Ollie235

Jak jsem si hodinu říkal, že se Raimi drží zkrátka, v poslední dvacetiminutovce mě vyvedl z omylu. Závěrečné proudy krve mi tam vůbec neseděly a poněkud zkazily dojem z filmu. Do té doby ale dobré - solidní atmosféra, několik zajímavých nápadů i vcelku přirození herci. Vrcholným zážitkem byla chechtající se Linda a scéna u zrcadla. Lepší 3*.

J. Edgar Hoover je velmi zajímavou osobností, o to víc mě mrzí, jak nezáživně jeho příběh vypadá na filmovém plátně. První polovina byla přitom dobrá, byť bylo poměrně jasné, že po tak dlouhou stopáž to vydržet nemůže. Překvapivě mi vadilo střídání časových rovin, kterého šlo rozhodně využít lépe. Největším problémem je ale to, že zde vůbec nemůže jít řeč o hereckých výkonech, protože podivné masky skrývají jakékoliv emoce. A to je vzhledem k dobrému obsazení obrovská škoda. Podprůměrný film, 2*.

Těžké, ubíjející, depresivní. Přitom se však nedá říct, že by Stalker vyloženě nudil - člověk si u toho alespoň zapřemýšlí, problém ale je, že se na to strašně špatně kouká. A na tom nic nemění ani dobrá práce s kamerou i zvukem. Zóna jako záhadné území táhne jak má, s hlavními postavami už je to horší. Jejich neustálé chození dokola, sezení na trávě a filozofování o ničem mě totiž neskutečně iritovalo. Možná jsem na to nenahlížel, jak jsem měl, ale film posuzuju podle toho, jak mě bavil, zaujal. A tady mi přišlo, že na tohle Tarkovskij kašle. Pak z toho vychází film, který zapůsobí na skupinku pseudointelektuálů, ale obyčejný divák strádá.

Jedním slovem působivé. Nejen tím, že se Linklater a spol. pustili do tak dlouhodobého projektu, ale i tím, jak obyčejný příběh si k tomu vlastně vybrali. Působí to tak, že by scénář mohl napsat naprosto kdokoliv a právě díky tomu (a díky poctivosti, se kterou do toho tvůrci šli) je tento film výjimečný. Rádoby obyčejné dospívání mě oslovilo především svou skutečností v doprovodu s vlastními vzpomínkami na zobrazená období v chlapeckém životě. A myslím, že o to tady jde - každý může prostřednictvím tohoto filmu zavzpomínat na své mládí i na problémy, které musí lidé během dospívání řešit. Herecké výkony, kamera, hudba, a ani další aspekty přitom zas takovou roli nehrají. Některé pasáže přirozeně baví více, některé méně, celkově to však rozhodně stojí za to. Obdivuhodný počin, silné 4*.

Nadčasový (ano, ani já se tomu slovu vyhnout nedokázal) snímek o nezvladatelné touze po slávě a uznání, který sám o sobě takřka slouží jako definice noiru. A že jsem se jeho projekci pořádných pár měsíců vyhýbal, zbytečně. Sunset Blvd. si mě totiž získal už v úvodních minutách. Perfektně navozenou atmosférou, dobrými hereckými výkony i nenápadným, pomalu plynoucím dějem mě postupně do příběhu vtahoval, až se chování postav i veškeré dialogy setkaly s mým naprostým pochopením. Místy z toho pořádně mrazilo, místy vyvolalo lítost či naopak úsměv. Výborný film, kterému k plnému hodnocení chybí opravdu málo (a to trochu záživnější druhá polovina) - 4½*.

Silný a nemilosrdný film, co jiného také od bělorusko-ruské produkce čekat... Na začátku to tak ale příliš nevypadalo. Počáteční předválečné scény působí strašně nuceně, jakmile však zazní první výstřely, přichází krutá filmová válka se silným příběhem o nerovném boji, beznaději i hrdinství. Tvůrci přitom neodvrací kameru od krve či urvaných končetin a zvládají poměrně dobře předat i emoce. Povedený příspěvek do žánru válečných filmů.

Zajímavou první polovinu plnou triků a iluzí v mých očích dost shodila vlastně celá romantická pasáž. Jak jsem totiž Nortonovi s Jessicou Biel ze začátku fandil, po chvíli mě začal jejich vztah-nevztah dost otravovat. Povedený konec a pěkné prostředí (mj. z Čech) mi to částečně vynahradil, ale na víc než 3* to není. Snad netřeba psát, že Nolanův Dokonalý trik je absolutně někde jinde.

Tak nevím, místy jsem měl pocit, že snad sleduji jiný film. Možná je to tím, že mě tyhle starší pomalu plynoucí kousky nikdy moc nebavily, ale v Petrolejkách prostě žádnou klasiku nevidím. Pár kladných momentů tu určitě je a titulní dvojice své role zvládla s bravurou (byť mě jak Čepek, tak Janžurová místy dost iritovali), ale v celkovém měřítku u mě film zůstal daleko za očekáváním. Druhá polovina je sice o dost zajímavější, ale stejně se asi nezbavím dojmu, že o rozkladu osobnosti existuje nemálo lepších snímků.

Abych řekl pravdu, čekal jsem něco jiného. Kombinace Kafkova života s jeho příběhy měla rozhodně velký potenciál, ale zpracování se příliš nevyvedlo. Především mi chyběla ponurá, až zoufalá kafkovská atmosféra, která by se do prostředí černobílé Prahy tak zatraceně hodila. Soderbergh si tímto tedy u mě kladné body nezískal. Škoda.

Interstellar je filmem, na který jsem se letos těšil suverénně nejvíce. Když jsem tak vyrážel do kina na půlnoční premiéru, dost jsem se obával, že má očekávání naplněna nebudou. A první polovina tomu skutečně nasvědčovala. Neřadím se k těm, kteří nový Nolanův počin hltali od samého začátku. V úvodní části jsem měl naopak pocit, že to zůstává malinko za očekáváním. Jakmile se ale děj přesouvá mimo Zemi, dostává film absolutně jiný rozměr. McConaughey hraje jako o život, ze záběrů z vesmíru za absolutního ticha solidně mrazí v zádech, neustálé střídání dějových linií udržuje tempo a všechno podtrhuje Zimmerova hudba. A do toho v naprosto pravou chvíli přichází momenty, ze kterých jednoduše padá čelist. Závěrečná půlhodina je tak ultimátním zážitkem. Očekávání takřka do puntíku naplněna. Nolan opět potvrzuje, že je v současnosti režisérem číslo jedna a mě nezbývá než se těšit na jeho další díla. ,,Murphy's law doesn't mean that something bad will happen. It means that whatever can happen, will happen."