Perfo

To si zase někdo z novy sed na stůl, podepřel si ruce, tupým pohledem čuměl do stropu a přemýšlel čím zase zaplácne televizní vysílání, aby to mělo sledovanost, patřičné zvraty a emoce, aby to bylo nejlépe na pokračování a později z toho vytěžit "hit". Né, není to hit. Je to nechutně stupidní podívaná pro lidi bez mozku a vkusu...

Nějak mě to neoslovilo...

Gaspar Noé se svým nezaměniletným stylem a (ne)citem.

Komentář ke druhému dílu bych napsal uplně stejný jako k tomu prvnímu. Jinak souhlasím s uživatelem JOHN.NY a rád bych podotknul, že člověk si musí na tento dokument udělat vlastní názor a některé informace si jěště jednou proveřit. Každopádně tento dokument vyvolává mnoho otázek...

Já nevím. Jedna moje část říká, že je to pěkně nechutný a zvrácený ve smyslu toho jak si z nás mocipáni dělají figurky. A moje druhá část říká, že je to tak trošku demagogie. Teď co je pravda a co lež...

Takové pěkné úsměvné drama nad životem jednoho zkrachovalého spisovatele, který je rád a dokonce si i libuje ve svém malém omezeném světě, jehož hlavními pilíři jsou bar, pivo, whiskey, rvačky s Ediim a patologicky flegmatický přístup ke všemu... Rourke zahrál nejlepšího opilce co jsem kdy viděl.

Tak tenhle prskanec na žlutém nemytém skle je opravdu nechutný a odporný. Rudá, rudá, rudá, všichni se mají rádi, rudá, rudá, srp a kladivo, rudá. Kdybych měl být hodně tvrdý, tak to tu okomentuji pěkně zpříma a od plic sbírkou sprostých slov :-) ...

Jeden ze snímků, na který se musíte podívat víckrát aby jste docenili jeho právé kouzlo a jedinečnost. Když jsem viděl Stalkera poprvé, nevěděl jsem co si o něm mám myslet. Hrozně dlouhé záběry, gradace děje velmi zvláštní, skoro zbytečně obsáhlé záběry na zdevastovanou, opuštěnou, tichou krajinu. Stalker se neústále něčeho bojí, neustále něco očekává, je furt ve stresu, očekává něco strašného. Jeho obavy a diskuze o anomáliích jsou všudypřítomné, ale nic nikde neni ukázané žádným trikem ani nijak vyjádřené ( krom spisovatelova opileckého kráčení přes louku, kde byla anomálie). Navíc bohatá intelektuální konverzace zaměřená především na problémy a emocionální pohnutky hrdinů, zvláště zhýralého spisovatele. Zpočátku jsem nechápal matičky s látkou, které Stalker furt někam hází. No v podstatě jsem nepochopil co tím chtěl jak Tarkovskij, tak i bratři Strugačtí říci. Prostě jsem to dokoukal a....E_sinusoida v hlavě. Ale po lehkém přečtění oné literární předlohy a opětovnému skouknutí jsem přišel na chuť tomuto dílu a docenil jeho genialitu. Dlouhé a detailní záběry na zdevastovanou opuštěnou krajinu, na všechny protagonisty jak jedou na drezíně, dramatický akt s telefonem a hádáním se u "místa" mají svůj smysl a nejsou samoúčelné, jak se může na první pohled zdát. Celý film stojí na ATMOSFÉŘE a jistém druhu sterility. Celkově je to pro mě taková jedna velká báseň recitovaná mužem, který je sice chudý, zhýralí a má jistý mindráček ze své odloučenosti, samoty a společenské vyvrženosti, ale je hrdý na to co umí, na svou jedinečnost v tom co dělá a v tom co považuje za správné a je zdrcen morálkou "ostatních". Tohle neni rozhodně film pro každého. Ale můj osobní názor je, že s tímto snímkem je to jako s olivami. Zprvu vám sice moc nechutnají, ale pak jim postupně přicházíte na chuť a nakonec je musíte mít pořád...

Vlk se žvárem co neúnavně pronásleduje vychytralého zajíčka, kterého by nejradši viděl ve svém žaludku. Taková pěkná ruská variace na Toma a Jerryho...

Vykradený, přeslazený Forrest Gump pozpátku. Nebýt speciálních efektů, skvělé práce maskérů a perfektní kamery , tak je to obyčejná romance na posmrkání kapesníku.