Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Dokumentární
  • Animovaný

Poslední recenze (1 182)

plakát

To nic, drahá (2022) 

!SPOILER! Průměrný díl Black Mirror natažený na dvě hodiny. Je to stylové, s hezkou hudbou i kamerou, hezky se na to kouká (tanečnice v kruhu a jejich tanec nohou!), ale vždy mě zamrzí, když je nastolené nějaké mystérium, nějaká záhada, a ta pak dojde k "logickému" vyřešení. To je ten důvod, proč tak miluji Lynche - u něj je tajuplná atmosféra alfou a omegou a z děsivého snu se nedá probudit. Jakmile se tady v poušti objeví záhadné středisko a z příjemného dobového thrilleru - "copak asi ten můj dokonalý manžel dělá v té záhadné firmě" - se vyklube průměrné sci-fíčko o virtuální realitě, celé mi to tak nějak o třídu spadne. Pak už to nezachrání ani honičky, ve kterých třicet chlapů nedokáže doběhnout jednu ženskou... Je možné, že divačky přihodí ještě jednu hvězdu - film natočila i napsala žena a ženy jsou tu v hlavní roli. Jde se jaksi spíš po emocích než po logice. A jistě nejedna divačka řešila otázku, zda je lepší žít spokojeně ve snu nebo si přiznat, že něco nefunguje...? Jako postava Bunny, která (paradoxně v podání režisérky filmu) na konci říká, že celou tu dobu ví, že je všechno kolem iluze, ale i tak v ní žije, protože je tam zkrátka šťastná...  Takže - hezky se na to kouká, hezky se u toho místy přemýšlí, místy pospává, ale po stránce dějové se bohužel nekoná žádný zázrak.

plakát

Večírek (1968) 

Swingující šedesátky se krásně projevily v tomto příběhu snobů, co konečně jednou zažijí pořádný večírek! Hraje se o přetvářce, o falešné morálce, o tom, jak by všem bylo lépe, kdyby se hostitelé na večírku místo neustálého hlídání regulí, prostě od srdce zasmáli. A třeba po sobě hodili dortem... Rozpustilá nálada tohoto snímku je báječná a baví mě i lehce nostalgický konec. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem si tuto jízdu užil od začátku do konce. Skutečně od srdce jsem se zasmál dvakrát (hrátky s přístrojem, co ovládá zařízení domu, záchodová scéna), jinak mi film přišel zvláštně zdlouhavý (neustálé přechody Bakshiho po domě), místy nevypointovaný (kam odtekla voda ze záchoda? co se stalo s dírou v podlaze?) a navíc se zvláštním sound designem (dlouhé rozhovory, co nejsou slyšet, neustále podbarvené "výtahovým" jazzem). Zpočátku jsou gagy slušné, ale pak se čím dál tím více opakuje to, že někdo někam padá, omdlívá (hostitelka omdlí a spadne do vody snad třikrát!) nebo se ožrale motá. Ano, jdu zřejmě proti většině, ale ožralý číšník mě spíš iritoval než bavil. Neustále jsem řešil otázku - proč ho proboha nevyhodí?

plakát

Zlatý podraz (2018) 

Ve Zlatém podrazu je vlastně všechno jaksi v pořádku. Je tu láska, nenávist, přátelství, souboj, politika, retro atmosféra, zajímavé lokace nasnímané pěknou kamerou. Akorát... že tam vlastně nic není v pořádku. Málokomu se povede natočit sportovní film, u kterého je vám při scénách důležitých zápasů absolutně jedno, jaký bude výsledek. Špačkovi se to bohužel podařilo. Tento jeho snímek je tak plochý, rutinní, bez napětí, bez života, že když jsem se podíval na hodinky a zjistil, že do konce zbývá jen deset minut, vyděsil jsem se - stane se tam proboha vůbec něco? Ano, stane, titulní zlatý podraz. Ale ten už to v mých očích z podprůměru nevytáhne. Pro tento film je smůlou - a pro českou kinematografii vlastně štěstím, že se v poslední dekádě v našem milovaném subžánru "komunisti jsou svině" našlo několik zástupců, co nejsou jen retro hračkami, ale diváka pořádně chytnou pod krkem (TV série Herec, filmy Zátopek a ano, třeba i Pouta). Podraz ale jen vrší jedno scénáristické klišé na druhé. Což se pak prokopíruje i do špatného herectví. Tatínek z ministerstva je přísný, klukovi vynadá za jeho vášeň k basketu, ale ve skrytu duše mu to vlastně přeje. Maminka si posteskne směrem k synově přítelkyni "Asi je to klišé, ale vždycky jsem chtěla mít i dceru. A teď ji mám." Ano, máte pravdu, je to klišé. Americký agent říká věty typu "Líbí se mi váš stajl..." což je herectví asi jako když já ve tři ráno v hospodě opilý paroduju Američana. Zpočátku jsem měl radost, že aspoň Ondřej Malý jednou pro změnu nehraje psychopata a do nikoho nemlátí. No, vydrželo mu to asi půl hodiny. A všechny tyto postavy, a ještě celá řada dalších, se tu objeví, řeknou nějakou větu a pak prostě zmizí a jejich další osud se neřeší. Jak dopadl tatínek? Kde zůstala Michelle? Co ostatní kluci z týmu? Co kamarád Honza? A co jeho táta v podání vynikajícího herce Jiřího Štrébla, který je odsouzený k tomu stále někde posedávat a občas říct zásadní větu typu "děkuji, že jste mě pozvali". Je mi to líto, po vynikajících Poutech jsem Špačkovi i jeho týmu mladých neokoukaných herců fandil. Jenže doba je prostě jinde. Dnes se ve světě v retro žánru točí věci jako Kralíček Jojo či Babylon Berlín. A my jsme spokojení, když umíme postavit Londýn, co vypadá jako Londýn...

Poslední hodnocení (2 240)

Večírek (1968)

27.09.2022

Zakletý v čase (2022) (seriál)

25.09.2022

To nic, drahá (2022)

25.09.2022

Sestra (2018)

25.09.2022

Podezřelá (2022)

19.09.2022

42. ulice (1933)

26.08.2022

Nejhorší člověk na světě (2021)

16.08.2022

Ghost Dog - Cesta samuraje (1999)

11.08.2022

Noční tramvaj (2020)

11.08.2022

Reklama

Reklama

Reklama