Kde sní zelení mravenci

Pozor na to! Tohle není žádná ekologická ani "aboriginní" agitka, jak by se mohlo zdát po přečtení obsahu, a toho, komu něco říká jméno Werner Herzog, by to asi ani nenapadlo. Na druhou stranu ten film je samozřejmě o tom, kterak Austrálci cítí přírodu i život poněkud jinak a kterak naše civilizace vstupuje v bludný kruh. Na Herzoga skutečně až moc "chytlavé" téma - ale klasickou cestou těchto snímků naštěstí úplně nejde. V dalším protikladu k tomu je film klasicky herzogovsky improvizovaný - někdy až příliš. Je to solidní směs náboženství, magie, mystiky, ekologie, humoru a hlavně zajímavý film. (29.07.2005)

Komorní snímek o střetu dvou odlišných kultur (koneckonců Herzogovo životní téma), jehož coby sluníčkářsky hrozící agitku o proradnosti zlého kolonialismu značně převyšuje vnitřní filosoficko-existenciální rozměr. Kde by jiní spotřebovali prázdných tezí, filmař Herzog spoléhá na sugesci obrazu a po čertech svéráznou poetiku, jež jde ruku v ruce se zachycením Aborižinců a jejich dojemně směšných, přesto v mnoha ohledech zásadních návyků. Film s tak prazvláštní atmosférou by smrtelník těžko pohledal. Domorodci pilotující letadlo nemají chybu. Jsou to vlastně tak trochu Ropáci o pár let dříve. Herzog je nenahraditelný mág. A i když Where the Green Ants Dream nepatří po výrobní stránce k jeho nejoslnivějším snímkům (nikdo zde netahá stovky tun vážící parník přes kopec uprostřed Amazonie), a už vůbec ne k těm divácky nejznámějším, v určitém smyslu je to pro mě dokonalý úkaz meditatitivní filmové podívané, jejíž ekumenický přínos by neměl zůstat opomenut. (09.01.2024)

Jsem rád, že to Herzog nepojal čistě zeleně ekologicko-politicky, jak je dnes v Evropě zvykem. Netlačí násilně na pilu a popravdě ukazuje i věci, kvůli kterým Aborigince pochopit je asi stejně složité jako pochopit mimozemšťany z křemenné planety nebo Japonce a jejich normy „etiky“. Prostě jejich postoje mi přišly zcela mimo - spjati s přírodou, ale cigárem nepohrdnou, tamhle ukradnou bagr, potom olej a nakonec celé letadlo. A jinak celý den sedí, dívají se na východ a sem tam si zazpívají nebo zatancují. Trochu mi to připomíná jednu nejmenovanou skupinu lidí u nás, která se také ráda hojně množí a žije pak jen ze sociálních dávek. Snad o nich nevznikne taky nějaký filozofický dokument, jak jsou vlastně lepší a přírodě blíž. Líbilo se mi, že do toho Herzog dal i humor, pár vtípků mne velmi pobavilo, kamera je fajn, příběh odněkud někam jde, i na tu katastrofu nakonec došlo, dostalo se nám mnohých historických vysvětlení... ale stejně mi přijde, že vlastně nevím nic. Mladý geolog se nakonec rozhodne žít v sepětí s přírodou mimo civilizační sítě (jehož přerod mu moc nevěřím, jak je zde podán), ale vlastně nevíme proč, co mu to dává, čím ta příroda zde působí (když jsou kolem jen haldy strusky a písku, zeleň žádná). Zkrátka mi tady ta myšlenka přijde vlastně hodně utopená a mohlo se víc soustředit na domorodé obyvatele, aby divák více pronikl do jejich světa a pokusil se jej částečně pochopit. (07.01.2022)

Pozoruhodný film o nevyhnutelném střetu dvou světů. Bílých  dobyvatelů  australského kontinentu s původními obyvateli. Jsou to světy příliš rozdílné na to, aby mohly najít nějakou společnou řeč. Bylo pro mě hodně zajímavé ty pokusy o domluvu sledovat, ať už probíhaly uprostřed australské pouštní krajiny, při návštěvě domorodců v centru moderní civilizace, či v soudní síni. Tu návštěvu města jako by se mi podařilo vnímat očima Australců, cítila jsem z ní odlidštění, neklid a chaos. A zase při zdlouhavých záběry písečných plání jsem pociťovala klid, namísto nudy, který by se mohla nabízet. To se tvůrcům povedlo. Úplně jsem ale neporozuměla tomu, k čemu nakonec dospěl geolog Lance. No, třeba si to chtěl jenom zkusit. (08.04.2024)

Jen dvěma filmařům jejich eko-agitátorství žeru - Peteru Weirovi a Werneru Herzogovi. Každému z jiných důvodů. Weirovi proto, že jako rodilý Australan chápe situaci s domorodými obyvateli tak, jak ji jen bílý muž chápat může. Herzogovi proto, že ji nechápe vůbec, je jí fascinován a coby Středoevropan se do ní neustále snaží pronikat, přičemž přiznává, že v mnoha ohledech neúspěšně. Jeho filmy proto mnohem víc vypovídají o nás než o aboridžincích, v čemž ale právě tkví jejich síla. (23.04.2013)