honajz

Cuba Gooding jr. v roli amerického vojáka, kterého vláda podvedla a on se vrací do Washingtonu pomstít. Před pár lety asi v Hollywoodu objevili knihu Umění války - a hned poté, co vznikl úspěšný film stejného názvu, objevila se hromada dalších, jež z tohoto díla cituje. V tomto snímku dokonce dvakrát! Jenže pokud čekáte, že Armáda jednoho bude buď akčním nebo špionážně akčním filmem, budete zklamáni. Snímek vykrádá všechna klišé (nájmem taxíku dokonce připomíná Collateral) a děj se odehrává ve třech časových rovinách. To je teď - od pokusů mexických režisérů - také v Hollywoodu populární, protože pak takový film vypadá cool a jako umění. Ale jen vypadá. V jedné rovině se postupně, skrze celý film, dozvídáme, že tři vojáci měli v Afghanistánu zabít nějakého místního immáma, vůdce teroristů či co, aby nakonec překvapeně zjistili, že šlo o podraz - o podraz na americké občany. Zazní zde filozofické moudro, proč hrdinové (rozuměj Amerika) potřebují zlosyny? Když jinak v té jejich zemi kromě skal, prachu a kamení nic není? Druhá rovina se odehrává rok před současností, o Vánocích, kdy Cuba dává své dívce prstýnek (dozvíme se ve flashbacích, jak se seznámili a posléze, že ženu - jak nečekané! - zabili). A třetí rovina je současnost, kdy Cuba běhá na Silvestra po Washingtonu od baru k baru, nechá se honit agenty FBI, zatáhne do věci majitele místní večerky, kde dojde ke střelbě a likvidaci večerky, aby pak naprosto překvapivě došlo jen k jednomu souboji v zápasnickém ringu a místo toho, aby zastřelili Cubu, zastřelej' ministra obrany. Což mi hlava nebrala. Když si totiž poskládáte mozaiku dohromady, nechápete, o co vlastně Cubovi šlo. Pomstít manželku? Dostat žold? Odhalit spiknutí ve vládě? A proč ho teda vládní úředníci nezabili při první vhodné příležitosti na tom zápase v ringu? Další nesmysly pak vyplouvají na povrch samy. Údajně má být Silvestr, ale nikdo nikde neslaví. V ulicích ani nejsou lidé. Na Silvestra se novináři nechají ukecat na tiskovku v Bílém domě bez účasti prezidenta, aby jim bylo řečeno, že ti, co odbachli toho afghánského teroristu, jsou také mrtví. Na Silvestra skutečně důležitá informace. A pak to Československo. Ve flashbacku se totiž objevují ti tři vojáci, kteří mají zabít toho immáma či co. Jeden z nich říká vtip, jak se dostat do nebe, že je potřeba říct jedno slovo. Protože se Amíkům blbě vyslovuje, je to slovo Československo - jako jazykolam, aby vstup do nebe byl co nejtěžší, chápejte. Když pak dojde k akci, jeden z nich koupí kulku, umírá a před smrtí řekne: "Československo." Jako že se chce dostat do nebe. Skutečně zmotaný blábol.

Nízkorozpočtový thriller, který vám nejspíše na dlouhou dobu znechutí pozdě v noci si brát z letiště do města shuttle. Dvě kamarádky se vracejí z výletu v Mexiku domů do Spojených států (amerických). Protože poslední autobus do centra už odjel, musejí si najmout shuttle. Spolu s nimi nastoupí ještě dva mladíci a jeden účetní. Cesta do města se však ukáže být hororem - řidič je totiž začne terorizovat. Problém je, že postavy v autobuse se chovají značně nevěrohodně. Představte si, že jeden chlápek - ten, co vás terorizuje - se musí věnovat řízení. Vás je pět a sedíte za ním. A přesto nezkusíte vyběhnout dopředu a majznout chlápka něčím po hlavě (tyče tam jsou, jak později zjistíme). Místo toho nesmyslně rozbijete okénko a křičíte: Pomoc! Pomoc! do liduprázdných ulic, které jste už předtím z okénka viděli, že jsou liduprosté. To je další nedotaženost filmu - i když jedete o půlnoci z letiště do města, pořád musíte přece někde potkat nějaká protijedoucí auta, nějaké chodce, nebo aspoň zfetovanou mládež a opilé fotříky. Vzhledem k těmto nepravděpodobnostem sice thriller funguje jako thriller, ano, říkáte si, proč je unesl a jak to dopadne, ale osudy těch dementních lidí v autobuse, kteří nedokáží využít příležitost, jsou vám tak nějak jedno. A když dojde ke konci (který si skutečně můžete zhruba v půlce filmu domyslet), řeknete si, aha, tak takhle, no jo, co se dá dělat. Námět to skutečně ale není špatný, jen zpracování a vyznění je ze zpětného pohledu neslavné, chtělo to víc si pohrát se scénářem, postavami, nedělat hlavní hrdiny z právě odrostlých teenagerů, pak by to člověk udržel v paměti déle než deset minut po skončení.

