Dan9K

Nějak jsou mi filmy, které sám zažívám, takové nepříjemné :-) Ale i kvůli tomu, co se ve Whiplash děje, jsem radši skladatel, než interpret. Protože tohle už nemá moc co s hudbou, jejím prožíváním, invencí atd. co dělat. To je čistě o onanistickém výkonu, pro který je potřeba investovat strašně moc, a to mě nikdy nelákalo. Navíc ta konkurence a neobjektivita...Hudba je zlo :-) zlatej sport. Jinak všechno takové trochu moc filmově vyhrocené, i ta hra, i ten leader. Realita je tomu částečně blízká (často napjaté vztahy leaderXhráč, hráčXhráč), ale zároveň poměrně vzdálená. S odstupem času se ale na tenhle film nezapomíná a pět hvězd si plně zaslouží.

Moc krásné rozloučení se třemi (vlastně čtyřmi) nejlegendárnějšími postavami sci-fi a hororu z 30. a 40. let. Škoda, že do toho nešel i Karloff, mohlo to být kompletní. Za největší klad považuji návrat Bely Lugosiho do role Draculy, protože když ho hraje někdo jiný, není to ono. Co není to ono, stojí za prd. Lugosi je jediný a pravý Dracula. Jinak je to v podstatě fraška, po většinu času značně frustrující (klasický model jedna postava něco ví, druhá jí to nevěří a stávají se absurdní situace, aby mohla stále nevěřit), ale jako rozloučení mi to k tomu sedí, protože tahle monstra se potácela v bahnu vlastního klišé a to osvěžení bylo nutné. A samotný závěr je vynikající, to bylo poprvé, co jsem se v tomhle filmu opravdu plně zasmál (sice to nebyl Claude Rains, ale Vincent Price je si myslím poměrně zdařilá náhrada :-) ).

Aneb po sedmé stejná písnička. Frankensteinovo monstrum je už asi počtvrté za sebou jen politování hodným ubožákem, co vstane na posledních deset vteřin, aby záhy "zheblo". Lon Chaney Jr. už počtvrté za sebou dělá úplně to samé. Šílený vědec po sedmé za sebou dělá ty stejné stupidní chyby, po sedmé za sebou se vrhá rozzuřený hloupý dav na sídlo šíleného vědce. Už fakt ne...

Na začátku je to tak skvělé! Lepší, než původní The Wolf Man. Kdyby to zůstalo v té mysteriózní rovině v Cardiffu, tvůrci by udělali mnohem líp. Od okamžiku, kdy se začne hrát se jménem Frankenstein, to jde totálně do kopru. To, že hrál zrovna v tomto filmu Monstrum Bela Lugosi, je vzhledem k předchozímu Frankenstein filmu logické a správné. Vždyť je to Ygor! Ale nechápu, proč tedy nemluví? Proč to tvůrci vystřihli? Proč tam není zmínka, že je slepý? Díky tomu, co z toho nakonec zbylo a díky tomu, že ve většině scén hraje monstrum stejně dablér, je to fakt nešťastně zahrané. A ten konec, to je fakt stupidita...aneb jak ukončit film během dvou vteřin kdykoliv se vám zamane.

Je to vynikající nepříjemná záležitost, která vás donutí přemýšlet o vašem veřejném i soukromém prostoru. Jelikož však nejsem zatím takový psychopat jako hlavní hrdinka, nepochopil jsem zcela smysl jejího počínání v druhé půlce. I závěrečné rozřešení je takové neuspokojivé. Motivace hlavních postav příběhu je mi vzdálená a dojem drobných nedodělků, neuskutečnitelnosti a logických nejasností v průběhu druhé poloviny narůstá. Nicméně ano, je to správně bezútěšné a mojí paranoie tento film nepomohl.

