Cimr

Monty Python uvádí... muzikál o AIDS! Když v nějakém filmu vidíte song o nepříjemnostech erekce ve společných sprchách, červené a bílé krvinky ztvárněné přestárlými akvabelami na nafukovacích kruzích a píseň řitních otvorů na citáty z Freuda, říkáte si, že kdyby film nebyl až tak moc undergroundový (záběry na mužské penisy atd) a byl natočen v trochu lepší kvalitě, Rocky Horror Picture Show by mělo vážnou konkurenci. Podle mě je dokonce překonáno - velkou předností Zero Patience je, že není jen ulítlý a zábavný, ale také dost smutný. Nekonvenčním a naprosto neotřelým způsobem řeší celou řadu vážných témat - od smrtelných nemocí, přes nutnost rozloučit se s blízkými lidmi až třeba po fake news. Pro mě překvapivý vítěz soutěže o největší zážitek Letní filmové školy 2019.

Je tak příjemné, když o něčem neustále slyšíte, jak je to skvělé, pak se na to podíváte... A ono je to opravdu skvělé! Černobyl geniálně funguje hned na několika rovinách. Jako historické drama, kde se tvůrci drží reality tak těsně jak to jde, jen s malými odchylkami. Vždy, když jsem měl tendenci říkat si - tady už to scénáristé trochu přehánějí, přeběhl mi mráz po zádech. Ono se to všechno opravdu stalo. Zároveň se jim podařilo vysvětlit "výbuch" elektrárny tak, že ho pochopil i takový laik přes jadernou fyziku, jako jsem já. Dále seriál funguje jako napínavý politický thriller, v němž se můžete dohadovat, co je víc radioaktivní - jaderná havárie nebo snahy Strany zamést tragédii pod koberec a umlčet všechny, co vědí pravdu? Funguje to i jako horor, a to dost drsný. Jednotlivé díly jsem si musel dávkovat a po třetím, kde vidíme lidi rozpadající se na beztvarou hmotu, jsem nespal. Funguje i po technické stránce - kamera, efekty, herecké výkony (Jared Harris!) - vše na špičkové úrovni. Zdálo by se, že takto palčivé téma v podání HBO bude příliš... americké. Ale naštěstí je to přesně naopak. Ano, ruské postavy tu mluví anglicky a na konci se dočkáme titulků "jak to bylo dál", ale jinak je atmosféra neamericky drsná, špinavá. Žádná gradující smyčcová hudba, jen zlověstné šumění elektřiny. Žádné titulky "hodinu před výbuchem", jen za ušmudlaným oknem se objeví skromný záblesk, když si jde mladá žena lehnout ke svému muži. Horníci, kteří se při zákroku u jádra svléknou do naha nejsou žádní svalnatí mladíci, ale obyčejní taťkové s bříšky a kníry. Tomuto dílu se zkrátka neuvěřitelně sugestivním způsobem povedlo propojit velké dějiny s příběhy malých, obyčejných lidí a ještě tomu dát až filosofický přesah o pravdě a lži. Skutečně nejspíš jeden z nejlepších seriálů všech dob.

,,Co je cílem toho natáčení? Mám pocit, že to ani přesně nevíme. To nějak vyplyne." Řekne se po prvních deseti minutách dokumentu a další hodina podle toho vypadá. Jako když pejsek s kočičkou pečou dort, hází se do kotlíku práce na nové knize, vzpomínky na dětství, rodinný život, obecné myšlenky o světě, nakladatelské problémy... Velmi zajímavé myšlenky tu stojí vedle naprostých banalit (ukázkovým příkladem je, když Jáchym vypráví o dějinách literatury, cituje z Bible a přitom kupuje kakací panenku). Spousta věcí se nakousne, ale máloco dotáhne k pointě. Jsou tu nápady skvělé (maturitní zkouška na téma Jáchym Topol), rozpačité (Romové čtou ukázku ze Sestry a jsou nuceni říct, co si o tom myslí) i jednoduše bizarní (Topol stojí na Petříně v obrazu ze třicetileté války a s kopím v ruce přemítá, jak muselo být těžké někoho zabít - proč??). Učitel vykládá na hodině literatury Jáchymovy texty a kamera leze žákům skoro až do pusy, což je zvláštně umělé, až nepříjemné. Některé věci nezazní, jiné zazní mnohokrát (např. že se kniha Noční práce měla původně jmenovat Mongolský vlk). Občas někdo začne něco říkat a v půlce náhle sdělení končí... ,,Myslíš si, že jsme na nic nezapomněli důležitýho nebo.. bylo by dobrý ještě něco natočit?" Film končí a zanechá ve vás spíš otázky, než odpovědi, spíš chaos, než řád. S autorovým viděním světa to zřejmě souzní, ale divácky je trochu frustrující sledovat celovečerní dokument, co skáče hala bala z jednoho tématu na druhé a nemá pointu...

