honajz

Dám tři hvězdy, protože fakt mizerná kamera, tu taky měli nechat devadesátkovou, jestli chtěli evokovat tu dobu, a ne moderně mileniální rozklepanou a rozzoomovanou. A taky že není co díl, to jeden uzavřený případ, což je schéma, které u 1. oddělení fungovalo a skvěle. Jinak ale výprava, herci, hlášky, uvěřitelnost, vše na vysoké úrovni a moc se mi to líbilo.

Asi mám zatím jen štěstí na výběr filmů, ale myslím si, že navzdory všem tvrzením byl Bergman srdcem optimista (a navíc věřící člověk, ačkoliv o tom sám pochyboval, ale to je na jinou debatu u jiného filmu). Poměrně silný mix snů, vzpomínek, aktuálních konfrontací a road movie (!) mne neustále překvapoval - třeba jsem si myslel, že v tom domě dětství stráví víc času, možná celý film, ale přišli ti tři mladí a dostalo to úplně jiné grády, což mne trochu vykolejilo z mého uhoupaného očekávání, a zároveň dalo nový impuls k přemýšlení. Pan doktor toho zažil za jeden den skutečně hodně, snad víc, než za celý život. A dalo to i jemu nový impuls k životu. Fakt jsem se hodně bál, že to skončí jeho smrtí, a když pak ve snu viděl u jezera maminku a tatínka - no jo, jenže maminka žije, takže nešlo o žádný druhý břeh. K formě ještě dodám, že mě pobavila čurda Maxe von Sydow, který je zde ale skvělý. Nu a teď to podstatné - téma filmu. To mne hodně citelně zasáhlo, protože to právě řešíme v naší rodině, u mé manželky. (A taky jsem vzpomněl na staršího souseda z Havířova, který bydlí nad námi.) Neschopnost citu, chlad vůči druhým lidem, jakési znechucení životem, chtěná osamělost, arogance, neschopnost přijímat dary, neschopnost umět poděkovat nebo poprosit, být mrtvý zaživa (skvělý záběr u jezera na tu uschlou větev nad profesorem), přitom ale navenek snaha vypadat jako lidumil, který pomáhá - a přenáším to z generace na generaci, všechno to sekýrování a citovou odtažitost, jen abych sama sebe nezranil/-a. K tomu dojde i na pár pěkných úvah o smrti, o Bohu a víře (ta báseň recitovaná třemi lidmi je skvělá), na různé vztahy v manželství, které mohou vést až k naprostému ponižování jednoho druhým a naopak. Ze začátku mi trochu vadil voice over, ale má tam nakonec své opodstatnění (holt vědec jde na všem spíše rozumem než tím citem a musí si věci uspořádat, tomu žel dobře rozumím), krapet mi vadila vzdálená inspirace Dickensovou Vánoční koledou, nebo židovská jména u jednoznačně nežidovské rodiny. Jo, a ty titulky pro Českou televizi, potažmo Levné knihy dělal debil a zasloužil by po papuli, amatér jeden.

Jsem rád, že to Herzog nepojal čistě zeleně ekologicko-politicky, jak je dnes v Evropě zvykem. Netlačí násilně na pilu a popravdě ukazuje i věci, kvůli kterým Aborigince pochopit je asi stejně složité jako pochopit mimozemšťany z křemenné planety nebo Japonce a jejich normy „etiky“. Prostě jejich postoje mi přišly zcela mimo - spjati s přírodou, ale cigárem nepohrdnou, tamhle ukradnou bagr, potom olej a nakonec celé letadlo. A jinak celý den sedí, dívají se na východ a sem tam si zazpívají nebo zatancují. Trochu mi to připomíná jednu nejmenovanou skupinu lidí u nás, která se také ráda hojně množí a žije pak jen ze sociálních dávek. Snad o nich nevznikne taky nějaký filozofický dokument, jak jsou vlastně lepší a přírodě blíž. Líbilo se mi, že do toho Herzog dal i humor, pár vtípků mne velmi pobavilo, kamera je fajn, příběh odněkud někam jde, i na tu katastrofu nakonec došlo, dostalo se nám mnohých historických vysvětlení... ale stejně mi přijde, že vlastně nevím nic. Mladý geolog se nakonec rozhodne žít v sepětí s přírodou mimo civilizační sítě (jehož přerod mu moc nevěřím, jak je zde podán), ale vlastně nevíme proč, co mu to dává, čím ta příroda zde působí (když jsou kolem jen haldy strusky a písku, zeleň žádná). Zkrátka mi tady ta myšlenka přijde vlastně hodně utopená a mohlo se víc soustředit na domorodé obyvatele, aby divák více pronikl do jejich světa a pokusil se jej částečně pochopit.

