednoho Deceptikona, po tý dvojce Transformerů by to bylo daleko zajímavější, než chystaná robotí trojka. Ale budiž. V člověku se hned zapálí nadšení, když zjistí jen tu počáteční zprávu, že se má koukat na horor a „von to jako nebude remake!“. Stillerova „Red Hour Films“ servíruje tenhle chod a yippee-ki-yay, není to remake + ve výsledku, docela i překvapení. „Ruiny“, co zač jsou? Neměl jsem vůbec ponětí. Snad jen, že na to kdysi byla mini recenze, rovnou na placku, v Premiere. Start? Jsme čtyřka vysokoškoláků na 2 páry, zrovna taková drobná dovolená, a čirou náhodou tu u bazénu potkáme jednoho Němce. Chystá se vyrazit do džungle, za pohřešovaným bratrem - archeologem. Tak to super, za dva dny odlítáme, tak at´ si taky nějakej zážitek odvezeme (nejenom tu pláž a moře, že jo). Pojedeme s úplně cizím chlapem, údajně hledat jeho bratra, směr do džungle. Až sem, to je zhruba odhadem těch prvních dvacet, třicet minut, zklamávající smíření. Ale pozor, i když mě to ze začátku takhle (z)klamalo, chtělo to trpělivost a vydržet, než se dostanou právě do tý džungle. Ve výsledku, nejedno milý překvapení. Z velkýho procenta to bylo díky tomu, že jsem o „Ruinách“ nic netušil a překvapivě dostal před oči (nejen) „Adéla ještě nevečeřela reloaded“.

Vůbec nevadí, že tu byla opět partička lidí, co zavítala s kamerou do lesa a jelikož jsou ty lesy zrádné a zlé (stejně jako sklepy), dopadlo to pro ně blbě. Někdo je sleduje a ... náhodný bloudící houbař to není. Chroptící „Baby Face“ to je! Něco jako kdyby měl Jason Vorhees ne moc děsivýho bráchu a nechtěl, aby se o něm kdy vědělo. Protivník tedy nevyrázný, ale není první a určitě ne poslední, takže jdeme dál! Možná se to vesměs stále opakuje a „někdo vysoký s mačetou/sekerou/nožem či pěstí, vřískající teenagery pronásleduje“, ale podobné vybíjené mě ještě neomrzely. Tady to mělo navíc to plus v podobě námětu o ultra brutálním filmu z 80. let, který nikdo neviděl (stejně jako od tý doby samotného režiséra). Proč ale nakonec tu hvězdu jednu? Protože tu nebylo prakticky nic, krom nudy. Nikdo sympatický - bylo mi úplně jedno, co se nakonec s ústředními postavami stane. A i když je to film stopáží krátký - subjektivně nekonečný.

„To je úplně jako Forrest Gump!“, říkal mi někdo, kdo film viděl a já tehdy ne. Nicméně - ne. Stejný to scénárista, ale ta pararela mezi Forrestem - drobná tu sice je, ale vůbec mě nic takového nemlátilo do očí, nedumal jsem nad tím. Snad až drobet zpětně. Gump je přeci jen daleko rozsáhlejší a víc se proplétá všemi těmi významnými událostmi, kdežto Benjamin? Neříkám, že celý život prosedí doma na gauči - to on ne, všude možně taky vycestuje, ale pokud je na něm něco opravdu podivuhodného, je to ten „opačný běh“ života. Rozsahem je to vůči Gumpovi život a vyprávění daleko komornější. Proto jsem tolik nebral v potaz tu podobnost s Forrestem, i když jasně - např. i ten Benjamin se na čas se svou osudovou láskou setká a zas pak od ní dlouze odloučí. Třetí spolupráce Finchera a Pitta pro mě byla zároveň jejich hattrickem. Dva jejich předchozí tahy na branku, těm jsem dal každému hvězd pět, takže proč tady „jen“ čtyři? První hodina mě bavila, velmi, utekla jako nic. Vlastně už jen ten nápad, nebo-li vysvětlení, proč ty velké hodiny neběží kupředu, ale pozpátku, už to samo sebou se mi dost líbilo. Nakonec pak, po té hodině první (přesněji od setkání s Elizabeth Abbott), začaly se tu a tam objevovat pasáže docela táhlé. Takže proto „jen“ ty hvězdy čtyři. Jinak výtkou nic.

Spíš hvězd 2,5, protože je to opravdu půl na půl. Co je fajn po celou dobu, to je rozhodně hudba. Stejně jako některé zpívající scény - at´ už to byla třeba ta, kde Johnny Depp brnká na kytaru při večerním vystoupení a zatáhne do toho i svou skoro holku, číslo ve vězení, anebo samotný „souboj“ na konci. Atmosféra let padesatých (ne, že bych pamatoval, to spíš jen coby škvrně a cucák tipuju), všude ty famózní starý bouráky a káry (a to říká člověk bez papírů) - i tomu hážu plus. Sotva ale dojede úvod, začne to v první polovině, kde to pro mě nedrželo až moc pohromadě, docela váznout. Jasně, ok Depp, ok hudba, ale dál? Dál je to nějak zmatek, pokud to nechci stavět celý na tom, že „tu jsou skvělý písničky, co chtít víc?“. Svět „Cry-Baby“ jako takový, ten je ujetý a plný bizardních postav až po okraj, což mi vůbec nevadilo. Akorát jsem si mezi všechny ty „sekáče“ a „suchary“ nenašel cestu. Když už to ale časově bylo zhruba v polovině, nakonec se to překvapivě i pro mě částečně zlomilo a postavy mě tou svou bizardností začaly bavit (to když se objeví třeba šílení rodiče Wandy). No a úspěšně to dorazil finální souboj! (neprozradím dál, abych to chystajícím koukajícím nekazil). Jen se prokousat tou první polovinou ...

„Ok, ok! “ ... Leo Getz je tu víc ukecanější, deprese Riggse je na ústupu (prakticky utekla), a dvojce tu zatápí zatím nejméně výrazný záporák (když si to srovnám s tím, jak jim dávali zabrat „ti zlí“ dřívější). Tempem to sice není tak zběsilé jako dvojka, zábavná akční pecka to ale je, byt´ o hvězdu méně, s přehledem stále. A nyní i nově, s bojovým uměním ovládající a okolo sebe kopající Rene Russo, na což bych málem a neprávem zapomněl.