Ollie235

Skoro po každém podobném sportovním filmu si říkám, jak mě ty dokola stejné zápletky a dobré konce v rámci žánru už unavují. Pak se ale najde film jako je Seabiscuit, který se sice drží ohrané šablony, ale působí natolik věrohodně a lidsky, že je těžké jej jakkoliv kritizovat. Čistá sportovní touha a odhodlání jít za svým cílem jsou zde zobrazeny natolik dokonale, že divák na veškerá klišé rychle zapomene. 140 minut uteklo jako voda, skvělý zážitek.

Mrazivé drama, jehož sledování nebylo zrovna příjemné, přesto jsem z plátna nemohl odtrhnout oči. Mohla za to především výborná práce s napětím, které navíc ke konci dokonale graduje, a samozřejmě herecký trojlístek Watson - Brühl - Nyqvist, kde je nutné vyzdvihnout opravdu každého z nich. Jsem velice rád, že Emma s postupem času nechává roli Hermiony minulosti a pomalu se stává jednou z mých nejoblíbenějších hereček. Už dlouho se mi nestalo, abych s nějakou postavou soucítil tak, jako s její Lenou.

,,Psychologically, I'm very confused... But personally, I don't feel bad at all." Všechno je přesně takové, jak jsem si to představoval - kouzelný příběh, příjemné prostředí malého obchůdku, elegance 40. let, skvělé dialogy a v neposlední řadě výborná ústřední dvojice. Dnes již známější americký remake patří k mým srdcovkám, ale přiznám se, že jsem v takto povedený originál ani nedoufal - jednoznačných 5*.

Zatímco vloni mě touto dobou Iñárritu dost zklamal, letos se mu povedl pravý opak. Revenant mě totiž svou precizností a surovostí zcela ohromil. Scénář je přitom natolik jednoduchý, že se dá vystihnout jednou větou. Síla filmu však leží jinde - v dokonalé výpravě, krásné divočině a technické dokonalosti, kde především perfektní Lubezkiho kamera nezřídka nabízí opravdu dech beroucí záběry. Tyhle aspekty hrají dokonce větší roli než DiCaprio s Hardym (byť oba předvedli úžasné výkony a prvnímu jmenovanému zlatého plešouna letos nesmírně přeji). Celkově je ale třeba říct, že dojem z tohoto survivalu nesmírně záleží na tom, jak moc se necháte vtáhnout do příběhu. Já měl to štěstí, že mě film chytil na samém začátku a až do závěrečné scény nepustil. Na konci jsem tak nevěřil, že mám za sebou přes dvě a půl hodiny sezení v kinosále. Plné hodnocení je tak rozhodně na místě.

Film, který se mi nečekaně opravdu líbil. Mezi komentáři se tu objevuje převážně kritika, já budu naopak chválit - ono je totiž proč. Od samého začátku mě upoutal zajímavý příběh, který si kvalitní filmové zpracování bez pochyby zasloužil. Díky neustálým flashbackům do minulosti, hereckému koncertu Helen Mirren a podmanivé hudbě jsem se bavil takřka u každé scény. Dáma ve zlatém na mě totiž zapůsobila nesmírně lidsky, uvěřitelně a v závěru si mě skutečně získala. Perfektně zpracované prolínání současnosti s druhou světovou válkou, které se mezi letošními filmy poněkud ztratilo. A to je škoda.

Neskutečný nářez jako dělaný pro Charlieho Sheena, který si roli viditelně užívá. Tolik vtipů a gagů na jednom místě snad ani nejde pobrat a musím říct, že jsem se u filmu takhle nezasmál už hodně dlouhou dobu. O dva stupně lepší než první díl a jedna z nejlepších parodií vůbec. ,,You don't understand. I can't walk... They've tied my shoelaces together."

Je těžké objektivně hodnotit dokument o hudbě, která je mému srdci nejbližší. Dave Grohl si ale těch 5* prostě zaslouží. Sledovat, jak do studia přichází jedna hvězda za druhou a jak se k celému vzestupu a pádu Sound City s emocemi vyjadřují jedni z nejlepších hudebníků své doby, mě totiž opravdu bavilo. A teď si jdu pustit Reel to Reel!

Ritchieho tvorba mě svým stylem vždycky lákala, ale žádný z jeho snímků mě doposud nenadchl tak jako právě The Man from U.N.C.L.E. Cavill s Hammerem vytvořili perfektně fungující duo agentů, jejichž vzájemné dialogy jsou největší ozdobou filmu. Zdaleka ale ne jedinou. Úžasné retro prostředí, herci ve vedlejších rolích, soundtrack, režie - to vše mě nesmírně bavilo a slabiny jsem v celém filmu hledal takřka marně. Jediná výtka směřuje k faktu, že druhá polovina mi přišla o trochu slabší než první, ale to se dá s úsměvem prominout. Pro mě zatím nejpříjemnější překvapení roku.

Prvotřídní thriller těžící především z výborného scénáře a skvěle vystupňované atmosféry. Rozjezd a vlastně i celkové tempo je poněkud pomalejší, ale díky neustupujícímu napětí a několika solidním zvratům nuda nedostává ani špetku prostoru. Děj navíc graduje až do závěrečné půlhodinky, u které jsem takřka nedýchal a vychutnával si každou další vteřinu. Povedený konec tomu navíc dodává na působivosti a mně tak nezbývá než zase jednou napálit plné hodnocení.

Nesmírně povedená komedie plná skvělého britského humoru a výborné hudby. A to jsem vůbec nevěřil, že by Richard Curtis mohl po Love Actually znovu takhle zabodovat. On přitom ze své režisérské prvotiny dokázal přenést pohodovou atmosféru i nenucenou romantiku, přivedl si k tomu pár osvědčených herců a i ve zcela odlišném prostředí opět zvládl vytvořit zábavný film, na který se opravdu příjemně kouká. 130 minut se sice na komedii zdá být moc, ale za sebe mohu říct, že jsem se ani chvíli nenudil. Víc takových filmů! ,,Rock 'n' roll!"