Poněkud nezdařilá komedie o záměně osob v podání Petra Nárožného a Oldřicha Kaisera, a co se z toho vyvrbilo. A když mluvím o záměně, tak si ti dva prohodí rovnou těla - podobně jako třeba v Podivném pátku, resp. remaku Mezi námi děvčaty. Jenže zatímco u těchto amerických filmů slouží ona výměna k nějakému pochopení se, posunu, tato česká komedie žel funguje jen pro princip samotný a nijak téma nerozvíjí. Petr Nárožný hraje poněkud usedlého šéfa v textilce, s konzervativními názory, který se ne a nemá ke svatbě se svou dívkou (hraje ji již zesnulá Eva Jakoubková). Zatímco Oldřich Kaiser představuje světoběžníka, který rád potěší a utěší ženy všeho věku, asi je mu jich líto či co, a není divu, že je hledán policií. Tato expozice trvá skoro víc jak třetinu filmu. Když pak dojde k prohození těl a duší, až na pár výjimek se zase nic tak veselého neděje (snad nejlepší je Nárožného proměna v milého chlípníka, který holky v textilce konečně dokáže plácnout po zadečku). Pak jde jen o narafičenou svatbu, vyvlečení se z policejního stíhání, a nakonec o pokus vše zvrátit zpět, což se odehraje trošičku křečovitě, ale budiž. Jenže filmu pak chybí dovětek, dohra, doznění. Žena se vrátí, padne manžílkovi kolem krku, a my ani nevíme, přineslo to něco jemu, jí, podvodníkovi? A co ty holky z textilky? Skutečně škoda, námět není špatný, ale takto podaný by vydal spíše na středometrážní film. A tak pro chlapa jedinou zajímavostí mohou být odhalené kozy Jany Švandové, a i když zde hraje Bára Štěpánová, tak ta dá na své bohatství jen jemně nahlédnout.

Byly chvíle, kdy jsem se díval na obal DVD, že skutečně někdo nenatočil něco jako slaboučký odvárek Dannyho parťáci 5 a ½. Když tu navíc hraje Julia Roberts, která se v prvních dvou Parťácích objevila. Nebo jestli někdo nechtěl natočit parodii. Film se totiž prezentuje jako špionážní. Avšak ve chvíli, kdy zjistíme, že proti sobě stojí agenti firem na šampóny, to začne být směšné. Šéf jedné z firem dokonce používá dvojníka pro obyčejné cesty autem a má vybavení, za jaké by mu BISka ruce utrhala. Jenže celé se to tváří tak strašně vážně, že když dojde na závěrečné a docela čekané odhalení, řeknete si, no a co? Stejně Julii a Clive Owenovi jejich vztah nevěříte (podobně jako Angelině a Bradovi manžele Smithovi), a že jeden zlý farmaceut dostal přes prsty, no bóže, to je toho. Spíš mě zajímá, kde je ten špionážní film? Jak já bych hrozně rád zas viděl fakt dobrý špionážní film!

