honajz

Každý příběh potřebuje hrdinu a protivníka. V tomto seriálu se hodně vyvedl jako protivník pan domácí, slizký a záludný chlápek, který se občas ve vidině rychlého výdělku spřáhne s podivnými týpky podobného ražení jako on sám. V tomto dílu se pokusí o vzpouru proti štamgastům, když jim se svým kumpánem obsadí stůl, a vyvine se z toho napohled dětinská, ale jinak běžná opilecká válka. ("Tihleti abstinenti, ty znám, když se pak rozjedou, nevědí, kdy přestat."). Plus něco o úplatnosti českých umělců - jde jen o výši částky, ne o hrdost.

Další z melancholicky smutných dílů - což i to k hospodám a historkám a lidem v nich patří -, o bývalém řidiči MHD, který už není řidičem MHD, ale stýská se mu po té práci natolik, že alespoň chodí po hospodách a předstírá, že stále řidičem je. K tomu pár autobusáckých historek.

Hodně příjemný díl a ruku na srdce, kdo by si takhle tolerantní manželku nepřál mít doma? Ta moje by za a) se mnou nikdy do hospody nešla, natož ve večerní róbě a s účesem od kadeřnice, b) místo chápavého porozumění pro čtyři prcky by mě seřvala do kuličky, c) harmonikář by jí smrděl a štítila se ho, d) a už vůbec by si nezačala zpívat, natož tancovat. A jak řekne dr. Zatloukal alias Kanyza na konci: "Dokázal byste takovou ženu nemilovat?"

Nápad zajímavý (tvůrci seriálu o falešném nahánění duchů se dostanou do skutečného prokletého domu se skutečnými duchy - což je vážně fajn idea, která by se dala rozšířit i na hledání a skutečné nalezení yettiho nebo existuje pořad o hledání koster obřích lidí, fakt, nebo takový Oak Island by se na tom dal nově postavit a po sedmi sezónách by konečně to zlato našli, a ne jen nějakou upocenou sluj). Ale zpracování těžce nevtipné. Zkouší to být parodií, ale veškeré možné parodické prvky to háže pod stůl a nahrazuje ječením, běháním z místnosti do místnosti, zvracením a pubertálními hláškami. Dokonce ani ten "jejich" duch není nijak využit, nic. Vzít to do ruky pořádný scenárista a režisér, třeba kdysi Tobe Hooper nebo Robert Zemeckis, a klidně i bratři Zuckerové, mohlo vzniknout zábavné dílko, ale tohle je prostě nedodělané, upocené, se špatně načasovanými scénami a blbým střihem a temporytmem. Dokonce i hudba je mizerná. Vlastně nejlíp se koukalo pár sekund na tu Španělku, co hrála matku, před odchodem do nebe.

Myslím si, že tohle je ukázkový příklad toho, jak nedělat filozofickou sci-fi, v níž je nutné a) počítat s tím, že divák ví, jakou filozofii zrovna tvůrce vyznává (Britové jsou z té indické nadšeni už od dob kolonií a Blawatské) a za b) zjednodušovat, takže to nakonec vypadá jak knížka od svědků Jehovových o krásné druhé Zemi po Božím soudu. Tím zploštěním a povrchností je pak film zabit, protože si v něm každý může hledat a najít svoje, ať vyznává jakoukoliv filozofii. Chcete v tom vidět alegorii ráje? Inu prosím prosím, i to lze ve filmu vysledovat. Nebo v něm chcete vidět buddhistickou cestu za nirvánou? Není problém, i pro vás pár deka zabalíme do kornoutku. A nebo jste nihilista? I pro vás se zde najde jistě přijatelný výklad. Po dějové stránce se film dělí na předehru s úmrtím matky a nutností vydat se na cestu, na setkání s násilným knězem vedoucím klan kněžek, na nichž provozuje násilný sex (asi) a kde jsou ženy tak blbé, že kněze neprokouknou, a musí přijít kluk, aby jim otevřel oči. A poslední číst je o setkání s vojákem a pitomou vědkyní, přičemž vše směřuje k louce, kde do té doby zlý zlý vítr najednou plní přání. Ono vůbec je to divně postavené - kluk přespává v noci v domech, že je to tam bezpečné, ale pak vidíme, že ani v domě před větry není člověk v bezpečí. Zvlášť po konzervě fazolí, což je jediné jídlo, které hrdinové za asi týden pochodu pozřou. A když jsme u těch nelogičností, kde kluk celou dobu bral nabité baterky do svého přístroje? No a taky voda - je řečeno, že chrání, ale proč potom maminka nechce, aby v noci byl kluk někde u vody? Vysvětli si sám. Btw, kdo je básník Rúmí asi moc lidí neví, ale kluk o něm ví první poslední. Ze začátku mě film docela bavil a doufal jsem v pevné vedení a jasnou, údernou pointu. Ale dočkal jsem se nudného příběhu se skvělou kamerou a sem tam přírodou, správně melancholickou hudbou, ale jinak ten film nemá co nabídnout, tedy kromě instantní new age polévky.