Každý si svůj osud utváří sám. Vůbec nevím, proč by mne měl oslovit život této ženy, která si většinu problémů přivodila sama (protože tím nijak výjimečná není a litovat ji není důvod), Boha se dovolávala, jen když jí bylo ouvej (jako proč ne, ale ona to brala jako nějaký jednostranně pro ni výhodný obchod bez nutnosti investovat aspoň něco ze sebe), a při tomhle stylu života se dalo žel předpokládat, že se vysokého věku nedožije, takže ten srdceryvný konec mi přišel takový laciný. Ani nějakých mouder, poznání, myšlenek se od Anny člověk moc nedozví, nějakého prozření, zvratu v životě, takže vlastně nevím, proč ten film vznikl? Jako nábor na prostitutky 60+? Že vlastně jde o docela fajn přivýdělek? Že stáří je svině? To vše dokázal Kachyňa říct uvěřitelněji během pár minut ve filmu Lásky mezi kapkami deště, včetně nostalgické písně Evy Olmerové.

Mám z filmu poněkud rozporuplné pocity. Chápu, oč tvůrcům šlo, i když jsou to pěkní hajzlíci a kašlou na diváka, takže mu vůbec nijak nepodávají pomocnou ruku a nechávají na něm, jestli vytuší, oč se hraje. Ono to vlastně není ani tak těžké pochopit, i když si během filmu člověk často řekne WTF? (SPOILER SPOILER Příběh je vlastně vyprávěn pozpátku a od prolomení konce vesmíru se všechna multiverza uvolní KONEC SPOILERU). Jenže to podání je fakt otřesné, navzdory faktu, že Van Dien tu opravdu hraje (jakože předvede i něco málo hereckého umu). Zdlouhavé záběry musíte umět. Musejí nést nějaký význam. Tady si tvůrci dovolili hrát na Tarkovského Solaris, ale nějak nepochopili, že musí obraz naplnit významem. Tady sice v obrazu sem tam poskytnou nějaké detaily, z nichž se skládačka skládá, ale na konci je to vlastně celé strašně jednoduché poselství. Vlastně tam, kde Tarkovského Solaris začínal, tady se končí a vlastně to celkově pro všechny zúčastněné skončí dobře, neb ta imploze vrátí podle mne věci do původního stavu. Ale pocitově je to skutečně dlouhé a chvílemi hodně nudné, v obraze se nic neděje, dialogy jsou často o ničem, obyčejná stopáž by tomu slušela daleko víc.

Tvl, fakt miluju, když herci z angažovaného pražského divadla jezdí dělat politickou osvětu do zaostalých částí republiky, třeba na Moravu nebo do Slezska. Přitom hrát to neumí, emoce to neumí dát najevo, šumluje to, mluví pražským dialektem (v Ostravě!), Špalková snad dokonce umí mluvit se zavřenou pusou. Děj neskutečně nudný a natahovaný záběry typu auto jede, záběr zepředu - auto jede, záběr zprava - auto jede, záběr zleva... Do toho budou strašně napínavé podpříběhy - nejspíš zahýbající Plesl, nejspíš vězeň který se chce pomstít, maminka bývalá operní pěvkyně... Žádné napětí, žádné zvraty, postavy fakt nijaké (hlavně policajtka, co během práce stíhá obětavě starat o své dítě, to zní skvěle) a Vyorálek měl zůstat u Mráze, tahle postava mu jde daleko líp než drsoň. Pár zajímavých záběrů z Ostravy celý film fakt neutáhne. Btw, dodnes jsem měl za to, že warez je nelegální a pololegální nabídka filmů, hudby atd. ke stahování, ale že se tak člověk dostane na darkweb, to je pro mě novinka. Jo, a policie nezajistila místo činu a nebyli na něm technici, že policajtka najednou náhodou najde hned vedle zakrvácenou a asi předtím nijak podezřelou bednu? A to hledání loga - to fakt policajti neznají Yandex, TinEye, Google image Search a podobné programy?!