Malý kluk žije v bombajském slumu spolu s dalším milionem chudých. Brácha ho nemá rád, dokonce ho zavře na záchodě, když přiletí hvězda bollywoodských filmů. Ale kluk si dokáže poradit. A stejně tak v životě. Na rozdíl od bratra. A nakonec jako mladík vyhraje v indické verzi Chcete být milionářem (ono to celé ostatně působí jako dvouhodinová kýčovitá reklama na tento pořad) dva miliony rupií, zatímco brácha si svých nepoctivě získaných peněz moc neužije. Mladík nakonec získá i svou životní lásku a na perónu si všichni bollywoodsky zatančí... A celé to natočil autor „feťáckého“ Trainspottingu. A dostalo to osm Oscarů. I když ale přistoupíme na termín pohádka, objevuje se tu pár bubáků – třeba že ve skutečnosti další milion lidí v Bombaji žije dodnes doslova ve sračkách a v žádné soutěži nikdy nevyhrají.

Naprosto nechápu to nízké hodnocení tady. Asi je od lidí, co nejsou odkojeni dobrodružnými filmy 70. a 80. let :-) Soubojem o poklad Yankee Zephyru a Alainem Quatermainem. Tohle je v podobném stylu, akce jako šafránu (dobrým kořením se má šetřit), docela slušný humor, nějaké ty náznaky vážna, samotná zápletka čekaná, ale chytře napsaná. Ono to vypadá hrozně jednoduše, když vznikne skutečně podařený žánrový film, ale věřte mi, je fuška něco takového sepsat a rozumně natočit. Tohle má všechny potřebné ingredience, a na první pohled možná ta preciznost práce ani není vidět.

Sice zajímavý nápad, ale podaný tak nějak na jednu stranu křečovitě, se snahou být za každou cenu vtipný, a na druhé nezajímavě, protože hlavní téma vydrží maximálně bakalářskou povídku, ne celovečerák. Zase našemu 6letému Honzíkovi se to libilo

Alan Rickman dokazuje své herecké přednosti v roli cynického záletného držitele Nobelovky. Pak mu někdo unese syna. Pokud vás berou filmy, jež začínají tím, že chlápka u bankomatu někdo sejme pálkou a pak mu vesele (jakože to nejde, šlachy drží a tak) řeže palec u ruky, půjde o váš film. Pro ty ostatní předesílám varování, že snímek obsahuje nesympatické postavy, cynismus, jenž je na hony vzdálený tomu Housovu, zběsilé střihy, zběsilou kameru a v podstatě i pitomý příběh. Učitel fyziky šuká svoji studentku, ukradne kolegův nápad a dostane za něj Nobelovu cenu, uráží všechny kolem sebe, a když mu unesou syna, je mu to jedno, protože ho stejně nemá rád a považuje za blbce. Že to není pravda, dozví se až později, až bude pozdě... A to se ještě na scéně objeví synova láska, ztracený profesorův syn, do děje zasáhne i manželka, agentka FBI, a její kolega, policista... Ono to je trochu zmatené, přesto se dá v ději orientovat, problém je, že žádná postava vám není sympatická, všichni se chovají vypočítavě, i ti, kteří si zaslouží vyhrát. A osobně podobně jednostranné filmy, které se snaží vzbudit zdání, že všichni a všechno kolem nás je jen prohnilé a k ničemu, a záleží jen na penězích, nemám moc rád. Jedna hvězda za Rickmanovo herectví.

Připojuju se k hodnocení brejlila, s tím, že mne ta samoúčelná kamera po čase vyloženě štvala. Některé záběry jsou sice hezky artistní, ale padá na tom celý film, který tak nemá atmosféru, neustále je tím rozbíjen vnitřní syžet, takže se příběh, i když slabý, deštivý Londýn a sychravo, zcela míjí s těmito kameramanskými kousky.

Nemůžu si pomoct, bylo to hrozně ploché a prvoplánové, nemělo to koule. Atmosféra jižanského městečka je vykreslená stejně tak, nebo prostě ani žádná není. S hlavními hrdiny jsem měl problém se nějak sžít. Možná, kdyby místo retrospektiv hodili tu pasáž ze Súdanu před úvodní titulky, dalo by se s tím jít líp. Takhle to prostě plynulo, sem tam nějaká zbytečná lekačka, člověk v té nudě probíral různé možnosti, a ejhle, ony se fakt někter ukázaly v závěru pravda. Vlastně jo, bylo mi líto smrti černocha, jejího asistenta. Tam to trochu ale tvůrci nedotáhli, protože proč toho v té chvíli Bůh neochránil?