Taková příjemná oddechovka okořeněná navíc společnou účastí tří výrazných hororových herců. Má to i docela slušné zvraty, sídlo je dostatečně tajuplné, ta sešlost na dýchánku hodně podivná, a rozuzlení se mi moc líbilo. Vážně celkově sympatický filmeček a vlastně škoda, že podobné hrátky už se netočí. (Btw, palec nahoru za velštinu. :-))

Pro mne nepříjemný film o nepříjemných lidech, bez vyloženě kladné postavy, jíž bych fandil, mozaikovým stylem, který nesnáším, a s roztřepanou kamerou.

Velká škoda, že se z toho nakonec vyklubala jalová a přímočará historka, která by vystačila na jeden díl Krajích mezí, která se tak trochu snaží o Devátou bránu od Polanského. Protože kamera, napětí, výprava, krajina, herecké výkony jsou excelentní. Pravda, Rutger Hauer je tu na začátku chvilku animovaný v zrcadle, po většinu času shlíží jen z namalovaného obrazu a v podstatě je zde jako herec jen v nějakém jakoby televizním rozhovoru na krátkou chvílí, kdy řekne sedm vět, ale jsem rád, že jsem ho viděl, i tak měl ten chlap charisma. Ale ten příběh - oč půjde, se dá odhadnout docela rychle (prostě nejjednodušší řešení, jež vás napadne) a do konce k žádnému zvratu ani ničemu překvapivému vlastně nedojde a skončí to tak, jak si člověk po těch dvaceti minutách myslel. Což mne mrzí ze všeho nejvíc. Stačilo tam dát víc peripetií, víc jiných možností a podzápletek i možných jiných vyústění, pokus o zvrat, cokoliv. Ale není to tam a ta přímočará linka mne fakt naštvala.

Jako žádná sláva to není, ale na Adkinse to má překvapivě docela slušné fighty - i když své kopy z otočky si tady dá hned několikrát. Začátek je zbytečně utahaný, a i když u podobných akčních filmů logiky moc nehledám, tady mne spousta věcí vytáčela do běla - jako pět poldů se nechá zmasit postupně jeden po druhém mečem, ačkoliv mohli několikrát v klidu použít pistoli, ale to oni ne, radši se nechat kilnout, aby hlavní padouch mohl běhat dalších 30 minut po plátně/obrazovce. Ale ta bitka v metru, na střeše a v ústředí Kruhu se povedly, v těch ulicích ke konci to už bylo divně stříhané a nepřehledné, ale díky těm třem soubojům (a zajímavě obepnutému zadku Miky Hidžii) tomu o hvězdu víc přihodím.

V podstatě hodně nostalgický díl. On totiž není jen o automatech. Gró se skrývá v Joskových slovech: "Harmonikářů míň není. Hospod ubývá." V roce 1996 tento díl předznamenal vylidnění centra a Zlaté cesty od prostých a obyčejných obyvatel (kdeže jsou doby, kdy v Nerudovce bydleli chudí studenti, chudí a režimem zatracovaní spisovatelé a chudí herci), a místa byla nahrazena honosnými kanclíky, shopy pro turisty především se suvenýry a umakartovými hospodami, které zcela ztratily své historické i normalizační kouzlo. Přibylo pubů a barů a pizzerií a beer housů a coffee stopů, ale zmizely bufety, čtyřky, nonstopáče a podobné špeluňky pro obyčejné lidi. Ta herní mašina je jen špička ledovce. Joska totiž pokračuje: "Ve všech hospodách už jsou tyhle krámy, taky velké televize, a lidi už se spolu nebaví." Takže tento díl není o tom, jak všichni prohráli, až z toho Duška chytl amok, pardon nervní zhroucení, jak konstatuje doktor Prášek, ale o tom, co zjistí právník v podání Kanyzy - že i ten málomluvný Joska má co říct a chce to říct a že si stačí v té hospodě prostě jen u pivka a šnapsu povídat.