,,Tam je třeba scéna, kdy se jedna maskérka vyspí s Charlie Sheenem a bojí se, že má AIDS a že ho zatáhla do divadla. A teď tam Myšička dělá graf a dává dohromady, kdo všechno ze souboru s kým spal a kdo AIDS má. No a zjistí, že to maj všichni!" vyprávěl mi kamarád při obědě a já se bavil jako blázen. Řekl jsem si, že se na Zkázu musím podívat, protože tyhle mystifikační hrátky - ještě navíc z prostředí divadla, v němž se sám pohybuji - mám velmi rád. Díl AIDS jsem si pustil... A překvapivě jsem se nebavil ani zdaleka tak dobře, jako když mi ho kamarád vyprávěl. A příliš jsem se nebavil ani u dílu prvního, třetího, čtvrtého... Seriál je totiž natočený tak nějak zvláštně. Jako kdyby vám někdo říkal skvělý vtip, ale byl špatný vypravěč. Takže i když pochopíte, co je pointou vtipu, spíš si představujete, jak skvělý by mohl být, kdyby vám ho říkal někdo vtipnější. "Přijde chlap k doktorovi a povidá..." se nedá adekvátně nahradit záběrem na pána, co vejde do ordinace. A podobné je to tady - když si člověk třeba představí, že pověstný Duch Dejvického divadla je vlastně smradlavý syreček, co si Ivan Trojan zapomněl několik let v šatně, je to zábavné. Ale když vidíte záběr na Trojana, jak se usmívá do krabice, v níž se jak z pohádky vrtí a piští hnědé cosi, je to prostě jen.. divné. Obdobně když jistý doktor nabídne zaměstnancům Dejvického jako sponzorský dar kolonoskopii, je to vtipné. Ale skutečně vidět potem oroseného Trojana v andělíčku, jak mu doktor vytahuje hadici ze zadku, vás spíš donutí zavrtat se s vytřeštěnýma očima hlouběji do sedačky. Seriál není vyloženě špatný či nepovedený, jsou tu světlá místa (herci smrtelně vážně hrající Spejbla a Hurvínka či prodávající předražené nádobí seniorům). Pochválit se dá mnoho, především absolutní ochota všech zúčastněných zesměšnit se, nebrat se ani trochu vážně. Je až fascinující, že hercům (vystupují zde pod svými jmény!) nevadilo, že jsou zobrazeni jako závistiví, egoističtí, labilní, záletní, na alkoholu závislí ztroskotanci. Umím si představit, že se třeba takový Václav Neužil se svými hláškami typu "s důchodcema musíš komunikovat jednoduše, jsou to debilové; já s debilama nemám žádný slitování" zprotivil nejednomu staršímu divákovi. Herci z Dejvického si udělali radost a natočili si takový soubor skečů, co je místy příjemně odvážný, místy absurdně vtipný, ale nějak chybí gradace fórů, načasování, pointy...

Nico fetovala, moc se nemyla, občas někde zazpívala. A pak spadla z kola a umřela. Podle anotace snímek pojednává také o snaze Nico znovu se sblížit se svým synem. Ale i to zde vypadá tak, že Nico přijede za synem do léčebny, řekne mu, ať s ní jede na turné -> syn s ní jede na turné. Tvůrcům se bohužel "povedlo", že ani na dramatických životních momentech jako by vlastně nebylo nic moc dramatického. Film vám zřejmě nezpůsobí silnou katarzi jakou známe například ze snímků o Edith Piaf. Proč tedy dávám nadprůměrné hodnocení? Proč se mi film vlastně líbil? Pro fanoušky Nico jde o něco na způsob její ilustrované biografie. Hlavní představitelka - byť originálu ne příliš podobná - je ale jinak opravdu výborná. Nebojí se z plátna tzv. smrdět. Obzvlášť sugestivní je v hudebních číslech, které jsou nově (ale s vkusem) instrumentovány. Tyto výstupy pro mě patří k vrcholům filmu a herečka se svým sytým altem předvádí výkon lepší, než Nico sama (jak známo, zpívala vždy trochu falešně). Pro našince je tu navíc takový bonbónek v podobě vystoupení zpěvačky v Praze. My ten příběh známe z naší strany - jaká to byla událost, když v naší kleci v roce 1985 vystoupila undergroundová superstar. Tady ovšem vidíme stranu druhou - Nico jsou představování jacísi opelichaní androši a ona jen kroutí hlavou - kam jsem se to proboha dostala... Pro fanoušky Nico se tu zkrátka řada zajímavých věcí najde. Pokud ji máte rádi, užijete si i film. A když ne, tak ne.

