Recenze (1 339)
Zakletá jeskyně (2022)
Obyčejná, nepříliš zábavná pohádka, která neurazí. Bohužel neustále působí dojmem, že jednotlivé části příběhu již známe z jiných klasik a nedokáže ničím překvapit ani zaujmout. Pauhofové jsem roli zlé macechy vůbec nevěřil.
Il Boemo (2022)
Upřímně jsem rád za každý filmový počin, který je věnován jakékoliv poněkud pozapomenuté české osobnosti - v tomto ohledu mě tak Il Boemo velmi potěšil. Samotné zpracování mělo své mouchy, nicméně mě těch 140 minut velmi bavilo. Výborný Dyk spolu s podmanivým originálním italským zněním dokonce zastínili fakt, že se toho během té poměrně dlouhé stopáže moc nestalo. Český lev pro nejlepší film je letos v dobrých rukou.
Luís Figo: Přestup století (2022)
Když k tomuto slavnému přestupu došlo, bylo mi nějakých 7 let, o fotbal jsem se teprve začínal zajímat (hlavně o ten ostrovní) a nějaký Figo v Barceloně nebo Realu Madrid mě nijak netrápil. S postupem času jsem se jako fotbalový fanoušek o této sáze dozvěděl víc a na toto netflixovské vyprávění o začátku dob, kdy fotbalem začaly hýbat obrovské peníze, jsem byl velmi zvědav. Překvapilo mě, že ani jeden z hlavních protagonistů z toho nevychází nijak dobře. Každý z nich nabízí část své strany příběhu, ale ve výsledku celý dokument působí jako směs lží a polopravd a z tohoto hlediska se jednoduše jedná o poměrně zbytečný počin. Jak to celé ve skutečnosti bylo se asi jen tak nedozvíme.
BANGER. (2022)
Natočit celý film na mobilním telefonu mi přijde jako skvělý nápad a skutečně díky tomu působí tento počin věrohodněji. Čekal jsem však o poznání svižnější jízdu, která bude více o tvorbě bangeru a méně o drogách. Důraz na morální poselství o tom, že fetovat je špatné, mi přišel místy až přehnaný. I tak jsem velmi rád, že se u nás podobné svěží snímky točí.
V nemilosti (2021)
Na poměry Neflixu docela slušný počin - zajímavý, uvěřitelný příběh, solidní herecké obsazení a i přes velmi pomalé tempo to dobře utíká. K dokonalosti daleko, ale slabší 4* si to zaslouží.
Tiché místo (2018)
Námět zaujal. Ticho jako nástroj pro budování napětí funguje výborně - tím spíš, když se na to díváte za tmy a se sluchátky, které umožní vnímat každý zvuk. Celé to však působí nedotaženě a vyvolává strašně moc otázek a pochybností. Nebránil bych se ani delší stopáži, která by snad přinesla nějaké odpovědi.
Hodně štěstí, pane Veliký (2022)
Komedie je stále mým nejoblíbenějším filmovým žánrem a velmi mě mrzí, že těch kvalitních v posledních letech vzniká jen pomálu. O to raději jsem za každou výjimku - a toto je jedna z nich. Trochu jsem se po přečtení obsahu obával, že to bude jenom trapné. Naštěstí se nic takového nenaplnilo. Emma Thompson, ale i Daryl McCormack to zvládli opravdu s grácií. Je z toho film, u kterého se sice divák nebude smíchy popadat za břicho, ale užije si příjemnou a svěží konverzační zábavu. A to rozhodně není málo.
Útěk z Alcatrazu (1979)
,,There's always the possibility that some a**hole will be offended. Isn't there?" Pomalé tempo, promyšlený útěk. Ve druhé polovině skvěle graduje napětí, na závěrečnou pasáž jsem se vyloženě těšil - a rozhodně nezklamala. Eastwoodovi role zamračené, málomluvné postavy jako vždy sedí.
3 Idiots (2009)
Moje divácké zkušenosti s Bollywoodem jsou prakticky nulové. Na tento kousek už jsem se i tak chystal roky. Odrazovala mě na komedii velmi dlouhá stopáž, která se ve výsledku ukázala jako snesitelná, ale zbytečná (asi bych vypustil hudební čísla, i když chápu, že to k tomu patří). Celkově jsem měl pocit jako na indické horské dráze - chaos, bordel, příběh i emoce lítají nahoru a dolů, místy je toho trochu moc. Ten nejdůležitější aspekt byl však naplněn - bavil jsem se. Bylo to vtipné, barevné, nápadité, neobyčejné. Možná bych měl asijským filmů dávat šanci častěji, v záplavě amerických komedií na jedno brdo tohle působí jako svěží vítr.
Sedm let v Tibetu (1997)
,,If a problem can be solved there is no use worrying about it. If it can't be solved, worrying will do no good." Hezký snímek o prolínání zcela rozdílných kultur, se kterým mám jeden zásadní problém - postava Heinricha Harrera mi na plátně připadala natolik nesympatická, že jsem té jeho dlouhé cestě za přeměnou jednoduše nevěřil. Ačkoli mám Brada Pitta docela rád, tady mi neseděl a jeho neustálé namyšlené úšklebky byly místy vyloženě iritující. Díky krásným záběrům hor a výborné hudbě to ale i tak byl vcelku příjemný zážitek.