honajz

Tohle by chtělo nový žánr - něco jako snový dokument nebo absurdně komentovaný život, protože jen poetika všedního dne, to není přesné, poetika absurdity taky ne... Mně se na tom prostě líbí, že i když to nemá pevný děj - a co mě nejvíc naštvalo, že do toho Brna nakonec nedojedou! - a jde o sled historek jak z Pečeného sněhuláka, případně od Kozuba a spol., nebo pokusů Dejvického divadla o humor (i když tihle asi ne...), tak prostě to má (až na tu poslední půlhodinu) naprosto kouzelné scény, kdy jsem se nechal unášet kamerou, komentáři mimo obraz a samozřejmě naprosto geniální muzikou s občas vynikajícími texty. Jen je to prostě dlouhé - tohle je takový spíše televizní formát na kratší plochu, ne na celovečerák, a takových 70 minut maximálně (maximálně!) by tomu stačilo. Ono je to z ranku takových B-City (seriál kdysi točil Honza Kratochvíl pro ČT), prostě absurdně zábavných historek z reálných míst podaných nereálnou optikou, což mne baví na ploše 30 minut jednoho seriálového dílu, ale v celovečeráku je to prostě únavné.

Tohle je nehodnotitelné. Ale až bude mít Dorotka koncert svých písní v Lucerně, tak sem nějaké hodnocení šoupnu. Buď totiž v té době bude česká muzika natolik v háji, že tohle bude ještě veledílo, nebo bude prostě konečně uznán celou kulturní pražskou frontou jako výjimečný fenomén. „A všichni...“

Dokonalá pocta starým blues - swing - jazzovým klubům a k tomu tradiční animace, Pravda. po asi dvou minutách nastupuje pocit viděného, slyšeného a opakovaného, ale i tak je to povedené.

Subjektivně za tři hvězdy, ale objektivně si tady Bergman vyhrál nejen s realističností středověkého prostředí, ale také náznaky hříchů lidí, kteří někteří ani na hříšníky nevypadají (je větším hříchem závist - matky na otce, holky parchanta na mladou paní -, nebo vražda a pomsta?), s přelomem tehdejší doby, kdy mnozí ještě obětovali (a dodnes obětují) Ódinovi, severskému válečnému bohu, je zde tedy i pohanství a proti tomu nastupující úsvit křesťanství, a nakonec Bůh skutečně zemanovi odpoví, a jak je jeho zvykem, naprosto nečekaně, a přitom očistně. Ale přece jen některé nedotaženosti mi vadily - asi bych mladou holku neposílal někam daleko samotnou, doby přece nemohly být idylické ani tenkrát, a jestli tam tudy jezdily holky do kostela se svícemi co chvíla, tak zas musely ty lidi po cestě znát - přece se tam nezjevili ze dne na den? Vadila mi i jistá šablonovitost postav, včetně obou dívek... Nakonec nejvíc se mi líbila postava proroka.

Mně se líbí, že ani tak nejde o případy, jako konzervativní hodnoty - třeba obyčejná hospoda s desítkou a tlačenkou versus hipsterský podnik s raw nudlemi a pivem stylu IPA. Člověk proti těm hipsterským hospodám moc nemá, pokud nevypadají, že si hrají na něco nóbl, že se odlišují od póvlu. To mi vadí. Trochu mi to připomnělo jeden díl Comebacku, kde chodí Ozzák po okolí a nikde pořádná hospoda, jen samé bulangerie a sweet cake coffees, ale něco echt českého nikde. Jinak případ samozřejmě přitažený za vlasy a to s těmi sourozenci muselo napadnout každého hned jako první věc. Ale zas zahrané to bylo dobře, hlášky taky fajn (příště tam dej okurku), já se pobavil.

Jedna z nejmizernějších epizod, fakt. Na přetřes se dostanou rasové předsudky k černochům (přitom se zdá že černoši v té době měli jedno lukrativnější zaměstnání vedle druhého), Murdoch představí přenosný fotoaparát, Ogdenová intrikuje na klinice a Hartová ostatně taky, a do toho se uměle rozdmýchávají nepokoje mezi dělníky, aby se našel důvod zakázat odbory... A do toho zemřeou dva lidi.

Mně to předávání nejvíc připomnělo Stardance, s tím rozdílem, že tam ve výklencích pod světly stáli nějací lidé, o nichž jsem nic netušil - pan Kopta (místo pana Ebena) je pořádně nepředstavil, nic o nich neřekl. Příklad: těšil jsem se na svého kolegu z FAMU Petra Boka, že ho zas po letech uvidím, když je nominovaný, ale kamera ho (i druhého scenáristu) jen rychle švenkla, takže nic. Nejlepší bylo předávání cen u Hynka Bočana doma na zahradě, a možná by tenhle koncept mohl být přínosem i do budoucna, mělo to ze všeho ostatního, unylého alespoň šmrnc.

Tohle je pro mně zjevení - natočit videoklip podle povídky. Resp. podle povídky Mrtvá kočka z knihy Bubáci pro všední den od Karla Michala (ano, TOHO, podle něhož vznikl slavný čs. film Bílá paní). A musím říct, že ten videoklip svou atmosféru i jistou poetiku má.

Hele, já nevím. Fakt. Vtipné to je, když vezmete různá rčení a zobrazíte je doslova, nějaký příběh to taky má, takový satirický, komunální osten proti byrokracii na úřadech, ale ten nápad se strašně rychle přejí. Prvotní nápad je spíše taková hříčka, ale jet v tom celých deset minut, pořád dokola a dokola, tak už mi to tolik zábavné nepřijde.

On ten film není úplně špatný - obsahuje skvělé hlášky, moudra, dokonce je i svým způsobem zasvěcovací - naše cesta může vypadat chvíli jako že je vše v pohodě, ale ve stínech se skrývá had, a zase naopak, když je vše ztraceno, najednou se objeví dobrá ruka dobrého osudu... A taky je zde moudrost cyklů přírody... Jsou zde i skvělé lokace a dost slušně napsané charaktery postav - zvlášť ten pomstychtivý synek, ale žel se to vleče neskutečně a chybí tomu „putování“ z roka do roka nějaký jednotnější motiv. Samotný O'Keffe je tady s tou parukou naprosto tragický, Connery hraje svůj standard, ale stejně to bohatě stačí a všechny přehraje. Jen mě udivilo, že se Gawain na konci nevrátil na hrad svého krále...