Kde se potkává francouzská nová vlna a porno... Mrzí mě, že jsem nemohl zažít tu situaci, kdy pánové lační prasárniček vlezou v Paříži do nějakého upatlaného kina v boční ulici... a tam jim pustí tohle. Film, který je daleko spíš rozrušující, než vzrušující. Porno, v němž jsou všichni neatraktivní, zarostlí, oplešatělí, pupkatí, staří a sexuální výjevy (na porno dost krátké) střídají záběry na mrtvé vojáky, lidi na barikádách a hádajícího se ruského a amerického prezidenta. Nevím vlastně, pro koho film asi tak mohl být určen - pro milovníky artové kinematografie je příliš přízemní a vulgární, pro lidi hledající vzrušení zase příliš divný a politický. Snad jen pro návštěvníky kina Aero na Festivalu otrlého diváka - tak akorát.

Když se třeba řekne - americká krimi, v níž Al Pacino hraje policajta a honí mafiána v podání Roberta de Nira... Nebo ty herce prohodíte se stejnou zápletkou. Nebo Texas, kde se odehrává drsná detektivka - žlutá poušť, pistolníci a hudba Nicka Cavea... Vybaví se vám asi tak tisíc filmů. Jistě často velmi dobrých, ale také dost tradičních, jaksi "ozkoušených" příběhů o boji dobra a zla. Ovšem když se řekne - řecko-irská utopická smutná komedie o společnosti, v níž nezadané lidi mění ve zvířata... Napadne vás dozajista jen jeden. Lanthimos je především scénáristou a režisérem skvělých nápadů a unikátní atmosféry. Když v jakémkoli jiném filmu jedna postava druhé pochválí vlasy, odpovědí je buď "děkuji", případně "opravdu? mně připadají hrozné.." V Humrovi ale dívka na větu "máte krásné vlasy" odpoví "ano, já vím", postaví se a vlasy začne ze všech stran ukazovat. Postavy se v rámci pravidel svého světa chovají normálně. Ale pro nás je jejich chování iracionální, což vytváří zajímavé napětí. Opravdu neznám moc takových filmů, v nichž ještě ve třech čtvrtinách naprosto netušíte, kam se to vyvíjí a jak to může dopadnout. Někoho to irituje, někoho fascinuje - podle toho vypadá i zdejší hodnocení, kde se jedna hvězdička skoro pravidelně střídá s pěti. A přestože jsem taky jeden z těch, co si myslí, že druhá lesní část je trochu slabší, než první hotelová (proto s bolem dávám "jen" čtyři), stejně musím říci, že jsem neviděl mnoho lepších filmů o tom, že láska je slepá.

Nový žánr: designový film. Film, který funguje spíš jako obraz, ale nikoli ve smyslu "režisér maluje kamerou" jako Fellini či Visconti. Spíš jako obraz do designově čistého minimalistického obýváku. Problém je, že i na ten nejhezčí obraz se vydržíte dívat maximálně čtvrt hodiny, pak už vám začne něco chybět... Když film začal, vypadalo to u mě velmi slibně. Skvělá elektro hudba, odcizení lidé se sluchátky v poušti, to vše v mé nejoblíbenější bílé barvě. Když ale ještě po hodině nepřijde nic jiného, než elektro hudba a lidi, co chodí bílou pustinou, nutně se to okouká. Příliš dlouhý, byť krásný videoklip.

Každá scéna tohoto filmu má tolik možných psychologických, náboženských, sociologických, kulturologických i sexuologických výkladů, že se patrně jedná o nejlepší western všech dob.

Pokud jsem o legendárním LGBT seriálu Queer as Folk napsal, že je místy povrchní a postavy jsou ne zrovna sympatičtí sobečtí bastardi, bylo to jen proto, že jsem tehdy neviděl Hunting Season a netušil, kam se dá povrchnost a nesympatičnost dohnat. Queer as Folk (vzniklé o 12 let dříve!) řešilo třeba i nějaké téma. Seriál Hunting Season neřeší vůbec nic, je tvořený jen určitými skeči, v nichž nakonec všichni skončí nazí v posteli a hlavní "hrdina" Alex pak přidá moudro typu "mám rád nedělní večery, akorát po nich přichází pondělní rána" nebo "člověk si může užít, i když nejde večer do klubu a zůstane doma". Žádné téma se nedotáhne, řada postav zůstane na konci prostě viset ve vzduchu (Alexova sestra, jeho nadržený hetero šéf z práce, kolega módní návrhář se svým manželem...). Na hlavní postavě, Alexovi, je nejlépe vidět, jak je celá tahle věc jalová - tvrdí o sobě, že je spisovatel, ale přitom ani ve třiceti nic nenapsal, jen každý den chodí do posilovny, pak do klubu, pak s někým do postele. Během těch pár dílů vystřídá tolik partnerů, že si divák skoro nemůže zapamatovat jména; s některými chodí i zároveň, ale pak se s nimi tak zvláštně rozejde / nerozejde a už je zase s někým jiným... Když mu jeden z nápadníků řekne "Čteš Dostojevského?" je to prezentováno jako nejhorší rande v životě, což by možná pro spisovatele být nemělo? Zkrátka je to kluk, kterému nemůžete příliš fandit, protože ve vás nevyvolá v podstatě žádné pozitivní emoce. Stejně jako celý seriál.