Je fajn vidět, že někdo umí filmařské řemeslo. Že ví, kam postavit kameru, jak zarámovat obraz, jak nasvítit scénu, jak střídat detaily s polocelky a celky, jak má vypadat slušná výprava a jak vést herce. Tohle všechno je na filmu naprosto - ehm, tedy na české poměry - úžasné. Ale co mi to řeklo? Celou dobu bych byl ochoten i dát tři hvězdy, za tu filmařinu především, ale konec mě naštval. Jako že mi ani neřeknou, jak ten soud skončil? A asistent místo, aby dal léčiteli do držky za to, že na něho všechno zbaběle hodil, milenec nemilenec, tak ho chytí za ruku? Sorry jako. A když si nakonec uvědomím, že jde vlastně jen zase o x-tou současnou variaci na téma „všichni komunisti byli fuj fuj zlí a dokonce často negramotní, kapišto?“, tak jdu s hodnocením dolů. Nic víc mi to vlastně nedalo. Docela by mě a daleko víc zajímalo, jestli všichni byli spokojeni, jestli víc lidí uzdravil, než kolika nijak nepomohl a jestli vůbec se stalo, že někomu nepomohl... Takhle mi hlavní postava přišla až moc velký klaďas, který dokonce charitativně podporoval děti a sirotky a chudé... hotová matka Tereza. To už mi přišlo přehnané. Stejně jako scény s komunisty. Ta jejich zbytečná parodizace a tezovitost a klišovitost jejich postav v současných českých filmech je nejen směšná, ale i kontraproduktivní. Oni byli často hajzlové, ale taky mezi nimi byli lidi v pohodě, a možná někteří neuměli číst, ale jiní se skvěle vyznali v matematice (moje osobní zkušenost). Takže s těmi prefabrikovanými postavičkami jako že komunistů už běžte do háje a představte je takové, jací skutečně byli. že jsem odbočil od filmu? Ano, asi tak podobně jako film od postavy Mikoláška.

Nějak nechápu tu současnou módu, kdy se staré, dobré klasiky remakeují s tlustými babami v hlavní roli. Dobře, u Špionky to alespoň fungovalo jako kontrast proti pohledným a neohroženým agentům. Ale třeba Krotitelky duchů jsou humor pro ženy v menopauze, a tohle už ani nevím, kam bych zařadil. Většina vtipů se točí kolem, jenže jsou to takové ty bezduché vtípky jak z pubertálního večírku základní školy. Celá ta věc s podfuky je tak strašně sofistikovaná jen proto, že každý chlap se tu chová jak dement s IQ houpacího koně, s Alzheimerem a jako naprostý dement bez schopnosti jakkoliv samostatně uvažovat. Teda až na jednoho, ale tam je to zase Padesát odstínů šedi, takže žádná výhra. Těch pár „akcí“ je pak vyplněno naprosto planými a nudnými dialogy, zcela zbytečnými pro film a naprosto nesouznějícími pro buddy movie, jakým se to snažilo krapet tvářit být. Bohužel si to žena pustila k žehlení, a protože mám comp hned vedle, nebylo úniku.

Asi bych ocenil nějaký aspoň náznak vysvětlení, co je za tím, protože takhle je to záhada pro záhadu a popravdě, jak to celé skončí, mi došlo už v tom baru na začátku. Je to takový předchůdce Nezvratného osudu, ale tam aspoň je to nějak blíž vysvětleno, ta mytologie za tím, tady se odehraje očekávatelné, ale jinak nic navíc. Zahrané je to však naprosto skvěle a ten strach hlavní postavy je hodně hmatatelný, napětí také nechybí.

Na to, že jde o televizní věc, daleko, předaleko lepší než Zinnemannova jak psí čumák studená verze. Už jen postava průvodce (v podobě sluhy, člunaře, přísedícího u soudu...) s trefnými hláškami, která těžké téma odlehčuje, je skvělý počin. Navíc se mi víc líbily i lokace, které mi daleko více připomínaly středověkou Británii, než ty u Zinnemannova filmu. Navíc postavy zde nejsou přepjatě až hystericky podané (viz král u Zinnemanna), ale jsou uvěřitelné s uvěřitelnými charaktery. Problém je, že když už člověk hru zná, jen si vlastně odškrtává jednotlivé položky dramatu, které už zná nazpaměť, takže vlastně kouká už jen na ta ozvláštnění. A ta se zde výjimečně povedla. Včetně samotného Hestona, který působí neuvěřitelně přirozeně, jako by sám Thomasem Moreem byl.