biergof

Akční film roku 2019! Tam kde vržou klouby a již nepomáhají růstové hormony dvojici Sly und Arny, nastupuje Gerard Butler. Hrdina, který umí a nebojí se krvácet. Slabiny i chyby, šílený otec (kterému věřím víc než poslední Rambo). Skvělé charaktery i napětí. Po dlouhé době jsem ani v půlce filmu neměl ponětí, jak to dopadne. A to dnes opravdu nezvyklý, filmový, jev.

Odpad Jaromíra Soukupa

Aquaman i Shazam ukázali, jak moc jsem se mýlil, když jsem hájil počiny režiséra jménem Zack Snyder. Jeho depresivní a temná vize DC filmů by zákonitě musela překonávat sama sebe a to právě jen temnotou a depresí. Tudy cesta nevede a nikdy nevedla. Proto Aquaman i Shazam ukazují originální, komiksovou zábavu a snad naplní potenciál opravdu skvělých a mocných hrdinů, jež DC universum nabízí a konečně si s dětskou školkou Marvel vytřem prdel! Shaaaazaaaaam!

Když skončí kino a ty jdeš domů a stále se ti ten film promítá, tam někde vzadu v kebuli. Když se ti den poté, tam někde vzadu v kebuli, stále rozvijí příběh, ty souvislosti, otázky a možné, jiné cesty... Uvědomíš si, že jsi viděl neobyčejný film, který umí předat energii. Umí tě změnit a na chvíli posunout. A takové filmy jsou dnes výjimečné. A za takové filmy jsem rád. Děkuji tvůrcům a fanouškům, kteří mají vkus.

J.J. Abrams se vždy opíral jen recyklaci (sprosté vykrádání) pop kultury předešlé. Vždy to uměl zabalit do WoW efektu, sympatického, pro znalého diváka však nestravitelného. A dnes, dnes to došlo i vám, když J.J. Abrams pohřbil Star Wars a vyblil svůj WoW efekt i se střívky.

Žádný John Connor, žádný Skynet. Tvrdý restart a klon, ve kterém, aby se neřeklo, poskakuje depresivní Linda Hamilton. Druhou část recyklace Terminatora osvěží samotný Arnold. Tentokrát jakožto parodie na T-800, který se po splnění mise (která vlastně plive do ksichtu filmu T2) ustálí, najde si rodinu, adoptoval synka, má domeček, práci, pejska. Pak mu rupne v kouli a na stará kolena se opět obětuje a zachrání svět. A toto má pod palcem sám Cameron?!

První díl jsem zhlédl v obavách, zda se seriál vydá cestou moderních kýčů GoT a podobných. Tedy šokovat, šukat, intrikovat. A jsem mile překvapen, jak si tvůrci vybrali svou vlastní cestu a dali seriálu vlastní atmosféru a magii. Henry Cavill odhodil svůj rudý plášť v dáli a Zaklínač mu dává moc stát se ikonou.

Marveláci nás deset let zásobili jednoduchým příběhem, přímým charakterem postav a v posledních filmech oživili sérii nějakou tou hláškou, vtípkem a wow efektem. Jejich genocidní monopol dosáhl té úrovně, že si dovolili natočit velkolepý a velmi drahý, hloupý film pro hloupé lidi s názvem Avengers Infinity War. Úspěch spočívá v tom, že hloupých lidí opravdu přibývá a Hollywood toho umí ,,sakra,, využít. Ale co bylo dříve jednoduchý divák, či jednoduchá kultura?

Je neuvěřitelné, jak moc dokáže být příběh přitažlivý a fascinující, když jde o hudebníka. Amadeus, The Doors nebo Bohemian Rhapsody. Nevšední umělec, vzestup, pád, předčasné úmrtí, tragédie. Zajímavý vzorec, který nás láká a nakonec pohltí. Avšak ta mrazivá myšlenka, že jde o skutečný příběh, který se, jak se zdá, stále opakuje... Co se týče filmu samotného, je to dosti povrchní záležitost. Herecky dobře zvládnuté, mnohdy umělkované drama. Mohu snad jen poděkovat, že se filmaři nezabývali posledními okamžiky Freddieho a s úctou ukončili film v záři neskutečné legendy. Verdikt: Ve srovnání s dokumentem These Are Days Of Our Live tento film nemůže obstát. Jakési ̶Q̶u̶e̶e̶n̶ Freddie Mercury: snadno a rychle, kde ostatní postavy jsou jen doprovodný kompars.

Nejkrásnějšího pocitu se vám u filmu dostane, když si uvědomíte, že už to nikdy nikdy nikdy nemusíte vidět. Krásný, opojný pocit, že? V naší krajině se začínají objevovati politické filmy na zakázku. Ale pozor! Již né ty bolševické, budovatelské. Máme tu novou ligu z druhé strany barikády. Výsledek vyjde nastejno. Hnůj!