Ollie235

,,Never underestimate a droid." Když jsem dnes ráno zapnul Disney+ a na titulní straně na mě vyskočilo, že je Star Wars Day (May the 4th), chvíli jsem přemýšlel, jaký kousek z legendárního universa bych si mohl pustit. Nakonec padla volba na poslední film, kterému jsem se delší dobu vyhýbal. A možná to bylo nízkým očekáváním, způsobeným zčásti i zdejším hodnocením, ale já si The Rise of Skywalker užil. Je to svým způsobem jednoduchá pohádka, kde jednotlivé postavy létají po vesmíru a boj dobra proti zlu směřuje do očekávaného finále, má to ale dobré tempo, scény dua Ray+Kylo zase výborně fungují a potěšilo i několik trefných vtipů. Za mě se tak závěr nové trilogie vydařil. ,,No one's ever really gone."

,, The day we stop lookin', Charlie, is the day we die." Odkaz na tento snímek by se měl objevovat ve všech definicích sousloví herecký koncert. Výborný zážitek, který ve mě dokázal vyvolat směs pocitů, jako jen málokterý film. Kromě výkonu mistra Al Pacina nutno vyzdvihnout i skvělé dialogy a podmanivou atmosféru, která vtáhne hned na začátku a nepustí až do konce.

,,All these people. I'm the only one who knows the truth." Krásně natočený snímek, se kterým mám jeden zásadní problém - ani s odstupem několika dní si nejsem jistý, co se mi vlastně snažil říci. Byla to pocta filmařskému řemeslu? Apel na nesmyslnost rasismu? Obyčejný příběh o lásce? Ve výsledku se zřejmě jedná o kombinaci všeho uvedeného a nejen toho, nějaké výraznější poselství mi ale přece jen chybělo. Empire of Light si tak budu zřejmě pamatovat především jako herecký koncert Olivie Colman.