Rozhodl jsem se, že v tom nebudu hledat něco, co tam není a dávat byť i jen jednu hvězdu z nějaké pochybné úcty ke jménu. V prvé řadě nejsem vůbec fanoušek fotografie. Toto umění je mi nejen naprosto cizí, ale do značné míry i nějak vnitřně protivné. Nemám rád fotoaparáty, nemám rád lidi, co všechno všude (i mě) fotí, místo aby si vychutnávali sílu okamžiku teď a tady. Nemám rád ani tu komunitu lidí okolo toho. Čili jsem nemohl ocenit patrně největší klad celého snímku, a sice fotografické umění převedené z děje do samotné struktury filmu. Celý ten film je jako černobílá fotografie. Jenže i něco takového jsem schopen velmi ocenit. Taková Bergmanova Persona je výborná. Asi to bude tím, že mám rád expresivitu, výraznost a ne nevýraznost a intimno. Intimno se mi příčí. Snímek je po dějové stránce nulový. Nějaká ta rádoby pokřivená romance je jen načrtnutá, nedomrlá, o ničem. Herci jsou nesympatičtí, zejména hlavní hrdina. To by až tak nemuselo nutně vadit, ale jsou i nevýrazní, nezapamatovatelní. Hudba je výborná u úvodních titulků. Pak už jsou tam jen songy z tranzistoru a čtyřtónová melodie, co se opakuje do zblbnutí a na konci mě už opravdu vytáčela. Zvukově je film nevyladěný, často nejsou dialogy dobře slyšet přes diegetickou hudbu. Celému filmu vévodí dějová roztříštěnost, nesouvislost. Žádná myšlenka není pořádně dokončená, rozvinutá. Všechno vyznívá do prázdna. Originalitu v tom také nevidím žádnou. Tohle je klasický jakožeart, co pro mě ovšem nemá vůbec nic, v čem by mě oslovil či zaujal. A že takové existují.

Náhodou je to milá ztřeštěnost, která se nesmí brát moc vážně. Rozhodně mě to nijak neurazilo a dobře jsem se bavil. Námět sice okoukaný až běda, ale podobně ujetým způsobem jsem to ještě zpracované neviděl. A Michelle Burke je velmi sympatická. Když se trefí casting, tak to dělá hodně.

Mně to teda přišlo skrz na skrz stejné jako originál. Pár rozdílů: Je to méně tajemné a hrůzostrašné. Stará verze byla taková beznadějnější. V téhle verzi se zase člověk tolik nenervuje (David narozdíl od staré verze záhy nalezne řadu spojenců, kteří mu snadněji věří) a je to zábavnější a akčnější. Jinak však celkem zbytečné, jako většina remaků.

Když to srovnám s původním filmem, tak je tu méně vědeckosti, více klišé, více korektnosti (například vědci musí být složeni ze všech myslitelných ras a pohlaví, zabíjení zvířátek musí být pohoršeně komentováno atd.) (souvisí s dobou vzniku), více patosu (ehm, v původním filmu nebyl žádný). Herecké výkony jsou značně horší (během celého filmu jsem jim ty role nevěřil, pořád jakoby na mě křičeli: "jsme herci!"), i to charisma mají nižší, technickoumělecké zpracování snímku značně obyčejné, oproti originálu. Stará verze působila dojmem fiktivního dokumentu, tak moc důvěryhodná byla. Nová verze je prostě obyčejným televizním scífkem s vyššími ambicemi. Na druhou stranu je fajn, že příběhová linie je daleko komplikovanější a fantasknější. Tento fakt dává nové adaptaci svůj smysl. Přestože je nová linka ve své podstatě hloupá, dostává to film na zajímavější úroveň. Škoda, že ke konci se vrší docela blbosti a některé klíčové věci vyšumí do ztracena a některé jsem zcela nepochopil. Všechno zde také musí být daleko megalomanštější, aby to dnešní diváky zaujalo. I přes 180 minut délky a čerstvě absolvovaný původní film jsem se ale skoro nenudil, což jde adaptaci nové velmi k dobru.

Strašně se mi na tomhle snímku líbí onen vědecký a minimalistický přístup k věci. Podobně jako v mantinelech filmu experimentální elektronická hudba. Jenže fakt, že se jedná o sympaticky ortodoxní čisté sci-fi, nezachrání jiný fakt, že je to velmi konvenční a obyčejná sci-fi zápletka, která ve mě nevzbuzuje příliš velké emoce (jako je obava z neznámého, z budoucího vývoje nebo ve vztahu k realitě), nevzbuzuje příliš vnitřní otázky ani pro tento žánr důležitý aspekt jakéhosi objevování. Tím pro mě film ztrácí na větší zajímavosti. Abych to zjednodušil...většina filmů ve sci-fi žánru akcentuje to "fi" a na "sci" zapomíná (nebo na to spíš kašle). Zde je tomu přesně naopak, a taky to není dobře. Díky tomu, jak je film nedivácký, a sází s výjimkou "akčnějšího" závěru vlastně pouze na onen výzkum, je výsledný dojem vlastně poměrně chudý. Přesto si tohoto filmu hodně vážím, podobných sci-fi vzniká v literatuře mnoho, ale v rámci filmu jde svým charakterem (nikoliv námětem) o značně odvážný a neokoukaný počin.